Malá úvaha-štěstí musíte uždibovat po kouscích - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bmikab, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To je moc pěkně řečeno, vtipné a zároveň vystihující vše. Díky

mbplacebo Ok, tohle beru, jo máš pravdu v tom, že by se měl člověk radovat i s maličkostí atd...Ale jak píšeš, každá doba měla své, před xlety řešili lidé to, pak tamto, teď toto, je to prostě celkovým pokrokem, tudíž je to pochopitelnej jev, lidstvo míří šílenou rychlostí dopředu, proto se řeší dnes takovýhle problémy, který jsou třeba ve srovnání s dřívější dobou malicherné, ale prostě tak to je a bude hůůůř!!!! Doba je zrychlená a odráží se to i na psychice lidí, zas něco co je pochopitelný atd....

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Ladislava*eL, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Ilon spí s měsícem Máš pravdu,štěstí,je velmi relativní pojem.
Já jsem dětem,vždycky říkávala...nestěžuj si,taky jsi se mohla narodit v Africe,kde nemají ani vodu.
Jenže,to jsme my lidé,jednoho dosáhneme a chceme další.

player » mbplacebo Ale hlavně si nesmí myslet,že dáni šťastného života je povinnost této společnosti a tohoto světa.každej kousek štěstí si musíš vybojovat a zasloužit a i z něj zaplatíš daně.Přesto se šťastně žít dá a tady v centru Evropy i smí.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele maty.k, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No, ale k tomu, abys to takhle mohl praktikovat ti chybí ta polovička co bude smýšlet stejně, protože když takto bude uvažovat a žít jen jeden, tak to asi fungovat nebude , takže jsme opět na začátku...

ži.va //Rozdělte se o něj s druhým a nezapomeňte za něj každý ráno poděkovat.Kdo se ho přejí,vyzvrací ho. //
díky moc pěkný

player » maty.k Myslíš,že cestou ke štěstí musí být pár?
To přece zrovna tak může být samota,tým,komunita-každý jsme šťastný jinak.

Tyna_Tynka
A ani nemusím ty příklady z minulosti, pro mě jsou nepotřebné.
Jo, jo, umět tak nic neočekávat, jak tu psala sem.miška, to je velké umění, které nakonec přináší vlastně téměř nepřetržitý pocit štěstí, když si to tak vezmu.

Nuna Štěstí?
..když mám odpovědět v návaznosti na ten můj elaborát,tak štěstí je pro mě stav,ve kterém se mohu nacházet pouze v přitomnosti / nebo minimálně jsoucnosti/ někoho druhého. Podotýkám,že budu mluvit za sebe a netvrdím,že to tak je obecně a že to tak musí mít všichni.
Když mám svojí půlku duše,člověka blízkého,milovaného,někoho,komu na mě záleží a mě záleží na něm, někoho s kým ráno vstávám a s kým večer usínám,prostě někoho,s kým cítím lásku a souznění, tak jsem štastná.
A v tuhle chvíli nepotřebuju žádné hmotné statky, žádné hromady peněz,nepotřebuji vlastně nic. Zní to jako klišé,tak se to pokusím ještě vysvětlit.
Je tu plno lidí,kteří jsou sami. Svojí samotou se trápí,vadí jim,litují se,nebo si na ni zvykli a snaží se na ní najít to dobré. Snaží se žít sami se sebou, učit se mít se rádi,užívat si svobody, nezávislosti atd. a my je v tom velmi vehementně podporujeme. Je to dobré,je to správné, je to správné ve chvíli,kdy si řekneme " Radši ať děláme cokoliv, jen abychom neseděli doma a neplakali,že jsme sami" Nakonec se dostaneme do fáze,kdy vykřikneme " Jsem ráda,že jsem sama - sám!"
A v tuhle chvíli jsme v háji.

Řekni Plájo... že se Ti daleko líp hraje, zpívá, usíná,směje se, jí,pije, dejchá,když máš někoho,koho máš rád. Všechny ty běžné maličkosti,které v té samotě používáme jako náhražky, najednou mají lepší zvuk ne?
Já jsem vášnivá čtenářka. Vždycky mě kniha naplnila uspokojením a štěstím. Seděla jsem si schoulená někde v křesle a četla,třeba celý večer,zatímco milovaný člověk si na druhém konci místnosti dělal taky něco svého. To je láska a to je štěstí. Dneska si knihu koupím. Už v obchodě z ní mám radost, krásně voní a láká mě ji otevřít a číst za chůze na ulici. Ale přinesu ji domů a nemám se o radost z ní s kým podělit. Mám v podvědomí zažito,že s knihou mi vždycky bylo dobře ,ale najednou zjištuju,že za to nemohla kniha samotná,ale to,že jsem četla v době,kdy jsem byla štastná. Dneska tam chybí ten člověk na druhém konci cimry a kniha je vlastně náhražka. Všechno jsou to náhražky. Všechny ty věci,které si kupujeme a vše to,co děláme,protože si myslíme,že nás to učiní štastnými a spokojenými.

Zamotala jsem se do toho?
Doufám,že moc ne.
Dneska mám nějakou filozofickou bo co.

player » Nuna Tak samozřejmě.Vždyť to tam píšu.o štěstí je třeba se podělit a vždycky je výměna pocitů to krásné.Ale-mince má 2 strany.

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
a komunita? - můj sen! Jsem utopista

Jenže štěstí je stav, vnitřní stav, jakmile je závislé na podnětech z venčí je víc než jisté, že je neudržitelné...
Jsem šťastná s někým, jsem šťastná sama. Pokud nejsem šťastná něco je blbě - jdu proti sobě.

A věř tomu, že budu cítit štěstí a mé oblíbené - tetelení se, i pod tím mostem

Což samozřejmě nevylučuje, že je mi občas blbě, že se občas nekymácím pod tíhou reálných problémů... ale to štěstí tam pořád je

player » musiúa Komunita?Pro nejtolerantnější lidi na světě.

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Proto - utopie... Ale já to nevzdám, třeba jednou, až budu stará bába... ale to už nebude vono!

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Lenunka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já pocit štěstí mám. Je pravda, že si každý pod tím pojmem představí něco jiného, každý má o štěstí jiné představy. Já tolik nepřemýšlím ( asi proto, že jsem střelec) o tom, CO JE TO ŠTĚSTÍ (kromě mušky zlaté). Prostě cítím, že je mi fajn. Že mám kolem sebe lidi, které mám ráda a oni mají rádi mne, že jsme zdraví, spokojení. Teď zrovna má můj vnuk opět angínu, štve mne to, ale hlavně, že to není něco horšího. A taky je fakt, že jsme neprožila žádné velké držkopády. Prostě mi to nějak vychází. Nechci vás někoho naštvat mým štěstím, ale opravdu to tak je. A přála bych i vám, aby bylo líp a aby toho štěstí bylo mezi námi co nejvíc .

už zase ocelová žena Ahojte všichni,
máš pravdu, my si totiž neumíme štěstí vážit a v podstatě chceme pořád jen víc a víc. Ale problém je v tom přístupu, jestli se budu radovat z toho, že dnes po dlouhé době svítí sluníčko, že se mi něco povedlo nebo kvůli spoustě jiných věcí. Že jsme zdraví, máme kde bydlet a kde pracovat. Nebo si toho všímat nebudu a budu věčně brblat a pořád naštvaná...
Tak se taky člověk musí nejdřív zastavit nad svým životem a trochu si to zrekapitulovat, ale zjistila jsem, že tohle je moc velký problém, asi i tou uspěchanou dobou.
Na vlastní mamce vidím, jak se pořád žene dopředu, aby stihla to a to a ještě tamto, je uhoněná, zvládá to, ale nemá si kdy odpočinout a řekla bych, že ani nemá čas být šťastná... Je to těžké, dívat se na tohle u svých blízkých, u nich je to nejhorší. Jenže neslyší, nevidí, nechtějí. U nás je to navíc ještě tak, že co řekneme my třeba se sestrou, tak je blbost a když to samé máti slyší od někoho cizího, tak teprve pak by na tom něco mohlo být .

Krásný sluníčkový den!

bojka-new Co je to štěstí muška jenom zlatá.
Když člověk potká štěstí měl by ho opatrovat jako oko v hlavě.

růžička Ahoj, hodně je lidí co si neumějí vážit jeden druhého natož lásky!!
Podívejte se kolem sebe, nevěry , nedůvěřivost, obelhávání a další..
A kdo ji přece jen má , měl by si ji pořádně střežit a já mu ji od srdce jen moc přeju .

Ježíšek Já si myslím,že strašně málo lidí si uvědomuje přítomné štěstí... Až když to štěstí pomine,je průser,nebo problém-pak se člověk zastaví a řekne tehdy a tehdy jsem byla asi vlastně štastná

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To je krásně napsané,snad by se to dalo dát i na nástěnku,ale vždycky je tu nějaké ale.Třeba mezi námi také existují jedinci,kteří nejsou,nebyli a ani nikdy nebudou šťastni,neumí se radovat ani z hloupostí,ani z nehloupostí,nebyli by šťastni ani za krávu,ani za Švédy,ani za vilu s bazénem,ani za partnera,ani za děti,celý život prožijí s podivným hukotem v hlavě a směsí něčeho co ani nedovedou pojmenovat.

velekněžka hezká myšlenka "Rozdělte se o něj s druhým a nezapomeňte za něj každý ráno poděkovat.Kdo se ho přejí,vyzvrací ho." tak to hle nemá chybu,přesto si myslím,že je dobré být šťastný a spokojený i sám se sebou,myslím,že problém některých z nás žen,je že máme tendence být hlavně šťastné přes partnerské vztahy k čemu jsme více méně předurčené,ale myslím,že být šťastná sama za sebe je velmi důležité,protože tím pádem mě vše tolik nezraňuje,umím si vystačit sama se sebou,aniž bych si připadala ochuzená,je to podle pouze mého mínění i pro ten vztah lepší (nikomu nevnucuji)netvrdím,že se vždy tohoto poznání držím,ale snažím se
snad mi rozumíš jak jsem to myslela

player » velekněžka Rozumím.Moc hezky jsi to vystihla. Mužskej chce taky užívat štěstí skrz partnerskej vztah,akorát se nám to moc nedaří,protože nás příroda obdařila jinými orgány.

Melody Pond Jo...depkaři to ale musej mít nějak geneticky zakódovaný...asi...o co líp je nám, šťastnejm bláznům, který se radujem z každý bejkárny...

janey82 Štěstí je zkrátka relativní pojem...každý potřebuje něco jiného, každý touží po něčem jiném, o čem si myslí, když to dostane, že pak bude šťastnej...a většinou to bývá tak, že si myslíme, že šťastní budeme jen tehdy, když dostaneme něco, co momentálně nemáme, a když k tomu pak opravdu dojde, pocit štěstí se nějak nedostavuje tak, jak jsem si to představovali a začnem toužit po něčem jiném, dalším... a je to jako začarovaný kruh...nekonečná smyčka přání a tužeb...a realita a skutečné štěstí, které máme, jen ho nevnímáme, nám uniká...
Proč to tak je? Nevím...taky se v tom celý život plácám...
Asi je těžké přiznat si, že už vlastně nic víc nepotřebujem, že jsme vlastně spokojení a šťastní...asi je to strach, strach z toho, že tímto přiznáním si zavřeme pomyslné dveře k dalšímu eventuálnímu štěstí, které by mohlo ještě nastat v našem životě...
A přitom, není vůbec jisté, že to eventuální další štěstí bude větší a lepší, než to, co teď už máme a prožíváme...

player » atreb jojo,ale depkař to má nějak geneticky v sobě.kdyby mu štěstí osud třikrát denně nabízel,stejnak bude lomit rukama.