Práce na sobě a tak - Diskuze a zkušenosti

thééé Dane, musíš nám asi vždy udělat krátký výcuc

Buddha/2 » aktigram Samy rozhodně nejste. Já po Danovi musím číst pomalu a nejmíň dvakrát ... a ani to nezaručí že pochopím

aktigram » cimi Ja som myslela že som sama, ktorá ma problém v tomto čase s dlhým textom.

cimi » dan162 Já mám poslední dobou problém se čtením takto dlouhých textů X)) tak doufám že jsem vše pochytila…

To se mi hodně líbí jak jsi to pojal : ) je to inspirující : )

Je zajímavý že tě tělo takto začalo poslouchat…já jsem měla dřív silnou hypersensitivitu na cokoliv v okolí - zvuky pachy světlo ostré předměty energie cokoliv…ale neposlouchala jsem absolutně sama sebe…a tělo neposlouchalo mě…
Pro mě je tohle úplný základ*

thééé » dan162 Určitě si - muži - neptun a lunu nějak integrujete přes matku, nebo přes přírodu, i tak to jde. A později přes ženy.
A nebo pak mužské kruhy u piva , víš, jakože v symbolice v analogii neptunu je alkohol i drogy. Ale vlastně i umění, hudba, filmy, focení...rusalky...potápění, plavání, plachtění,
Je to něco, co vás může totálně okouzlit a vztahovat do míst po povrchem.
A lunu přes jídlo, ekologii atd...Jít a pěstovat si svoji zeleninu na své zahradě, to je lunární, třídit odpad abych chránil planetu vlastně taky.
Takže neboj možností máte dost.

"není mechanizmus, jak cizí smýt" no tohle je pak výhodou vyššího věku, kdy má osobnost jasnější rysy. V mládí je to fakticky těžké

dan162 » cimi Ptám se pro kamaráda :-)) Hranice nemám dobře nastavené (cizí energie ulpívají) a bdělost - klidně nějakou příležitost minu, abych na sebe netlačil. Umíněnost porozumět to ano.

Došlo mi, že já v modelu perpetua mobile ztrácím dech a současně pobyt na nově "dobytém vrcholku" příliš často byl doprovázen otázkou "opravdu to stálo zato?". Vnější cíle, které jsem si stanovoval, nebyly v souladu se mnou. Tak jsem je zrušil, žádné že je lepší než špatné. Nemohl jsem jít přes přání, protože u mne to muselo být slovně a vždy jsem na něco zapomněl. Rozhodl jsem se dávat raději vědomě prostor v sobě slabším kusům ze stáda, někdy rozhodnutím co dělat, jindy upozaděním navyklého způsobu reakce. Zaujal jsem k sobě pozici pozorovatele než vůdce a začal jsem sledovat, co se děje u mne uvnitř. Jak reaguju v jaké situaci. Se snahou pochopit a vylepšit. Moc to nefungovalo, protože pořád šlo o záměr, cíl, ne o příčiny.

Už před delší dobou jsem se naučil odvahu (místo nedostupného otevření se), třeba o sobě napsat co mne bolí a odtud už šlo si něco ošklivého sobě přiznat, takže to nebylo daleko k tomu dát na piedestal autenticitu. Tu pravou očištěnou od mnou vytvořených záchranných řešení. S černou vzpomínkou jak kdysi dávno vypadala, když jsem si utíral na pařbě konané u paní kterou jsem neměl rád hořčici do záclon.

No a pozorováním těla, hypotézami a vyvracením hypotéz realitou jsem došel jednou k tomu, že odnepaměti jsem vždy připraven na akci, útěk. Příliš sympatiku, nucené aktivity, která mi není vlastní a vyčerpává mne, žádný odpočinek ani v klidu, žádný domov, žádné bezpečí. Došlo mi proč jsem to takto dělal, kde to vzniklo (pocit nespojení s mámou, bez pocitu emočního bezpečí a později snaha být přijat potřebností a vylepšení nastává jen aktivitou). Zjistil jsem ale také, že ty mé "slabší kusy stáda" mají své vlastní hodnocení, nebo spíš své hodnocení vědomého hodnocení a ve snaze pomoci reagují po svém. Tak jak umí, jak jsou evolučně a horoskopem postavené, dělají co umí a neumí. A přitom bedlivě vnímají co říkám, reagují na to svým jazykem, ale bleskově, od mého hodnocení k puzení je mžik. Jen já nevnímal že mluví, i když asi "mluvily" pořád. Každá část má jiný jazyk, který objevuju. Tak jsme vedli nějaké diskuze, třeba jak si vážím toho co dělá (opravdu jo), že ovšem staré recepty že nás dnes dostávají do problémů (konkrétní ukázky), že to chce jiný přístup, spolupráci, a ať říká co zachytí, že to je super, ale nově ať mi nesahá na volant. Ok, fungovalo, nezvyk, když se dělo něco nepříliš bezpečného a nebyly žádné strachy, žádné zásahy ani řešení od těla nepřišly. Důvěra s pozorováním, jak že mé recepty zaberou. O týden později jsem tělu řekl, že chci, aby mne na dovolené v noci nechalo spát - do té doby mne budilo prvním neznámým zvukem, jen proto, že by to mohlo být nebezpečí, k tomu pocit strachu. Ať tělo místo toho bedlivě poslouchá, zhodnotí, poradí se, ale nebudí když to není nutné. Že jsou zvuky sice otravné, ale do auta se nikdo nedostane, ostatně spával jsem i pod širákem a nikdy se nic nestalo, žádný poplach zatím nebyl důvodný. Probrali jsme všechny netypické zvuky typu zvonění zvonců krav v Alpách, aby bylo jasné, kdy mne určitě nemá budit. Možná se poradit s intuicí, to by bylo dobré. No a další noc se poradilo a ten zvuk mi přehrálo do sna, až jsem se probudil, prskal jsem, ale vlastně dobrý - měl jsem volbu, zda se probudím nebo ne, a rozhodl se probudit. Ale nevzbudilo mne, přesně jak jsem chtěl. Další noc byla diskotéka u parkoviště v Innsbrucku, mraky lidí, tuc tuc, a vzbudil jsem se odpočatej ráno, ani nevím kdy přestali, tipuji o půlnoci, tak dvě hodiny poté, co jsem usnul. Fungovalo to. A v té chvíli jsem zjistil, že slyším přes den o dost líp. Tělo naslouchá jak jsem chtěl a spolupracuje, super. Sluch je jemnější a silnější, některé vyšší tóny až pískání se objevily. Vjem neobsahuje strach z neznáma. Podle mne se jen vrátil na přirozenou úroveň, bylo to trvale snížené, jen jsem to nevěděl. Nechtěl jsem něco poslouchat.

Je to srozumitelné? Píšu jako obvykle od konce.

cimi Zajímá mě také to s tím sluchem…ne kvůli mně…mohl bys přiblížit?

Jinak co se týče mě tak mám pro práci na sobě skvělou výbavu X) zvídavost Blížence se kloubí s touhou po pravdě střelce a to je korunováno roztomilou T kvadratičkou na Mars v panně v osmičce která v sobě nese touhu a odvahu odkrýt i to co by ostatní raději nechali pod kobercem…
Plus Venuše v Raku a Neptun blízko asc tomu dávají citlivost a duchovní přesah….
Dřív jsem to moc neoceňovala. Připadala jsem si jako perpetuum mobile které nevědělo kudy kam a nevědělo jak přestat…ale bylo to součástí procesu…
Teď po tom co jsem si víc ujasnila své hranice a vztah k sobě je pro mě důležitým cílem bdělost…to je každopádně na dlouho x))

dan162 » Buddha/2 Posunulo mne to nejvíc ze všeho co jsem kdy zkusil. I v tom ukázaném případu - je super, že nyní už vím, že ten odpor svalů je zpráva a že ji od včerejška umím skoro už číst, zatímco předtím jsem se radoval, že tomu dokážu dát pozornost a zastavit děj.

Asi vhodný člověk, vhodná chvíle (například aspekty do Černé Luny). Přijímám, jaké to je (kde to je přirozené), nebo měním svá stará rozhodnutí (kde je to naučené) nebo vytvářím jiné prostředí (kde je to vynucené). Srandu nečekám, posuny ano, rozumět sobě ano.

Buddha/2 » dan162 Dane, to je bezvadný recept jak se nikdy nenudit

Je to hodně podobné jedné technice, kdy si jen uvědomuješ to, co se právě děje. Ve stylu : bolí mě noha - ok, něco mě irituje - ok, atd atd. Rozdíl je v tom, že to dál nepitváš, protože tím riskuješ, že místo pozornosti se ti myšlenky rozběhnou do X směrů - a o to nejde, naopak.
Můžeš to zkusit, ale musím tě varovat - vůbec to není taková sranda jak to na první pohled vypadá

dan162 Možná bude zajímavé popsat způsob práce na sobě skrz mikrosituace. Podmínkou pro to je autenticita, kdy vůlí pokud možno nejdu proti sobě, nechám děj plynout, a asi i astrologicky vhodný radix, nejspíš dobře postavená Venuše. Každá mikrosituace nese vždy nějakou informaci o mne. Kombinuju astrologický pohled na sebe plus model evolučních vrstev v člověku, nechám si dávat reakce od AI na své hypotézy, třídím své i její nápady a zatím super.

Prakticky ze včerejška: třídím staré dokumenty co vyhodit a co ne. Spěch mi vytváří pocit, který v takové situaci mne zaujme - ruce jsou neohrabanější než obvykle, skoro se klepou, jakýsi trans, kdy vůle děj úplně neovládá. Jak to? Mnoha otázkami asi za hodinu dojdu k tomu, že běžná neohrabanost jemných pohybů daná zpětným Merkurem je u mne obvykle korigovaná jemnou prací Slunce-Mars. Docela náročné to tudy korigovat, Mars je hlavně na hrubé pohyby, neohrabanost je zmírněna úsilím/tréninkem o částečnou jemnost, na to jsem ale zvyklý. Zkoumám dále - není to vzorec, i když v těle to lze lokalizovat, v emoční oblasti pod žebry, ale není přítomná emoce. Kouknu do starších událostí, najdu, že Mars je háklivý na jemnou koordinaci třeba když mu řeknu, že to skoro je hotové, neumí vnímat čas a zvolní, protože to pro něj už je hotové. Tohle není ten případ, děj vypadá podobně, ale spouštěč je jiný...ááá střet hodnot. Blízká Venuše prosazuje jako důležitější sklidnění, které jsem své zvířecí části krátce předtím nařídil, a nyní v rozporu s tím spěchám. Protichůdnost, střet hodnot/příkazů. A jsou najednou pak i čitelnější nevysvětlitelné minulé případy, třeba kdy noha neubrala plyn v autě a auto vyjelo ze silnice (bez následků), když jsem spěchal za zakázkou, i když jsem si krátce předtím řekl, že už není nutno se honit za každou korunou. Každý den se dozvím něco nového a nějak na to zareaguji v sobě.

dan162 » thééé Díky za každý střípek. No jo, u nás mužů chybí i v případě daru možnost rozvíjet sebe v oblasti Neptunu nebo Měsíce v mládí, kdy se člověk utváří, a díky vybití mužů každým dobyvatelem v pravěku není mužské kolektivní vědomí v oblasti Neptuna tak zakotvené jako ženské, není čeho se chytit v mužském principu (kdo ten dar má), vesmírný archiv nedostupný. Dokázal jsem si sice i v mužském světě už obhájit svůj prostor, i před racionály že mne tolerují (to v ženském není vůbec potřeba), ale to pořád není bezpečný kolektivní prostor.

Jo, Neptun na MC je pro mne super, když už nemám přímo úžasnou rybí energii v sobě, velký pomocník. Můj talent je ale slabší, že si mohu zvolit rádio neslyšet, jinak bych jako houba jen nasál emoce, které neodplují, každý nechá ve mne kousek, není mechanizmus, jak cizí smýt.

thééé S tím sluchem je to zajímavé....co se týká hlubších vrstev a našich posunů dovnitř, tak myslím, že je to nevyhnutné.
Obzvlášť u vás mužů je nutné sejít z hlavy do něčeho pod tím (řekla bych srdce), nějak se prostě tou vnitřní Animou zkusit nechat vést, jinak vás ovládne.
Zaujal mě i tvůj neptun přesně na na MC a to jak píšeš, že jsi musel něco ze sebe vypínat.
To asi tak musí být u nás, kteří máme zesílenější napojení na kolektivní nevědomí, vesmírný archiv. Protože jinak by se z toho člověk asi zblaznil. Říkám tomu pokazené rádio. Člověk má naladěno to, co chce poslouchat, ale jak vejde mezi lidi, tak se mu to samo přelaďuje na neznámé stanice.
Naštěstí se s tím s věkem naučíme pracovat a dokonce to používat...
(Nevím jestli jsem tě dobře pochopila, to jen tak střípky k tomu, co mi naskočilo)

Buddha/2 » dan162 Ale ne, žádná slepá ulička
Tak jsem asi něco nepochopil, to se stane ...
Bez otázek ...Takže jsi v podstatě šťastný člověk

dan162 » Buddha/2 Neboj, tvé příspěvky v koši nekončí. Vzal jsem to jako jiný úhel pohledu, pro mne super.

Autenticita? Co chceš říct? Slepá ulička, matný základ, škoda času, nebo...? Zažívám pocit uzemnění, vzrušení a klidu zároveň, když zkoumáním vlastní autenticity jsem našel odpovědi a seznam otázek je prázdný. Takový nezvyk. První otázka kluka v roce a půl "a takové to už bude pořád?" až otázka 57 letého muže "proč nevěřím, že film je jen film a ne realita?".

Buddha/2 Ahoj Dane
Tentokrát se mi zdá, že příspěvek je docela "ženský". Asi si teď u našich drahých poloviček nešplhnu , ale když se mi to vybavilo, tak to napíšu.
Když dojmy shrnu, vybaví se mi "Neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane" . "
Včera jsem Ti odepsal na příspěvek ve vedlejší diskuzi, ale nezdálo se mi to v kontextu dost pochopitelné, tak to skončilo v koši. Ale řekl bych, že to na mě dýchá i z dnešního příspěvku, tak zkusím jen stručně : AUTENTICITA. Se mi totiž zdá, že se nějak motáš okolo a z nějakého důvodu se názorama okolo zabýváš víc než je zdrávo. Tak zatím tak