Jsem obyčejná holka - prostě žádný světec. Opustil mne manžel a já mám odpustit sobě, jemu a ženě, která ho odvedla. Je to prý důležité, ale jak na to? Poradíte?
Buddha/2
Zarazila mě formulace "je to prý důležité".To Ti někdo řekl,nebo sis to přečetla ? Odpuštění z povinnosti je lhaní sama sobě.To radši neodpouštěj vůbec. Až se časem dostaneš k bodu,kdy jim oběma dokážeš upřímně popřát hodně štěstí,máš po problému.Dokud to "nepůjde",pořád tam je vztah. Ale proč se ho snažit udržovat,když už nikomu neprospívá...
Lucial
» Buddha/2
Ano to mě někdo řekl, že když neodpustím přivolávám na sebe neštěstí a nemohu jít dál. Ale neřekl, že musím hned. Jen , že je to hlavní úkol a nejdůležitější.
Buddha/2
» Lucial
Já vím že je to hrozně těžké.Neřekl bych ,že na sebe přivoláváš neštěstí,tedy ne odnikud zvenku.Jen se udržuješ v tom vlastním.Když pochopíš,že ubližuješ sama sobě (a nejsi zrovna masochistka),tak to přestaneš dělat.Stejně tak s tou žárlivostí. A ano,nemůžeš jít dál-tedy můžeš,ale s koulí na noze. Co vlastně chci říct-odpouštíš kvůli sobě.Jen to musí být nepředstírané.