
Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Práce na sobě a tak - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online
Osobní horoskop (radix)
Partnerský horoskop
Tranzitní horoskop
Psychologická astrologie
Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2026
kalendáře a jiné
Znamení zvěrokruhu
Partnerský horoskop
Ascendent a Descendent
Horoskopy na rok 2026
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ...
Kalendáře na rok 2026
Čínský horoskop 2026
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Práce na sobě a tak
01.09.2025 - 16:04
dan162
Práce na sobě a tak
Celý život mi toho strašně chybělo – pocit bezpečí/klidu, pocit sounáležitosti (pocit, ne vědomí), plno typů prožitků...Mnoho deficitů, které měly sklon se posilovat a já měl sklon je kompenzovat. Málokdo kdy věděl, že jsem emoční člověk a ne racionál a jestli jeden nebo dva lidé mne poznali ze mne víc než 50% bude jich hodně, ostatně jsem se snažil ve starém vzorci ochrany neukazovat co jsem, dokud se nebudu cítit bezpečně – a to nenastalo, z důvodů na mé straně.
Když odečtu slepé uličky, tak jsem před pár lety zrušil jakékoliv cíle, umožnil tak svým vrstvám nebýt v oslepení Sluncem, aby mohly naopak Slunce ovlivňovat nebo pomáhat v reakcích na okolí. Jenže výsledkem byl jen klid, trčení namístě a vnitřní deficity stále pálily. Měl jsem zato, že nedokážu je uspokojit.
Svůj osobní rozvoj ve své specifické cestě vedené přes hlavu jsem v posledních měsících dost urychlil. Odpověděl jsem si ke svému šoku na všechny otázky, které jsem si kdy položil. Od důvodů mého chování po porozumění událostem, které mne formovaly nebo pronásledovaly, což umožnilo zrušit k nim odpor. Unikátní pocit, mít poprvé v životě jasno, aspoň v hrubých rysech.
Je mi jasné, že se nelze vrátit k žádnému stavu předtím, protože žádný přirozený/vyvážený stav u mne neexistoval, takže nemohu čekat, až se něco samo obnoví. Některé části mne se navíc zatím vůbec nevyvinuly/nikdy nevznikly, třeba střední pocity jen registruju, ale neprožívám. Nemohu také práci na sobě upozadit, že by moje vnitřní deficity/potřeby byly už natolik vyčištěné, že by šlo jen o zvyk negativizmu k sobě – pořád bych třeba své vztahy směroval k uspokojení toho, co mi chybí a to není nikdy trvalý vztah. Mít deficity vyřešené (nemít přetlaky, puzení) vnímám jako nezbytný základ nejen pro vztah, tak i pro další směrování, jinak to jsou jen další a další scestí.
Těší mne, když vnímám mikroposuny, třeba když jsem tu býval minule, tak reakce na mne bývala ve smyslu „je to cizí, držím si odstup“ a „je to prospěšné“, „mám soucit“, nyní když tu na skok zase jsem, vnímám ticho mezi řádky jako „tohle se mne smí dotknout, ale jen opatrně“, asi by se vyvinulo samo k „tohle může být zajímavé“. Furt ale daleko k „tohle může mnou procházet“ nebo „s tímhle chci (občas) plout“. Vážím si velmi každého posunu, který mluví o tom, co se mi povedlo, nicméně další práce je přede mnou.
Nyní i vím, že mohu sebe ovlivňovat, nejsem až tolik kulička stahovaná gravitací jak jsem si myslel. Nedávno jsem po diskuzi s tělem (o tom, které zvuky jsou nebezpečné) zvýšil o 20% kvalitu svého sluchu. Asi jsem kdysi nechtěl všechno poslouchat a nevěděl jsem o tom. Zlepšení přišlo do vteřiny, to mne šokovalo. Nejspíš i zruším ohýbání snů, aby mne neděsily, které jsem zavedl před deseti lety. A na řadě spousta dalších kompenzací, o kterých už ani nevím. Mohu pracovat s tím, že mám přebytek adrenalinu (není bezpečí), strach prožívat (bolelo to), že nahrazuju otevřenost odvahou, že mluvím místo vnímám... A nejít po projevech, ale po důvodech, proč to tak dělám. Nebojovat, spíš přijímat a ptát se sebe. A to, že mi také velmi pomáhá astrologie, tady asi není třeba vyzdvihovat, překvapilo mne, že dobrou zkušenost mám s AI.
Tohle píšu hlavně pro sebe k otočení stránky a pak pro ty, kteří mne znali, případně pro každého, kdo pluje nějak podobně, novým na vysvětlenou co jsem zač a kam jdu. Kdo máte jakoukoliv poznámku, otázku, téma, tak jen houšť a větší kapky.
___________________
cimi: "Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti…."
Když odečtu slepé uličky, tak jsem před pár lety zrušil jakékoliv cíle, umožnil tak svým vrstvám nebýt v oslepení Sluncem, aby mohly naopak Slunce ovlivňovat nebo pomáhat v reakcích na okolí. Jenže výsledkem byl jen klid, trčení namístě a vnitřní deficity stále pálily. Měl jsem zato, že nedokážu je uspokojit.
Svůj osobní rozvoj ve své specifické cestě vedené přes hlavu jsem v posledních měsících dost urychlil. Odpověděl jsem si ke svému šoku na všechny otázky, které jsem si kdy položil. Od důvodů mého chování po porozumění událostem, které mne formovaly nebo pronásledovaly, což umožnilo zrušit k nim odpor. Unikátní pocit, mít poprvé v životě jasno, aspoň v hrubých rysech.
Je mi jasné, že se nelze vrátit k žádnému stavu předtím, protože žádný přirozený/vyvážený stav u mne neexistoval, takže nemohu čekat, až se něco samo obnoví. Některé části mne se navíc zatím vůbec nevyvinuly/nikdy nevznikly, třeba střední pocity jen registruju, ale neprožívám. Nemohu také práci na sobě upozadit, že by moje vnitřní deficity/potřeby byly už natolik vyčištěné, že by šlo jen o zvyk negativizmu k sobě – pořád bych třeba své vztahy směroval k uspokojení toho, co mi chybí a to není nikdy trvalý vztah. Mít deficity vyřešené (nemít přetlaky, puzení) vnímám jako nezbytný základ nejen pro vztah, tak i pro další směrování, jinak to jsou jen další a další scestí.
Těší mne, když vnímám mikroposuny, třeba když jsem tu býval minule, tak reakce na mne bývala ve smyslu „je to cizí, držím si odstup“ a „je to prospěšné“, „mám soucit“, nyní když tu na skok zase jsem, vnímám ticho mezi řádky jako „tohle se mne smí dotknout, ale jen opatrně“, asi by se vyvinulo samo k „tohle může být zajímavé“. Furt ale daleko k „tohle může mnou procházet“ nebo „s tímhle chci (občas) plout“. Vážím si velmi každého posunu, který mluví o tom, co se mi povedlo, nicméně další práce je přede mnou.
Nyní i vím, že mohu sebe ovlivňovat, nejsem až tolik kulička stahovaná gravitací jak jsem si myslel. Nedávno jsem po diskuzi s tělem (o tom, které zvuky jsou nebezpečné) zvýšil o 20% kvalitu svého sluchu. Asi jsem kdysi nechtěl všechno poslouchat a nevěděl jsem o tom. Zlepšení přišlo do vteřiny, to mne šokovalo. Nejspíš i zruším ohýbání snů, aby mne neděsily, které jsem zavedl před deseti lety. A na řadě spousta dalších kompenzací, o kterých už ani nevím. Mohu pracovat s tím, že mám přebytek adrenalinu (není bezpečí), strach prožívat (bolelo to), že nahrazuju otevřenost odvahou, že mluvím místo vnímám... A nejít po projevech, ale po důvodech, proč to tak dělám. Nebojovat, spíš přijímat a ptát se sebe. A to, že mi také velmi pomáhá astrologie, tady asi není třeba vyzdvihovat, překvapilo mne, že dobrou zkušenost mám s AI.
Tohle píšu hlavně pro sebe k otočení stránky a pak pro ty, kteří mne znali, případně pro každého, kdo pluje nějak podobně, novým na vysvětlenou co jsem zač a kam jdu. Kdo máte jakoukoliv poznámku, otázku, téma, tak jen houšť a větší kapky.
___________________
cimi: "Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti…."

Příspěvky: Všechny | verka96
14.12.2025 - 12:07
| Filtr
dan162
» verka96
Usínání mám v pohodě, ale jakmile jdu cestou vnímání sebe, svalové uvolnění, cítím pak přijemnou tíhu, mravenčení, mírné palpitace na konečcích prstů - a k tomu průběžně sílí aktivita srdce. Tak řeknu hele, nejsme v ohrožení - tak povolí, na chvíli, ale zase to vrátí, říká mi tím, že je raději pořád ve střehu, že žádné bezpečí stejně neexistuje. Myšlení si dá říct, to mlčí. Je to mrška něco přineseného z dětství, a je pravda, že už se mi zase znovu stalo, že co jsem si začal budovat kolem sebe za bezpečí, oporu a radost (svůj les a bydlení v lese), tak mi karty řekly, abych se na to raději moc nespoléhal, že to spíš opustím, což mne zatím vyděsilo. Takže ochranný systém asi ví víc než já, sakryš.




14.12.2025 - 05:37
| Filtr
verka96
» Lupi
Ahoj, já taky mívám často přetlaky v hlavě, vypnout mi někdy dělá potíž, ale už jsem se naučila takovou svoji meditaci - relaxaci, kdy se soustředím jen na postupně uvolnění těla a pak mám pocit, že jsem k té Zemi jako přikována a cítím jemné proudění energie nebo mravenčení. Anebo soustředit se v přírodě jen na koukání do mraků, na strom, pozorovat veverky, sýkorky, nebo se kochat krásným výhledem, atd. To jsou moc hezké chvilky... Anebo se zvířátky, věnovat jen jim pozornost, mě se líbí, když přijde kočka a vrni a nechá se hladit....

12.09.2025 - 14:49
| Filtr
dan162
» verka96
U mne byla příčina (a částečně je) emoční, jak jinak. Tělo dohání deficit kudy může. Když jsem to zkoušel přes drezúru sebe, tak to jde, příčina zůstávala a musel jsem být na sebe zlej (jde mi to špatně). Zjistil jsem zlepšení až zpětně, že to tak je, nebylo to mým cílem. Za mne je nejlepší najít příčinu, opravdovou příčinu, tu dát do pozornosti, neměnit ji, ale přijmout jako své řešení/potřebu jak je (nedělat si v sobě barikádu odporu), a pak chodit na kranio. To ostatní se "po proudu" postupně během měsíců srovná.






10.09.2025 - 21:28
| Filtr
Lupi
» verka96
Neptala jsem se a alkohol mi dělá nedobře až od tý doby, co mám tu cukrovku, do té doby jsem si tady mlsala všelicos. Však říkám - moje kranioterapeutka si myslí, že se to srovnat dá, jen zkrátka mám teď důležitější věci k řešení, tohle počká. Já bez toho pitího zas tak strašně nestrádám

10.09.2025 - 21:21
| Filtr
verka96
» Lupi
U nás roste - jen asi 10-20 km nejblíž, když není sucho, musím mít sebou nůžky, ale dá se občas nasbírat, někdy mám málo, jindy více. Letos sucho moc nebylo. Tak ti dělá zle alkohol, zkusila jsi se zeptat, proč? Mě občas přijde odpověď - ne třeba za týden, ale třeba za půl roku a už to dokážu poznat. Dřív moc ne.
Někde popátrat v minulosti - něco nepříjemného spojené s alkoholem, mě napadá...

Já jsem kdysi chodila k paní, co dělá kineziologii - ta umí se ptát těla, pozná pak bloky a co to způsobilo - je to super...

10.09.2025 - 21:05
| Filtr
Lupi
» verka96
Sladké si taky neodepřu, tělo mi řekne, kdy, kolik a jestli vůbec a není to žádný drámo, jen zkrátka na hrozny reaguje jako magor - a na alkohol už vůbec. Mám doma báječnou hruškovici a slivovici, ta je dokonce vyloženě domácí a můžu si leda líznout, jinak to spustí poplach a vyloženě to cítím. Nadává mi, organismus jeden.Mimochodem, borůvkový čaj piju ve velkém, ten dělá s cukrem divy, akorát si ho kupuju a nesbírám. Nám tu borůvčí neroste.

10.09.2025 - 20:23
| Filtr
verka96
» Lupi
Já mám třeba sladké docela ráda, ale ne to úplně přeslazené, ale tak lehce. Večer si dám skořici, občas meltu, borůvkový čaj (nasbírám si v lese borůvčí) nebo si koupim bor. kapky, celozrnné pečivo, přidávat semínka, v létě zelený čaj atd. - u mě je to normální. To zas tolik práce není. Trochu už jen tou stravou se dá upravit. To já bych nemohla - abych si pak nemohla dát burčák... To už se pak nedá na co těšit, když se dny zkracují...






10.09.2025 - 17:44
| Filtr
Lupi
» verka96
Tak to ti závidím....burčák nemůžu a Pálava je krásná. A jo, Novomlýnská je jak Lipno, takové malé moře. Nevím, co to je - možná právě ta aqua incognita - poslední dobou mám pořád potřebu koukat na hladinu, ale ne řeky - jezera. Naštěstí tu máme písáky, tady je třeba ten Probošťák. Pořád se zvětšuje, jak tam hrabou.https://brandysko.cz/probostska-jez…



© 2007-2026 Najdise.cz




Tak se jej snažím vhodnými potravinami nebo pohybem zneutralizovat.

A sestřenka bylí v Modre.



Panně