Umírání, smrt, konec.... Ende. Prosím otrlé, písněte, li jste pro verzi, že je dobré býti na ten konec připraven, nebo , prostě opačný názor máte? Když to přijde nečekaně je- li to lepšejší a dá se s tím jaksi smířiti? Mám svůj názor, který nechcu tady zatím psáti. Posléze ho někdá písnu. Jsem jen zvědavá na vaše názory. A moc díky. Takže, čekání na smrt třeba půl roku, nebo nečekaná smrt je lepší? Díky moc.
mirxon
Mám osobní zkušenost s vážnou nemocí a následným úmrtím mý mámy v r.2009. Po beznadějný léčbě a několika (z dnešního pohledu naprosto zbytečných) operacích byla máma propuštěna domů na ´dožití´. Podotýkám, na důstojný dožití, protože v nemocnici by se jí na těch několik málo týdnů života toliko důstojný péče rozhodně nedostalo. Staral jsem se o ni s tátou do posledního dechu. Hodně trpěla a když umírala, držel jsem ji za ruku. Hodně silná zkušenost, na kterou už nezapomenu do konce svýho života. Můj názor je ten, že než trpět, je asi pro postiženýho člověka lepší, když to přijde náhle
Jaňajs
» mirxon
Tak to máme stejnaké. Já to měla loni, přesně loni. A stejné jako ty. Takže děkuji Ti, že to cítíš tak jako já... A že jsi mě ty človíku milý pochoopil, jak to myslím! Napsala jsem to vážně popleteně a zmateně. Děkuji a vinšuji jen to dobré jasan?