Láska je všude ... - Diskuze a zkušenosti

janey82 Jo...to je pravda...ale jak to udělat, abych se milovala? ...moc se mi to nedaří... ...a kde jsou hranice sebelásky?

Artep » janey82 ahoj, jak to udělat?? No dělat vše co máš ráda a co ti dělá hezky. Starat se trošku teď o sebe.

Nuna » janey82 On je to hodně dlouhej proces. Hodně. Protože i když má člověk pocit,že už je všechno OK,že je v pohodě,daří se mu a všechno je v pořádku a "růžové",tak se najednou objeví něco,co ho shodí s toho obláčku. Nějaký "strašidlo" z minulosti, někdo v okolí se snahou mu ublížit,bolestná vzpomínka nebo zážitek..Maličkosti všedních dní,které nashromážděny mohou působit jako " ošklivá rána osudu". Já mám pocit,že to takhle mám celý život. A každej takovej "průseříček" mě zase hodí do pochybností o sobě samé a já se svými sklony k depresím a hysterii začnu pochybovat o všem a všech a i o sobě.
K sebelásce vedou tři základní kroky. Mít ráda svoji minulost - smířit se s ní a vyrovnat. Mít ráda svoji přítomnost - své současné konání,svou tělesnou schránku,své okolí a mít ráda budoucnost - těšit se na ni a myslet pozitivně. Já vím,zní to jak citace z nějaký náboženský knihy. A já vlastně citace nemám ráda. Tak dost možná pro začátek stačí,když se ráno probudíš,najít alespoň jednu věc,pro kterou stojí za to vylézt z postele.

janey82 » Nuna docela jsi to vystihla...,minulost mě pronásleduje na každým kroku...a kazí mi prožitek z přítomnosti, protože s ní nejsem vyrovnaná... příjde mi to pořád dokola...to co jsem kdy udělala...dělám to pořád znova...i když jsem si snad tisíckrát řekla, že takhle ne...je to ve mě...úplně mě to prostupuje...a je to silnější než veškerá snaha o nápravu nebo o to být lepší

janey82 to je to...já si nevěřím....mý sebevědomí je na nule...a vždycky bylo...jak si ho člověk může zvýšit?? Nevím...Kouknu se na sebe a říkám si teda to je děs...musím zhubnout...no a ten ksicht...a tak...a když se vytočím...teda nechám se vytočit, tak si to pak taky vyčítám, jako že jsem špatná a že se neumím ovládát a že jen všem kolem sebe ubližuju...možná bych měla být mrtvá... ....a to je pořád dokola...moje račí deprese...

Nuna » janey82 No koukám,že ses do tý depky teda pořádně obula ! Kam se na Tebe hrabu!

Víš co už tady proběhlo diskuzí na téma jak si zvýšit sebevědomí? Jak se mít ráda a být štastná? Vždyť je to skorem na každé druhé, už mám pocit,že to snad ani nemá smysl opakovat, ten obecný návod už tady visí na nástěnce jako fotka Gagarinova bratra.

Vím,že nemá smysl Ti říkat "nepotřebuješ zhubnout...jsi hezká.." Protože to člověk v tuhle chvíli nevnímá. Ve chvíli deprese mu vadí všichni a všechno a neutěší ho vůbec nic. U mě je to naštěstí vždycky jenom záležitost přechodná,chvilková a ty chvilky se čím dál víc zkracují. Někdy to trvá třeba jen den a zase je dobře,ale to už ani není deprese,prostě jen "den blbec". Taky Tě to přejde,věším,že brzy. Vždyť máš přeci vedle sebe milovaného a milující člověka - nemáš pocit, že Ti to pomáhá? Neber to jako rýpání,ale vždycky jste tu prezentovali, jak jste jeden pro druhého důležití,tak bys tyhle stavy po jeho boku snad neměla zažívat. A pokud si dobře pamatuju - láska dodává tolika sebevědomí,že to je kolikrát pro okolí až neúnosné.

Nuna » janey82 Některé věci v nás zůstávají ať chceme nebo nechceme. Jsou to ty,které jsou ovlivněny geny a výchovou a s těmi toho mnoho neuděláme. Ony se časem obrousí a otupí,ale to až za mnoho let, Ty jsi ještě příliš mladá na to,abys s něčím takovým bojovala. Můžeš,ale bude to dřina a nebude to mít valný úspěch. Spíš bych to nechala plynout s časem,ono se to srovná.Obecně odstup a nadhled získáváme až zkušenostmi a věkem. Tvé mládí má zase mnoho jiných výhod,tak si je užívej.
PS: Pokud máš problémy v rodině, tak by možná bylo dobré zkusit rodinné konstelace. Sama se k tomu taky odhodlávám.

janey82 » Nuna Důvodem mé současné deprese je vlastně moje dcera...jsem nešťastná z toho, jak se chová, je naprosto nesnesitelná a nezvladatelná...nepamatuju, že by se někdy takhle chovala, mám pocit, jakobych selhala jako matka...svým způsobem je to vlastně moje chyba...nervovala jsem se v těhotenství, pak jsem se nervovala před ní...to byla ještě malé sladké miminko...teď vyrostla, má svou hlavu a já najednou nevím co s ní...když je u manžela, on ju rozmazluje a co já pak zmůžu...nejvíc mě dostalo, když jsem si pro ni přijela a ona řvala na celou vesnici "Tatiiiiiii"......a pak dvě noci nechtěla spát...a navíc mě deptá i to, že to jak se ona chová, vadí Vlastovi, čemuž se ovšem není čemu divit...ale mě to připomíná některý věci z mýho manželství a to mě ještě víc dostává do depky...

Nuna » janey82 Kolik je jí? Dva roky? Děti tyhle rozchody někdy těžce nesou. Já třeba se synem neměla problémy,resp. nebyly to žádné vnější projevy,ale zase to probíhalo jinak - dostal astma. A už takhle introvertní dítě se stalo ještě uzavřenějším. Zlepšilo se to když jsem začla žít s Mílou/zmiňuju se tady o něm jako o svém ex/,sice ne zcela podle mých představ,ale na tom už se podílejí jiné vlivy.
Malá cítí,že se děje něco,co se jí nelíbí, co nedovede vyjádřit a tak se chová - jak píšeš - nesnesitelně. Je to jenom její obrana,její způsob,jak dát najevo "nesouhlas" a stávající podmínky jí na klidu nepřidají. Jednoduše - dává vám to pěkně sežrat.
Co s tím nevím. V dětech se nevyznám, s nimi se nedá poklábosit jako s dospělými, nemám pro ně přirozený cit,sama jsem kolikrát ráda,že dejchám - musím li řešit něco s těmi svými. Taky mám pocity nedokonalé matky a v tomhle směru neumím poradit.
Jedno je jisté - přejde ji to. Nevím kdy,může to být zítra, za týden,za rok. Děti jsou nakonec velmi přizpůsobivé a zvyknou si na všechno. Jen nakolik to v jejich duších nechá šrámy to zjistíme až budou dospělé.
Děti potřebují řád,pravidelnost,jakýsi stereotyp. A zároveň pocit bezpečí a jistoty. To první můžete nastolit pravidelnými styky Ty - ona - manžel, to druhé je složitější. Pokud jednu jistotu ztratila,měla by získat jinou.Zázemí,klid. Chce to trpělivost,velkou trpělivost. Drž se !