...v láskavej opatere starej mamy som prežil roky moje predškolské...veliká precíznosť...dobrota...vo všetkom čoho sa dotkla....aj obetavosť,skromnosť......drahá bytosť...navždy v mojom srdci...zostaneJán Smrek: BabičkaV lesku strieborných svojich vláskovbabička je opravdivou kráskou......má vnúčatá - je pyšná na toa keď sa nad ne skláňafarba ich vlasov kontrastuje spolu - - striebro a zlato.Keď som bol malý - syn susedného dvoračasto i ku mne dobrou, milou bolaa láskala ma koláčkom pečeným na smotane...Však stratil som sa - i roky zutekalia ona dnes už nevolá ma synáčkomlež hovorí mi - pane...Možno tak sa to slušílež rád by som jej vyznalže ostal som len dieťaťomvo svojej duši...
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
světýlko
Vzpomínám na svoji babičku, maminku mé maminky.Dnes jsem si prošla místa, kde jsme spolu byli.Vybavovali se mi sytuace, když jsem byla batole, jak mě babička vozila v kočárku, ja jsem se cítila v bezpečí. Vzala si mě po šestinedělí domu s dvoletým bratrem, do doby než se mamika uzdravila, trvalo to skoro rok. Teď si uvědomuji, jak to bylo pro ni těžké, dcera byla nemocná, starala se o její dvě děti, v té době od ní odešel manžel, měla ještě třináctiletou dceru, ktéra ji pomáhala s péči o nás, nemocnou maminku a hospodářství. Často más hlídala, když jsme byli starší. Cítila jsem se u ní v bezpečí a šťasná. V osmi letech jsem u babičky na půdě našla oblečky, zavinovačky na miminko.Z hadříku jsem uděla hlavičku, oblečky naaranžovala do zavinovačky a hrála jsem si na mámu.Byl to vzláštní, úžasný, krásný pocit štěstí a taky, když jsem si lehla do babičiny postele s těžkou velkou peřinou, vždy mi ji naklepala tak, aby mě netížíla. Teď jsem taky matka - babička, poznávám a uvědomuji si věci, kterým jsem dříve nerozumněla - neměla prožito a některé sytuace mamince i babičce jsem měla za zlé. děkuji, děkuji, děkuji.....ano...