minule zivoty - Diskuze a zkušenosti

monoram » apologen O minulé životy se zajímám jen jako laik, ale vnesu do diskuse jeden skromný dotaz. Může být minulý život v rámci členů rodiny? Zemřelý pradědeček se převtělí do pravnuka apod. Setkal jsem se situací, kdy mi bylo řečeno, že s lidmi které vidím poprvé v životě již z minulých životů znám a že máme něco nedořešené, proto jsme se znovu setkali. Na závěr dodám, že ono setkání bylo hrozně zvláštní, příjemné a cítil jsem se na návštěvě jako doma, lépe řečeno příjemněji než doma.

THX1138 » apologen Popisoval jsem to z hlediska příčiny a následku. Na tom není přeci nic umělého. Náš svět tak funguje, každý den to máme na očích. Když natankuji do nádrže svého dieslu vodu, tak se nerozjede. Kdyby ano, nikdy bych si nemohl být jistý tím, jaký výsledek přinesou moje činy. Fungovalo by to nahodile. Mohl bych páchat zlo i dobro, těžko říct, jaké z toho budou následky. S tím bych ruku v ruce neměl možnost rozhodovat o svém životě.

Když budu procházet jednotlivé body v kruhu, dokud se nestanu celkem, tak v tom případě existuje omezená množina prožitků a situací. Jsem dosazován do každé jednotlivé situace a mohu být naprosto pasivní. Proč tím procházet? Kdo to určuje? Kdy to začalo? Jak to končí? Ten systém je tedy jednosměrný? Atd..

Pokud pominu jistou exotičnost myšlenky reinkarnace, tak je to logické. Vše, co se mi děje, není nahodilé, má to příčinu a mohu to změnit. Proto jsem vypíchl tu oblíbenou představu, že to všechno konverguje někam nahoru. Když se budu chovat hloupě a způsobovat utrpení, nutně musí být i moje budoucnost vyplněna podobnými prožitky. Těžko si představit, že za to budu mít harém věčně mladých konkubín a nevyčerpatelné vinné sklepy… Hitler si vytvořil skvělé podmínky. Tolik lidí ho poslouchalo a položilo by za něj i život! A jak to využil… Byl jsem/budu také někdy sadistickým diktátorem s miliony mrtvých na krku jenom abych poznal další část celku?

Pokud to rozšiřuji o představy, že je v tom současně obsažen duchovní rozvoj a poznání, které vede z bodu A do bodu B, pak na ten logický systém roubuji víru. Každý si může věřit v cokoliv chce. Naštěstí žijeme v době, kdy existují takové svobody. Mně to přijde dost krkolomné. Duchovní rozvoj může být, ale také nemusí. Záleží jenom na každém jedinci. Každý máme tu svobodu. Jestli ne, tak chci vrátit vstupné :)

MG34 » apologen Řekl bych, že ta síť, o které mluvíš (a kterou úplně nepopírám), je dost zavirovaná a zamořená (stejně jako dnešní Intenret). A kdo nemá dobrý "antivir", dopadne třeba jako ty.

Jestli ti něco "hluboce uniká", tak to necháme hluboce unikat, ono to bude jistější...

apologen » THX1138 Mno za umělou konstrukci, navíc děravou, můžu považovat i tvojí úvahu.
Proč by má úvaha nedokázala obstát je též čistě subjektivní hodnotící konstrukt.
Smysl to má a ten přesahuje jednoho člověka. dávám si k sobě jednotlivé střípky, a ty mi začínají tvořit mozaiku. Když mám střípků dostatek, začíná být rozeznatelný i obrázek , který tvoří.
Nebo jinak, můžu parafrázovat sám sebe z jiné úvahy, která s tím souvisí.
Máme dimenzionální objekty - bod - plocha - prostor. Nejdokonalejší plošný objekt je kruh, v něm má každý bod stejnou hodnotu, stejnou funkci. Mimo kruh je každý bod méně dokonalý. V jiných prostorových objekech má každý bod jinou, specifickou funkci, protože je jinak vzdálen od středu. Podobně, jako jednotliví hudebníci nikdy nevytzvoří symfonii, tu tvoří teprve sehraný orchestr, jednotlivé buňky netvoří človka, toho tvoří až jejich přesné pospojování podle určitého klíče. a co je „to“ co dělá symfonii symfonií, člověka člověkem, kruh kruhem? Je to nějaký vyšší řád, který nechápe ani hudebník, ani buňka, ani bod, kdežto orchestr, človk i kruh mu rozumí.

Zkrátím to a napíšu, kčemu jsem došel: smyslem bodu je být součástí kruhu.
Bod nechápe sám o sobě, co je to kruh, teprve když se stane jeho součástí, pochopí to.
Když abstraktním pojmům dáme konkrétnější podobu, můžeme říci, že smyslem člověka je Láska. člověk sám neví, co je láska, dokud se nestane její součástí.
Kruh je vyšší objekt než bod a láska je vyšší bytost, než člověk.
V kruhu mají všechny body stejnou hodnotu, v Lásce to platí o všech lidech.
Cesta k této dokonalosti vede přešs mnohé životy. Smysl tomu dává láska samootná, tak je vyšším principem, v němž platí jiná pravidla, protože je o dimenzi výše. Takže vysvětlovat smysl života i smysl reinkarnací logikou a intelektem, je vlmi obtížné. to jsou instrumenty užitečné v dimenzi nižší.
Má smysl snažit se být dokonalý, protože pak nic nebolí, mizí všechno utrpení. Jak by k takové dokonalosti - neboli lásce mohla duše dospět jinak, než skrze mnoho životů, aby si všechno vyzkoušela - aby si bod vyzkoušel všechny pozice?
Jeden život je jako jeden bod, všechny životy pak tvoří dokonalý kruh. Je třeba to tedy vidět z této perspektivy.

Je to dlouhé, tak už mlčím... stejně je to asi nesrozumitelné, protože obtížně sdělitelné. Ale snad by to mohlo být inspirativní.

apologen » MG34 Ještě krásnější je, pozemšťane, že na světě existuje síť vše propojující dávno před internetem, která je zároveň i spolehlivějším zdrojem, jen není tak pohodlné se k ní připojit. A sám si tam něco zjistit.
Jinak zkušenosti znalých autorit, které zmiňuji, vznikly dávno před internetem a také jsem se s nimi seznámil ještě v době předinternetové.

Konotace s říským ministrem propaganty je velmi zajímavá, osobně jí vůbec nechápu, řekl bych, že jsi to tak měl propojené už předem.

„Já na životě miluju ty okamžiky, kdy se "pravda", co vznikla jako 100x opakovaná lež, rozsype jako domeček z karet. To mne naprosto fascinuje.“

... jak to souvisí s mým příspěvkem mi hluboce uniká, omlouvám se. Ale miluju ty okamžiky, kdy jsem překvapován, kudy se ubírají myšlenkové pochody druhých lidí. Jsou to jakési mapy jejich vnitřních nastavení, dá se v nich krásně číst. To mě naprosto fascinuje

MG34 » apologen "A on smysl má. ... Tak to je. Není to jinak. ... Dokládá to... Dosvědčenou mnoha znalými lidmi. ..."



Na dnešním světě je krásné, že jak je tu Internet, tak se všechno někde vyřčené dál lavinovitě šíří, na to se nabaluje další a další a jak už je to těžko dohledatelný odkaz přes X předchozích odkazů, tak je to "důkaz". 100x opakovaná lež se stává pravdou - jistý pán, co na konci druhé světové spáchal sebevraždu se svojí manželkou, když předtím otrávili svých 6 dětí, by se tu dnes cítil jako ryba ve vodě.

Já na životě miluju ty okamžiky, kdy se "pravda", co vznikla jako 100x opakovaná lež, rozsype jako domeček z karet. To mne naprosto fascinuje.

Jaňajs » apologen

Najdise.cz » apologen Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Neferlin, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No když myslíte...

http://lumen-fidei1.webnode.cz/prod…

THX1138 » apologen Tohle mi přijde nelogické. Minulé životy? Ok. Ale proč by se to mělo vyvíjet, zdokonalovat a navíc z různých startovních pozic.
Proč by to mělo mít smysl? :) Možná se tu rodíme od času bez počátku a nekonečně dlouho budeme…
To, co popisuješ, mi přijde jako umělá konstrukce. Sice často zmiňovaná a populární, ale nemyslím si, že dokáže obstát. Je to takové krkolomné.

Crumb » apologen Žít jenom jednou? Možná by to byla výhoda. Platón prý prohlásil, že kdyby byla smrt jen bezesným spánkem, byl by to úžasný zisk. Natáhnout jednou brka, upadnout navždy do limbu nebytí, nic nevědět a neřešit by možná bylo fajn. Ale jaký by pak měl život jedince smysl? Slovy Mefistofela by se pak dalo říci: "Všechno, co vzniká, stejně jednou zanikne, a proto líp by bylo, nic kdyby nevznikalo."

apologen Minulé životy pochopitelně a logicky existují. Jinak by život bytostí neměl žádný smysl. A on smysl má. Vyvíjíme se během života. Každý má jinou startovní pozici. Každý na jiné pozici končí. Tato výseč jednoho života by byla zcela nesmyslná, kdyby jí nic nepředcházelo a nic po ní nepokračovalo. Mnoho po sobě následujících životů, jimiž každá bytost prochází, je tedy realitou. Dosvědčenou mnoha znalými lidmi.
Dokládá to i mnoho jinak těžko vysvětlitelných vzpomínek. Potkáme někoho a víme, že jej známe již strašně dlouho, aniž bychom se v tomto životě před tím setkali. Navštívíme nějaké místo a máme pocit, že to tam známe. Vidíme či slyšíme projev kultury, typické pro nějakou zemi (Čína, Itálie, Afrika, Mexiko atd.) a máme pocit, že je nám to blízké. Vidíme obrázek cizí krajiny a vnímáme jí jako krajinu „domácí“.
Vzpomněl jsem si takto již na 17 životů.
Dalším vodítkem je, že tyto životy logicky navazují jeden na druhý. Např. Zhýralý šlechtic se narodí poté jako otrok, aby poznal, co činil druhým. V dalším životě je umělcem beroucím se za práva těch nejchudších, aby ukázal, že i největší ubožík má duši. Utiskovaný vesničan se narodí jako Císař, aby ukázal světu, jak má vypadat spravedlivá vláda. Po té se narodí jako svobodomyslný umělec, protože funkce císaře je řehole, v níž člověk nesmí dělat nic podle sebe, jít kam chce a kdy chce, mluvit jak chce, oblékat se jak chce... a tak dále.
Úkolem člověka je v každém životě se vyvinout mravně co nejlépe, podle toho co mu nejvíc chybí pak zvolí život následující. Zrozování končí, až je bytost dokonalá. Tak to je. Není to jinak.