Přemýšleje nad předchozím tématem,vytanula mě na mysli otázka:PROČ TOMU TAKHLE JE?A odpověď je rázem strašně jednoduchá.Šťastný život.To je fenomén dnešní doby,minimálně v naší středoevropské,severoamerické a australské společnosti.Nám je totiž přáno a vytáhli jsme si tu "lepší" kartu.Ono to dříve nebylo tak,že se lidi vzali a pak se celý život milovali až do smrti.Naopak.bylo ještě víc frustrovaných lidí,než je dnes.Ženské ztrácely opory daleko snadněji díky neustálým válečným tažením,nemocema.Jenže laťka ŠTÉSTÍ stála daleko níž.Sedlák sklidil,nechcípla mu kráva a pořídil do domu nové povlečení.Štěstí.selka porodila e nezemřela při tom.Štěstí.naší vesnici nevypálili Švédové,protože táhli o 60 km dál.Štěstí.Dneska? My máme pojem štěstí v absolutní životní úrovni a k tomu bychom si přáli nejlépe celoživotní romantickou lásku a bezstarostnost.aby za nás všechno zařídil stát,aby nám slítli do huby pečení holubi.A já říkám:Máte-li pocit,že jste šťastní,važte si ho jako obrovského daru,zachovejte pokoru a ukrajujte si ho jen po malých kouscích.jednak je to nestabilní substance a druhak se to taklhle chce.Rozdělte se o něj s druhým a nezapomeňte za něj každý ráno poděkovat.Kdo se ho přejí,vyzvrací ho.
Ježíšek
Já si myslím,že strašně málo lidí si uvědomuje přítomné štěstí... Až když to štěstí pomine,je průser,nebo problém-pak se člověk zastaví a řekne tehdy a tehdy jsem byla asi vlastně štastná