Správná hranice intimity - Diskuze a zkušenosti

Buddha/2 Tak začnu od prvního otazníku. A asi tím (z mého pohledu ) odpovím i na zbytek.
Nikdo tu hranici nemá pevnou a neměnnou, a to ani ve vztahu k jednomu člověku. Jak jsem Tě tak četl, napadlo mě přirovnání s oknem. Pokud chceš kontakt s okolím, necháš ho dokořán. Když máš pocit, že ti nemusí každý vidět až do talíře, zatáhneš záclonu. A když chceš mít úplné soukromí, zatáhneš závěs.
Ještě k tomu otazníku . Není nutné být průhledný, stačí být čitelný (ale i to podle situace - viz Dědeček Hříbeček z Mrazíka).
Ono teda i kdybys byl průhledný, tak jedině pro průhledného. Ostatní si do Tebe stejně budou něco promítat .

Píšu dědečka s velkým Ď - pro mě je to velká osobnost

sunrise Můžu napsat jen,jak to cítím sama,asi nejde hledat univerzální pravdu,co je v tomhle "správně"...Jsou věci,co máme uvnitř,o kterých přemýšlíme,některé nás trápí,u jiných chceme jen znát názor ostatních,a z nějakého důvodu buď nejde o nich mluvit s tím,koho se to týká nebo jen potřebujeme pohled zvenčí,nezaujatý...a tady jsou lidi na podobný vlně,u kterých osobně mám dojem,že se snaží jeden druhému pomoct,poradit,pochopit,vzájemně se neshazují a ještě navíc jsou dost na podobných vlnách. Takže člověk snáze otevře i to,co má jinak soukromý charakter. Díky za tohle téma,mockrát mi tu lidi pomohli slovem

Loen No,

k tomu otvírání se na fóru...neotvírání se blízké osobě... řekla bych že je to 1. strach, že něco na čem nám záleží po....me ... tj, se cheme nejdříve ujistit o správnosti naho názoru/konání atd... (to hledáme vně, páč, tady ti lidi jsou více méně anonymní... )
2.ve více méně anonymním davu je to vždycky jednodušší, písemný projev je jednodušší než komunikace z očí do očí (pro spoustu lidí)

Takže otázka zní - je posunutá intimita na fóru skuteč ně posunutou hranicí intimity toho daného člověka? Nebo je to jen ventil, jehož není v "reálu" schopen... nebo je mu to fuk a prostě "sdílí" kudy chodí...?

Jinak si taky myslím, že je to u každého variabilní, taky jsem jinak otevřená teď a jinak tomu bylo před pár lety... záleží na okruhu lidí atd...

Ve vztazích osobně nesouhlasím, že by ve vztahu něly být oblasti trvale zamlčené (ale ehmm chápu, že otevírání pandořiných skříněk může být pozvolné) - avšak nejsem příliš plutonská (teda myslím... pokud mě mé vlastní pluto neobelhává ) - a vím že jiným lidem to může přidávat pocit větší šťavnatosti vztahu...

A když jsem u té intimity, co třeba nahota na veřejnosti? To bych tu klidně ze zkušeností psychologicko-sociálně rozebrala

dan162 » Buddha/2 Báječné. Zase se kochám tvým příspěvkem Příklad taky sedí. Vlastně i okno do bytu je komunikace s okolím. Zajímavé je, že třeba holanďani prý nemají/nepoužívají záclony.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Těžko se mi to uchopuje a chápe... mám problém už s tím, že to co jsme ochotni sdílet se dá jen těžko považovat za intimní - co není skryto, není skryto... možná se tady prolínají dvě věci - osobní a intimní, vnímám mezi tím rozdíl.

Jak tady o tom přemýšlím, došlo mi, že mě nikdy nenapadlo takto o tom přemýšlet, nebo to řešit... což vede k celkem zajímavým zjištěním (pro mně) pomůžu si tou situací s nahotou a doktorem - ale nejdřív tedy něco osvětlím - mám období, kdy sdílím a odkrývám vše, i to nepěkné, protože se to nedá jentak oddělit, a pak mám období, kdy jsem jaksi sama intimní vůči celému světu - tedy nechci se ukazovat, nechci být vidět, vůbec a nijak (a různě se to prolíná). Teď k tomu příkladu - mám mnohem menší problém s nahotou obecnou, než se svléknout v místnosti s cizím člověkem, proto aby mě zkoumal a navíc se mě dotýkal podle jeho pravidel a potřeb - a nevidím na tom nic intimního, je to prostě jen různě (záleží na oné osobnosti) vlezlé a nepříjemné... takže se vlastně ptám, když už připustím jakési hranice - jsou vnímány a určovány zevnitř, nebo zvenku?

A není to vlastně mnoho povyku pro nic?

A nakonec ti přece jen odpovím konkrétně na jednu věc "je správné být důvěrný o sobě k cizím lidem?" otázka správnosti není na místě, protože je velmi relativní, dá se ale konstatovat, že to pro člověka není prospěšné a měl by dobře zvážit kdy a proč tak činí a být připraven nést následky.

dan162 » Loen Jo, otázek hafo, odpovědi nemám. Lze otázky i přidávat - je vlastně vůbec dobré tu hranici intimity v sobě posouvat ? V rámci likvidace strachů ji posouvat lze, asi do míry, kdy to ještě neobtěžuje druhé. Nevím, zda schopnost sdílení sebe a posunutá hranice intimity je totéž, možná ne.
Ta čitelnost je asi nejlepší přístup.

tajga Myslím, že hranici ti spolehlivě vytyčí tvůj strach. Pokud člověk cítí, že budou jeho intimní sdělení přijata může si dovolit být bezhraniční.

Proto já vnímám neustálý odstup, dávání najevo, jak jsem nad věcí, výhradně teoretické psaní, jako srabáctví, hlavně pro muže typické, ale je to taky naprosto pochopitelné.

Máloco mě ohromí tolik jako intimní výpověď, pokud je to opravdové, autentické. A s tím se setkávám velmi vzácně. Možná je to i tím, že mám hranici intimity možná nějak posunutou a mnoho věcí, které se mi zdají být běžné, jsou pro jiné velkým odhalením.

Loen » dan162 No jestli to dobře chápu,

myslíš, že lze posouvat hraanice intimity bez sdílení seb...?

No to asi jo.

Nevím proč by nebylo dobré tu hranici intimity v sobě posouvat, když to člověku vyhovuje a je to ku prospěchu něčeho, nebo když ho to jen baví, nebo když chce provokovat druhé...?

Pokud člověku pomáhá zbavit se strachů, to, že se obnaží před lidma (doslova i přeneseně) tak proč ne... a vlastně tím posouvá i hranice druhých lidí... kteří je buď jakožto vnější pozorovaté přijmou, nebo je odmítnou... dí jim to nějaký impulz (bu k většímu otevření, nebo naopak... a nebo taky nic...)

Ale bavíme se tu na hodně teoretické rovině... možná chceš řešit něco víc konkrétního

Každopádně si nemyslím, že je cokoli špatně...

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
napadlo mě - dá se říct, že třeba zloděj, nebo sexuální násilník má výrazně posunutou hranici "intimity"?

a u tvého příspěvku mi došlo, osobně nepotřebuji vědět o člověku vše, nepotřebuju znát co všechno se mu stalo a jak se cítil, co prožívá - mnohem důležitější pro mě je jak s tím nakládá a k čemu jej to právě vede, co mi tím chce říct/dát a především, co tedy očekává/chce ode mě...

dan162 » tajga Právě že jsem zjistil, ostatně jako ustrašený ráček, že hranice strachu je nejen proměnlivá v čase, ale také že je subjektivně posunutelná, takže míra strachu není určující. Nemyslím tím potlačit projevy strachu, nemyslím tím mít odvahu, ale ztratit důvod obav.

Jestli sdělené intimno bude nebo nebude přijaté vytvoří jen místně platnou hranici, ta moje se postojem okolí nezmění.

Ta intimní nebo autentická výpověď je i pro mne vždy krása, skutečný dotek osobností, i když s výpovědí mohu třeba zcela nesouhlasit.

dan162 » musiúa U vlastní intimity nevím, ale intimita druhých je vůbec nezajímá, jako by žádná nebyla. Oběť je objekt jen jejich potřeb. Když vezmu jednoho z nich, raději zloděje, tak nejvýše stojí jejich potřeba cizí šrajtofle a potřeby okradeného jsou nulové.

No nepotřebujeme vědět asi vše, i když nitro je pro mne krásné, fascinující, umožňující čitelnost, možná tam se mi skrývá motiv bezpečí (poznáním podpořený). Lze se dívat na člověka jako na černou schránku a popsat jeho vnější chování, a ne vnitřní motivace. Ve vztahu chci ale jít dovnitř a sdílet vnitřek.

tajga » dan162 Hranice strachu je určitě proměnlivá, ale dokud nějaká existuje, tak aspoň pro mě je tím kritériem, které rozhoduje o míře sdílnosti. Samozřejmě taky chuť vůbec cokoli sdílet, ale pokud není chuť, nenarážím ani na žádné hranice...No, mám pocit, že ti asi úplně nerozumím, pokud je ještě něco jiného, co určuje hranici intimity, docela by mě to zajímalo.
Ještě mě tak napadá, že hranici by mohla, nebo spíš měla stanovovat motivace mé sdílnosti, jak už tady myslím zaznělo. Pokud toho říkám příliš, protože podlehnu momentální slabosti, chci se nějak rozdělit o tíhu věcí, které ale patří pouze mě, není to asi úplně dobré pro nikoho. Tu hranici člověk cítí sám, jen ji někdy pozná až posléze.

movvin Asi to hodně zjednoduším .... jde o to, že zveřejňuji tolik intimity podle toho jak se mi to hodí. Je to závislé od situace a od lidí (člověka) a taky od míry exhibicionismu.

Odyssea Je to trochu za/nad mantinely vymezené úvodním příspěvkem ale přesto v určitém kontextu…
Před časem jsem narazila na přednášku Vojty Ročka „Soukromí je přežitek“ – jeden z nejvlivnějších lidí na československých sociálních sítí – oblast digitální technologie, data, business intelligence, startupy… kdo se o to aspoň trochu zajímá, určitě ho zná…
Zamýšlí se nad sdílením dat, informací a vůbec všeho prostřednictvím sociálních sítí, Googlu… Mladí, a myslí tím ty do 30-ti let, otevřeně sdílí naprosto všechno. Je to jejich způsob života - dělá je to svobodnými, vzájemně čitelnými a vůbec celkově se jim tím zjednodušuje život…
Z diskuzí s mými vrstevníky a dokonce už i cca od 35+ vyplývá, že takováto otevřenost je naprosto nepochopitelná a nepřijatelná.
Jenže! – tito mladí jsou naše budoucnost a jak se zdá, vývoj k otevřenému sdílení opravdu směřuje… Tak z toho mám teď docela myšlenkový balast…
pro zájemce odkaz na přednášku http://www.vojtarocek.cz/soukromi-j…

MG34 Tyhle otázky jsem už řešil - můžu přispět. Je to překvapivě jednoduché.

Pokud neexistuje nic nadpřirozeného, žádný smysl života, prostě nic extra, tak tajemství jsou jen taková hra. Dá se na to hrát, ale dá se hrát i "špatně" a nic netajit - je to celkem jedno, o nic nejde.

Pokud existuje "něco víc", jakékoliv tajmství-tajnůstkaření je špatně. Jednak se to pořádně neutají - přijde nějaký jasnozřivý člověk a prokoukne tě jak nic. Anebo kdyby hypoteticky existovali bohové, tak taky nic neutajíš. Pokud si pěstuješ otevřenost, jsi tak nějak připravený na všechno.

Ještě to můžeš pojmout tak, že "u doktora" jsi kdykoliv připravený se "svléknout". A "elektrikář" nemusí nic vědět. Pak jde jen o to, jestli vnímáš lidi (na fóru) jako doktory nebo elektrikáře.

Volba je tvá.

player Chachá - hodně posunutá...a tos to nepoznal před pěti lety , než došlo k preventivnímu uzavření obecných diskusí (znovu otevřenému). To tady byly některé dušičky tak otevřené , až se jeden skoro divil. A farář lomil rukama.

Stejská se mi po nich , moc sem nechodí , nebo se vůbec nevrátili.

dan162 Asi odpověď na otázku jestli je blbost snažit se nebýt intimní a udržovat si odstup nebo zda má i nějaký smysluplný význam je, že správnou míru intimity se člověk učí, stejně jako třeba žena se učí, kdy při jakém svém pocitu je pro ní a pro vznikající vztah dobré pustit muže blíž k sobě a jak blízko. Míra intimity není věc vrozená, ale naučená.

Bude-li základ ve vztahu sdílení pocitů, autentičnost a pravdivost, tak míra intimity jde přirozeně ruku v ruce s rostoucím sdílením sebe u obou (není-li člověk omezen svými strachy). Aby bylo jasno, tak vztahem myslím i vztah kamarádský nebo pracovní, tam se to projeví taky. Bude-li prostředí nepřátelské, je přílišná otevřenost spolehlivým testem vlastní odolnosti.

Uvědomil jsem si zpětným pohledem na sebe, že hranice veřejné intimity je asi určena mnohem více tím, co druzí chtějí slyšet nebo je zajímá, než tím, co by člověk dokázal říci a to mne překvapilo. Nebylo to u mne vždy, dokud bylo strachů nekonečně, tak veřejná intimita byla nulová. U mých vrstevníků je opravdu míra intimity obvykle mnohokrát vyšší než u mladých, potvrzuju názor Odyssey, je to pro ně zcela přirozené, jsou to přitom naše děti a netušil jsem, kde se to v nich bere. Dnešní doba je silně proměnlivá, možná věkem Vodnáře, kdy pružnost, otevřenost je skvělá příprava na všechno, souhlasím s Pozemšťanem.

Schopnost posunovat hranice intimity se mi ze všech uvedených důvodů a napsaných příspěvků jeví jako výhodná strategie a je dle mne dobré se takto "otužovat", kdo to nemá v krvi.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele evanda22, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
nie je to otázka správnosti či nesprávnosti. Každý zdieľa toľko koľko sám chce a koľko zdieľať potrebuje a pokiaľ sa potom aj popáli a zistí, že ho to zraňuje, získa tým opäť len dobrú skúsenosť toho, že si intimitu má nechať pre seba. Je to ako pozrieť sa do zrkadla...buď sa zľakneme alebo sa nám to páči a sme spokojní a vyrovnaní. človek stále potrebuje spätnú väzbu...pozitívnu aj negatívnu. Nevidím na tom nič zlé či nesprávne. ani škodlivé či nebezpečné.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele včielkaMajka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
dobrá téma
ano...hranice máme človek od človeka veľmi rozdieľne...na základe vlastných skúseností, prežitkov a niečo sme si možno priniesli aj z dávnej minulosti, na ktorú si ani nespomíname...
Preto hovoriť iným, kde je správna hranica intimity je ťažké. Lebo moje hranice môžu byť úplne inde ako tvoje...a kto určuje, čo je správne? Zákony? Zákazy? Príkazy? To, čo nazývame morálkou? A čo je morálne a čo nie? A čo je správne a čo nie?
A je dobre, byť priehľadný? Byť priehľadný je dobre, je to oslobodzujúce, pokiaľ moje myšlienky sú natoľko čisté a úprimné, že nemám čo skrývať pred inými ani pred sebou...Ale koľko ľudí si to môže dovoliť...byť priehľadný? Preto nás dospelých tak fascinuje úprimnosť malých detí...bez zábran nám otrčia holý zadok či povedia to, čo by sme nikdy nečakali a vôbec ich nenapadne hanbiť sa, či premýšľať o nejakých prekročených hraniciach... ešte žiadne nevytvorili.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To je indivindi...hranice má každý své.

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
nojo, to se nejdřív pojďme domluvit na tom, o čem se tedy chceme bavit o sdílení veřejném, s cizími lidmi, nebo v úzkém okolí.... a myslím, že takovéto sdílení nitra se nedá pojmout myšlenkami a slovy, to se prostě cejtí, vnímá a je...

navíc zapomněl jsi na to, že někteří lidé nepotřebují hranice posouvat, ale naučit se je mít a naučit se být schopný je udržet...

a taky - ne vše co je skryto uvnitř je krásné a fascinující, ale především to, že je něco niterné, ještě neznamená, že je to pravdivé

dan162 » musiúa Nechci se domlouvat na tom, o čem se chceme bavit. Stejně jako u novinových článků je nejobsažnější diskuze pod nimi, tak úvodní příspěvek je jen spouštěč a dál ať to plyne samo kam chce a dokud chce. Vymezováním diskuze bych s eochudil.

Sdílení nitra druhého zdaleka ne každý si myslím že cejtí, vnímá a už tuplem ne ke všem. Spíš si myslím, že velmi častá jsou dvě oddělená vajíčka, kde nepřeskočí skoro nic. Hodně díky vlastním omezením a zábranám v sobě, méně díky vrozeným dispozicím.

Ano, vědomí správných hranic je učební proces. Někomu ty hranice přejel tank, někomu ty hranice byly vnuceny v jiném místě, někdo nemá nadání, eh dobré postavení Venuše. U mne jako račího Raka byly dlouho omezujícím faktorem strachy.

Co je uvnitř, je vždy si myslím subjektivně pravdivé, i kdyby to bylo Koniášovo přesvědčení o prospěšnosti pálení opozičních knih. A s tím krásným máš pravdu, to jsem ulít. Možná tak fascinující, zajímavé, ale ne krásné.

Hranice tvořené ohledy z druhých možná jsou jen strach, že nás druzí zmasakrují nebo ostrakizují. Nebo zkušenosti.

player "Tady na foŕu je hranice intimity hodně posunutá, možná něco jako když se svlékneme u doktora. Řekl bych, že to nového návštěvníka dost zarazí a část uživatelů reaguje založením druhého nicku nebo nepravdivými údaji o sobě, fotkami zamlada nebo cizími fotkami, žádnými fotkami, protože je to na ně přílišné otevření. Možná je posunutá příliš, možná je posunutá ve správném směru, protože když má člověk nějakou bolístku, tak má sklon za intimní považovat toho příliš mnoho. "


Ono to máš tak. Pakliže tu někdo stojí na piedestalu obnažen , nikde není psáno , že s ním druzí musí diskutovat,nebo že je to má lekat. Mohou jen číst. Kdysi sem dal Hrej, což byl dost provokatér a silné ego diskusi:

Jste úchylové?

A to byl docela rachot. Sem si to tenkrát vypsal. 17 lidí řeklo rovnou ano a 4 své choutky rovnou popsali.

A jinak co se týče Najdise , jako takového , tak by se klidně mohlo přejmenovat na Najdi ho (ji) , protože se tady v podpalubí páří polobotka s umyvadlem , máme všechno. Sňatky, rozvody , nemanželské děti...všechno.

dan162 » včielkaMajka I mne čistota emocí dětí připadá nádherná, možná až následováníhodná. U dospělého asi je dětinská až obtěžující.

Nemít co skrývat před druhými i před sebou, to si myslím je cíl, který stojí zato i svou cestou. Stát se pak zase dítětem.

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ahjo máme problém si "rozumět" i když si v podstatě rozumíme... nechám to být - i když si teda myslím, že o relevantnosti spojení "subjektivní pravda" by se dalo dlouhé hodiny diskutovat

mě tahle diskuze baví, proto si myslím, že bychom si občas měli říct, o čem se zrovna bavíme abychom tak zvýšili šanci na porozumění....

ale chci se vrátit k něčemu jinému - k těm hranicím a "zločincům".

Myslím si totiž, že to právě pěkně ukazuje, co se děje, především ve chvíli, kdy si myslíme, že se dá sdílet nitro skrze "materii". Ono taková touha po sdílení a prolnutí může v nejzazší formě skončit u kanibalismu třeba...

...zpět k těm hranicím - jde podle mě o to, že abych vůbec nerespektoval intimní zónu toho druhého, musí být má vlastní hranice "intimity" opravdu posunutá až do extrému - prostě, když jsem všude já, těžko zbejvá prostor pro kohokoli jiného...

neber prosím nic z toho co tady píšu jako kategorické tvrzení, já tady fabuluju a kladu otázky prostě nechávám všechny dveře otevřený

***

tohodle jsem si předtím nevšimla
"Hranice tvořené ohledy z druhých možná jsou jen strach, že nás druzí zmasakrují nebo ostrakizují. Nebo zkušenosti"
si myslím, že jsem o tomhle mluvila, buď zastíráš sebe, nebo pověsíš záclonu - a mělo by tam být "ohledy na druhé" mnohem spíše respekt k jejich vlastnímu světu... není buď a nebo, možné jsou obě věci, tedy i ten strach..

ta věta zase plete všechno dohromady - zkušenosti jsou podle mě v pořádku, stejně jako snaha předejít zbytečným problémům, než je potom muset řešit - od toho zkušenosti a schopnost poučení se, jsou.... prostě pokud vím, že když strčím pracku do ohně tak se spálím, nebudu ji tam pořád dokola strkat s výkřikem "svoboda!" to ale neznamená, že se ohně musím bát, jde o to, že chci-li jej i nadále používat, musím se naučit jej respektovat...