Konec života. - Diskuze a zkušenosti

vltavínka Toť otázka na tělo...

Vzhledem k tomu, že jsem si takovým bolestivým odcházením maminky nedávno prošla...vím, na co se ptáš..Taky si tu otázku od té doby často kladu...

Na jednu stranu je pro nejbližší okolí jistou útěchou, když si můžou říci, že je ta smrt a opuštění bolavého těla vysvobození... Člověk by tudíž čekal, že to bude snazší...ale ouha, ono to stejně bolí...
A ten proces odcházení je prostě drsný zážitek, když to trvá týdny, měsíce... To nakonec zamává s každým..
Taky jsem žila v domnění, že mám smrt zpracovanou, že ji nevnímám jako konec.... bla, bla...

Jinak člověk přistupuje ke smrti vlastní a jinak prožívá odchod blízkých..

Jaňajs » vltavínka Děkuji Ti vltavínko. Ten proces odcházení je opravdu drsný zážitek. A asi nejdrsnější pro nás pozůstalé v celém životě. A jak píšeš, když to trvá měsíce je to hrůza. Děkuji a souhlasím s tebou.

vltavínka » Jaňajs Nene, vůbec Ti nehrabká..Já Ti rozumím přesně, na co se ptáš..Ne na přípravu na svoji smrt, ale na to, jestli dlouhé umírání může usnadnit pozůstalým to loučení..Tím, že mají dost času se s tím smířit a na nevyhnutelný odchod se "připravit ".

Ušetřit si ten šok, kdy duše během vteřiny odejde bez varování...

Ale co z toho je pro pozůstalé snažší..na to odpovědět neumím

vltavínka » No.4711 Tak samozřejmě je to pouze hypotetická otázka...

Ale když člověk něčím takovým prochází, tak se jí občas neubrání...

No.4711 » vltavínka
Pokud je něco hypotetické, tak smrt to jistě není....připravit se asi dá jen na svou vlastní. Teda dá....za sebe můžu říct, že už jsem jednou "sbaleno" měla. Je to hezkých pár let a tak vlastně jsem se už otřepala a jsem zase tabula rasa