pochopenie matky - Diskuze a zkušenosti

Buddha/2 » cimi Jo, hodí se to . Ono to spolu hodně úzce souvisí, vlastně je to pořád o tom samém: vztahu k sobě a okolí. Taky si myslím že s obsahem se dá souhlasit, i když pravděpodobně někomu nemusí sednout forma "přednesu pravd bez diskuze". Aneb cena za stručnost .

cimi Myslím, že se to do této diskuze taky hodí...nevím jestli to tu už není...
Vyskočilo to na mě, když jsem poslouchala písničky...

Tady ty videjka úplně nemusím, ale ztotožňuji se s většinou co je tam řečena...
Proklestit se k tomu něco stojí samozřejmě....

https://www.youtube.com/watch/…

thééé » cimi no, přesně - ta křivda, že si rodiče nesplnili základní, je obrovský balvan. Tohle tahat celý život, tak to je brutální sebetrýznění.
Jak píšeš - že láska tu prostě JE v prostoru, tak to si myslím je největší z objevů. Prostě tu JE, je v někde v centru nás /pokud centrum objevíme/ a je jen na nás, jestli se na ni napojíme. Asi jako na nějakou zvukovou frekvenci. Nebo používám - připojení k elektrickému zdroji. Blbé je, že traumatem se odpojíme od těla a špatně se to pak ladí.

Poděkování za to, že jsem se mohla skrze rodiče narodit na Zem, to se mi nikdy nepodařilo.
Ale chtěla bych to zažít.

Já mám třeba povýšenou lunu a jen dobře aspektovanou, ale ten 12.dům mi dělá obrovskou potřebu nadpozemské lásky.
A jižní uzel v raku odráží staré zápisy - vzpomínky na nějaké dokonalé společenství, naprosto nádherně fungující rodinu. Kolem toho se mi točila většina nenaplnění od narození.
Jsem vděčná,že mám prožitek, že Láska prostě JE, jako stav bytí. Přesto mi nikdy nepřestane chybět ten prožitek podporujícího prostředí/rodiny.
Jako ten symbolický pořádný kořenový systém - a že tohle nemůžu zprostředkovat mým holkám.
Není to křivda, ale je to prostě nenaplněná část. Prostě nebyla už nikdy nebude.
Jenže člověk pak musí uznat, že asi bylo důležitější něco jiného, co se tímto nedostatkem vytlačilo do popředí.

cimi » thééé S tímhle se ztotožňuju.
“ Vztah s matkou je ve skutečnosti o postoji k vlastní "výživě" na všech rovinách, o schopnosti znát své potřeby, a nejen ty nejtěžší - emoční...ale taky je o schopnosti udržet si celý svůj energetický systém, který by mě být o celém tom svém "původním nastavení" odněkud z "dokonalého púvodu"...
Jakože z Božského původního zážehu a záměru.”

Občas mám za poslední rok takové probliky, že láska otce i matky tu je celou tu dobu v prostoru kolem.
(Což je trochu limitováno i tím jak intenzivní je kontakt s tím mým žijícím rodičem x) )
Nicméně zpátky k problikům. O co víc jsem “dospělejší” a za svůj život přebírám maximální odpovědnost - tedy jsem zaměřená na sebe a svou sílu, o to víc té lásky kolem je.
Člověk ztrácí nejvíce sil a energie na starosti a slabosti místo aby se zaměřoval na to proč tu skutečně je…
Ohledně tohoto mi hodně pomohla praxe poděkování matce i otci za to že jsem díky nim na zemi.
I kdyby toho posrali sebevíc, tak toto je největší dar a z toho jaké to vyvolává emoce lze hodně vyčíst…

funky » cimi Někdy člověk tak dlouho hledá pravdu, až ji najde ve vlastní lži :-)

Buddha/2 » cimi DÍKY

cimi » Buddha/2 To je naprostá pravda....jenže člověk k tomu ke všemu musí dozrát, pokud to nemá přirozeně dáno do vínku : )
Já jsem donedávna měla na profilu zmíňku " neodpouštím" :-D
A i to pro mě byla cesta...přiznat si, že prostě nechci odpustit...protože v tu chvíli to byla naprostá ryzí pravda : ) no a co? :-D mám právo být jaká chci... ale tím moje cesta neskončila... protože jsem vždycky toužila po tom najít tu konečnou pravdu...a dostat se k ní vyžaduje odložit tolik vrstev kolik bylo nastřádáno...přesně tolik, kolik čeho všeho člověk stihl potlačit, zazdít... když člověk opravdu upřímně hledá, potká je všechny...a postupně si může dovolit být měkčí...anebo se to tak vlastně přirozeně začne dít : )
No a já měla třeba předevčírem úplně nádherný prožitek ve vzpomínce na mého tátu, kterému jsem opravdu dlouhé roky nemohla odpustit...ale teď je to přepsané, pochopené...po těch letech vnitřního boje jsem prostě zatoužila po klidu a míru :) a ono se tak děje...naprosto přirozeně, bez tlaku, protože co bylo potřeba už bylo odloženo...

aktigram » cimi Hm, no každý to ma inak, u mňa to nastalo po smrti môjho otca, odrazu som videla mamu jej očami a mnoho toho pochopila, náš vzťah bol odvtedy veľmi pekný a mne ani len v mysli už nevzišlo to na čo som si roky ťažkala.
Toto video som dala sem, lebo z tých ezo je podľa mňa najlepšie, také zo života, bez popierania matky či rodu čo vo všetkých iných je.
Ma to ľudský prístup, ja naozaj nezdieľam videa ani ich veľa nepozerám.
O čo vlastne ide alebo v čom je rozdiel? - tu ide o pochopenie ako prvotné a odpustenie je v zapätí už bez pričinenia, kdežto všetky iné sú o odpustení. Toto som sa snažila vysvetliť už mnohokrát, odpustiť nie je také ťažké ale kým to človek nepochopí tak vlastne k ničomu nedôjde.

verka96 » cimi Ahoj Cimi, no já měla na mysli obecně - tu osvětu.
A co já vím, jak dlouho mě to bude ještě trvat a co ještě budu řešit a odpustit tak velmi velmi výhledově, snad na smrtelné posteli... To je u mě to poslední.
Každý to má jinak, to individuální jsem nechtěla otevírat.

cimi » verka96 No, neříkám že se může stát že se někomu otevřou ty správný kanály tady tím videem, ale sama ze své zkušenosti vím moc dobře, jak dlouho trvá vnitřní zrání i když se člověk aktivně věnuje seberozvoji. A ve fázi poté se o tom snadno mluví…
Spíš bych každému PŘÁLA aby se dokázal smířit vnitřně se svými rodiči protože představují svým způsobem naše napojení na život…

aktigram » cimi To áno, ale to pochopenie stojí za to, za svoj vlastný život.

cimi Nj …. to je takový masaker…
nejen doslovně ale symbolicky…