Nuna (* 22.5.1973)
Žena
On je to hodně dlouhej proces. Hodně. Protože i když má člověk pocit,že už je všechno OK,že je v pohodě,daří se mu a všechno je v pořádku a "růžové",tak se najednou objeví něco,co ho shodí s toho obláčku. Nějaký "strašidlo" z minulosti, někdo v okolí se snahou mu ublížit,bolestná vzpomínka nebo zážitek..Maličkosti všedních dní,které nashromážděny mohou působit jako " ošklivá rána osudu". Já mám pocit,že to takhle mám celý život.

A každej takovej "průseříček" mě zase hodí do pochybností o sobě samé a já se svými sklony k depresím a hysterii začnu pochybovat o všem a všech a i o sobě.
K sebelásce vedou tři základní kroky. Mít ráda svoji minulost - smířit se s ní a vyrovnat. Mít ráda svoji přítomnost - své současné konání,svou tělesnou schránku,své okolí a mít ráda budoucnost - těšit se na ni a myslet pozitivně. Já vím,zní to jak citace z nějaký náboženský knihy. A já vlastně citace nemám ráda.

Tak dost možná pro začátek stačí,když se ráno probudíš,najít alespoň jednu věc,pro kterou stojí za to vylézt z postele.
