Známá Vám milá báseň? - Diskuze a zkušenosti

celebrita » Uttami to jo, tak tam flákni za dcerů né?

Uttami » celebrita Pěkná pěkná,ale teda"za syna vždycky mě měj"bych se teda počurala smíchy kdybych to měla recitovat

celebrita Zasviť mi ty slunko zlaté
na poslední z vlasti krok,
zahřej v prsou city svaté,
usuš v očích slzí tok.

Nezazli mi drahá máti,
požehnání své mi dej,
až ti musím sbohem dáti,
za syna vždycky mě měj

Nevím, proč ale tahle se mi vryla do paměti a líbí se mi

buba » Uttami Díky. Nojo,když to píše muž,
ale recitovat můžeš kohokoliv,když je to doslovně,ale asi by se vážnost změnila spíše v legraci,no,to máš pravdu.

Uttami » buba Děkuju za tento krásný repertoár:)
Dvě první básně mě opravdu zaujaly.Třetí také-akorát tam:"Jsem poslední syn"takže to bych recitovat nemohla A ty dvě poslední také hezké

buba
Ať svět se směje básníkovi,
ať štve ho,špiní jeho čest-
on na urážky neodpoví.
Nehodlám s tupci spory vést.
Až dosud jsem byl vlastním pánem
a moje písně svobodě
vstříc letěly jak ptáče lánem,
jak bystrá loďka po vodě.
Svět pranic pro mne neznamená,
když sedíme tu sami dva
a když tvá teplá ručka jemná
mé zkřehlé prsty zahřívá.
Jaký klid,jaká rajská chvíle!
Trýzeň,stesk,nic nás nedělí.
Nemohu od tvé tváře milé
odtrhnout zrak,můj anděli.

Michail Jurjevič Lermontov(moc neznám,ale oslovilo mě to,knížečku jsem si vybral na doporučení)

Země a nebe

Proč více než nebe má zem člověk rád?
Ráj zastírá temnota rmutná.
Země nám štěstí snad míň může dát,
víme však aspoň,jak chutná.

V paměti máme,co život nám vzal,
sny,jež nás trýzní a šálí.
Klam světských nadějí svádí nás dál,
směšné jsou prchavé žaly.

Budoucnost ukrytá v propastných tmách,
budí v nás obavy stálé.
Toužíme překročit nebeský práh,
zemi však nechcem dát vale.

Na tom,co máme,jsme zvykli si lpět,
ač prahnem po změně záhy.
Když máme opustit však tento svět,
cítíme,jak je nám drahý.

Touha.

Proč nejsem havran,ten svobodný pták,
co mává perutí černou jak mrak?
Proč nesmím jako on vzhůru se vznést
opojen volností nebeských cest?

Na západ,na západ zamířil bych
k polím a lučinám prapředků svých,
kde v stinném zákoutí nalezli klid,
kde vprostřed chmurných hor zámek je skryt.

Rodový štít visí tam ještě dnes,
starý meč na stěně pokrývá rez.
Kroužil bych nad nimi radostně v tmách,
křídly bych setřásl staletý prach.

Pak skotské harfy bych dotkl se jen,
struny by vydaly tichounký sten,
ozvěnu vrátil by klenutý strop
a zas ji pohltil navždy jak hrob.

Marné jsou touhy a sny jsou klam,
dráhu zlým osudem určenou mám,
mne a mou otčinu dělí jak hráz
bezbřehé moře a bezbřehý čas.

Statečných otců jsem poslední syn,
v závějích cizích se ploužím jak stín.
Zde jsem se zrodil-tam upírám zrak.
Proč nejsem havran,ten svobodný pták.

***
Rozešli jsme se,leč i teď
nosím tvůj portrét na prsou:
ten bledý přízrak lepších let
doposud těší duši mou.

Dávno už nové vášně mám,
jej však jsem nikdy nezavrh:
tak pustý chrám-je stále chrám,
svržené božstvo-stále bůh.

***
Zpod oné záhadné a chladné polomasky
zazněl mi vstříc tvůj hlas líbezný jako sen,
oči ti zasvitly jak zlaté hvězdy lásky
a ústa smála se dvojznačným úsměvem.

Pod jemným závojem pro jeho lehkost vzdušnou
zahlédl jsem tvou tvář a šíji z úběle,
šťasten jsem uviděl i kadeř neposlušnou,
jež rodným pramenům unikla po čele.

Tak si má obraznost stvořila krasavici
z lehounkých náznaků-a v duši nesu ji,
tu bytost nehmotnou,tu krásu čarující,
nesu ji v duši své,hýčkám a miluji.

A stále se mi zdá,že kdysi v minulosti
slyšel jsem již tvůj hlas hlaholit vesele,
a cosi říká mi,že jednou možná dosti,
opět se shledáme jak staří přátelé.

cymbaline » Uttami hmhmm, z těch přednesovatelných ještě třeba Viktora Dyka... Krysař samozřejmě vede, ale básně psal též krásné - nemám u sebe sbírku, tak zcela náhodně:


A NIKDO V KRAJINĚ NĚMÉ

A nikdo v krajině němé
v ústrety nekyne.
My se pamatujeme.
My ano a vy ne.

Vyšli jsme, dávno už tomu,
hodinku přede dnem
alejí kvetoucích stromů.
Ještě se ohlédnem!

Mizí nám kvetoucí alej,
je ptactvo usnulé.
Jdem’ v tichu dále a dále,
jdeme až do Thule.

Těch vzpomínáme tváří,
jež vám jsou neznámé.
A cosi jako záři
nad hroby vídáme.

V očarovaném lese
tak mnohý bloudil a kles’.
Nepamatujete se:
vyšli jste právě dnes!

Nepamatujete se,
vyšli jste v boží svět.
Vám jiná alej pne se,
vám voní jiný květ.

A kamkoli ať jdete,
krok světy objeví.
Jednou si vzpomenete.
Ne my už, ale vy!




zbytek:
http://cs.wikisource.org/wiki/…

Uttami » pepaffk To mě na té stránce dostalo:
„Měli jsme sice hladový žaludek, ale duše byla sytá...“ ...pěkné
Už jsem kdysi četla nějakou romskou poezii a líbí se mi to,má to sílu,někdy bych chtěla slyšet přednes v romštině-v češtině to tak srdcem neprochází

Uttami » cymbaline Děkuju za námět,kdysi jsem Villona četla a teď se mi úplně vytratil z hlavy:)Libí se mi tento téměř Shakespearový styl-dobře se to recituje - vážně nad ním rozmyšlím:-)Máš ještě nejakého oblíbence:)??

Lynette » Uttami

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele pepaffk, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Koutek romské poezie, romští autoři:
http://www.rommuz.cz/index.php/…

výňatek z tvorby MARGITY REIZNEROVÉ :


Vichřice ve mně víří,
liják lije,
jsem plná vody,
vytéká očima,
hřmí ve mně,
a zloba buší na srdce
jako na kovadlinu.
Jenom má duše je dobrá,
prosí a volá,
vyhání ze mě zlé síly,
zavírá mé oči,
spíná mé ruce
a zdvíhá je k nebi,
otevírá má ústa
a vede ven slova:
Chci být dobrá!
Slyšíš?
Chci poznat slunce.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Jendahun, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Pojď se mnou tam,kde nebe je vysoké a modré,
kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují.
Slyšíš tu píseň věků v korunách borovic?
Slyšíš tu píseň dálek závratných?
Tiše a velebně šumí hlavy stromů.
Záře slunce červenavá stéká po jejich rozpukaných kmenech
a vůně pryskyřice tě omámí.
A večer oheň táborový tam do tmy pak zasvítí
a vyvolá v tobě pocity,které otřesou tvou duší.
Jaroslav Foglar



...dech míru zevšad k tobě věje,
na jehlí všude perly krás
a v každičké se hvězda chvěje.
V tom tisíce hrdýlek jasných,
vše v zpěvu kolem,grůň i láz,
haluzka každá smyčcem zazní,
kam vkročíš,mysl přijme jas,
duch křídlem sokolím výš spěje...
z celého srdce zdravím vás!

P.O.Hviezdoslav-Hajníkova žena


...v té chladivé písni vody
zní líbezný doprovod lesů
a všechny trudy a žaly
v ní smyju a střesu.

Karel Toman -Léto

cymbaline » cymbaline tak tady jedna z nejznámejších balad (jestli tě to zaujme, našla jsem stránky http://www.sesity.net/elektronicka-… , tam je toho víc):


Já u pramene jsem a žízní hynu,
horký jak oheň, zuby drkotám,
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu,
ač blízko krbu, zimnici přec mám,
nahý jak červ, oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání,
mně lékem je, co jiné poraní,
mně při zábavě oddech není přán,
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.

Jen to mi nesporné, co plno stínů,
kde světlý den, tam cestu sotva znám,
kde průzračnost, tam výkladem se minu,
svou znalost vděčím náhlým náhodám,
vše vyhrávaje, čím dál smolněj hrám,
dím „dobrý večer“, jitro-li se skví,
když ležím naznak, strach mám z padání,
bohatství čekám, ničí nejsem pán,
mám vše, co chci, - nic, na čem srdce lpí -
srdečně přijat, každým odmítán.

K věcem, jež neznám, horoucně se vinu,
ženu se k cíli, jehož nežádám,
kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu,
kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám,
můj druh je ten, kdo vemluví mně klam
a „labuť černá je jak havran“ dí,
v tom spojence zřím, kdo mi ublíží,
mně jedno, jsem-li šalbě ve psí dán,
mám v mysli vše, jen ne to nejbližší,
srdečně přijat, každým odmítán.

Kníže, každý, kdo to čte, nechť ví:
nic neznám, ač mám o všem vědomí.
Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.
Co chci? Být z těch zas, plat kdo bráti smí,
srdečně přijat, každým odmítán.

cymbaline » Uttami oslovil mě celkově svým humornomorbidně sžíravým přístupem a pohledem na lidstvo...
hmmm, už je to ale dávno co jsem ho četla, zkusím něco pohledat...

Uttami » cymbaline Zatím ještě ne:)Co máš od něj ráda?

cymbaline hmmm, a nad Francois Villonem jsi nepřemýšlela?

Uttami » Lynette Ona máj mě zklamal:(

Lynette » Uttami Jj, film Kytice od F.A. Brabce mám taktéž v oblibě, určitě je vydařenější než ten jeho další film podle Máchy - "Máj".

Lynette » smíšek prchá Tak tohle neznám..

Uttami » smíšek prchá Edgar Alan Poe,jeho kyvadlo a černý kocour nejsou také žádné srdceryvné

Uttami » smíšek prchá +Lynette
Erbenenová kytice-dokonalost,bezpochyb
Já znám na zpamět Kytici a zlatý kolovrat
Mám ráda i zfilmovanou verzi od Brabce,i když mnoho přiznivců Kytice tento film proklíná Má představa s filmem souznila

Najdise.cz » Lynette Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele smíšek prchá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
a nebo havran..

Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje
nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné -
když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání
velmi jemné zaťukání na dveře - a pak už ne.
"Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné -
jednou jen a pak už ne."

Ach, již při vzpomínce blednu! Myslím, že to bylo v lednu,
každý uhlík vrhal stín jen přede mne a dál už ne.
Toužil jsem po kuropění; - marně hledaje v svém čtení
ulehčení od hoře nad Lenorou - již poslušné
světice zvou Lenora - nad jménem dívky nadvzdušné,
jež byla mou a teď už ne.

Smutný šelest záclon vlaje z hedvábí a ohýbá je
s hrůzou - již jsem do té doby neznal ani přibližně;
abych skryl své polekání, říkal jsem si bez ustání:
"Je to host, jenž znenadání zaklepal tak neslyšně -
pozdní host, jenž znenadání zaklepal tak neslyšně -
jednou jen a pak už ne."

Tu má duše vzrušila se; řek jsem bez rozpaků v hlase:
"Prosím, pane nebo paní, odpusťte mi velmožně;
avšak byl jsem v polospaní, když jste přišel znenadání,
přeslechl jsem zaklepání - je to skoro nemožné,
že jste klepal vy" - poté otevřel jsem úslužně -
venku tma a víc už ne.

Hledě dlouho do tmy z prahu, stoje v pochybách a strachu,
dlouho snil jsem, jak si nikdo netroufal snít mimo mne;
ale ticho bez rušení, ani slůvka na znamení,
jenom plaché oslovení "Lenoro!", zní zimničně,
to já šeptám "Lenoro!" - a ozvěna dí zimničně
jenom to a víc už ne.

Vrátil jsem se do pokoje, velmi divě se a boje,
když jsem zaslech trochu silněj nový šramot poblíž mne.
"Jistě cos za chumelice padlo mi na okenice;
podívám se ze světnice, co jsi zač, kdo budíš mne -
ztlumím na okamžik srdce, najdu tě, kdo budíš mne"; -
vítr a nic jiného už ne.

Vyrazil jsem okenici, když tu s velkou motanicí
vstoupil starodávný havran z dob, jež jsou tak záslužné;
bez poklony, bez váhání, vznešeně jak pán či paní
usadil se znenadání v póze velmi výhružné
na poprsí Pallady - a v póze velmi výhružné
si sedl jen a víc už ne.

Pták v svém ebenovém zjevu ponoukal mne do úsměvu
vážným, přísným chováním, jež bylo velmi vybrané -
"ač ti lysá chochol v chůzi, jistě nejsi havran hrůzy,
jenž se z podsvětního šera v bludné pouti namane -
řekni mi své pravé jméno, plutonovský havrane!" -
Havran děl: "Už víckrát ne."

"Proroku," dím, "mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,
synu podsvětí, a přece, proroku, pojď hádat mně -
statečně, byť opuštěný žiji zaklet v této zemi,
dům mám hrůzou obklíčený, zda tvá věštba uhádne,
zdali najdu balzám v smrti, zda tvá věštba uhádne" -
havran dí: "Už víckrát ne."

"Proroku," dím, "mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel,
při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne,
rci té duši, jež žal tají, zdali aspoň jednou v ráji
tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine,
jasnou dívku Lenoru, kdy v náruči své přivine" -
havran dí: "Už víckrát ne."

"To řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení,
táhni zpátky do bouře a do podsvětí, satane! -
nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polštáři,
neruš pokoj mého stáří, opusť sochu havrane!
Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu, havrane!"
Havran dí: "Už víckrát ne."

Pak se klidně uvelebí, stále sedí, stále sedí,
jako ďábel na bělostných ňadrech Pallas Athéné;
oči v snění přimhouřeny na pozadí bílé stěny,
lampa vrhá beze změny jeho stín jímž uhrane,
a má duše z toho stínu, jímž mne navždy uhrane,
nevzchopí se - víckrát ne.

Lynette » smíšek prchá Já už bych z hlavy nedala asi žádnou... Ach, ta hlava.

Uttami » exit Neruda a písně kosmické-silné toť básně,ale přeci bych na ně odvahu neměla

Uttami » jojojo Vladimíra Vysockijho mám také moc ráda,patří dokonce do mé Top5