Nativita a dětství - Diskuze a zkušenosti

Loen » dan162 hele jasně že ovlivnilo...a jak - u mě je otázka rodiny téma na opravdu hodně dlouho... a je to moje životní téma

jen chci říct, že na nikoho nemám pivku ... protože nikdo za nic vlastně nemůže... a že tím kým jsem, jsem i díky těmto nehostinným zkušenostem.

S rodiči jsem teď v pohodě a dokážu ocenit to, co při výchově dělali "dobře" a kde se fakt snažili... teď jako matka o to víc

dan162 » Loen Za všechno ?? Ne. Za něco ? Ne, na pozadí událostí jsem zvolil dočasná nouzová řešení, která zůstala natrvalo.

Ano, přesně to jsem chtěl říct, vztah má dvě rovnocenné strany, i u dítěte, napsala jsi to líp než já mnoha slovy, díky.

Zakvadrátovaného kdeco ve 4. domě - to znamená, že prostředí nehostinné, výsledek to neovlivnilo ?

Loen Napadlo mne, že rodiče toho udělali méně než si myslíme, že máme k odpouštění toho o něco méně, protože třeba 20% je náš příspěvek do problému, někde i více.
-----------
???

Měli si do teď pocit, že za všechny tvé problémy mohou tví rodiče...kteří si na tebe "jaktožto tabulu rasu" vybili své mindráky?

Vztah je vztah - má vždy dvě rovnocené strany - i když se jedná o rodiče a dítě...

PS: mám saturn, uran a neptun zakvadrátovanej ve 4.domě

dan162 » Háňa* Chtělo by to vytáhnout, zatím nevím jak, už dlouho nepláču, natož když nevím nad čím a je to trvalé.

Naproti tomu soucit si takhle pořeším, chvíli je a chvíli není, to lze zmapovat.

Obavu nemáš, protože přijímáš vše, co může přijít. Navíc s důvěrou, že tím projdeš skrz. Maximálně zvoneček s sebou, ok.

Háňa* » dan162 Asi proto ji nemám - tu obavu. Je to tak slabá emoce, že to ani nestojí za to. To už si radši počkám a rovnou se poseru strachy, až na mě poběží. Když to muší bejt, ať to má alespoň grády .. A třeba mi to nakonec zachrání život, páč ho na mě přejde chuť, když budu kontaminovaná

S tím soucitem ... je to vlastně pro tebe dobré, protože se můžeš do sebe taknějak podívat prostřednictvím toho druhého - a přijít na to, kde máš ten problém ty - a zpracovat si ho.

To s těmi holkami byl trochu vtip, ikdyž to není ojedinělé. Prostě, když jsou smutné, tak pláčou. Vypláčou se a ono to přejde. Ale to jsou takové ty krátkodobé splínky.
Pokud máš někde pytel smutku, chtělo byho to vytáhnout ven, otevřít a podívat se, čím je to vlastně naplněný. Třeba už ty věci dávno nejsou aktuální a daly by se odložit, ale to nezjistíš, dokud ho nevytáhneš a neprozkoumáš. Možná tě tíží úplně zbytečně.

dan162 » Háňa* Soucit, ano přesně, tak to je. Mapuju kdy se probouzí, tady docela často. Ani tak ne při , spíš nějaká emoční bezmoc či co.

Obavy -chtěl jsem spíš ukázat rozdíl mezi obavou a strachem z medvěda. Když vystartuje, tak obava je nějak slabá emoce.

Smutek - jsem rád, že vůbec vnímám, že tam něco je, nějaké závaží staré desítky let, možná celý pytel.

Cože ? Holky se smutkem neznámé příčiny ? Aha možná myslíš když v rámci cyklu něco vyplave a není zřetelné co ?

Háňa* » dan162 Aha. Zřejmě tedy když soucítíš, vtáhne tě to, protože zároveň možná soucítíš i sebou - nějak si tu situaci ztotožníš s nějakou svojí, nedoprožitou a doprožíváš si ji ve společnosti "stejně postiženého" - to je možné. Takže tě vlastně nevtáhlo to jeho, ale to jeho probudilo to tvoje.

Co se týká obav, kdo kde chodí touto dobou, to vůbec nemám - dřív jsem občas taky vymýšlela scénáře, ale s tím jsem přestala už dávno. Zjistila jsem, že je to zbytečnost. I kdybych si vypočítala, že na 99% medvěda nepotkám, stejně to není jisté. Kdybych šla v Tatrách na túru, vezmu si prostě zvoneček, jako součást kápézetky. Ale obavu předem bych necítila. To až v okamžiku, kdy bych ho uviděla, jak se na mě chystá vystartovat.
Dešifrovaný smutek . V tom máme my, holky, často jasno.
Otázka: Proč jsi smutná ? Odpověď PROTOŽE PROTÓÓÓ, béééééé - to nám stačí

Nepříjemný druh smutku, a velmi častý, ale mívají lidi z toho, když se druzí chovají jinak, než oni by chtěli. To je ale jen sebelítost z toho, že druzí neskáčou, jak oni pískají. A to je kalamitní stav, to je potřeba si přiznat, pojmenovat a odbourat.

dan162 » Háňa* Tuhle pozici ve středu, abych soucit neprožíval, zatím nemám. Oslovuje mi to něco ve mne, podobně jako další emoce. Byly rozumem dost potlačené, bagatelizované, rozplétám to, nerozumím si příliš. Obavy vyskakují často, ale ty nechávám proběhnout. Které nemají oporu v realitě, tak odezní samy. A zbytek prostě přijmu v nejčernější možné variantě a je klid, dopadne to stejně dobře. Smutek ještě nemám dešifrovaný, ani tak abych ho mohl uchopit, neuvědomuju si ho, ani jsem o něm donedávna vůbec nevěděl, je se mnou asi dlooouho.

Při boji s medvědem je otázka, zda ti zbyde nějaký prostor na něco jiného než děs a boj/útěk, obava je taková slabá, to spíš plánuješ v Tatrách túru a přemýšlíš, zda po tomhle chodníku v tuhle hodinu a nějakém počtu lidí za hodinu chodí medvěd.

player A sleduju to docela podrobně. Zjišťuju , že tam , kde vznikla traumata v dětství se to pak skoro nedá odbourat. Zresetovat. I ti , co jakoby tvrdí , že jsou šťastní , protože se od rodičů třeba trhli a nestýkají se s nima , tak se zase probouzí s tím , že to je vůči nim ohromná křivda. A tato skutečnost jim jejich štěstí ničí. Maj nevyřešený problém a hledají pomoc , byť jim třeba funguje vztah.

Tahle diskuse je hluboce filosofická.

Tady se řeší v podstatě příčina a důsledek a jde o to , zda je pravda v reinkarnaci nebo prostě ve skutečnosti , že v dětství se na román zkrátka zakládá...

Háňa* » dan162 Jo, to jo taky často s někým soucítím. Akorát, že při tom netrpím. Prostě sou cítím - jsem přítomna jeho pocitu a rozumím mu. Popšípšám, pobudu, případně vyslechnu nebo se vyjádřím, když se to chce, ale nepřebírám.
Smutek na mě občas taky padne, na koho ne.
Ale obavy ... to asi ne, pokud mě okolnosti nedonutí třeba bojovat s medvědem - to bych asi obavy měla. Ovšem, jestli by mi v tom boji zrovna obavy pomohly, to si nejsem jista - strach spíš paralyzuje.

A ty cítíš smutek jen tak nebo z něčeho ?

player Mazec téma , pane.

Já to měl jinak. Zcela jinak. Byl jsem od počátku samotář , kterej ale byl volen za vůdce smečky. Nějakou autoritu jsem asi měl.

S rodičema jsem vycházel dobře , ale nevyhledával jsem jejich přítomnost tak , jak některé děti vyhledávají.

Nyní mám nad sebou nájemníky: ona 42 ,on 52 a mají sedmileté dítě. Panuje tam neskutečná válka , psychohoror. Psychoteror. Nekonečná řada špatných rozhodnutí. Ale - jak se píše výše , patrně si to takhle zvolili v mezidobí. Trpí všichni tři. Někdy je mám chuť vypoklonkovat z toho krásnýho domu na nádherným místě. Přijde mi pro ně škoda, rvát se můžou v paneláku.

dan162 » Háňa* To je pěkné! U mne nejčastější asi je soucit , smutek nebo obava , však mám na čem pracovat

Háňa* » Loreena Mckennitt Dítě ví, kdo je.
Ale možná se může naučit chovat poníženě, aby autoritu uspokojilo, a mělo na chvíli klid.

Háňa* » dan162 No ... nejčastějším projevem emocí jsou u mě nohy na stole, a .
A někdy taky

Loreena Mckennitt » VerONE alebo je mozne, ze rodic se chova k diteti jak k spratku a to dite si pak mysli, ze je spratek, kdyz mu to namluvila prvni autorita a pak se podle toho chova.. zacarovanej kruh

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele VerONE, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
a jaký aspekt mám já ? :D já s tím souhlasím :)

a tohle je přesné : Že by dítě formovalo své rodiče v chování k dítěti ?

ano :)

já doteď neodpustím své matce a bohužel někdy jsou pocity od nenávisti k lásce..jak kolotoč...

dan162 » Háňa*

Háňa* » dan162 To je možné. Já je záměrně nezakrývám, to ne. Ale jejich projev možná kdekdo přehlédne, protože není moc výrazný. Nemám takové ty výtrysky emocí typu skákání radostí nebo tleskání ručičkami. Ve skutečnosti v sobě cítím velkou radost podobně jako hlazení, objetí - krásný vnitřní stav. Nic neexploduje, naopak, vše je v klidu, tichu a kráse. Když tleskám ručičkami a skáču, je to spíš ve srandě u nepodstatných věcí - prostě taková šaškárnička, když je veselo. Dělám to celkem často, protože jsem komedie stará, ale kdo mě zná, ví přesně, oč jde, takže nikoho neklamu.
Prostě, když jsem šťastná, tak jsem zticha a prožívám si blaženě ten stav.
Potom umím být chvílemi ještě nasraná, ale to se pozná snadno, při tom nikdo netápe
Taky smutná, ale při tom jsem sama - o svůj smutek se podělím s málokým.
A vysloveně nešťastná nebývám.
Takže jsem vlastně docela jednoduchá

dan162 » onka Asi máš pravdu, malé dítě netrpí, bere jak to je. Tam nejvejš nedostane to, co potřebuje pro plný vývoj a nese si deficit do života. Někde ve třech letech se dítě odděluje emočně od rodiče do Já, asi tehdy někdy vzniká ego a v mateřské škole nebo škole srovnání s druhými.

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele onka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jako dítě jsem si v raném dětství neuvědomovala, že trpím. Bydleli jsme v pidivesničce v podhůří Hrubého Jeseníku a bylo kam prchat před hrozbou. Horší to bylo po přestěhování do města. Tam už tolik možností nebylo, navíc jsem poznávala spolužáky, jejichž rodiče s dětmi mluvili ( nejen kárali a přikazovali). Takže nějaký problém jsem začala vnímat až od první třídy. Z toho usuzuji, že dítě neví, že je v rodině něco špatně, dokud nemá něco dalšího k porovnání. Bere vše, tak jak je a umí se podle toho zařídit

dan162 » bubobubo Ano, to tam máš, Neptun konjunkce Slunce dává svůj svět i pochopení beze slov. To ale je reakce na okolí, nikoliv ovlivnění okolí aby dávalo dítěti čočku.

dan162 » Háňa* Já taky nevím, jestli se odtahuješ, neznáme se osobně, tady na mne tak nepůsobíš. U mne je rozdíl mezi emocemi naživo a přes písmenka, tady je to bohatší.

Možná že jde o to, že Měsíc v Raku při strachu ze zranění nemá potřebu předčasně ukazovat své pocity, natož aby je statečně ukazoval průběžně. Pro okolí pak mohou být viditelné až jednáním.

Najdise.cz » bubobubo Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A nebo je to jeho způsob,jak se před tím ochránit,ale jestli je zrovna tohle v horoskopu,to nevím.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Třeba je to o tom,jak to to dítě vnímá,tedy né o podmínky do kterých se narodilo,ale o osobnost,která si to vyhodnotí po svém a i když by všechno nasvědčovalo tomu že to musela být pakárna,tak pokud to dítě má svůj svět,tak se ho to nedotkne.

Háňa* » dan162 Aha, tak kolega s Měsícem v Raku. Prima
Já nevím, jestli se odtahuji - obecně. Tedy vím, neodtahuji. Naopak, prožívám city hodně hluboce. Ale ostatní občas ten dojem mají.
Už kolikrát jsem od lidí slyšela: "Ty mě k sobě vůbec nepustíš". Měli ten dojem, ale přitom pro mě to byli nejbližší. Nevím, co chtěli, abych dělala, abych "je k sobě pustila". Přes hloubku svých citů občas na někoho působím rezervovaně, na někoho chladně, na někoho tvrdě ... a přitom nejsem ani jedno z toho. Špatně ve mně čtou, ale proč, to nevím.
Nevím, že bych se nějak odtahovala nebo něco. Dnes jsem ve stavu, kdy se nemám čeho bát, takže není ani důvod.