pochopenie matky - Diskuze a zkušenosti

Buddha/2 » cimi Jo, hodí se to . Ono to spolu hodně úzce souvisí, vlastně je to pořád o tom samém: vztahu k sobě a okolí. Taky si myslím že s obsahem se dá souhlasit, i když pravděpodobně někomu nemusí sednout forma "přednesu pravd bez diskuze". Aneb cena za stručnost .

thééé » Buddha/2 Je to tak, komunikační protokol
Někdy stačí i výraz a tón...a hlavně oči

Buddha/2 » thééé Njn, nejsme telepati
Ono to bude tím, že člověk často v zájmu stručnosti popisuje spíš výsledek než to z čeho vycházel.
Taky je pro mě mnohem snazší si zbytek domyslet u člověka, se kterým jsem měl možnost komunikovat přímo, už o něm něco vím a to mi umožní sladit si "komunikační protokol" .
Jinak mi to holt trvá o nějaký ten odstavec navíc a asi už s tím budu muset dožít

thééé » Buddha/2 taky mám často problém pochopit, co přesně ten druhý myslí. To je tou písemnou formou.
Jinak chápu, že jsem asi často nesrozumitelná.

Buddha/2 » thééé Jo tak teď už ti rozumím o dost víc. Promiň, někdy toho mezi řádky nevyčtu dost, jsem prostě trochu natvrdlejší a šťoural k tomu . A moc děkuju za upřímnou odpověď

thééé » Buddha/2 Máš pravdu, pocitově je to ve mě.
I když v reálu to tak prostě je, neměly ty babičky, dědečky, kam jezdit na prázdniny, atd. Víš , jak to myslím. Prostě reálné podporující vztahy. To se předává a vrství přes sebe. Je to taková forma vykořenění. To prostě moje děti neznají.
Na druhou stranu vím, že je to nějaký ideál v nás samých, že málo kdo toto má fungující.

A troška filozofování..
Potřebovat něco ve stavu bytí, v Lásce...ano, jasně...to vidím jako kotvu, nebo ten pravý Domov, vždy se tu můžu vrátit a zakotvit...vždy to tu je...nebo vždy tu jsem Já...odtud nahlédnu to, co kdysi bolelo...ale jak to tak my lidé máme, nejsme jen ve stavu, ale v procesu....
Někdy vám mužům závidím, jak vy si to nastavíte rozumově a je to tak ...ale my ženy musíme respektovat všechny ty emoce, které proudí, a musíme je přiznat. Jako opravdu je to nutné, věř mi Je to, jako nechat téct řeku městem, protože je životodárná...

Buddha/2 » thééé "Jsem vděčná,že mám prožitek, že Láska prostě JE, jako stav bytí. Přesto mi nikdy nepřestane chybět ten prožitek podporujícího prostředí/rodiny.
Jako ten symbolický pořádný kořenový systém - a že tohle nemůžu zprostředkovat mým holkám.
Není to křivda, ale je to prostě nenaplněná část. Prostě nebyla už nikdy nebude."

Budu ti trošku oponovat .
To, žes něco nedostala od rodičů přece automaticky neznamená, že to nemůžeš dát svým dětem. Když budou mít lásku od tebe, nebude je zpětně zajímat, jestlis jí měla ty, babička atd.
A ani si nemyslím, že v tom stavu bytí bys potřebovala nějaké "podporující prostředí" ... to už si domýšlíš dodatečně

Buddha/2 » Abelas Uff. Tak to je o level horší než se zdálo, těžká manipulace a chudák pes.
Njn, nejsem účastník a nevím jaké máš možnosti, ale věřím, že to nějak uspokojivě vyřešíš. I když "uspokojivě" bude asi ten nejlepší možný výsledek.

Buddha/2 » Abelas No to je určitě těžké, protože Ty sám s tím moc nenaděláš. I moje máti má dodnes tendence mě vychovávat . Z jedné strany chápu, že jako matka je "od přírody" nadřazená a je pro mě malý zázrak, když se toho postoje včas vzdá. Mně by to přišlo normální dejme tomu s plnoletostí, kdy tím vlastně uzná dospělost a samostatnost. Napadl mě příklad vlaštovek - máš svůj zobák, umíš lítat, starej se . Bohužel u lidí nastávají komlikace, protože na rozdíl od vlaštovek mají na kraviny čas . Prostě kompenzuje své nesebevědomí pocitem nadřazenosti. Je ochotná jít do konfliktu, protože to je šance urvat si kus autority. Takže tudy cesta nevede ...

Buddha/2 » funky Jo, už jsem si stačil všimnout

funky » Buddha/2 Touha po věčném bytí ve falešném míru se mi příčí mnohem víc než jeden den života v upřímném sporu. Dohnáno do extrému.

Buddha/2 » funky tak

funky » Buddha/2 Kapat si jed klidně může, s plným vědomím, pokud mu to z vyššího principu dává smysl. Pokud věří, že smysl jeho existence nespočívá v pouhé existenci samé. A pokud je moudrý, tak zná dávkování, a udělá ho to jen silnějším a odolnějším. Ale chápu, že zbabělci budou radši přežívat než žít...

Buddha/2 » funky A taky to může být tak, že člověk s úctou k vlastnímu životu si dobrovolně nekape do skleničky jed ...

Buddha/2 » MIKULAS Takže myslíte marná snaha ?
Ale jo, beru to tak, jak to je .
Aby člověk někoho chápal, musí udělat krok zpátky aby se mohlo něco pohnout (momentálně mě nic lepšího nenapadá, ale předpokládám, že rozumíte )

Ne, kastovní systémy jsem nestudoval, princip je jasný...

funky » Buddha/2 Vysvětli to týraným chlapečkům z Kuřimi, nebo třeba někomu, komu na střechu přiletěla raketa. Protože takový názor může mít fakt jen někdo s pohodlným životem, kdo nikdy nezažil tvrdší střet s realitou, anebo dávno ztratil úctu k vlastnímu životu.

Pořád jen odpouštět znamená nikdy nebojovat zpátky. To by pak všechny války a spory vždy vyhrál jen agresor, a to není dobře. A často si je agresor toho společenského tlaku na odpuštění vědom, a využívá ho ve svůj prospěch.

Lidé od přírody dostali celou škálu emocí, a i ty v naší společnosti negativně vnímané máme z nějakého důvodu. Potlačovat je znamená jít proti přírodě, a to ti pravdu nepřinese. Instinkt si sám řekne, jakou emoci máš použít. Člověk se akorát musí naučit rozumem odhadnout v jaké míře, aby byl fungujícím členem společnosti (třeba když tě někdo předběhne v obchodě, tak mu hned nedáš přes držku, ale jen si pomyslíš něco pro sebe, nebo ho pošleš k šípku apod.). Když se ale budeš snažit roubovat jeden přístup na všechny situace v životě, tak se opravdu budeš chovat akorát jako blázen. Být toxicky pozitivní je hloupé, v přírodě se nevyplatí být pes, který nekouše.

Buddha/2 » cimi DÍKY

cimi » Buddha/2 To je naprostá pravda....jenže člověk k tomu ke všemu musí dozrát, pokud to nemá přirozeně dáno do vínku : )
Já jsem donedávna měla na profilu zmíňku " neodpouštím" :-D
A i to pro mě byla cesta...přiznat si, že prostě nechci odpustit...protože v tu chvíli to byla naprostá ryzí pravda : ) no a co? :-D mám právo být jaká chci... ale tím moje cesta neskončila... protože jsem vždycky toužila po tom najít tu konečnou pravdu...a dostat se k ní vyžaduje odložit tolik vrstev kolik bylo nastřádáno...přesně tolik, kolik čeho všeho člověk stihl potlačit, zazdít... když člověk opravdu upřímně hledá, potká je všechny...a postupně si může dovolit být měkčí...anebo se to tak vlastně přirozeně začne dít : )
No a já měla třeba předevčírem úplně nádherný prožitek ve vzpomínce na mého tátu, kterému jsem opravdu dlouhé roky nemohla odpustit...ale teď je to přepsané, pochopené...po těch letech vnitřního boje jsem prostě zatoužila po klidu a míru :) a ono se tak děje...naprosto přirozeně, bez tlaku, protože co bylo potřeba už bylo odloženo...

Buddha/2 » MIKULAS Omlouvám za nevyžádané kecání .
Normálně se tomu snažím vyhýbat, ale Najdise beru jako forum, kde někdo něco hodí do placu a komu se chce, tak k tomu něco řekne. Pro příliš osobní věci jsou tu vzkazy.
Jasně, chápu že to nemusíme mít všichni stejně ...

Buddha/2 » verka96 To je taky možnost

verka96 » Buddha/2 Ty automaticky vycházís z nějakých předpokladů, co vedou k zabejceni. Ale zabejceny ses ty, když si nedokážeš představit, že každý to má trochu jinak.. asi máš nějakou mlhu nebo tak něco.

Buddha/2 » funky Zkus se na to podívat z jiné perspektivy.
Když se zabejčíš, že odpustit prostě NE!, je to na základě negativní emoce, kterou v Tobě ten člověk svým hnusným chováním vyvolal. Jenže ta emoce, kterou odmítáš pustit (jiný výraz pro odpuštění) v důsledku ničí tebe. Když tohle pochopíš/prožiješ, pak se na bláznovství budeš dívat jinak .
A racionálně vzato je úplně mimo mísu držet si negativní emoce např. k člověku, který už zemřel - to je emocionální "overkill" (nebo masochismus, jak chceš )

funky » Buddha/2 Proč? Odpustit ≠ ctnost. Když se bude každému hned odpouštět, nikdo nebude mít motivaci chovat se dobře. Bezpodmínečné odpouštění není ctnost, ale bláznovství.

Buddha/2 » aktigram Díky. Taky jsem nad tím musel chvilku přemejšlet

Buddha/2 » verka96 Já Tě přemlouvat nebudu .
Ale stejně si myslím, že si zbytečně svazuješ ruce