sepíšu to trochu zjednodušeně a později v diskuzi mohu rozvinout - moje osoba (ego) není jenom jedna, ale jsou dvě
nejedná se o žádnou schizofrénii, ale o disociační poruchu identity - vznikla nadvakrát v pomerně raném dětství, jako obrana před dvojnásobným traumatem
moje alterego (říkám mu "Nezodpovědný") neumí mluvit (vzniklo v době, kdy jsem ještě nemluvil) a s mým primárním egem (říkám mu "Autista") komunikuje tímpádem pomocí pocitů - no a protože je potřeba mluvit občas i s někým "cizím", Autista při té příležitosti Nezodpovědnému "překládá" do lidské řeči (reálně mluví Autista, ale o tom, co říct, rozhoduje Nezodpovědný).
Takže ti dva se znají, sdílí (až na pár výjimek) stejné vzpomínky - a mají se rádi - jeden pro druhého by udělali cokoliv. Jenom jsem o tom prostě dříve nevěděl - myslel jsem si, že tak to mají všichni.
Před pár lety jsem ale měl nehodu s poškozením mozku - a pár let mi vůbec nefungovaly pocity - spojení mezi nimi se ztratilo.
Mezitím mi dělali spoustu vyšetření - nejdříve se oficiálně zjistilo, že su autista - a nedávno se zjistila i ta disociace - a kruh se uzavřel.
Budoucnost vypadá dobře - Nezodpovědný je zpět, takže už mi nehrozí žádné fatální psychické problémy a autismus už mám také pod kontrolou..
funky
» tajga
To není sebereflexe, ale sebeklam. Asi jako kdybych šla za guruem Járou na odháčkování. A jenom říkám, že to, že má deset osobností, není pravda, ale jen jeho dojem, haluz. To je celé. Když dítě říká, že je dinosaur, tak mu taky řekneme, že není. Proč by to mělo být u dospělého člověka jinak?
tajga
» funky
Exaktní pravda? Když někdo sám sebe prožívá jako deset různých osobností, je to jeho vnitřní, duševní realita. Přijde mi hlavní, že je tam někdo, kdo to celé pozoruje, má odstup a naopak se snaží k tomu celému stavět "čelem". Rýpání se ve svém nitru je přece jinými slovy sebereflexe a to je celkem důležitá vlastnost (nejen) rodičů a myslím, že se na to žádná výjimka nevztahuje, ať už se člověk v sobě setkává se sebevětšími podivnostmi.