
Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Malá úvaha-štěstí musíte uždibovat po kouscích - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
onlineOsobní horoskop (radix)
Partnerský horoskop
Tranzitní horoskop
Psychologická astrologie
Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2025
kalendáře a jinéZnamení zvěrokruhu
Partnerský horoskop
Ascendent a Descendent
Horoskopy na rok 2025
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ...Kalendáře na rok 2025
Čínský horoskop 2025
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum

Malá úvaha-štěstí musíte uždibovat po kouscích
31.03.2009 - 12:06

Malá úvaha-štěstí musíte uždibovat po kouscích
Přemýšleje nad předchozím tématem,vytanula mě na mysli otázka:PROČ TOMU TAKHLE JE?A odpověď je rázem strašně jednoduchá.Šťastný život.To je fenomén dnešní doby,minimálně v naší středoevropské,severoamerické a australské společnosti.Nám je totiž přáno a vytáhli jsme si tu "lepší" kartu.Ono to dříve nebylo tak,že se lidi vzali a pak se celý život milovali až do smrti.Naopak.bylo ještě víc frustrovaných lidí,než je dnes.Ženské ztrácely opory daleko snadněji díky neustálým válečným tažením,nemocema.Jenže laťka ŠTÉSTÍ stála daleko níž.Sedlák sklidil,nechcípla mu kráva a pořídil do domu nové povlečení.Štěstí.selka porodila e nezemřela při tom.Štěstí.naší vesnici nevypálili Švédové,protože táhli o 60 km dál.Štěstí.Dneska? My máme pojem štěstí v absolutní životní úrovni a k tomu bychom si přáli nejlépe celoživotní romantickou lásku a bezstarostnost.aby za nás všechno zařídil stát,aby nám slítli do huby pečení holubi.A já říkám:Máte-li pocit,že jste šťastní,važte si ho jako obrovského daru,zachovejte pokoru a ukrajujte si ho jen po malých kouscích.jednak je to nestabilní substance a druhak se to taklhle chce.Rozdělte se o něj s druhým a nezapomeňte za něj každý ráno poděkovat.Kdo se ho přejí,vyzvrací ho.


Stránka:
1 2

31.03.2009 - 12:09
| Filtr

=====
To je moc pěkně řečeno, vtipné a zároveň vystihující vše. Díky


31.03.2009 - 12:16
| Filtr



31.03.2009 - 12:17
| Filtr

=====




31.03.2009 - 12:19
| Filtr

Já jsem dětem,vždycky říkávala...nestěžuj si,taky jsi se mohla narodit v Africe,kde nemají ani vodu.
Jenže,to jsme my lidé,jednoho dosáhneme a chceme další.




31.03.2009 - 12:21
| Filtr

=====
No, ale k tomu, abys to takhle mohl praktikovat ti chybí ta polovička co bude smýšlet stejně, protože když takto bude uvažovat a žít jen jeden, tak to asi fungovat nebude


31.03.2009 - 12:34
| Filtr




díky moc pěkný



31.03.2009 - 13:06
| Filtr




A ani nemusím ty příklady z minulosti, pro mě jsou nepotřebné.
Jo, jo, umět tak nic neočekávat, jak tu psala sem.miška, to je velké umění, které nakonec přináší vlastně téměř nepřetržitý pocit štěstí, když si to tak vezmu.

31.03.2009 - 13:06
| Filtr

..když mám odpovědět v návaznosti na ten můj elaborát,tak štěstí je pro mě stav,ve kterém se mohu nacházet pouze v přitomnosti / nebo minimálně jsoucnosti/ někoho druhého. Podotýkám,že budu mluvit za sebe a netvrdím,že to tak je obecně a že to tak musí mít všichni.
Když mám svojí půlku duše,člověka blízkého,milovaného,někoho,komu na mě záleží a mě záleží na něm, někoho s kým ráno vstávám a s kým večer usínám,prostě někoho,s kým cítím lásku a souznění, tak jsem štastná.
A v tuhle chvíli nepotřebuju žádné hmotné statky, žádné hromady peněz,nepotřebuji vlastně nic. Zní to jako klišé,tak se to pokusím ještě vysvětlit.
Je tu plno lidí,kteří jsou sami. Svojí samotou se trápí,vadí jim,litují se,nebo si na ni zvykli a snaží se na ní najít to dobré. Snaží se žít sami se sebou, učit se mít se rádi,užívat si svobody, nezávislosti atd. a my je v tom velmi vehementně podporujeme. Je to dobré,je to správné, je to správné ve chvíli,kdy si řekneme " Radši ať děláme cokoliv, jen abychom neseděli doma a neplakali,že jsme sami" Nakonec se dostaneme do fáze,kdy vykřikneme " Jsem ráda,že jsem sama - sám!"
A v tuhle chvíli jsme v háji.



Řekni Plájo... že se Ti daleko líp hraje, zpívá, usíná,směje se, jí,pije, dejchá,když máš někoho,koho máš rád. Všechny ty běžné maličkosti,které v té samotě používáme jako náhražky, najednou mají lepší zvuk ne?
Já jsem vášnivá čtenářka. Vždycky mě kniha naplnila uspokojením a štěstím. Seděla jsem si schoulená někde v křesle a četla,třeba celý večer,zatímco milovaný člověk si na druhém konci místnosti dělal taky něco svého. To je láska a to je štěstí. Dneska si knihu koupím. Už v obchodě z ní mám radost, krásně voní a láká mě ji otevřít a číst za chůze na ulici. Ale přinesu ji domů a nemám se o radost z ní s kým podělit. Mám v podvědomí zažito,že s knihou mi vždycky bylo dobře ,ale najednou zjištuju,že za to nemohla kniha samotná,ale to,že jsem četla v době,kdy jsem byla štastná. Dneska tam chybí ten člověk na druhém konci cimry a kniha je vlastně náhražka. Všechno jsou to náhražky. Všechny ty věci,které si kupujeme a vše to,co děláme,protože si myslíme,že nás to učiní štastnými a spokojenými.
Zamotala jsem se do toho?
Doufám,že moc ne.
Dneska mám nějakou filozofickou bo co.






31.03.2009 - 13:21
| Filtr

=====


Jenže štěstí je stav, vnitřní stav, jakmile je závislé na podnětech z venčí je víc než jisté, že je neudržitelné...
Jsem šťastná s někým, jsem šťastná sama. Pokud nejsem šťastná něco je blbě - jdu proti sobě.
A věř tomu, že budu cítit štěstí a mé oblíbené - tetelení se, i pod tím mostem

Což samozřejmě nevylučuje, že je mi občas blbě, že se občas nekymácím pod tíhou reálných problémů... ale to štěstí tam pořád je


31.03.2009 - 13:29
| Filtr

Štěstí je vždy umocněno,můžeme li ho sdílet s někým. Takže dost možná jsou to vlastně dva stupně. První přijde ve chvíli,kdy já si koupím tu novou knížku a druhý ve chvíli,kdy se o radost mohu s někým podělit. Kdo si zvykl na ten druhý stupeň, při tom prvním bude mít vždycky pocit,že je o něco ošizen. Že to je málo,že chce víc.








31.03.2009 - 13:49
| Filtr

=====



...až zas budu skučet tak mi to prosím připomeň


31.03.2009 - 13:51
| Filtr

Taky mi přijde, že hodně lidí ten první stupeň úplně přeskočí a začíná tím druhým. A nakonec dosáhnout toho prvního stupně je umění. Možná tam je to jediné "pravé" štěstí. Něco jako nekonečno - nekonečno na druhou je pořád nekonečno.
Není štěstí na druhou nakonec zase štěstí?





31.03.2009 - 14:12
| Filtr

=====
Já pocit štěstí mám. Je pravda, že si každý pod tím pojmem představí něco jiného, každý má o štěstí jiné představy. Já tolik nepřemýšlím ( asi proto, že jsem střelec) o tom, CO JE TO ŠTĚSTÍ (kromě mušky zlaté). Prostě cítím, že je mi fajn. Že mám kolem sebe lidi, které mám ráda a oni mají rádi mne, že jsme zdraví, spokojení. Teď zrovna má můj vnuk opět angínu, štve mne to, ale hlavně, že to není něco horšího. A taky je fakt, že jsme neprožila žádné velké držkopády. Prostě mi to nějak vychází. Nechci vás někoho naštvat mým štěstím, ale opravdu to tak je. A přála bych i vám, aby bylo líp a aby toho štěstí bylo mezi námi co nejvíc




31.03.2009 - 14:16
| Filtr

máš pravdu, my si totiž neumíme štěstí vážit a v podstatě chceme pořád jen víc a víc. Ale problém je v tom přístupu, jestli se budu radovat z toho, že dnes po dlouhé době svítí sluníčko, že se mi něco povedlo nebo kvůli spoustě jiných věcí. Že jsme zdraví, máme kde bydlet a kde pracovat. Nebo si toho všímat nebudu a budu věčně brblat a pořád naštvaná...
Tak se taky člověk musí nejdřív zastavit nad svým životem a trochu si to zrekapitulovat, ale zjistila jsem, že tohle je moc velký problém, asi i tou uspěchanou dobou.
Na vlastní mamce vidím, jak se pořád žene dopředu, aby stihla to a to a ještě tamto, je uhoněná, zvládá to, ale nemá si kdy odpočinout a řekla bych, že ani nemá čas být šťastná... Je to těžké, dívat se na tohle u svých blízkých, u nich je to nejhorší. Jenže neslyší, nevidí, nechtějí. U nás je to navíc ještě tak, že co řekneme my třeba se sestrou, tak je blbost a když to samé máti slyší od někoho cizího, tak teprve pak by na tom něco mohlo být

Krásný sluníčkový den!






31.03.2009 - 14:26
| Filtr

=====
Svatá pravda, musíme se umět radovat z maličkostí



© 2007-2025 Najdise.cz