Nativita a dětství - Diskuze a zkušenosti

Háňa* » dan162 Ono asi stačilo říct dobře, tak ne, dát je někam bokem a hodit je do těch kamen večer, až budu spát. Já zase na nich nějak nelpěla, že bych je druhý den hledala. Bolestivý byl pro mě ten okamžik - vidět přímo to hození do kamen.
A hlavně dodnes vidím to gusto, jaké máma měla v očích - ten záměr zranit. To byl pohled úchyla, bez přehánění.

dan162 » bubobubo Ani u tebe nevidím nějaké aspekty, které by napovídaly obtížnému dětství, možná moje teorie o vlivu čisté nativity dítěte na jeho okolí je chybně. Však on nějaký astrolog mi tu napíše k tomu své.

dan162 » Háňa* Proto to popisuju - problém je to až ve chvíli toho rozhodnutí, kdy se odtahuji, nedůvěřuji, to je moje aktivita, můj strach z opakování zranění. Já se odtahuji. A když to vydrží jako princip vztahu k okolí do dneška. Ne když tou bolestí projdu, vnímám ji jako špatnou a nenesu si nedůvěru, třeba strach z intimity.

Staré bačkůrky objektivně vzato křusky jsou, i když citově jde o nejlepší výrobek v dějinách lidstva a kamarád v jednom, mám taky Měsíc v Raku, tak to znám. Běda kdo by mi na ně sáhnul. Když jsem stál před stejným problémem u svých dětí, ano emoční vazba k rozpadajícím se botičkám, tričkům a tak - holt nějakou dobu fungovalo nové a staré vedle sebe, jen do města byl zákaz si brát tričko se třemi dírami, a když už milované tričko nešlo přetáhnout přes hlavu, bylo úplně vyhráno.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nevím,byla jsem hodné dítě,dle obou rodičů,ale nesnesla jsem bezpráví.Takže když to táta rozjel s plnou parádou,tak jsem bránila mamu i ségru,když měla máma záchvat hysterie a žárlivosti,tak jsem zas bránila tátu,protože jsem to viděla tak,že přece věděla koho si bere.Když ségra řvala na mámu a obviňovala ji,že nemá s otcem být a nazvala ho všelijak,jen né tátou,tak jsem bránila oba.
Těžko říct,proč jsem v té rodině byla,někdy jsem měla pocit,že jsem tam přistála odněkud z jiné planety,protože jsem vždycky v sobě cítila mír.

Háňa* » dan162 To ne, to nebylo rozhodnutí, rozhodnutí je v hlavě a má nějaké důvody.
Tohle tak sice zní, jinak by se to nedalo popsat, ale jako tříletá jsem si to nezdůvodňovala, jen jsem byla v šoku. Že máma udělala věc, o které věděla, že mě zraní - jen tak, naschvál. To dělaly děti ve školce, ale od mámy jsem to nečekala.
Mám svoji mámu ráda, nechovám k ní žádnou zášť. Ale zraněná bych k ní nešla, jedině, když jsem "v kondici". Nemám k ní prostě tu důvěru, takovou tu "máma to s tebou vždycky myslí dobře" - tu jsem definitivně ztratila. Ona to tehdy se mnou dobře prostě nemyslela - chtěla mě zranit. Brát si za soupeče tříleté dítě, je špína, prostě. Možná bych ji dnes mohla obnovit, asi bych s tím neměla problém, ale dneska už ji nepotřebuji (tu bezmeznou dětskou důvěru v matku), narozdíl od doby, kdy mi byly tři - to je člověk v podstě rukojmí rodičů a je blbé, když jim nevěří.
No dovóóól, moje bačkůrky nejsou žádné staré křusky !!!!!

Ale jinak dobrý, vlastně mi ještě nikdo horoskop nerozebíral - klidně pokračuj, jestli tě to baví. Ano, necítím, že by moje dětství bylo nějak problematické, jen pár příhod, jak píšeš. Osobně vnímám jako důležitou jen tuto jednu. Asi proto, že v těch dalších už nebyl ten moment překvapení.
Hlavně asi proto, že velmi brzy jsem začala vnímat, že ta zraněná je hlavně ona, jinak by takové věci nepotřebovala dělat, takže se mě nedotýkaly.

dan162 » Háňa* Ano, tak vypadá problém, jde o ono "tím u mne člověk končí", jako rozhodnutí, nepřijetí tehdejší bolesti, a dnešní problém je to v tom případě, kdy tato nedůvěra vydržela dodnes.

Měsíc v Raku miluje staré křusky, Jupiter kvadrátem do Slunce řekne že nové není dobré a když rodič místo lásky použije svůj strach (zoceluji z důvodu, že se něčeho jako rodič bojím), je blbá příhoda na světě.

Jenže když se dívám na tvůj horoskop, tak tam nevidím takové aspekty, které by mluvily o celém problémovém dětství. Jednotlivé blbé příhody, to už klidně.

Háňa* » dan162 Tak to mám!
Když mi byly asi 3 roky, máma, když mi koupila nové bačkory, ty staré před mýma očima hodila do kamen, i když jsem ji prosila, aby to nedělala, že je mám ráda.
Trauma z dětství - a je to tu - konečně taky něco mám
Dneska už tomu rozumím. Souviselo to s tou hlavou. Byly věci, ke kterým mě prostě nedotlačila, i kdyby se rozkrájela, tak tedy, aby sama sobě dokázala, že má nade mnou převahu, zneužila své fyzické síly.
Když nemohla docílit, abych já dělala, co ona chce, musela alespoň ona udělat, co já nechci.
Nezlobím se na ni. Ale v tu chvíli se jí skutečně povedlo mě zranit. Tak snad ji to uspokojilo, asi to potřebovala.
Sama sobě "dokázala", že má převahu, ale v mých očích se degradovala, to si asi nikdy neuvědomila. Už nikdy, od té doby, jsem k ní necítila skutečnou úctu. Zranit někoho záměrně, když nemusí - jen tak, pro svoje uspokojení, je špinavost. Ono stačí, že člověk občas někoho zraní nevědomky - to se stát může. Ale cíleně ? To ne, tím u mě člověk končí.

Loreena Mckennitt Dane, je to tak.. poskodene slnko vraj znaci problemy s otcom, luna zas s matkou..

dan162 » Háňa* Problém vzniklý v dětství je nějaká situace, která je dodnes emočně citlivá, nebo jde o nějaké rozhodnutí, které vydrželo dodnes, nebo jde o zakořeněný zvyk nebo vyhýbání se. Umělé bariéry v sobě. Naučené.

Zaujalo mne to, že když někdo přijde s nějakým problémem, který se mu táhne od dětství, a má na rodiče pifku, které se ne a ne zbavit, tak často najdu v jeho horoskopu nějaký aspekt, třeba vliv Saturna, Měsíc ovlivněný opozicí osudových planet...

Háňa* Musela jsem to přečíst 3x
První, čemu nerozumím je, co je to ten PROBLÉM v dětství.
Že je někdo svéhlavý, za problém nepovažuji. Lidem roste hlava a je prima, že má každý svou. Jednak mu neprší do krku a druhak má asi nějaký účel - používat ji.

Ano, s mojí svéhlavostí měli moji rodiče problém. Ale ten se netýkal ani mě, ani mé hlavy, ten se týkal jejich vyrobené mylné představy, že moje hlava je snad jen nějaký šperk, vyvažovací část, abych udržela rovnováhu, nebo tak něco.
Ano, měli problém, než pochopili, že se mýlili. Že jsem se narodila se svojí hlavou proto, abych ji používala.
Od té chvíle, kdy si svůj omyl uvědomili, bylo po problému.
Uvědomili si to velmi brzy, protože jednak jsou poměrně důvtipní a jednak po vyzkoušení všech možností, jak mě mé hlavy zbavit, nezaznamenali úspěch. Možná jim došlo i to, že je to pro ně nevýhodné, zbytečně plýtvat svojí energií, ale to už spekuluji.

Prostě pochopili a tím se svého problému s mým dětstvím zbavili.
Od té doby u nás probíhalo to, čemu se obecně říká mezigenerační spory, stylem:
"Hrosoxzdmenyh, keihshene kkkd trmswzeržr gi !! No, ale proč se snažím, ty si to stejně uděláš po svém"