Budúcnosť detí a seniorov. - Diskuze a zkušenosti

Glimmer Man No já nevím... já bych jako senior raději krmil holuby, hudroval na všechno okolo a ohrožoval to svojí holí a stěžoval si, jak mě všechno bolí a od dětí se držel co nejdál.

player Budoucnost je prazvláštní. Pro někoho možná chmurně se jevící.
Ale nějak bylo , nějak bude. Ještě nepamatuju , aby nebylo nijak.

movvin Já Ti nevím, ale jako důchodce po pětašedesátce bych měla co dělat se věnovat třeba jednomu tříletému dítěti byť jen hodinu Myslím, že by to na ně bylo moc.

Mici Angóra A veľa "mladých" naopak neustále odkládá děti k rodičům a myslí si, že jsou rodiče povinni jim je hlídat, i když ti už toho třeba mají po krk a chtěli by mít chvíli klid A pokud je to myšleno tak, že by to měli dělat "cizí" babičky a dědečkové, tak si myslím, že takových, co by k tomu byli ochotni (čili mají v principu rádi děti a touží pořád někoho vychovávat), je spíš menšina. Pak taky určitě automaticky neplatí starý=moudrý, resp. schopný předat žádoucí věci

Háňa* Já to vidím tak, že jsem si svoje dítě vychovala, babičky si ho občas vzaly na víkend nebo na pár dnů o prázdninách a jinak si žili své životy, což považuji za ideální.
Až budu v důchodu já, taky chci mít svůj klid a rozhodně nestojím o to, vychovávat další várku dětí.
Jo, někdy pohlídat, potěšit se s vnoučaty občas o víkendu nebo týden o prázdninách, prosím, proti tomu nic, to bude pro mě jistě radost. Ale žádnou trvalou péči rozhodně neplánuji. Mám svůj život, své poslání matky už jsem s láskou a radostí naplnila a až mi skončí i poslání pracujícího a budu mít víc času na svoje žití, budu se hlavně rýpat v zahrádce, krmit sýkorky, chodit na procházky přírodou a do klubu důchodců na kursy drhání, odpolední promítání filmů pro pamětníky, ...

Nemohou si dovolit chodit do práce, když mají děti .... to je směšné. Co je svět světem, vždycky rodiče do práce chodili a žádný se z toho nekácel - považovali to za naprosto běžnou normální věc.
Tři roky se uskromnit, když se žije z jednoho platu, a pak šupajdá do rachoty, co by tomu mělo bránit ?
Teď najednou mají lidé se vším problém. Berou děti jako nějakou zátěž.
Pro koho to není přirozenost, mít děti, nebo se na to necítí, mít je nemusí, není to povinné.

il*ča No nevím...mam potomky ve veku, v kterem jsem já uz deti mela. Ted ale není bezné rozrodit se po dvacatych narozkách takže zatim jsou pripadná vnoucata v nedohlednu. Navíc- do důchodového věku mi schází skoro 20 let, takže bych se o vnoučata nějak výrazně starat nemohla.
Na druhou stranu - doufám, ze až nejaká vnoucata budou, budu s nimi mit tak bájecny vztah, jaky byl mezi mnou a mou babickou. Babicka mela 47 let, když jsem se narodila, takže taky pracovala- dost tezce, k tomu zahradka, nejaka domací zveř...a přesto jsme u ní travili kazdy vikend, všechny prazdniny... moc nás toho naučila. A kdyz jsem byla nemocna a nemohla za ni prijet, prijela ona z mnou.
Považuji za stestí, že když pred 7 roky umřela, byla jsem u toho a mohla ji držet za ruku a zavrit oci.