Jak odpustit někomu kdo vám ublížil ? - Diskuze a zkušenosti

charri Chce to čas a když budeš chtít, tak to půjde...... věnuj se sama sobě a nemysli na to

Lucial » charri Dík, dobrá rada a určitě máš pravdu, ale to myšlení je problém - myslím na to pořád. Tak snad ten čas. Děkuji

Háňa* Na to není žádný návod - prostě mu odpusť. Neudělal to proto, aby Tobě ublížil, ale aby sobě pomohl.

Vím, že je to těžké, ale zkus v první řadě přestat používat výraz "opustil mě" a nahraď ho třeba výrazem "šel za štěstím"
Lidi se nerozcházejí proto, aby jeden druhého naštval, ale proto, že už jim spolu není dobře. Každý chce žít šťastně, a kdo není, bude to štěstí hledat a pokud bude mít pocit, že ho našel, půjde za ním.

A co se týká té ženy, tou bych se vůbec nezabývala - to on si šel za štěstím a šel by stejně, i kdyby zrovna tahle konkrétní neexistovala - potkal by jinou.

Je jasné, že cítíš bolest, ale nemusíš cítit zášť, pokud odpustíš. Bolest je sice nepříjemná, ale časem přebolí. Zášť ne - ta by ti zůstala a škodila po zbytek života.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To odpuštění přijde v ten správný čas.Teď je čas na to,aby jsi se rozmazlovala.Držím palce.

Lucial » Háňa* Dík za rady, pokusím se :)

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Na těchto věcec není nejtěžší přijmout fakt, že něco skončilo, ale to, že k tomu bohužel patří lhaní a neupřimnost... máme strach a trvá, než věci vyřešíme a dokážeme čestně říct, co se děje.... a to pak taky nejvíc bolí myslím, to je ta překážka v odpuštění... nejspíš by ti pomohlo jediné, jste-li toho schopni, promluvit si o tom, říct co tě bolí a proč a naopak pokusit se pochopit jednání a důvody druhého.... ve skutečnosti nechce nikdo nikomu ublížit, jen máme strach a věci se nám jeví složité... proto i v tak "jasných" případech člověk správně cítí potřebu odpustit sám sobě, vše co se nám děje, je naší zodpovědností, a jde především o to, jak se my k věcem stavíme... přeju hodně síly a zdravého rozumu, jednoho dne ta bolest zmizí, slibuju

Lucial » Háňa* Haňourku asi jsi světec a já jsem jen obyčejný sobec :((

Háňa* Tohle patří k věci - bude to prostě bolet
s tím ti nikdo nepomůže .. ale jednou to přejde

Háňa* » Lucial Kdepak, nejsem světec, je mě dost, nemysli si , ale naučila jsem se nikoho nespoutávat a taky se nenechat. A zjistila jsem, že je mi tak líp.
Vím totiž, že když se mnou někdo je, je to proto, že skutečně chce

Lucial » Háňa* Jsi prostě o hodně dál než já :)) Já hloupá si 19let taky myslela, že chce. Vím co chceš říct.

Lucial » musiúa Tys na to kápla. Ano jak spracovat tu bolest a nerozvíjet v sobě zášť. Ono se to řekne, ale jak to udělat když hlava a srdce neposlouchá?

Háňa* » Lucial V tomhle asi jo, ale zase jsou jiné věci, v kterých jsem blíž
Každý si prostě tu káru tak nějak musíme táhnout.
Můžu pro Tebe udělat jediné

tu bolest si ale musíš odžít, s tím ti nikdo neporadí.
Ale bylo to zezačátku hlavně o tom odpuštění, ne ? Zkus odpustit, trochu se ti uleví Třeba to půjde líp, až to nebude tak čerstvé

Najdise.cz » Lucial Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A to je ono... cítíš se podvedená, zrazená. Začni ale u sebe - bylas vždy upřimná a opravdová? Co všechno si člověk nechává pro sebe, co všechno neudělá, neřekne aby...co všechno člověk předstírá, protože "myslet si můžeme co chceme"... když pochopíš sebe, pochopíš i chyby druhých. Kolik věcí neřekneme přímo "abychom druhé neranili"? A z toho pak rostou pocity zrady a viny... nechceme ubližovat, jen máme strach. To že odešel, je nakonec akt upřimnosti, byť trvalo dlouho, než to dokázal... a je to dobře taky pro tebe, dal ti svobodu - máš právo na štěstí a na opravdovou lásku s člověkem, který chce být s tebou kvůli tobě a ne z žádných jiných důvodů

Lucial Každý z Vás má kus pravdy. Problém je ve mě - jsem normální žárlivý sobec a utápím se v tom. Vaše názory mě, ale nutí přemýšlet trochu jinak a to pomáhá - aspoň na chvilku. Děkuju

Jojohana každá rada v téhle situaci drahá. Rána je čerstvá, nezhojená, bolí . To chce čas.
V tento moment odpustit - dost těžké. Rozhodně nedělej scény a snaž se , abyste se k sobě chovali slušně. To bezpodmínečné odpuštění přijde časem. V tuhle chvíli je to nemožné.

Buddha/2 Zarazila mě formulace "je to prý důležité".To Ti někdo řekl,nebo sis to přečetla ?
Odpuštění z povinnosti je lhaní sama sobě.To radši neodpouštěj vůbec.
Až se časem dostaneš k bodu,kdy jim oběma dokážeš upřímně popřát hodně štěstí,máš po problému.Dokud to "nepůjde",pořád tam je vztah.
Ale proč se ho snažit udržovat,když už nikomu neprospívá...

Jojohana » Lucial proč bys byla sobec ? jsi normální ženská, s tím mužem jsi byla dlouhou dobu, miluješ ho, máš s ním dítě, tvořili jste spokojenou rodinu. Tvá reakce je normální.

Lucial » Buddha/2 Ano to mě někdo řekl, že když neodpustím přivolávám na sebe neštěstí a nemohu jít dál. Ale neřekl, že musím hned. Jen , že je to hlavní úkol a nejdůležitější.

Jojohana » Lucial žádnej žárlivej sobec nejsi. Co myslíš, kdyby mi teď oznámil manžel po 26 letech, že odchází za jinou. Myslíš, že bych řekla - no to je dobře a přeju vám oběma hodně štěstí

Lucial » Jojohana Prostě pořád k němu něco cítím a bolí to. Vím, že na mě kašle (je zamilovanej) ,ale já to neumím za týden odbourat. Trápím se, žárlím, ale chci jít dál a tak se snažím se ptát a mluvit.

Jojohana » Lucial v pořádku by nebylo, pokud by ses netrápila a hodila to za hlavu. Jen nedělej scény, nehysterči a chovej se rozumně v rámci možností ! Dostaneš se z toho a nakonec odpustíš, ale nezapomeneš !

Buddha/2 » Lucial Já vím že je to hrozně těžké.Neřekl bych ,že na sebe přivoláváš neštěstí,tedy ne odnikud zvenku.Jen se udržuješ v tom vlastním.Když pochopíš,že ubližuješ sama sobě (a nejsi zrovna masochistka),tak to přestaneš dělat.Stejně tak s tou žárlivostí.
A ano,nemůžeš jít dál-tedy můžeš,ale s koulí na noze.
Co vlastně chci říct-odpouštíš kvůli sobě.Jen to musí být nepředstírané.

kyytička Věřím že to je smutné, když Tě manžel opustil. Určitě ho máš ráda a možná by jsi mu i odpustila, kdyby se vrátil. Asi tu ženu nenávidíš. Já nevím jak Ti poradit, možná to chce čas. Já jsem tuto situaci nikdy nezažila a doufám že nezažiju. Jednou toho bude manžel litovat co udělal a už bude pozdě. Hlavně ten smutek nezaháněj alkoholem! Také si myslím, že si tu situaci musíš vyřešit sama, protože druhému se to lehce říká a radí. Jinak Ti držím palečky, aby jsi vše vyřešila v pohodě, bez zbytečných nervů.

Freja Zvláštní formulace...."žena ,která ho odvedla".. Vyvolává ve mě asociaci vola vedenýho z trhu
když nebudu chtít,tak mě přeci nikdo odnikud neodvede.....ten problém je hlubší,s pochopením souvislostí pak přijde odpuštění snadněji

Lucial Máš pravdu, problém byl i ve mně. Vždy jsou na to dvá.