PES - senior s dušou juniora - Diskuze a zkušenosti

aktigram » Sestra Luna Tak veľa myslím na teba, je mi jasné že tvoj psík nie je obyčajný, je mi jasné že to bude bolieť, je mi jasné že chceš aby mala dôstojnu starobu. Prosím nechod z liečenim do krajnosti, počúvaj čo ti hovorí a ak príde jej čas tak jej to dovoliš aj to viem.
Silne objímam aj tvoja duša je krásna.

Sestra Luna » aktigram Musím sa Vám priznať, že Luna bola jediná fenka z vrhu, mala 5-ich bratov. Ja som sa o tie šteniatka starala. Luna svojich bratov bila, chcela som mať fenku, lebo sú ľahšie zvládnuteľné pre začiatočníka a sú prítuľnejšie, lenže Luna vyprovokovala každú bitku u súrodencov, keby boli 2 fenky, vybrala by som si tú druhú.
Ich mamka patrila mládencovi, v ktorom som videla potencionálneho ženícha pre mňa.
On mi však povedal, že nie som plnohodnotná žena, daroval mi Lunu a každý z nás sa vybral iným smerom.

Myslím si, že to bola vôľa Božia, zásah vyššej moci.

Keď som sa po rozchode pozrela na nevinné šteniatko so šibalským pohľadom, vedela som, že patríme k sebe. Na smútok z rozchodu nebol čas. Po pár sekundách som prestala za nevydareným vzťahom smútiť.
Viackrát som sa jej už ospravedlnila za to, že som ju odmietala.
Nakoniec z nej vyrástlo najúžasnejšie stvorenie, ktoré nepotrebuje ani vôdzku na to, aby nasledovalo moje kroky.

Ďakujem za Váš krásny príspevok.

Lupi » aktigram No tak to by byla moje noční můra, tohle sežrat milující prasátko?? Já byla schopna zabít rybu k obědu......no aspoň je jasné, proč se na statcích chovali ke zvířatům tak, jak se chovali. Aby neumřeli hlady.
Jo vlastně slepici jsem taky zabila, ale tu jsem teda neměla ochočenou.

Lupi » aktigram Tak to souhlasím, to asi jsou dost napřed, dokonce i v psím světě, který je napřed sám o sobě.
Jestli papíroví.....no nevím. Já mám papírovou až tu poslední, předtím byly bezpapíračky, ale čistokrevné - teda až na jednu, která měla superpapírovou mamičku a úchvatného tatíčka bez papírů a tam se zřejmě mihnul někde v rodě Faraon.
Každopádně tyhle čistokrevnice vytvořily takovou psí duši 4 v jedné s tím, že tahle pátá čubina, co mám teď, bude nějak důležitá pro vývoj téhle spolu - duše - jak, to nevím.

aktigram » verka96 áno aj ja som v meste ako prvé mala rybičky, zdali sa mi najprijateľnejšou voľbou. Mačku a psa som odmietala s tým že potrebujú v byte oveľa viac ako voľne v dome. Neskôr mi moja dcéruška 12 ročná doniesla ako darček k narodeninám mačičku, takú biednu, poriadne neodchovanú a vyrastla z nej nesmierne múdra silná Miťka, rozumela úplne všetkému a stále hojila naše telo - bola to pani mačka.
Psa sme medzitým mali ale to už dospelé dcéry, ja som ho v byte stále odmietala. No aj tak všetky zvieratá čo sme kedy mali a to aj v maštali ked sme sa presťahovali, sa tak veľmi naviazali na mňa až to bolo do plaču. Prasa ktoré ked počulo že prišiel autobus začalo kvikať a ked som prišla k nemu ležala na chrbte s nohami dohora a chcela škrabkanie po bruchu, darmo som jej hovorila že ja ju chovám kvôli mäsu a ona mi to nesmie robiť - no robila aj nadalej.
Sliepky - no proste všetko je na mňa natlačené .
Taký človek ako ja by vôbec nemal mať zvieratá a ja pritom nie sm ten terajší psíčkar či milovník zvierat - ja si stále myslím že namiesto toľkých liekov treba aj psa utratiť a že domáce zviera sa chová preto aby nás nakrmilo.

verka96 » aktigram Mě se na kočkách líbí, že jsou více samostatné, mají svůj život. Psi jsou hodně vázány na člověka, proto taková i ztráta když odejdou... Já měla zatím jen akvárium s rybičkama, docela jsem s nima vyhrála, jak jsem jim tvořila vodní svět, různá zákoutí na skrýše, sbírala jsem kameny... asi nejméně náročné, když nějaká umřela... Pak když se narodili malé, to bylo radosti , za týden asi polovina sežraných. Tak jsem jim hned vytvořila další skrýše, aby některé přežili.

Nyní přemýšlím, že bych si pořídila andulku. No, nevím...

thééé » aktigram Jj .
Jedinou, věc, co jsem byla ve vztahu ke zvířatům pochopit, že mají kolektivní duši. Že odráží kolektivně kousek či díl, téma lidství, nás. To mi pomohlo.

Kočky jo pohoda, umí si hlídat svůj systém, v tom mě učí.
Ale zase je jim jedno, když přijdu domů. Nepotentují se že mne

aktigram » Lupi No myslím to tak, že takí psíci sú viac pred inými, vedie ich ten vnútorný pocit, lebo ich tlačí náplň ich poslania. Je všetko zle na to taký fakt, že nie sú to vo väčšine prípadov tie s papiermi, ale odrazu prišla móda že množiť sa môžu iba papierové psi. No bolo by pre všetkých najlepšie ak by sa rozmnožovali tie viac vyvinutejšie, lebo oni sa nespária s partnerom ktorý im nevonia a teda nie je na ich úrovni.
Preto veľmi silná falošná gravidita.

aktigram » thééé Súhlasím tie naviazané emócie sú nesmierne silné.
Zvierata rastú spolu s ľudmi, taký je ich vývoj, takže oni pomáhajú nám a my pomáhame im, to je tiež dôležitý fakt.
Ja mám tiež mačky ale tam nie vždy sa človek tak veľmi naviaže, myslím teda z môjho pohľadu že nie ja som si ochočila psa ale on si ochočil mňa a preto bolo toľko bolesti na konci.

thééé » aktigram To je pěkně napsané, souhlasím
A já dokonce musím říct, že emočně mě Zuza ( kterou už nemám) potrápila víc, než moje děti. A to už je co říct.

Teď mám kočky. A ty mě jakoby emočně netýrají, protože mě nepotřebují. Už bych taky nedala psa.
S mladší holkou bychom chtěly útulek pro všechny zvířata. Ale to by mě asi taky emočně semlelo.

Lupi » aktigram Ano, některá zviřátka to umějí - vybrat si svého člověka. Ne všechna, ale umějí. Speciálně jsme měli čtyři taková štěňátka ( z různých vrhů) kde to bylo přímo průzračně jasné.
A ten jeden, když si vybral, tak na ty svoje ještě tři týdny čekal a celou tu dobu se mizera vytahoval na bráchy a ségry, že už si ukořistil
Ale i když si nevyberou oni i tak pomáhají.
Mně vždycky vrtalo hlavou, co některá zvířata vedlo k tomu, že se přidala k lidem - zas moc jich není, že? Dočetla jsem se, že vedle nás mnohem rychle rozvíjejí vlastní duši, což se mi pak potvrdilo i osobně.
Plus zřejmě péče o rod - s jednotlivci často zacházíme jako ta čuňata, ale rod v naší péči zkrátka přežije.

aktigram Moja, viem aké je to ťažké. Po odchode mojej Jenny som sa rozhodla že už žiaden pes aj ked spoločníka by som potrebovala, ale bolo to také hrozné.
Mala všetky bolesti ako ja, trpela a pritom ten jej krásny úsmev. Bolo to najťažšie rozhodnutie kedy som povedala - už je čas ona nesmie už viac takto trpieť a preplakala som za ňou mnoho dní a nocí a volala som ju ešte veľmi dlho.

No pritom viem že ak si zviera vyberie človeka - čo už hovoria aj veterinári, lebo na takom zvierati to je vidieť - on hovorí, pozri našiel som ju - tak prišiel pomáhať človeku, vedome bude s ním kráčať jeho trnistou cestou.
Prajem veľa síl a všetko bude dobre.