Láska je všude ... - Diskuze a zkušenosti

Nuna » janey82 On je to hodně dlouhej proces. Hodně. Protože i když má člověk pocit,že už je všechno OK,že je v pohodě,daří se mu a všechno je v pořádku a "růžové",tak se najednou objeví něco,co ho shodí s toho obláčku. Nějaký "strašidlo" z minulosti, někdo v okolí se snahou mu ublížit,bolestná vzpomínka nebo zážitek..Maličkosti všedních dní,které nashromážděny mohou působit jako " ošklivá rána osudu". Já mám pocit,že to takhle mám celý život. A každej takovej "průseříček" mě zase hodí do pochybností o sobě samé a já se svými sklony k depresím a hysterii začnu pochybovat o všem a všech a i o sobě.
K sebelásce vedou tři základní kroky. Mít ráda svoji minulost - smířit se s ní a vyrovnat. Mít ráda svoji přítomnost - své současné konání,svou tělesnou schránku,své okolí a mít ráda budoucnost - těšit se na ni a myslet pozitivně. Já vím,zní to jak citace z nějaký náboženský knihy. A já vlastně citace nemám ráda. Tak dost možná pro začátek stačí,když se ráno probudíš,najít alespoň jednu věc,pro kterou stojí za to vylézt z postele.

Nuna » baralinka Určitě v nich ! Jak by takovou úžasnou ženskou mohl někdo nemilovat?!?

..kdes byla strašidlo..celý svátky Tě viděti nebylo..nestejskalo se Ti? ..

laku » Nuna Máš úplnou pravdu.Zrovna včera jsem se po delší době relativní pohody a spokojenosti se sebou samou dostala do dost velký depky. A moje sebevědomí bylo rázem pryč. Seděla jsem doma a utvrzovala se v tom, jak jsem k ničemu, nikdo mě nepotřebuje a nemá rád. Nakonec mě z toho vytrhla moje dcera, abych s ní šla trénovat vyjmenovaná slova. Dnes už jsem zase OK, ale budu na sobě muset ještě pracovat.

Najdise.cz » Nuna Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele baralinka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
se mi stejskalo,trapičko,ale nemam doma PC,a pojila jsem se z mobilu a to jsou pidipísmenka a pořád se mi to odpojovalo,jo,souhlasim,chyba je v nich,kašpaři bláznivý,šak voni v domově důchodců budou litovat,že řikali nééé

Emila » Nuna Takhle přesně to cítím já. Mít ráda minulost, jednat s láskou v přítomnosti a těšit se na budoucnost. Jenže už mne dávno trápí jedno a to samé. Přestože vím, že nemůžeš změnit okolí, ale můžeš změnit svůj postoj k lidem, okolnostem,k životu. Hledám stále proč to není tak krásné jak by to mohlo být. Dcera dělá sek za sekem, syn si také žije po svém, manžel ....., tchýně...., sestry....., práce.... - je toho stále tolik k řešení a řešení nepřichází. Medituju, čtu v kartách, hledám svou Posvátnou smlouvu - ale výsledkem je vyčerpání, pocit beznaděje. Když se objeví světýlko, které svítí a hřeje - nééééééé já, ale někdo jiný mi jej zhasne.Chci se mít ráda, pracuji na tom - ale mám dojem, že jsem v divném prostoru. Jak z toho ven? - nevím.

Nuna » Emila Každá rada drahá že?
Smířit se s tím,že děti mají svůj život a Ty můžeš být jenom pozorovatelem? Přijít s radou a pomocí,když Tě o ni požádají?
A totéž s těmi ostatními - přeci nejsi zodpovědna za to,jak žije Tvé příbuzenstvo - je to jejich věc.
Víš říká se,že člověk na tenhle svět přišel sám a sám z něj taky odejde. To mezi tím,že jen určitá chvilka,kterou bychom si měli zařídit tak,aby nám v ní bylo dobře.
Neřešit věci,které řešit nelze, nevyvíjet příliš mnoho úsilí na něco,co za to nestojí. Šetřit energií a čas investovat do toho,co činí člověku potěchu těla i duše.
Meditace a vše co zmiňuješ přímo nabádají a vedou k tomu,aby člověk v první řadě měl rád a ctil sám sebe. Aby si sám sebe vážil.

Emila » Nuna Zase souhlasím, myslím, že i rozumím, ale když člověk musí žít běžný život a nemůže jen meditovat, číst, cvičit..., ale musí uvařit, jít do práce, uklidit, vyprat, nakoupit .....
Jít do ústraní? do kláštera? Kde najít místo a chvilku, kde je mi dobře. Když odejdu - ublížím svým nejbližším - a ani nevím, zda-li je to právě to ono a neublížím i sobě. Snažím se neřešit neřešitelné - ale ono je to tak blízko a neumím nevidět a neslyšet.

Nuna » Emila Fujtajbl - nestraš! Klášter! :4:/Ale je to dobrý téma do diskuze /
Jasně že musíš dělat všechny ty věci,které zmiňuješ. Do práce musíme,abychom měli peníze. Baví Tě práce? Děláš ji ráda, nebo je to jen ta nutnost? Domácí práce - jak na to hledíš? Jsi otrokem domácnosti nebo děláš jen to,co je nezbytně nutné a jen tehdy,kdy se Ti chce?
Jaké má vlastně postavení ve své rodině? Mezi nejbližšími? Váží si Tě? Jsi pro ně důležitá? Dovedou Ti pomoct,když potřebuješ? Milují Tě? Co by o Tobě řekli,kdyby ses jich zeptala,jaká jsi?


..počátky hledání sebe sama - tyhlety otázky.. je to dlouhej proces,ale "užitečnej"..

Emila » Nuna To jsi ťala do živého. Práce - celej život účetní - a na stará kolena podnikám - v malé kavárně.Víc jsem rozuměla tedy účtování , to Ti povím . Domácí práce při podnikání tedy musí stranou - což mi moc nevadí - nejsem rodilá hospodyňka. Postavení v rodině? - myslím si, že do chvíle podnikání - celkem úspěšná mamina, podnikání mne připravilo o mnoho koníčků, volejbal, erobic, malování, kolo... a taky tak trochu o rodinnou pospolitost
a proto myslím, že dnes by o mne řekli:
hysterka, která neví co chce.
A pomoc - tu dostávám jen od manžela. Oběma nám však dochází síly, protože děti žijí po svém....

Nuna » Emila A dovedeš si představit,že by Ti mnoho lidí mohlo závidět? Že by řekli "jééé, kavárna!" / zrovna včera jsme se o tom bavili s drahým,že by se nám to taky líbilo/ "jéé ,je samostatná, nezávislá na blbý či dobrý náladě svého šéfa", "jééé,má už velký děti a má klid" . O tom to totiž je. Člověk vždycky chce to,co nemá. Ale naučit se žít spokojeně s tím,co máme, to je umění!
Konstruktivní rada na to není. Ale to je nakonec dobře. Kdyby se jí drželi všichni lidi,byli by všichni lidi stejní a to byla nuda.

Emila » Nuna Podnikat či nepodnikat - to je téma do diskuse.
Právě s takovýma představama o nezávislosti jsme do toho šli. A realita ? V dnešní závistivé době? Možná někde ve velkém anonymním městě - ale nééééééé, kde si lidé vidí do talíře.brrrrrrr :(

janey82 » Nuna docela jsi to vystihla...,minulost mě pronásleduje na každým kroku...a kazí mi prožitek z přítomnosti, protože s ní nejsem vyrovnaná... příjde mi to pořád dokola...to co jsem kdy udělala...dělám to pořád znova...i když jsem si snad tisíckrát řekla, že takhle ne...je to ve mě...úplně mě to prostupuje...a je to silnější než veškerá snaha o nápravu nebo o to být lepší

Nuna » janey82 No koukám,že ses do tý depky teda pořádně obula ! Kam se na Tebe hrabu!

Víš co už tady proběhlo diskuzí na téma jak si zvýšit sebevědomí? Jak se mít ráda a být štastná? Vždyť je to skorem na každé druhé, už mám pocit,že to snad ani nemá smysl opakovat, ten obecný návod už tady visí na nástěnce jako fotka Gagarinova bratra.

Vím,že nemá smysl Ti říkat "nepotřebuješ zhubnout...jsi hezká.." Protože to člověk v tuhle chvíli nevnímá. Ve chvíli deprese mu vadí všichni a všechno a neutěší ho vůbec nic. U mě je to naštěstí vždycky jenom záležitost přechodná,chvilková a ty chvilky se čím dál víc zkracují. Někdy to trvá třeba jen den a zase je dobře,ale to už ani není deprese,prostě jen "den blbec". Taky Tě to přejde,věším,že brzy. Vždyť máš přeci vedle sebe milovaného a milující člověka - nemáš pocit, že Ti to pomáhá? Neber to jako rýpání,ale vždycky jste tu prezentovali, jak jste jeden pro druhého důležití,tak bys tyhle stavy po jeho boku snad neměla zažívat. A pokud si dobře pamatuju - láska dodává tolika sebevědomí,že to je kolikrát pro okolí až neúnosné.

Nuna » janey82 Některé věci v nás zůstávají ať chceme nebo nechceme. Jsou to ty,které jsou ovlivněny geny a výchovou a s těmi toho mnoho neuděláme. Ony se časem obrousí a otupí,ale to až za mnoho let, Ty jsi ještě příliš mladá na to,abys s něčím takovým bojovala. Můžeš,ale bude to dřina a nebude to mít valný úspěch. Spíš bych to nechala plynout s časem,ono se to srovná.Obecně odstup a nadhled získáváme až zkušenostmi a věkem. Tvé mládí má zase mnoho jiných výhod,tak si je užívej.
PS: Pokud máš problémy v rodině, tak by možná bylo dobré zkusit rodinné konstelace. Sama se k tomu taky odhodlávám.

janey82 » Nuna Důvodem mé současné deprese je vlastně moje dcera...jsem nešťastná z toho, jak se chová, je naprosto nesnesitelná a nezvladatelná...nepamatuju, že by se někdy takhle chovala, mám pocit, jakobych selhala jako matka...svým způsobem je to vlastně moje chyba...nervovala jsem se v těhotenství, pak jsem se nervovala před ní...to byla ještě malé sladké miminko...teď vyrostla, má svou hlavu a já najednou nevím co s ní...když je u manžela, on ju rozmazluje a co já pak zmůžu...nejvíc mě dostalo, když jsem si pro ni přijela a ona řvala na celou vesnici "Tatiiiiiii"......a pak dvě noci nechtěla spát...a navíc mě deptá i to, že to jak se ona chová, vadí Vlastovi, čemuž se ovšem není čemu divit...ale mě to připomíná některý věci z mýho manželství a to mě ještě víc dostává do depky...

Nuna » janey82 Kolik je jí? Dva roky? Děti tyhle rozchody někdy těžce nesou. Já třeba se synem neměla problémy,resp. nebyly to žádné vnější projevy,ale zase to probíhalo jinak - dostal astma. A už takhle introvertní dítě se stalo ještě uzavřenějším. Zlepšilo se to když jsem začla žít s Mílou/zmiňuju se tady o něm jako o svém ex/,sice ne zcela podle mých představ,ale na tom už se podílejí jiné vlivy.
Malá cítí,že se děje něco,co se jí nelíbí, co nedovede vyjádřit a tak se chová - jak píšeš - nesnesitelně. Je to jenom její obrana,její způsob,jak dát najevo "nesouhlas" a stávající podmínky jí na klidu nepřidají. Jednoduše - dává vám to pěkně sežrat.
Co s tím nevím. V dětech se nevyznám, s nimi se nedá poklábosit jako s dospělými, nemám pro ně přirozený cit,sama jsem kolikrát ráda,že dejchám - musím li řešit něco s těmi svými. Taky mám pocity nedokonalé matky a v tomhle směru neumím poradit.
Jedno je jisté - přejde ji to. Nevím kdy,může to být zítra, za týden,za rok. Děti jsou nakonec velmi přizpůsobivé a zvyknou si na všechno. Jen nakolik to v jejich duších nechá šrámy to zjistíme až budou dospělé.
Děti potřebují řád,pravidelnost,jakýsi stereotyp. A zároveň pocit bezpečí a jistoty. To první můžete nastolit pravidelnými styky Ty - ona - manžel, to druhé je složitější. Pokud jednu jistotu ztratila,měla by získat jinou.Zázemí,klid. Chce to trpělivost,velkou trpělivost. Drž se !