
Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Práce na sobě a tak - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online
Osobní horoskop (radix)
Partnerský horoskop
Tranzitní horoskop
Psychologická astrologie
Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2026
kalendáře a jiné
Znamení zvěrokruhu
Partnerský horoskop
Ascendent a Descendent
Horoskopy na rok 2026
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ...
Kalendáře na rok 2026
Čínský horoskop 2026
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Práce na sobě a tak
01.09.2025 - 16:04
dan162
Práce na sobě a tak
Celý život mi toho strašně chybělo – pocit bezpečí/klidu, pocit sounáležitosti (pocit, ne vědomí), plno typů prožitků...Mnoho deficitů, které měly sklon se posilovat a já měl sklon je kompenzovat. Málokdo kdy věděl, že jsem emoční člověk a ne racionál a jestli jeden nebo dva lidé mne poznali ze mne víc než 50% bude jich hodně, ostatně jsem se snažil ve starém vzorci ochrany neukazovat co jsem, dokud se nebudu cítit bezpečně – a to nenastalo, z důvodů na mé straně.
Když odečtu slepé uličky, tak jsem před pár lety zrušil jakékoliv cíle, umožnil tak svým vrstvám nebýt v oslepení Sluncem, aby mohly naopak Slunce ovlivňovat nebo pomáhat v reakcích na okolí. Jenže výsledkem byl jen klid, trčení namístě a vnitřní deficity stále pálily. Měl jsem zato, že nedokážu je uspokojit.
Svůj osobní rozvoj ve své specifické cestě vedené přes hlavu jsem v posledních měsících dost urychlil. Odpověděl jsem si ke svému šoku na všechny otázky, které jsem si kdy položil. Od důvodů mého chování po porozumění událostem, které mne formovaly nebo pronásledovaly, což umožnilo zrušit k nim odpor. Unikátní pocit, mít poprvé v životě jasno, aspoň v hrubých rysech.
Je mi jasné, že se nelze vrátit k žádnému stavu předtím, protože žádný přirozený/vyvážený stav u mne neexistoval, takže nemohu čekat, až se něco samo obnoví. Některé části mne se navíc zatím vůbec nevyvinuly/nikdy nevznikly, třeba střední pocity jen registruju, ale neprožívám. Nemohu také práci na sobě upozadit, že by moje vnitřní deficity/potřeby byly už natolik vyčištěné, že by šlo jen o zvyk negativizmu k sobě – pořád bych třeba své vztahy směroval k uspokojení toho, co mi chybí a to není nikdy trvalý vztah. Mít deficity vyřešené (nemít přetlaky, puzení) vnímám jako nezbytný základ nejen pro vztah, tak i pro další směrování, jinak to jsou jen další a další scestí.
Těší mne, když vnímám mikroposuny, třeba když jsem tu býval minule, tak reakce na mne bývala ve smyslu „je to cizí, držím si odstup“ a „je to prospěšné“, „mám soucit“, nyní když tu na skok zase jsem, vnímám ticho mezi řádky jako „tohle se mne smí dotknout, ale jen opatrně“, asi by se vyvinulo samo k „tohle může být zajímavé“. Furt ale daleko k „tohle může mnou procházet“ nebo „s tímhle chci (občas) plout“. Vážím si velmi každého posunu, který mluví o tom, co se mi povedlo, nicméně další práce je přede mnou.
Nyní i vím, že mohu sebe ovlivňovat, nejsem až tolik kulička stahovaná gravitací jak jsem si myslel. Nedávno jsem po diskuzi s tělem (o tom, které zvuky jsou nebezpečné) zvýšil o 20% kvalitu svého sluchu. Asi jsem kdysi nechtěl všechno poslouchat a nevěděl jsem o tom. Zlepšení přišlo do vteřiny, to mne šokovalo. Nejspíš i zruším ohýbání snů, aby mne neděsily, které jsem zavedl před deseti lety. A na řadě spousta dalších kompenzací, o kterých už ani nevím. Mohu pracovat s tím, že mám přebytek adrenalinu (není bezpečí), strach prožívat (bolelo to), že nahrazuju otevřenost odvahou, že mluvím místo vnímám... A nejít po projevech, ale po důvodech, proč to tak dělám. Nebojovat, spíš přijímat a ptát se sebe. A to, že mi také velmi pomáhá astrologie, tady asi není třeba vyzdvihovat, překvapilo mne, že dobrou zkušenost mám s AI.
Tohle píšu hlavně pro sebe k otočení stránky a pak pro ty, kteří mne znali, případně pro každého, kdo pluje nějak podobně, novým na vysvětlenou co jsem zač a kam jdu. Kdo máte jakoukoliv poznámku, otázku, téma, tak jen houšť a větší kapky.
___________________
cimi: "Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti…."
Když odečtu slepé uličky, tak jsem před pár lety zrušil jakékoliv cíle, umožnil tak svým vrstvám nebýt v oslepení Sluncem, aby mohly naopak Slunce ovlivňovat nebo pomáhat v reakcích na okolí. Jenže výsledkem byl jen klid, trčení namístě a vnitřní deficity stále pálily. Měl jsem zato, že nedokážu je uspokojit.
Svůj osobní rozvoj ve své specifické cestě vedené přes hlavu jsem v posledních měsících dost urychlil. Odpověděl jsem si ke svému šoku na všechny otázky, které jsem si kdy položil. Od důvodů mého chování po porozumění událostem, které mne formovaly nebo pronásledovaly, což umožnilo zrušit k nim odpor. Unikátní pocit, mít poprvé v životě jasno, aspoň v hrubých rysech.
Je mi jasné, že se nelze vrátit k žádnému stavu předtím, protože žádný přirozený/vyvážený stav u mne neexistoval, takže nemohu čekat, až se něco samo obnoví. Některé části mne se navíc zatím vůbec nevyvinuly/nikdy nevznikly, třeba střední pocity jen registruju, ale neprožívám. Nemohu také práci na sobě upozadit, že by moje vnitřní deficity/potřeby byly už natolik vyčištěné, že by šlo jen o zvyk negativizmu k sobě – pořád bych třeba své vztahy směroval k uspokojení toho, co mi chybí a to není nikdy trvalý vztah. Mít deficity vyřešené (nemít přetlaky, puzení) vnímám jako nezbytný základ nejen pro vztah, tak i pro další směrování, jinak to jsou jen další a další scestí.
Těší mne, když vnímám mikroposuny, třeba když jsem tu býval minule, tak reakce na mne bývala ve smyslu „je to cizí, držím si odstup“ a „je to prospěšné“, „mám soucit“, nyní když tu na skok zase jsem, vnímám ticho mezi řádky jako „tohle se mne smí dotknout, ale jen opatrně“, asi by se vyvinulo samo k „tohle může být zajímavé“. Furt ale daleko k „tohle může mnou procházet“ nebo „s tímhle chci (občas) plout“. Vážím si velmi každého posunu, který mluví o tom, co se mi povedlo, nicméně další práce je přede mnou.
Nyní i vím, že mohu sebe ovlivňovat, nejsem až tolik kulička stahovaná gravitací jak jsem si myslel. Nedávno jsem po diskuzi s tělem (o tom, které zvuky jsou nebezpečné) zvýšil o 20% kvalitu svého sluchu. Asi jsem kdysi nechtěl všechno poslouchat a nevěděl jsem o tom. Zlepšení přišlo do vteřiny, to mne šokovalo. Nejspíš i zruším ohýbání snů, aby mne neděsily, které jsem zavedl před deseti lety. A na řadě spousta dalších kompenzací, o kterých už ani nevím. Mohu pracovat s tím, že mám přebytek adrenalinu (není bezpečí), strach prožívat (bolelo to), že nahrazuju otevřenost odvahou, že mluvím místo vnímám... A nejít po projevech, ale po důvodech, proč to tak dělám. Nebojovat, spíš přijímat a ptát se sebe. A to, že mi také velmi pomáhá astrologie, tady asi není třeba vyzdvihovat, překvapilo mne, že dobrou zkušenost mám s AI.
Tohle píšu hlavně pro sebe k otočení stránky a pak pro ty, kteří mne znali, případně pro každého, kdo pluje nějak podobně, novým na vysvětlenou co jsem zač a kam jdu. Kdo máte jakoukoliv poznámku, otázku, téma, tak jen houšť a větší kapky.
___________________
cimi: "Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti…."

Příspěvky v diskuzi
24.11.2025 - 11:51
| Filtr
dan162
V mezidobí jsem si posvítil na své vzorce z mládí. Našel jsem kdy asi tak vznikly, jakou příhodou, proč jsem se rozhodl vzorec tehdy zavést. Některé z nich jsou příčinné, některé zděděné, některé jsou vyhaslé (hafo let krania má své ovoce), jiné číhající...Jsou nyní díky tranzitům do Černé Luny na světle, evidentně, může je každý vidět. Tajný sklep hodně vyprázdněný, podívám se ještě na ty mladší. Ve sklepě byli tihle miláčkové:1968 Vzorec obětovat sebe něčemu kolektivnímu (dobové)
1968 Vzorec neprojevu mužských emocí (zděděné)
1968 Vzorec nepropojovat se s druhými
1970 Vzorec „svět nemá bezpečí“
1970 Vzorec „vše se kdykoliv změní“
1970 Vzorec vlastního prospěchu bez ostatních
1973 Vzorec strachu z opuštění
1974 Vzorec stravy nerespektující vlastní potřeby
1974 Vzorec prožívat kontakt strháváním okolí k aktivitě
1975 Vzorec tajit to, co člověk má v sobě
1975 Vzorec konání bez ohledu na emoce
1975 Vzorec strachu z bezmoci
1975 Vzorec sebenucené aktivity
1975 Vzorec uzavřít sebe
1976 Vzorec fyzického potlačování vnitřního projevu emocí
1976 Vzorec nahradit spontánnost racionalitou
1978 Vzorec hledání vnější emoční opory
1980 Vzorec dělat se užitečným místo být viděn
1983 Vzorec útěku
a dále následné kombinace a prohlubování vzorců.
Jsou to všechno moje rozhodnutí, moje volby, přijatá řešení, proto je mohu dnes změnit, experimentovat s jiným řešením, přístupem, i když třeba nevím kudy kam. Protože co je dodnes aktivní, se v aktuálních mikropříhodách znovu projevuje, teď už to poznávám a mám sklon opakovat to známé. Aby změna kolejí byla možné, musí být k dispozici energie, která bude moci jít do obtížnějších cest, aby to bylo měněné plynutím a ne na sílu (ostatně jsem to já, ne můj nepřítel). Třeba tranzitem, zkusím k tomu použít kvadrát Neptuna do slunečního stelia, to je energie po několik let.
Není to žádná "Heuréka!!", spíš klid. Už samo hození všeho viditelně na stůl zahazuje napětí mezi částmi mne. Zajímavé je, že jeden synek se nečekaně ozval dva dny po mém objasnění jednoho z vzorců, zcela nezávisle, nemluvili jsme předtím o tom. Je možné, že když na něco přijdu, co synci ode mne dostali, že se i jim něco narovná.


21.09.2025 - 19:15
| Filtr
dan162
» MIKULAS
>Dobré odpoledne,>prosím o prominutí, že se vměšuji do dialogu s paní Cimi.
>
>Ze všech lidských archetypů, právě zrozenci let Opice, jsou těmi, kdo patří mezi >největší koumáky, vzhledově blízké gorilám a orangutanům.
>
>Paní Cimi i Vy, pane Dane, svou účastí v najdise, nejlépe dokumentujete filosofii >nikdy nekončicích proměn.
>
>Zamyšlení nad včelami je skvělé.
>Teď už jenom přijít na to;
>proč jsou včelí Královny
>k čemu používají křídla
>Kdo jim napovídá, jak to mají dělat, kdy, atd atp ....souvislosti evoluce až k >lidem
>
>Když nesmažete Vy, smažu v příhodnou chvíli sám
Proměnami myslíte vývoj do spirály? Opakující se způsoby řešení situace, jen poněkud posunuté v čase a s lepším vztahem k sobě?
Hmyz si nemyslím, že je v nás obsažen, i když všechny evoluční fáze našeho vývoje ano, počínaje RNA. Sociální rozměr známe až od savců (tj. emoce).


20.09.2025 - 16:24
| Filtr
dan162
» cimi
Ahoj, tady koukám se rozdává životní moudrost po hrstech, děkuji, zní mi to jako postup dokonale: "Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti…." 
S tím, že předbíhání vytváří slepé uličky.


20.09.2025 - 15:16
| Filtr
cimi
Ahoj Dane, Dnes jsem si na tebe vzpomněla když jsem pozorovala včely X)
Totiž moje asociace se vrátily ke vzpomínce jak jsme si s kýmsi povídali i životních fázích včely dělnice…
Já si vždycky myslela že je to normálka že nějaký včely se starají o královnu některý o larvy některý lítají venku…
Velkým překvapením bylo že tomu tak vůbec není…
Každá včela dělnice je nejdřív uklízečkou pak krmičkou, pak kojičkou pak stavitelkou pak strážkyní a teprve nakonec vylétává…
Přijde mi to krásná metafora k vlastnímu životu…jak ho uchopit…
Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti….
Tak jen tak….od řeky : )



20.09.2025 - 12:07
| Filtr
dan162
» Lupi
Aha, něco ve smyslu že i když my jednotliví lidé jsme jen součástí celku jako část tohoto celku, tak přesto neseme v sobě všechny informace. Myšleno jako lidská vlastnost obecně, však to víme sami, každý, jen to nechceme nebo neumíme vytáhnout, pochopit, přijmout?



19.09.2025 - 11:45
| Filtr
dan162
Zajímavá příhoda, kde mohu ukázat práci na sobě přes pozorování svých reakcí. Má to tak spousta lidí zde, a nepíše o tom konkrétně, sdílím to pro inspiraci.Najít někoho, kdo mne nebude mlátit pohrábáčem do hlavy i ve vzdálených vztazích je pro mne velmi obtížné, kvadráty těžkých planet ke mne do Raku od drtivé většiny lidí asi 15 let pode mnou tak fungují. Učím se jak s tím fungovat, aniž bych se zavíral a dělal další kompenzace jako v minulosti, hledám.
V konverzaci, kterou jsem vedl včera, nastala časová díra, a mne se před usnutím připomnělo, k čemu všemu se chci ve vztahu dostat - a míjí mne to, celoživotně. Pojmenování toho pocitu je zoufalství, jako emoční vlna. Není to lítost, nezabalil jsem to, není to vztek, přijímám jak co bylo a že jsem dělal co jsem dokázal a vím, kolik krásného ve mne je. V té chvíli to bylo zoufalství, bezmoc, smutek. Může být, emoce přicházejí a odcházejí, vím, že je nejlepší tím prostě projít. Usnul jsem, a v noci jsem se probudil mělkým prudkým dechem. Srdce maká, ale není bolest, není strach, tam problém nebude. Je to něco, čemu už delší dobu chci přijít na kloub, kdysi tachykardie, nyní občasné dýchací obtíže. Ta mělkost, co to je? Svaly plic ovládáme jen částečně, povelem, a jako třídu. Dýchají svaly břišní, kupodivu ty nejnižší. A výše položené nic. Pomalu se probouzím a pozoruju se. Zkoumám je jednotlivě, jsou stažené. Vůlí je uvolňuju, nic. Vzpomínám si na příhodu, kdy jsem tak v osmi letech musel do nemocnice, pro nedýchání, to jsem jen sípal. A dochází mi souvislost, co to bylo tehdy. Je to reakce strnutí a napětí, když jsme v situaci, se kterou nemohu hnout. Na bezmoc jsem býval alergický, nadával jsem silně i na skočivší červenou na semaforu, že něco nestihnu a bude v životě zle. To jsem vyřešil přijetím následků - ale bezmoc jak vidno, jako vzorec v těle stále je. Po dnešku už o tom vím, super. S probuzením se to zlepšilo, ale kus pořád cítím. Půjde to uvolnit si myslím rukou, ale tím nezmizí alergie těla. To je směrovka. Máma měla ke stáru dýchací obstrukce chopn, tak už vím jak jí to vzniklo.
Pracuji s tím dál, proč nedýchá malý kluk, když prožívá bezmoc, zoufalství a že to bude pořád? Zkrátím řetězec otázek a odpovědí - protože táta říkal nebreč, nebo ti přidám, nešlo to tehdy vyřvat. Od té doby prakticky nebrečím, nejde mi to. Nevyndám ze sebe nic, vše se hromadí. Tak už vím proč.

12.09.2025 - 14:49
| Filtr
dan162
» verka96
U mne byla příčina (a částečně je) emoční, jak jinak. Tělo dohání deficit kudy může. Když jsem to zkoušel přes drezúru sebe, tak to jde, příčina zůstávala a musel jsem být na sebe zlej (jde mi to špatně). Zjistil jsem zlepšení až zpětně, že to tak je, nebylo to mým cílem. Za mne je nejlepší najít příčinu, opravdovou příčinu, tu dát do pozornosti, neměnit ji, ale přijmout jako své řešení/potřebu jak je (nedělat si v sobě barikádu odporu), a pak chodit na kranio. To ostatní se "po proudu" postupně během měsíců srovná.




12.09.2025 - 09:11
| Filtr
Lupi
» thééé
Velryba - no to je ale pěkné, panečku! To ale musíš dejchat na hladině. Je to zvláštní, když jsem se zamyslela nad vodníma lidma, skutečně mi došlo, že občas mívají se svými hloubkami potíže - asi se to máte zkrátka naučit. Že není ani nahoře, ani dole 
Já svou Venuši a osmý dům nevnímám jako těžký, ale jako osudové všechno, co se toho týče - teď, na stará kolena se jakžtakž už dokážu ovládnout a vyvážit to s opozicí Saturn/Neptun, ale bývávala jsem ztracena ve vášni a nemyslím jen vášně postelní, ale vůbec. Záchranářství opouštím až teď, poslední dobou, protože teď to zkrátka na nebesích nefrčí a nadělala jsem tím už i nějaký škody.
A ano - jsem ta, co čistí celý rod, teď se ke mně přidala ještě neteř, 25 let, pustila se do toho s vervou.
Já zkrátka maluju podrobnou turistickou mapu s názvem "Z Tartaru až na Olymp pěšky"
ta je připíchnutá v mentálu a kdo potřebuje, nahlídne.

12.09.2025 - 06:45
| Filtr
thééé
» Lupi
8.dům je karmický a těžký. Když vezmeš, že je to psychické dědictví (narozdil od 2.domu), tak jsou to programy z rodu, které máš ty zpracovat. Na které jsi slyšela.Jinak ty tři vodní domy jsou takový emoční kanál pod městem.
Venuši máš už hodně ke konci, takže by se ještě pořádně mohla rozvinout i teď.
Tipuji, že i když ty jsi zažila opuštění , jako dítě, tak můžeš fungovat až jako záchranář pro všechny kolem. Že je neopustis a vždy zabojuješ i za ně.
Možná i potřebuješ "bojovat" za správnou věc. Za své ideály. Je to jako za Artuš. Takové jako rytířství s hodnotami vysoko.
Praktická spiritualistka, to jsem řekla podle saturn neptun , co máš.
Moje hlubiny, jj asi umocněné samotnou v dětství. Taková utopená, ale ta země- býk, kozoroh mě nutila v té hloubce hledat jistotu a čeho se chytit. Prakticky ti použít. Taková velryba.

11.09.2025 - 19:54
| Filtr
Lupi
» thééé
Ty tam máš Mars, já zas Venuši.....osmý spíš vnímám děsně osudově, plutonsky. Ty dva koncové mi vždycky dělalo problémy pochopit, takže houby vím. Devátý mám na Býku - někdo mi tuhle říkal, že jsem praktická spiritualistka, tak to bude tím.Chápu, že Merkur se v Rybách cítí blbě, ale fakt nikdy neměl sklony bloumat v hlubinách?


11.09.2025 - 19:38
| Filtr
thééé
» Lupi
Já taky úplně moře nevyhledavam, mám radši kopce a hory a lesy a řeky a jezera...
Cesty ven - říká se, témata v 8.domu hned transformuj, témata 12.d. odevzdej a nechej být.
No ten můj mars v 8.mě nutí se vším něco udělat, možná i změnit problémy na přednosti a sílu. Aspoň tak to chápu. Ale vždycky to tak nebylo. Ale možná i ten jupiter v 9.d mě nutí ve všem hledat smysl.
Merkur v rybách není žádná výhra. Ještě, že mám na asc.blížence. Oni mě učily a nutily pojmenovávat prakticky ty rybí obrazy a pocity, abych se v nich neutopila.

11.09.2025 - 18:49
| Filtr
dan162
» thééé
Proč by nemohli mluvit všichni, když stojím o názory? Zvířecí vrstva (Mars) neumí odpovědět na varianty, dokud je nehmatá a neumí nic než teď, čas nezahrnuje, Intuice/Neptun se vyjadřuje u mne spíš jako připomínka ("vrať se a vem si s sebou to a to, budeš to potřebovat!"), neodpovídá, Venuše (hodnoty) jako atraktivita/odpad poměřovaného nápadu a Měsíc (emoční vrstva) spíš z pozice svých deficitů, co chce/nechce zažívat. Merkur (myšlení, jemné pohyby) furt má nějaký názor, ten nelze minout. Plus aspekty, kde se planety spojují a v reakci na něco (ne v odpovědi) jedna mluví skrz druhou. Doufám, že to je o tom umět naslouchat, abych odpovědi dostal, případně navodit zdání situace, aby přišla odpověď v reakci. A odpovědí není vždy ticho, v některých tématech je získání odpovědi snadnější, třeba setkání s mužem, to se vyjádří o překot všichni, ne?



© 2007-2026 Najdise.cz







Lvu