Jak si vzpomínáte na svou babičku...? - Diskuze a zkušenosti

tiferett Aj keď neviem písať o mojej babke tak krásne ako Ján Smrek....jednoduchou rečou poviem, že moja babka bola úžasná. Prudký večne vysmiaty Baran, napriek jej neľahkému osudu mala vždy srdce plné lásky a radosti a smiech na tvári aj v duši. Prežívala som u nej nádherné dedinské letá - dedinka skutočne čarovná, rybníky, rákosia a smutné vŕby, husi na potoku, vyčínanie s hlapcami, a babkine koláče sú skrátka nezabudnuteľné. Pamätám, ako raz narobila plnú misu doliek a my so sesternicou sme ich aj s ríbezlovým džemom uchmatli, usadili sme sa na lávke nad potokom, máčali sme si nohy a plnú misu sme na posedenie zjedli.
A jej kysnuté koláče boli...nezabudnuteľné ...
A posedenia s poštárom, ktorý sa u babky vždy rád zastavil na kus reči, páračky peria v zime.....to boli zlaté časy.....to až teraz zavládla doba temna....
A druhá babka - obidve svetové vojy jej zobrali reč a tak v tichu láskavo a skromne, bez slov slúžila svijimi blízkym starala sa o vnúčatá a vždy mala pre každého vrúcne objatie a pohladenie...
D/fam, že aj ja budem takou dobrou a láskyplnou babičkou....

Do-u-ší » tiferett Moje babička taky Beran. Ale taky zažila obě války. (takže mám podobně Tvé dvě v jedné mojí / ale "na vyváženou", svou druhou babičku si sice pamatuji, ale vlastně jsem jí ani moc nepoznala. Jakoby snad žili nějaký nepsaný zákon, že pokud se jim dcera provdá, stává se členem jiného rodu. Původní rodina už nijak nezasahuje, pouze ponechává "odemčeno v srdcích"