Hádky rodičů - Diskuze a zkušenosti

mikiduc Naši se hádali tajně.... vůbec jsem to nezaznamenala
Proto mě nyní dělá problém se hádat s kýmkoliv.
Někdy musím hádku předstírat,když se to čeká

ži.va » mikiduc Tak jak víš, že se hádali, když jsi to nezaznamenala?

mikiduc » ži.va jsem se jako dospělá zeptala,bylo mě to divný,když se nakonec rozvedli

ži.va » mikiduc jo tak...

mikiduc » ži.va

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele spimajim, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Brala jsem to jako že to není moje věc a snažila jsem se "zdekovat". Což oni myslím spíše vítali, neměli potřebu mě v té chvíli nějak do toho zatahovat. Jestli jsou (byly) ty hádky zbytečné nebo ne jsem moc nehodnotila, mám dojem, že jsem to v té době nebyla moc schopná posoudit - a v dospělosti jsem už bydlela sama a přestala toho být svědkem. Vnímala jsem, že každý chce něco jiného a nejsou schopni najít kompromis, a vlastně mi připadalo, že má každý svůj díl pravdy. Ale prostě jsem spíš měla tendenci se od toho distancovat.

LemmOny Naši se nikdy nehádali a abych pravdu řekl, ani to neznám, co to je opravdová roidnná hádká.
Táta za celý život nezvýšil tón hlasu, jen občas výjmečně si zanadával, ale v klídku a pohodě, spíš si dělal srandu. Mamča se uměla víc čertit, ale všechno napětí se neslo spíše v duchu dvou dětí na hřišti, co se tahají o bábovičku. Nakonec to vždy končilo výbuchem smíchu ..njn dva Raci s Váhavým usmiřovatelem uproštřed, taková klidná normální rodinka

ži.va dík za názory

Mar.gita Já si nepamatuji žádnou velkou hádku svých rodičů, buď se nehádali, nebo se hádali když jsme nebyli v dosahu. Ale protože jsem byla dítě, které se věčně drželo doma, myslím, že se spíš nehádali. Pamatuji si ale na něco jiného, říká se tomu tichá domácnost. Nemluvili spolu a napětí doma bývalo až hmatatelné. Ale nikdy jsem nezaznamenala důvody, co se stalo a proč tichá domácnost nastala. Možná cítili, že kdyby měli problém řešit, že by se hádali, a aby se tomu vyhnuli, tak spolu prostě nemluvili. Taťka to zapíjel v hospodě a mamka se užírala zevnitř tak dlouho, až ji to sežralo úplně - umřela na rakovinu.
Pamatuji si, jak mi nedávno kamarádka z dětství (která měla rozvedené rodiče) řekla, že mi vždycky záviděla že mám tak bezva rodinu. No a když jsem jí řekla, jak bezva byla a co navenek vidět nebylo, tak se hodně divila.
No a jestli mě to poznamenalo? No jistěže ano. Neumím se hádat, mám z hádek hrůzu a abych zachovala klid aspoň naoko, raději se nechávám užírat jako to dělala máma. Teda spíš bych měla použít částečně minulý čas. Neumím se hádat platí stále i v přítomnosti, ale než abych se nechala užírat, raději jsem se rozvedla a utekla.
No a teď odpověď na poslední část. Ano myslím, že hádky pramení z nedostatečné komunikace a vlastních komplexů a proto se snažím pracovat na tom, abych mé komplexy nalezla a poprala se s nimi, taky se chci naučit něco o komunikaci a konstruktivních hádkách. Potom se jich snad přestanu bát a možná si potom i někdy najdu přítele, aniž bych se bála toho, že bych zase utekla... Ale prozatím se držím toho, že když sama o nich nic nevím, nebudu je řešit ani u jiných. Myslím, že to ani nemá smysl. Pokud oni sami si své komplexy nepřiznají, těžko můžeme něčí hádku vyřešit tím, že jim o nich řekneme, jen je ještě víc naštveme a možná jim víc ublížíme. Nemá cenu řešit něco za druhé, každý je zodpovědný sám za sebe, tedy i za to, jestli se hádá a jak se hádá....

LemmOny Asi máš pravdu, ale nadruhou stranu zase, ten kdo se nenaučil přijmat rány jako malý, ten se je pak hůř učí snášet a příjmat jako dospělý. Všechno je k něčemu dobré, jelikož mládí je jen jedna etapa života, který je nevypočítatelný a nikdy ne jenom o pohodě.

bilyklobouk Hrozně jsem u takových hádek bulel, takže mě to poznamenalo a komplexů požehnaně připravilo. Dejme tomu, že jsem to mohl být já kdo by se takto hádal, pak mám štěstí, že mě rodiče ukázali jak to vypadá. Jakýho raracha ukážu já svým dětem, to opravdu netuším

atreb » mikiduc naši se taky hádali tajně, vím to protože jsem se někdy vzbudila a slyšela je, ale já si po těch hádkách vždy myslela, že se rozejdou, nikdy se nerozvedli,

atreb » Mar.gita už jsem psala hádali se tajně, ale to napětí po tom a tichá domácnost, nevědět proč je to tak, zda jsme něco udělaly špatně my, byla pro nás děti mnohem horší než kdyby se veřejně chytli, taky jsem se moc hádat neuměla a uzavírala jsem se a obviňovala se, že za všechno můžu jen já sama, to ale není řešení, dnes se klidně nahlas ozvu a řeknu si co si myslým naplno, pak je občas i ta itálie, ale vyčistí se vzduch a jde se dál s úsměvem, děti už to znají a ví že se nic strašného neděje, jen nám občas říkají, tak už toho nechte

atreb » bilyklobouk z chyb svých i těch druhých je potřeba se poučit, a ty jsi na dobré cestě, jak to tady čtu

player u nás byl otec hodně cholerický.Když řval,nelíbilo se mi to.Bylo to Ve čtrnácti jsem se odstěhoval o patro níž a šlo to už tak nějak kolem mě.

ži.va » Mar.gita Margito děkuju za příspěvek...trochu vím, o čem mluvíš... a je dobře, že máš takové uvědomění, koneckonců rodiče jsou dobří učitelé, pokud to umíme "uvidět" a ještě si to dokonce spojit se svými "bolestmi", které pak můžeme hojit.

a hodně se mi líbí ten závěr, cos napsala, o zodpovědnosti každého za sebe...taky to tak vidím (i když, když přijde na "věc", v praxi si to hned uvědomit a řídit se podle toho, aby to nebolelo, to už je další krok)

ži.va » bilyklobouk

Charis myslím, že nie je problémom to, že sa rodičia hádajú pred deťmi, ale skôr to, čo nasleduje, keď vidíš, že tie hádky sú zbytočné a oni si nedokážu odpustiť a že to vlastne smeruje ku koncu, tá beznádej je hrozná.
My sa s mojim mužom hádame aj pred deťmi, ale zachvíľu nás už vidia spolu, ako sme si odpustili a že sa na seba nehneváme a hádky sú len také chvíľkové úlety, deti to potom cítia, že to nie je nič vážne.

A ako sa zachovať, keď som bola malá, nedokázala som im nič povedať , iba som plakala, v dospelosti som sa snažila byť najaký zmierovateľ, ale nefungovalo to

terere naši se nikdy nehádali,maminka snad neuměla mluvit nahlas
tatínek byl veselý člověk a muzikant,hrál doma na piáno,já zpívala a maminka jen pobrukovala ale vždycky při tom něco pracovala nenápadně
pod piánem stála většinou flaštička kořky
ale nebyl notorik,to už patřilo do tý atmosféry,
bývalo to hlavně v zimě,protože od jara do podzimu se makalo a
proto nebyl čas na nějaký hádání,protože bylo hodně makání

mikiduc » terere
úplně to vidím

Najdise.cz » LemmOny Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele lubatko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ticho závidím

Najdise.cz » terere Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele lubatko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Šťastná to žena

terere » lubatko ...no naši se měli hodně rádi,už mi oba odešli...

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele lubatko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
U nás to bývalo dosť zlé,ako deti sme zaliezli do izby a ticho sme trpeli
Otec bol alkoholik,o to to bolo ťažšie...
S mužom sa hádame,je pravda,že aj pred deťmi,i ked´mi to je ľúto,neviem ticho sedieť a počúvať veci s ktorými nesúhlasím...Ale nikdy to netrvá dlho,ešte sa nestalo,že by sme sa nerozprávali...

terere » mikiduc bylo to super a tatínek hrál i našim dětem
pavča si to už moc nepamatuje,ale kuba jo a nedávno jsme si to zrovna pouštěli na videu

fanouš začíná chápat takže jsme mu ukazovali kdo je děda a babička a kde jsou to už ví
mám hřbitov za zahradou a chodíme tam s kytkama