Jak si vzpomínáte na svou babičku...? - Diskuze a zkušenosti

tiferett Aj keď neviem písať o mojej babke tak krásne ako Ján Smrek....jednoduchou rečou poviem, že moja babka bola úžasná. Prudký večne vysmiaty Baran, napriek jej neľahkému osudu mala vždy srdce plné lásky a radosti a smiech na tvári aj v duši. Prežívala som u nej nádherné dedinské letá - dedinka skutočne čarovná, rybníky, rákosia a smutné vŕby, husi na potoku, vyčínanie s hlapcami, a babkine koláče sú skrátka nezabudnuteľné. Pamätám, ako raz narobila plnú misu doliek a my so sesternicou sme ich aj s ríbezlovým džemom uchmatli, usadili sme sa na lávke nad potokom, máčali sme si nohy a plnú misu sme na posedenie zjedli.
A jej kysnuté koláče boli...nezabudnuteľné ...
A posedenia s poštárom, ktorý sa u babky vždy rád zastavil na kus reči, páračky peria v zime.....to boli zlaté časy.....to až teraz zavládla doba temna....
A druhá babka - obidve svetové vojy jej zobrali reč a tak v tichu láskavo a skromne, bez slov slúžila svijimi blízkym starala sa o vnúčatá a vždy mala pre každého vrúcne objatie a pohladenie...
D/fam, že aj ja budem takou dobrou a láskyplnou babičkou....

světýlko Vzpomínám na svoji babičku, maminku mé maminky.Dnes jsem si prošla místa, kde jsme spolu byli.Vybavovali se mi sytuace, když jsem byla batole, jak mě babička vozila v kočárku, ja jsem se cítila v bezpečí. Vzala si mě po šestinedělí domu s dvoletým bratrem, do doby než se mamika uzdravila, trvalo to skoro rok. Teď si uvědomuji, jak to bylo pro ni těžké, dcera byla nemocná, starala se o její dvě děti, v té době od ní odešel manžel, měla ještě třináctiletou dceru, ktéra ji pomáhala s péči o nás, nemocnou maminku a hospodářství. Často más hlídala, když jsme byli starší. Cítila jsem se u ní v bezpečí a šťasná. V osmi letech jsem u babičky na půdě našla oblečky, zavinovačky na miminko.Z hadříku jsem uděla hlavičku, oblečky naaranžovala do zavinovačky a hrála jsem si na mámu.Byl to vzláštní, úžasný, krásný pocit štěstí a taky, když jsem si lehla do babičiny postele s těžkou velkou peřinou, vždy mi ji naklepala tak, aby mě netížíla.
Teď jsem taky matka - babička, poznávám a uvědomuji si věci, kterým jsem dříve nerozumněla - neměla prožito a některé sytuace mamince i babičce jsem měla za zlé.
děkuji, děkuji, děkuji.....ano...

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Velmi dobře si vzpomínám...všechno jsem v její přítomnosti mohla,jen s jemným dohledem na mou bezpečnost...krásně voněla,měla obrovská prsa,do kterých jsem se vždycky zabořila...neuměla vařit...vlastně uměla,ale tak nějak po svém...takže to co by nikdo nejedl jsem s láskou požírala,až jsem měla boule za ušima a ona měla radost,jak mi ta šlichta chutná...
Ukázala mi všechna zákoutí továrny ,ve které pracovala a její kámoš vrátný,mě vzal pod svá křídla a dovolil mi hodiny a hodiny razítkovat a hrát si na důležitou osobu...
Často mi vyprávěla o válce a o tom,co všechno se dělo mimo média,jen tak mezi lidmi...
Milovala dědu...svého muže...,ale jednou jí naštval tak,že žila sedm let od něj a on se jí pak znovu dvořil,aby ji získal zpět,neboť ji také hluboce miloval...nerozvedli se,jen si dali pauzu a to měli tři děti...
Silná žena...děda pak nezvládl svou nemoc a šedesátejosmej a zastřelil se a nechal ji tu ve sračkách....dala to...

kapustnica s laskou, pokorou..... na jeji ohm.... pripravene jidlo, kdy obracela tzv. kazdou korunu, a vzdy rikala, les nas musi uzivit, co znala druhu hub, tech konvicek, konvi boruvek....malin.... na zadech vzdy jeste ruksak sisek..... a na malickem dvorecku slepice,husy,kachny..... a ja z Prahy, pubertacka, vzdy dva mesice v jeji siroke posteli, prikryta neuveritelnou perinou, mela dovoleno vse, co jejich 7 deti nesmelo. Moje milovana babi...... musim podotknout, ze vsichni deti, vnuci babicce vykali, jen ja nemusela, ale za to jsem byla jedina, ktera bez reci s ni kazde rano i vecer sla na bohosluzbu, vydrzela cely vecer jeji vypraveni,preskakovala z nemciny do cestiny, byla prvni, ktera vedela o me skolni lasce....vedela prvni o mych neuspesich, a mela jsem k ni v mem mladi lepsi, vrelejsi vztah, nez ke sve matce. Babicka zemrela v mych 18 letech, ale kdykoliv varim, nyni uz i pro me vnuky, je babi se mnou, mam jeji kucharku, ale ne jen to, naucila mne i palickovat, hackovat, sit....je to zvlastni, mela jsem dve babicky, a jen jedna je v mem srdci.....

endymion ...ďakujem všetkým...za ich láskou prehriate spomínania...na časy tak krásne, nenávratne minulé - na naše druhé mamy,ktoré tak radostne,nezištne lásku dávali...žijú navždy v srdciach našich

Mici Angóra Moje babi z tátovy strany, tak to jsou nejlepší prázdniny na vesnici a bramborové placky, po kterých se vždycky jen zaprášilo a nikomu se nikdy nepovedlo přesně takové upéct Byla hrozně sečtělá a všechno si až doposledka pamatovala, hlavně z rodinné historie. Všechno brala se stoickým klidem, na nás, coby 3 vnučky, byla naoko přísná, ale vlastně nám vždycky všechno dovolila. Teda kromě chození za klukama, v tom byla ze staré školy a snad se tam nahoře moc nepohoršuje, že pořád ještě nejsem vdaná Ahoj babi, často na tebe vzpomínám

Hustokrutě obscénní Morti Nemam nejaky extra vzpominky...takova typicka babicka...varila, uklizela, pekla, pletla, hackovala, lustila krizovky...po obede v kuchyni u kafe...druha babicka stale je, takze tam spis vzpominame spolu.

Freja Dneska mi moje milovaná babička chybí víc než kdy jindy

player Jedna byla ježibaba klevetná , hubu votevřenou, aby jí někde něco neuteklo , a ještě generál. Mámu v dětství psychicky systematicky odrovnávala za trest , že se jmenovala NASŤA. Nic moc...

Druhá milovala Ježíška a pak už nic kolem. A byla cholerická. PURITÁNKA...všech puritánek futrál.

Prostě - byly to ženský - a kam šláply , po nich potopa.

thééé » endymion Jedna babička byla rovná, přímá, tvrdá ženská, narozená v kozorohu, měla jsem k ní respekt, ale pak se usmála, a všechno roztálo. Voněly u ní vždy v neděli kynuté koláče a slepičí nudlová polívka..mňam..manžela měla alkoholika.
Druhá babi byla upracovaná, uběhaná, nepřítomná, narozená v blížencích..nevonělo to tam, nevařila..zůstala jí ta tíže až do konce, měla 3 děti, manžel jí brzy umřel, tak musela tvrdě pracovat, aby je uživila.
Obdivuji je, hodně toho v životě utáhly

Do-u-ší
...byla to nejkrásnější bytost na světě. Maličká vzrůstem, velká svou duší. Energická rázná dáma s milujícím srdcem a smyslem pro krásno, pracovitá, vlídná, sečtělá(milovala dějiny a literaturu), obdivuhodná hospodyně, stmelovala celou rodinu svou pevnou výchovnou rukou a šla vždy všem dobrým příkladem. Bydlela v patrovém domku plném starožitností v malebných uličkách jedné střediskové vsi. Učila mě vidět krásy přírody, postavit se ke všem "ženským pracím", naučila mne slušnému chování a úctě ke starším lidem, byla strůjcem mé bezstarostnosti v dětství a dopřála mi okoušet má vlastní rozhodování - jít za svými idejemi, dotahovat věci do konce(to mi vždy působilo problém), být si vědoma následků svých činů i důsledku své nečinnosti. Vychovala nejen své 3 syny (na svět přivedla jen mladší dva), ale spolu se mnou i 5 mých starších bratranců, starala se taky o mou maminku(snacha), která ve 33 letech ochrnula na levou půlku těla. Později přišla ještě jedna vnučka(sestřenice) a vzápětí i pravnučka(moje dcera). Tehdy jsem byla babičce svěřena do opatrovnictví, protože mamka zemřela a já měla před sebou ještě 3 roky střední školu. Myslím si, že nejvíc času a sil jsem jí stála já (celé rodině jsem nadělala nejvíc starostí já). Ke stáru, když už nezvládala chůzi, žila ve svém pokoji u mně v bytě a já si po narození syna prodloužila mateřskou o "péči o člena rodiny". Když umírala, měla pocit, že mně chytá za ruku, abych ten okamžik taky prožila. Říkala: "Šárinko, Šárinko, slyšíš ty zvony!?"
..a já slyšela ten jasný zvuk kostelních zvonů prázdninového slunného léta, kdy se místní věřící vraceli domů z nedělní mše. Obě jsme se chvilku zastavili na náměstí vnímaly tu krásnou atmosféru, srdce zjihla a námi prostoupila Láska. Naprostý klid. / Když jsem se vzbudila, babiččina duše už nebyla uvězněná ve hmotné formě. (venku byl leden, když odcházela)
..jsme pořád ve spojení. "Dbej píle, holka!", často zaslechnu domněle vyčerpaná když klesám na mysli. Dá se snad neuposlechnout?

Do-u-ší » tiferett Moje babička taky Beran. Ale taky zažila obě války. (takže mám podobně Tvé dvě v jedné mojí / ale "na vyváženou", svou druhou babičku si sice pamatuji, ale vlastně jsem jí ani moc nepoznala. Jakoby snad žili nějaký nepsaný zákon, že pokud se jim dcera provdá, stává se členem jiného rodu. Původní rodina už nijak nezasahuje, pouze ponechává "odemčeno v srdcích"

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele onka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vítej v klubu ale já to mám napůl.
Jedna babička byla dědův "stín", protože děda všude vynikal a ona vytvářela zázemí, voněla buchtama a vanilkou, vyprávěla pohádky a učila modlitbičku před spaním.
Druhá se jmenovala Angela a byla přísná až krutá někdy. Byla ale jediná bytost v mém dětství, která se mi omluvila .. což se nezapomíná a po smrti se v mých očích naprosto proměnila Takže vlastně vše OK