pochopenie matky - Diskuze a zkušenosti

Lupi » thééé No vidíš, Cheiron - na toho jsem zapomněla. Jistě podpořil.

thééé » Lupi krása, to se dobře čte...
taky se těším, až jednou budu bilancovat
A možná jsi díky cheironu v 5. domě našla ten správný lék na všechny bolesti svých dětí i štěstí jako takového

thééé » Sestra Luna
Určitě je Luna už součástí tebe, tak jako každý, kdo projde našim životem.
A César se zklidní, snad tedy...zatím je to štěně.
Nebo cítíš, že to bude divočák? Kdy že je narozený? V ohni?
Možná přichází, aby rozhořel pořádně tvůj oheň, třeba je tvůj čas...
když píšeš tedy o tom Beranu, to by mohla být souvislost a vidím to pozitivně.
Neholduju tradiční astrologii a pro mě je saturn mistrovství, zralost a přínos.
Vede k vytříbení a jakési formě "dokonalosti". Dovede k mistrovství všechno, co se cítí méně. A přináší do vědomí vše, co stojí ve stínu.


U mě tranzit saturnu přes venuši byl fajn. A jako vždy mi přinesl nové lidi do mmého života. Důležité lidi.
Hůře prožívám saturn v 7. domě, tam mi brzdí střelce a to je bolavé.

Lupi » thééé Já jim to říkala od miminka trocha té zdvořilosti nikdy neškodí. Myslím, že se mnohé ulehčilo. Opravdu zuřivě jsem nechtěla, aby v mém vztahu s holkama bylo cokoliv z mého vztahu s mámou, kdyby jen smítko. A kdyby se přeci jen něco zatoulalo, doufala jsem, že omluva to napraví a taky že snad jo, mám s nimi báječné vztahy a ony mezi sebou taky.

Sestra Luna » thééé Vieš, milá Thééé, dojalo ma, keď si spomenula blato a Cézara, máš dobrú pamäť a veľmi krásne prívetivé oči.
Občas sa mi zdá, že to Luna vychováva Cézara a nie ja, stáva sa z neho pohodový pes, veľmi dlho mi trvalo, kým som ho do svojho srdca vpustila a začala akceptovať, že je iný, a že sa mi s ním možno nikdy nepodarí vycestovať do Košíc.

Áno, prináša mi radosť do života, začala som sa spolu s ním brodiť v blate, a keď je už z chôdze vysilený, tak odpočívam spolu s ním na lúke a čakám, kým sa jeho nevinné očká prebudia zo spánku.

Ako si prežívala Tranzitujúci Saturn na natálnej Venuši?

Mne onedlho Saturn navštívi všetkých zúčastnených v prvom dome.

thééé » MIKULAS

thééé » Buddha/2 Je to tak, komunikační protokol
Někdy stačí i výraz a tón...a hlavně oči

Buddha/2 » thééé Njn, nejsme telepati
Ono to bude tím, že člověk často v zájmu stručnosti popisuje spíš výsledek než to z čeho vycházel.
Taky je pro mě mnohem snazší si zbytek domyslet u člověka, se kterým jsem měl možnost komunikovat přímo, už o něm něco vím a to mi umožní sladit si "komunikační protokol" .
Jinak mi to holt trvá o nějaký ten odstavec navíc a asi už s tím budu muset dožít

thééé » Sestra Luna Moje milá Lunečko
určitě by jsi byla skvělá matka a určitě je důvod, proč jsou věci, jak jsou. A to není slabá útěcha, ale fakt.
Jsem si jistá, že jsi byla naprosto Top maminkou Luně a jsi i štěňátku Cesarovi. (Jmenuje se tak?)

Tím, jak jsi třeba pečující o lidi kolem, svoje mateřství žiješ
(Jinak to silné krvácení, jak píšeš Věrce, to přichází po těžkém období.Tehdy se chceme něčeho starého emočně zbavit, propustit to a udělat prostor pro to nové, na co jsme už připraveni)

Když vzpommínáš sev.uzel v 5.domě, ve lvu, tak určitě tě teď Cesar volá do akce a říká, pojď, zapomeň na vše, hrej si se mnou, blbni, válej se v blátě (reaguji na tu fotku ), riskni to....potřebuji vidět tvoje slunce, tvoje rozzářené oči smíchem...to posílí ledviny všech..

Sestra Luna » thééé Ďakujem za reakciu, milá Thééé.
Vieš, občas uvažujem nad mojim severným lunárnym uzlom v piatom dome a predstavujem si akou perfektnou matkou vlastne som.

thééé Diskuze sklouzla trochu jinam, než k matkám, ale ještě jsem si vzpomněla na jeden hezký příběh.
Joan Borisenko v jedné knížce popisuje vztah se svou matkou. Jejich vztah byl opravdu špatně.
A ta maminka těsně před smrtí řekla jedinou kouzelnou větu : "odpusť mi, prosím" a tím to bylo najednou celé proměněné.
Já si na to vždycky vzpomenu a říkám to mojim dcerám i když ještě nejsem na smrtelné posteli...člověk nikdy neví

thééé » Abelas Ahoj Argyll,
jak jsem psala Budhovi, většinou nevím, jestli příspěvek ostatních ke mě - chápu dobře. Ani tady si nejsem jistá :-)
Tak posbírám drobnosti, které mi z toho vyvstávají.

V podstatě souhlas.
Mě osobně je téma struktury, hranic i meče moc sympatické a přidávám k tomu i řád a pravidla.
Sama jsem se musela touto cestou kdysi vydat, abych se neutopila v tom, co cítím.
Se svým pojetím meč atd. řadím k mužským/maskulinním aspektům. Jsem zastáncem "pojetí" dvou polarit v každém člověku. Tak, že i my ženy musíme (záměrně píšu musíme, protože jsem přesvědčena, že je to nutné) pěstovat obě vtnitřní části, nebo aspekty. Muži taky.
Takže ano, bez strukturovanosti, bez těch čistých řezů, nebo odlesku pravdy/meče se emoce neusměrní. A člověk se obrazně v emocích utopí, ztratí.
Když jsem vzpomněla řeku, tak bych to řekla tak, že mužské aspekty jsou těmi břehy pro vodu. Nebo dům pro rodinu. Takto nějak to používám.

Ale taky mi přijde moc důležité to vyvažování.
Mám kolem sebe hodně žen. Proto vnímám, jak je pro nás důležité se pořádně s emocemi spojit. A málokdo to umíme. Třeba právě následkem nějakého toho velkého zranění, třeba z dětství - se stává to, že se žena vymístí z těla přestane mít s emocemi kontakt. To by asi spíš mohla říct každá za sebe.
Ten ztracený kontakt pak znamená, že když člověk nemá kontakt s emocemi, začnou člověka ovládat.
Často se dají zastrašit jediným "rozumným" slovem /rozum bych klidně spojila s tím mečem/, a nehledají cestu spojení, ale buď obhajoby, nebo zase potlačení.
Ta odvaha zase cítit, i když ze začátku cítit znova to nepříjemné - je cesta k Lásce, jako stavu Bytí.


A druhá věc, která mě k tomu napadla, jako téma k zamyšlení.
Často si všímám u mužů obavu z ženských emocí, a tím pádem - radši to rychle ochlaďme, abych se nemusel s emocema konfrontovat...
Tozn.jestli se ten pomyslný meč nevytasí z nějakých obav.
Na jednu stranu chápu, protože pracuji v ženském kolektivu
Ani toto ale není o vyvažování.
A přitom se můžeme vlastně krásně doplňovat, a podporovat. V tomto vidím tu cestu já.
A dost možná tu hraje roli to bezpečí, o kterém píšeš. Dovolit si cítit, protože toto je bezpečí..a dovolit si to rozumově srovnat, protože to je bezpečné.

Ta výživa žensko-mužského spojení (ať už v jakémkoliv vztahu, nebo i uvnitř člověka) začíná v tom ženině srdci. To je z hlediska energetiky.
A máš pravdu , bezpečí je pro otevření srdce každého velice důležité.

Takto to mám prožité zatím já.
Omlouvám se, jestli jsem tě nepochopila správně.

(přemýšlím, proč jsi na mě reagoval, jestli jsem zněla až příliš - možná jsem se k tématu matky výše až moc rozepsala, ale chtěla jsem asi otevřít ty nuance a trošku to rozpitvat, když už je tu téma. Vím, kolik lidí se tím doslova trápí.
Sama to mám už jakoby za sebou, ale bylo to kdysi moje úplně zásadní téma)

"Ty ve skutečnosti nemusíš komukoli děkovat, že ses mohla narodit sem na Zem. Jsi tu a je to tak v naprostém pořádku."
tak to je dobře, protože zatím jsem se k tomu pocitu nedostala
Jen jsem vydolovala vzpomínku, že jsem tu šla ráda a pečlivě si vybrala rodiče.
A že to je všechno dokonale "vymyšleno".

Děkuji, i tobě ať se daří

(a mmch. s tím psem, to je brutální páka. Sama považuju psa za symbol vnitřního dítěte. Naštěstí mám sama děti a vím, že je v žádném případě neudělám zodpovědné za moji spokojenost, nikdy je neudělám zodpovědné za kvalitu mého stáří. Nepořídila jsem si je proto, aby se o mě jednou postaraly. Tím jsem se zbavila i vnucovaných pocitů viny od matky. Pocity viny považuju za jednu z nejhorších emočních zbraní. Tudy cesta určitě nevede. Tak držím palce, ať to dobře dopadne, i s pejskem. )

thééé » Buddha/2 taky mám často problém pochopit, co přesně ten druhý myslí. To je tou písemnou formou.
Jinak chápu, že jsem asi často nesrozumitelná.

Buddha/2 » thééé Jo tak teď už ti rozumím o dost víc. Promiň, někdy toho mezi řádky nevyčtu dost, jsem prostě trochu natvrdlejší a šťoural k tomu . A moc děkuju za upřímnou odpověď

thééé » Buddha/2 Máš pravdu, pocitově je to ve mě.
I když v reálu to tak prostě je, neměly ty babičky, dědečky, kam jezdit na prázdniny, atd. Víš , jak to myslím. Prostě reálné podporující vztahy. To se předává a vrství přes sebe. Je to taková forma vykořenění. To prostě moje děti neznají.
Na druhou stranu vím, že je to nějaký ideál v nás samých, že málo kdo toto má fungující.

A troška filozofování..
Potřebovat něco ve stavu bytí, v Lásce...ano, jasně...to vidím jako kotvu, nebo ten pravý Domov, vždy se tu můžu vrátit a zakotvit...vždy to tu je...nebo vždy tu jsem Já...odtud nahlédnu to, co kdysi bolelo...ale jak to tak my lidé máme, nejsme jen ve stavu, ale v procesu....
Někdy vám mužům závidím, jak vy si to nastavíte rozumově a je to tak ...ale my ženy musíme respektovat všechny ty emoce, které proudí, a musíme je přiznat. Jako opravdu je to nutné, věř mi Je to, jako nechat téct řeku městem, protože je životodárná...

Buddha/2 » thééé "Jsem vděčná,že mám prožitek, že Láska prostě JE, jako stav bytí. Přesto mi nikdy nepřestane chybět ten prožitek podporujícího prostředí/rodiny.
Jako ten symbolický pořádný kořenový systém - a že tohle nemůžu zprostředkovat mým holkám.
Není to křivda, ale je to prostě nenaplněná část. Prostě nebyla už nikdy nebude."

Budu ti trošku oponovat .
To, žes něco nedostala od rodičů přece automaticky neznamená, že to nemůžeš dát svým dětem. Když budou mít lásku od tebe, nebude je zpětně zajímat, jestlis jí měla ty, babička atd.
A ani si nemyslím, že v tom stavu bytí bys potřebovala nějaké "podporující prostředí" ... to už si domýšlíš dodatečně

thééé » cimi no, přesně - ta křivda, že si rodiče nesplnili základní, je obrovský balvan. Tohle tahat celý život, tak to je brutální sebetrýznění.
Jak píšeš - že láska tu prostě JE v prostoru, tak to si myslím je největší z objevů. Prostě tu JE, je v někde v centru nás /pokud centrum objevíme/ a je jen na nás, jestli se na ni napojíme. Asi jako na nějakou zvukovou frekvenci. Nebo používám - připojení k elektrickému zdroji. Blbé je, že traumatem se odpojíme od těla a špatně se to pak ladí.

Poděkování za to, že jsem se mohla skrze rodiče narodit na Zem, to se mi nikdy nepodařilo.
Ale chtěla bych to zažít.

Já mám třeba povýšenou lunu a jen dobře aspektovanou, ale ten 12.dům mi dělá obrovskou potřebu nadpozemské lásky.
A jižní uzel v raku odráží staré zápisy - vzpomínky na nějaké dokonalé společenství, naprosto nádherně fungující rodinu. Kolem toho se mi točila většina nenaplnění od narození.
Jsem vděčná,že mám prožitek, že Láska prostě JE, jako stav bytí. Přesto mi nikdy nepřestane chybět ten prožitek podporujícího prostředí/rodiny.
Jako ten symbolický pořádný kořenový systém - a že tohle nemůžu zprostředkovat mým holkám.
Není to křivda, ale je to prostě nenaplněná část. Prostě nebyla už nikdy nebude.
Jenže člověk pak musí uznat, že asi bylo důležitější něco jiného, co se tímto nedostatkem vytlačilo do popředí.

thééé » Sestra Luna Ahoj Luno,
možné je všechno...ale jak píše Věrka, může to být reakce na situaci.

Na gyndě můžou zjistit přesněji - poznají větší vajíčka i ultrazvukem, a nebo se dokonce dělá test z krve, který si platíš. U nás stojí asi 800 zhruba a zjistí ti hladinu hormonů a dokonce, jestli mozek ještě nutí vaječníky k fungování.
Takže zjišťují pravděpodobnost možnosti početí.
Nemusíš si zjišťovat nic a žij si tak, jak to chceš mít nastavené

Jinak se říká, že indiánky a ženy přírodních národů nemívají kolikrát přechod vůbec, rodí do poslední chvíle tozn.vše se dá ovlivnit nastavením celého tvého systému - mysli, emocí, těla, stravy..atd.
(tvé vnitřní nastavení, touhy, vjemy, emoce nikdy prachem nezapadnou ani neumřou, energetickou mízu jde rozproudit kdykoliv )

cimi » thééé S tímhle se ztotožňuju.
“ Vztah s matkou je ve skutečnosti o postoji k vlastní "výživě" na všech rovinách, o schopnosti znát své potřeby, a nejen ty nejtěžší - emoční...ale taky je o schopnosti udržet si celý svůj energetický systém, který by mě být o celém tom svém "původním nastavení" odněkud z "dokonalého púvodu"...
Jakože z Božského původního zážehu a záměru.”

Občas mám za poslední rok takové probliky, že láska otce i matky tu je celou tu dobu v prostoru kolem.
(Což je trochu limitováno i tím jak intenzivní je kontakt s tím mým žijícím rodičem x) )
Nicméně zpátky k problikům. O co víc jsem “dospělejší” a za svůj život přebírám maximální odpovědnost - tedy jsem zaměřená na sebe a svou sílu, o to víc té lásky kolem je.
Člověk ztrácí nejvíce sil a energie na starosti a slabosti místo aby se zaměřoval na to proč tu skutečně je…
Ohledně tohoto mi hodně pomohla praxe poděkování matce i otci za to že jsem díky nim na zemi.
I kdyby toho posrali sebevíc, tak toto je největší dar a z toho jaké to vyvolává emoce lze hodně vyčíst…

thééé No, když to tak čtu, tak mě ještě napadá další věc. Jakmile jsem vztah s matkou jaksi taksi usměrnila do kolejí, kde se dá jezdit, naučila se vymezit, uchránit od bolestivých prožitků, vydědila jsem se sama osobně, bum, je tu vždy další, jemnější level.
Pricházeli mi do života lidi, kteří se na první dojem zdají "blízcí", ale nakonec vytahují moje staré pocity z dětství. A to bylo teprve něco

Vztah s matkou je ve skutečnosti o postoji k vlastní "výživě" na všech rovinách, o schopnosti znát své potřeby, a nejen ty nejtěžší - emoční...ale taky je o schopnosti udržet si celý svůj energetický systém, který by mě být o celém tom svém "původním nastavení" odněkud z "dokonalého púvodu"...
Jakože z Božského původního zážehu a záměru.
Takže člověk, který "mě měl" milovat nejvíc a zprostředkovat, že jsem správně", tak mě naučil, že si o SVÉ právo na SVÉ místo ve SVÉM srdci musím zabojovat...a nebo to jen všechno pustit....všechny ty naučené vrstvy všeho, co nejsem, co nemám...
...
Ale ke konci matčiného života tu nejsou ty silné emoce, jako dřív...
Jen smutek za ten promarněný čas....
Z mého efektivního uvažování musím říct - bylo to celé zbytečně dlouho...opravdu to nešlo jinak ???

thééé » verka96 Díky Věruš, jj vím o této autorce, už jsi mi z ní něco posílala. Knihy vypadají dobře

verka96 » thééé Ahoj Théé,
já jsem tuto čínskou astrologii, o které píše Mikuláš "našla" v knihách Evy Joachimové - Cesta bílého jeřába - je několik dílů. Našla jsem tyto knihy ve vědecké knihovně v Olomouci, v jednom dílu taky osvětluje, že jsou dva nebo možná i více přístupů k čínské astrologii - výkladu knihy Itˇing. Druhá verze je podle 4 pilířů - bazi - psala, že tyto systémy nezaměňovat.. Podle její knihy jsem si spočítala kompletní astrotyp a jednotlivá zvířata se kombinují - stejně tak se posuzuje převaha buď jinu nebo jangu. Pro den narození je celkem 28 zvířat a to se počítá podle tabulek.

thééé » MIKULAS Zajímavý příběh, děkuji:-)
Takže po čtyřicítce docvaklo to, co jste zažil v těch 3 letech?
Nebo jste měl i jako dítě přístup k tomu, co jste "tam" prožil?
Jestli nevadí, že se ptám veřejně. Možná je to lepší soukromě.

thééé » MIKULAS Dobrý den,pane Mikuláši,

také to tak nějak vidím, že bude vymyšleno jen to, co už v Absolutní Mysli, v Absolutním Vědomí je.
A začíná to přesně tak, jako když se učíme třeba vařit.

Já třeba chodím po svých, nemám auto, všechno si ráda vyšlapu krok za krokem,vědomě, ale za technické pokroky jsem ráda. Bez nich bych si tady nepovídala a nesdílela.
A zřejmě tohle bude téma dalších let, díky Pluta ve Vodnáři.

Vaše učení je mi však záhadou. Nikdy jsem se s něčím podobným nesetkala a to jsem nahlédla všelikam.

thééé » verka96 I pro mě je toto vždy dobrá cesta