Kontakt na dálku ve zlém 2 - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Bergruna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Zdravím, k záležitosti staré 15 let- "pracovně pojmenovaný" pocit je uložen v té části mozku jako stopa (stará nahrávka), ke které máš přístup pouze přes emoce a emocemi ho taky spouštíš včetně fyziologických doprovodných reakcí. Tenkrát před 15 lety ses rozhodl, že lehce provokativní výzvu (kamarádku) necháš plavat. Pocity však jasně daly najevo, že Tvé rozhodnutí v danou chvíli odporovalo vlastní přirozenosti. Měl jsi na výběr škálu možností a zvolil jsi zrovna tuhle.
Vrací se to (jako ve škole, dokud nepochopíš smysl lekce) aktuálně i přes podprahové podněty, které mohou mít stejného jmenovatele typu "jen příjímám reakce, ale nejsem jejich tvůrce a to bych vlastně chtěl" čili nějaké omezení, svázanost tam je? Nezbývá, než "přepsat" starou nahrávku a nahradit jí novou. Přístup k ní máš pouze přes vlastní emoce, logika na tohle nestačí, je krátká.
Jak s tím zacházet? Někdy se doporučuje pro začátek vyjadřovat emoce a nechat jim prostor v celé jejich šíři, už to, že je správně pojmenujeme odstartuje řešení.


Negativní kontakt-smýšlení ve zlém o druhém a z toho plynoucí potíže (dle mého názoru) má jinou příčinu, i když stejné dopady( nepříjemné pocity až tělesně). Vnímám to jako souboj doslovně zla a dobra. Dobrá zpráva je ta, že zlo je na dobro- lásku a pozitivní emoce krátké. Jenže, když Tě záměrně negativně ovlivňuje a škodí člověk prolezlý záští a zlem, například ještě ve vedoucí pozici nad Tebou je otázkou jak s tím naložíš...

MG34 » Bergruna Díky za reakci. Celkem rozumím. Jen mi není jasné, proč přepisovat tu starou nahrávku? Rád bych si ji ponechal v nějaké méně škodlivé (přesněji řečeno ovladatelné) podobě jako signál, který mi má něco sdělit o situaci, když smysly nic nevnímají.

Ohledně rady k vyjadřování emocí - au, au. Ve skrytu duše jsem doufal, že existuje spíše nějaká možnost tlumení, ale tak nějak intuitivně chápu, že správnější bude asi to vyjádření. Jenže... au, au...

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Bergruna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
...házím rukavici Radíš mu aby byl šťastný...
Jak odlišitt vlastně zralého a inteligentního jedince, od retarda a zoufalce (nemyslím extrémy a patologii)? Stačí k tomu znalosti a pevná vůle jít si za svým (Tvé pojetí řešení problémů), nebo je třeba moudrosti a dalších "věcí"?
Inteligence je schopnost přizpůsobit se a posuzovat realitu na základě dvou věcí- racionality( rozumu) a iracionality (symbolů, emocí), kdy tyto dva principy nejlépe spolupracují a podílí se tak na vytváření rovnováhy- štěstí.
Každý máme své interpretace tohoto světa-té reality a tedy každý máme svou lež.
Ty třeba řadíš do iracionality sny, telepatii, karty...léčitelské schopnosti, vše co není vědecky změřitelné. Budiž. Věda dnes něco změří (nejezte máslo X jezte máslo)a za 10 let to popře, je to legrační disciplína.
Zajímavé je a nemyslím to ironicky, že i Ty nakonec pracuješ s odpuštěním (emocemi- iracionalitou), jako principem, jak se dostat dál a k rovnováze- štěstí.
Spusta lidí Tě tady pranýřuje za ukrutný materialismus... že jim lezeš do diskusí mezi nebem a zemí, do výkladu snů, karet...Jde vlastně o vyrovnávání dvou pólu jedné přímky -iracionality s racionalitou. Jedno bez druhého nemá smysl.

Najdise.cz » MG34 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Bergruna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Není zač. Proč přepisovat? Staré vzorce (v dobrém "napacháná" škoda díky výchově rodičů) jsou dost odolné vůči změně a brání nám v rozvoji. A proto pořád děláme stejné chyby... výmazem (změnou myšlení) nahradíš starý program funkčnějším modelem, který odpovídá novým požadavkům a nárokům. O signály z těla a emoce rozhodně nepřijdeš. Pokud je budeš chtít slyšet uslyšíš je- negativní emoce je signál na který bychom měli reagovat otázkou- na co jsem to teď myslel, co si nepřeji?
Proč vyjadřovat emoce?
Potlačované emoce se podepisují na psychosomatických nemocích a spouští je, (pozor, chceš- li být zdravý ) stav duchovna se promítá do těla.

MG34 » Bergruna Rozumím starým vzorcům a nutnosti je přepsat, ale... byl bych to po přepsání pak ještě já? Trochu se bojím.

Ty negativní emoce (ale i pozitivní) - to je právě problém, ony někdy přijdou, když na nic nemyslím, jaksi zvenčí. Zničehonic. Prostě na dálku. Příklad, na který si namátkou vzpomínám - byl jsem opravdu hodně zabraný do počítačové hry. Najednou pocit, že na mne někdo intenzivně myslí v dobrém. Tak silný pocit, že jsem přestal hrát, uložil pozici a čekal co bude - to je důležité, nemohl jsem si to nějak vymyslet zpětně - já jsem skutečně přestal hrát a reagoval na ten pocit. Za chvilku přišla SMS, "v dobrém" ...

Já se tady v těch tématech bavím právě o těch situacích, co jsou na dálku. Ne o těch, co jsou normální na blízko. Rád bych to nějak všechno pochopil a třeba mi k tomu pomůže znát příběhy ostatních. Některé už tu zazněly.

Tlumené emoce vers. nemoci - rozumím. Naštěstí mám zdraví celkem dobré. Myslel jsem spíš nějaké povznesení se nad ně. U některých emocí se mi to celkem daří, u některých ne. Asi by to mohlo jít u všech. Jako introvertovi se mi projevují trochu hůř, pravda. To je to moje au, au.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Bergruna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Emoce nám- pro někoho bohužel, nebo bohudík (ne)zpřístupňují mnohé / včetně úspěchu. Vůle typu "musím" jako motivace, která by uspěla a vydržela dlouhodobě nefunguje. Víme to všichni už od školy, že když nás něco nebaví, jaké jsou výsledky.

Z hlediska probíhajících emocionálních procesů v nás (představy, myšlenky) jsou dopady negativního myšlení (strachy, divné pocity, úzkost, ale i nenávist), nebo pozitivního (radost, láska...)úplně STEJNÉ nablízko nebo na dálku. Myšlenka (už samotná myšlenka, pozor) má určité vibrace - energii a informaci dané kvality (trochu kvantová fyzika) a ta přitahuje k sobě stejnou kvalitu- podobnosti se přitahují (je jedno jestli jsou od sebe 1cm, nebo 1000km). Čili- tvůj příklad: v informačním poli (poskladánem z bohužel pro většinu z nás nepochopitelných jevů, protože o hmotě nám "věda" poskytuje zkreslené informace) se objevila vyslaná myšlenka dané kvality (dobrá) toho člověka, který Ti poslal SMS a Tobě informace dorazila nejdříve v podobě pocitu a pak ta SMS- vše běží od myšlenek (představ) k zhmotnění těchto myšlenek do podoby reálné. Záleží na citlivosti jedince, jeho rozvinuté intuici, někdo je racionální a ještě k tomu tvrdý jak "pařez" a tohle nebude chtít vidět.
Samozřejmě je to můj náhled, o kterém je nutno pochybovat Už se Ti stalo, že ses bavil s někým o svých záměrech a oni pak nevyšly? Jde o to s kým- když se budeš bavit s někým, kdo Ti nefandí "ruší" Tvůj pozitivní záměr třeba zlobou i skrytou.
Přitahuješ přesně ty věci, kterýma "vibruješ" - na které myslíš a je fuk jak jsou daleko
(co vybrat, že? Možností máme hodně.)

Introverze je dobrá věc- je to schopnost se větší měrou zabývat a vystačit si se svým vnitřním světem, jde o dostatek podnětů zevnitř, na rozdíl od extrovertů, kteří je musí "honit" venku a jsou v tomhle závislý na druhých.

Staré vzorce: dám příklad. Dítě, který má z rodiny zafixováno, že si odměnu a jiné pozitivní vazby musí "zasloužit". Bude jako dospělý dělat maximum i proti své přirozenosti aby se zavděčil, udělal... Bude z toho mít akorát špatný pocit, že se napřed musí obětovat, aby něco dostal- jinak ho ostatní nebudou mít rádi. Výmaz spočívá v tom, že si tohle uvědomí a přeznačkuje myšlení pomocí afirmace "budu dělat to a to kvůli sobě, nemusím se zavděčit všem a mám se rád takový jaký jsem" Bude to pořád Pepa, identita zůstane, jen se "opraví" starý omezující myšlenkový vzorec, aby byl spokojenější sám se sebou a tak bude vibrovat pozitivní emoce, které k sobě bude přitahovat zvenčí od ostatních na základě podobnosti .

Ajzy » Bergruna Promiň, musím reagovat. V některých bodech s Tebou souhlasím, ovšem představa jistého dualizmu "myšlenky" a přirovnání ke kvantové fyzice mi nějak nejde do hlavy. Na druhou stranu kvantová fyzika má "pravděpodobnostní charakter", takže kdo ví... Ale otevírá se nám nové téma pro diskuzi o polomrtvých kočkách vynořujících se z Hilbertova prostoru a do toho nám září černá tělesa...

Já si myslím, že věda (bez uvozovek) nám poskytuje o hmotě dostatek nezkreslených informací, ať už je to klasické Newtonovské pojetí nebo již zmíněná kvantová mechanika. A jsou to vesměs informace jednoznačné a nezpochybnitelné.

Myslím, že byla snaha provádět různé pokusy s telepatií a různými paranormálními jevy za přesně daných podmínek, ale pokud je mi známo, ani jeden nebyl úspěšný. Tímto nechci shazovat například lidskou intuici atd, ale je otázka, nakolik je to práce našeho podvědomí a informací zasunutých v něm a nakolik jistá část jasnozřivosti.

Toť můj názor k Tvému pokusu "vědecky" vysvětlit podstatu myšlenky (a s tím související stavy).

MG34 » Bergruna "Už se Ti stalo, že ses bavil s někým o svých záměrech a oni pak nevyšly?"

no, takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel - spíš bych napsal, že když jsem se o svých záměrech s nikým nebavil, pak nevyšly nebo jsem nesebral dost odhodlání. Když jsem je vyslovil, pak se posunuly blíže k realizaci.

Ale zkusím popřemýšlet i tak, jak navrhuješ. Možná na něco vzpomenu.

Staré vzorce - myslel jsem, že i ty špatné vzorce mi určují moji přirozenost - i to jsem já, i tak se mám zafixovaného. Nechce se mi jich jen tak vzdávat... Popřemýšlím.

Najdise.cz » Ajzy Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Bergruna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
...njn, věc názoru.
Polochcíplý kočky neznám.
Vědecky na to moc nejdu, je to moje zkušenost. Paranormální u mě není příklad, který podám, považuji to za normální. Šly jsme za kolegyní do nemocnice, nijak zvlášť nekomunikovala, nemohla ani vstát. Asi za dva dny mně "vlezla" do "snu" - nebyl to sen, že prý chce abych za ní přišla(samozřejmě, že jsem to vnímala, ale nevzbudila jsem se, měla jsem pocit, že je to nějaký nesmysl, jen "sen")ona se na mě dívala a beze slov mi "říká" není to nesmysl, nezapomeň na mě.
Druhý den, když jsem za ní šla a sedla si k její posteli, během 5 minut klidně umřela.
Takže, jak může někdo sebrat část těla a objevit se s ním 10km jinde, prostoupit zdí a objevit se mi před očima, když spím, sdělit jasný požavek a ještě mu jsou známy mé procesy myšlení?(když jsem si říkala, že to je nějaká blbost a jsem ovlivněná vjemem, který ve mně vyvolala návštěva v nemocnici a jak by tady řekli mnozí- vysvětlení je, že mozek chroustá podněty ze dne a to se mu pak zdá)? Realita je, že ona byla v nemocnici a potřebovala odejít s doprovodem. Z příkladu vyplývá:
Myšlenky nejsou závislé na hmotě -těle a mají možnost šířit se v prostoru. Můžeš být na dvou místech současně. Intuice není nic jiného než napojení mysli na informační zdroj, akorát ty informace, které obdržíš nejsou kompatibilní s rozumem a člověk má tendenci to racionalizovat a nevěřit tomu.

Najdise.cz » MG34 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Bergruna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
"Už se Ti stalo, že ses bavil s někým o svých záměrech a oni pak nevyšly?"- jde o to s kým se o tom budeš bavit. Kdo Ti přeje, ten záměry ještě posílí a pozitivně podpoří (jako v zápase, vyhrává to družstvo, které má neochvějnou touhu vyhrát a vzájemně se podporují). Vyslovení může znamenat jasně definované přání. Příklad: když si budu přát nejlepší známku z ročníku u těžké zkoušky dostanu za 4 a ostatní za 5. Můžu si ovšem přát za 1.
Můžeš poděkovat starým vzorcům- chybám, protože tak se učíme a naší přirozeností je se měnit vývojově k lepšímu. Některé "staré" funkční vzorce nemusíme vůbec měnit, pokud nepřekáží ve vývoji a jsou prosperující. Některé staré vzorce stačí jen správně pojmenovat, vědět o nich, protože čas změny ještě nenastal a děje se tak postupně (asi "nedáš" napoprvé černou sjezdovku, když si v životě nestál na lyžích).

MG34 » Bergruna Tady se v názorech docela rozcházíme.

Resp. přání přece ovlivňuje skutečný výsledek jen málo. V drtivé většině případů vyhrává ten, kdo je lepší.

...a teprve když je výkonnost +- stejná, rozhoduje i nějaký psychický faktor.

I když, zažil jsem dokonce situaci, kdy vyhrál horší tým a přitom ještě měl mnohem menší víru ve vítězství a nebyl vůbec semknutý. Vím to, protože jsem byl členem toho horšího týmu...

Najdise.cz » MG34 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Bergruna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Můžem se klidně názorově rozcházet co se týká fyzické výkonnosti. Tak proč nakonec vyhráli ti horší, čemu to přičítáš?
Zkusím zpřesnit "prohraný zápas". Sport X život. Na kolbišti života můžeme prohrát některé bitvy, ale taky celou válku.
Prohraná bitva neznamená prohraná válka, ale nesmí to člověk vzdát, jinak opravdu prohrál. Zvítězí ten, kdo se nevzdá. Proč? Protože počítá s pozitivním výsledkem. Jinými slovy nedovolí, aby jeho myšlení, ta skutečná síla , byla negativní (na tohle nemám, to nedostanu, dopadne to špatně...)Jinak si totéž začne k sobě přitahovat.
Přání? Vyzkoušej- chceš- li jak funguje upřímné přání na druhé . Posílej v duchu tzn. jako mentální dárek pravidelně 2-3 denně několika osobám něco hezkého ( posílám Ti Pepo...)- a zvlášť to, co chybí Tobě samotnému (prosperitu, pohodu...)s důrazem, že to je opravdu Tebou upřímně myšleno. Vydrž to aspoň dělat měsíc a sám uvidíš co se bude dít. Co pošleš, to se Ti vrátí.
Není vůbec nemorální radovat se z nejlepších věcí země.

MG34 » Bergruna My horší jsme vyhráli, protože jeden náš hráč rezignovaně napálíl míček jentak nazdařbůh a ono se to šťastně odrazilo a spadlo to tam. Bylo to ve chvíli, kdy to už bylo ztracené (nedlouho před koncem nám dali gól a my jsme neměli na to, abysme je ohrozili, za celý turnaj jim nikdo nedal ani gól). Náš plán byl remíza 0:0 a pak to nějak uhrát v prodloužení až k penaltám a tam zkusit štěstí. Jenže tím, že jsme dostali gól (a nedlouho před koncem) se náš plán sesypal jak domeček z karet a bylo to ztracené.

Byl to floorball. Náhoda, pro soupeře pořádná smůla. My sami jsme se divili skoro víc než soupeř. Pak už jsme to za cenu zdržování, simulování, faulování a kouskování dotáhli do prodloužení. Teprve tehdy nastoupil ten faktor, o kterém mluvíš - oni ztratili kousek svého seběvědomí a v prodloužení zaváhali. Ale bez té náhody byly všechny výhody na jejich straně a vyhráli by oni.

Oni to celkem dost uměli hrát a věřili pevně ve vítězství a podporu svého boha. Bylo to křesťanské misionářské družstvo - pomocí sportu šířili víru. My jsme to skoro nikdo předtím nehráli, byli jsme slepené družstvo z příchozích, co zbyli. Já jsem hrál v sandálech a docela mi to klouzalo. Celkem bylo asi 8 družstev. Ale dostali jsme se nějak proti nim až do finále, i když v základní skupině nás vyklepli 5:0. A finále dopadlo, jak jsem psal.

Jiný příklad - neochvějná víra ve vítězství nebyla Japoncům ve 2.světové válce nic platná. A jakou panečku víru měli! Spadla atomová bomba a konec.

Jak říkám - faktor víry v úspěch rozhoduje až když jsou síly přibližně vyrovnané nebo je rozdíl snesitelný.

Pak je tu ještě ten konflikt dvou upřímných přání, která se vzájemně vylučují. Např. 2 běžci si přejí zvítězit ve velkém závodě, ale může to být jen jeden z nich. Nebo Alice si přeje za partnera Boba a Bob si přeje Cecílii - kdo bude s kým? Atd.

Všechny tyhle věci možná fungují v hodně malé omezené míře, v podstatě jako takové kuriozitky. Ale to rozhodující, co se děje, to se odvíjí právě od té výkonnosti, síly, pozice, situace, souběhu událostí atd.

A navíc... nechtěl bych svým přáním takto ovlivňovat cizí osudy. Za určitých okolností se mi to příčí (ne vždy).

Najdise.cz » MG34 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Bergruna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tak zápas byl hezkou ukázkou, že "náhoda" existuje. Když je dosaženo vrcholu- vítězství, musí člověk dost rychle vymyslet něco, aby se to nezačalo zvrtávat v pravý opak.
Proč tak dopadli Japonci z hlediska víry nevím. Z hlediska lidského šlo o moc a prachy, zlo rozpoutá ještě větší zlo.
Alice chce Boba, Bob chce Cecílii- Alice pravděpodobně Boba nedostane, když on nechce ji. Museli by se chtít navzájem. Pokud si rozumí Cecílie s Bobem, šance tu je- pokud se svobodně proto rozhodnou oba. I tady platí "jaký šel, takovou našel". Podobnosti se přitahují.
Jistěže hraje roli další faktor- souběh událostí, vytrvalost, "náhoda". Náhodu píšu v uvozovkách, protože, ale mám ten dojem, že ač něco vypadá jako náhoda, nakonec není. V rámci pobytu na zemi můžu a chci něco ovlivnit, ale něco je už nastaveno.
Přáním si člověk ovlivňuje vlastní vývoj-pokud člověk věří, že uspěje nakonec uspěje (jestli to někdy někdo vzdal, protože nevydržel garantuji Ti, že byl tak blízko u cíle, že stačilo vydržet ještě chvíli a přišel by úspěch). Když posílám na dálku někomu něco hezkého, je to dárek- mentální přání a dělám to proto, že chci, vidím třeba, že potřebuje pevnější zdraví, pošlu mu ho.
Ovlivňovat druhého (vnucovat vlastní vůli, vynucovat si něco) se nevyplácí, vrací se zpět, řekla bych v podobě trestu či problému (už jen stačí někomu "pomáhat" ačkoliv si to nevyžádal) a dostane "zezhora tak přes hubu", že se diví.

Ajzy » Bergruna
Jak dopadli Japonci z hlediska víry?

Najdise.cz » Ajzy Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Bergruna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
to nevím

Ajzy » Bergruna "Když je dosaženo vrcholu- vítězství, musí člověk dost rychle vymyslet něco, aby se to nezačalo zvrtávat v pravý opak.
Proč tak dopadli Japonci z hlediska víry nevím."

Tak proč o tom píšeš?

MG34 » Bergruna U Japonců šlo z hlediska lidského o bytí a nebytí. Oni se rozvinuli podobně jako Němci až v době, kdy byl celý svět rozebraný. Neměli suroviny a zoufale je potřebovali.

Zlo (americké) rozpoutalo větší zlo (japonské), které pak bylo zničeno původním zlem (americkým). Svět není černobílá továrna na potvrzování líbivých citátů...

A, B, C - no a co když chce Cecílie Alici?

ad "pokud člověk věří, že uspěje nakonec uspěje (jestli to někdy někdo vzdal, protože nevydržel garantuji Ti, že byl tak blízko u cíle, že stačilo vydržet ještě chvíli a přišel by úspěch)"

Myslíš, pardon, vlastně garantuješ, že když se parašutisti atentátníci na Heydricha zastřelili několik chvil před zatčením, když už všichni měli jen poslední náboj, že byli blízko u cíle a že to neměli vzdávat?

ad zdraví
Jednou mi někdo aniž bych to chtěl pomohl "v dobré víře" od bolesti zubu. Výsledek byl ten, že jsem o pár týdnů odložil návštěvu zubaře a tím pádem ten zub dopadl mnohem hůř a bylo potřeba 4 návětěvy u zubaře než se to nějak dalo do pořádku.

Najdise.cz » MG34 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Bergruna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
...jestli se holky dají dohromady k oboustranný spokojenosti nic proti tomu.

Jak to bylo s tím Heydrichem- nebyl zastřelen přímo v autě, zemřel až v nemocnici? Neb se hoši hůře trefili? Cíl zasažen částečně.
Stihnout se zastřelit dřív, než padnout do spárů nácků byl motiv konání? Vybírali ze dvou variant tu méně bolestivou.
Pracujeme tady s motivem zabití. Je to násilný zásah do bytí druhého (někdo to chápe jako oprávněný čin, někdo jako pomstu). Jestli myslíš "vzdát se"- ve smyslu ukončit vlastní život v situaci zatčení?
Pokud by mělo tady platit to, co jsem psala: atentát by teoreticky probíhal jako "úspěšná a dodělaná akce". Lze brát zabití- atentát jako "úspěch"?