minule zivoty - Diskuze a zkušenosti

Crumb » THX1138 To, co píšeš je jistě pravda. Nauka o reinkarnaci je obsažena v mnoha kulturách. Existují pro ni různé názvy atd., ale základní princip je všude stejný. Jde hlavně o vysvobození z koloběhu znovuzrozování. Naši předci se nových životů spíše obávali. Jak napsal Platón, "kdyby byla smrt jen bezesným spánkem, byl by to úžasný zisk" (snad jsem to citoval přesně).

THX1138 » Crumb Snad to nezní, jako bych se vůči tomu vymezoval. Ale když tu teď řešíme reinkarnaci z pohledu buddhismu, tak bych se držel čistého odkazu. Je dobré rozlišovat, co je co. V hinduismu je určitě hodně podobných prvků, a i v jiných náboženství se najdou podobné myšlenky. Jenže když se to začne prolínat dohromady, tak z toho bude pravděpodobně víc zmatku než pochopení, protože úplně identické to zase není, ty systémy nemají různé názvy jen tak.
Také jsem slyšel, že si tam Buddhu zakomponovali. On je v tom hinduismus velmi flexibilní, dokáží absorbovat snad všechna náboženství. Mají tam i Ježíše Krista :)

Crumb » THX1138 Raný buddhismus výrazně ovlivnil indické myšlení a některé z jeho základních principů přešly do pozdějšího hinduismu a jsou jeho součástí dodnes. Buddha je dokonce pokládán za jeden z avatárů boha Višnua. Buddha sám se ale za boha neoznačoval. Označoval se toliko za ukazovatele zapomenuté cesty. Obnovoval staré indické tradice. Prohlašoval, že nepřináší nic nového, že jenom připomíná dobře zapomenuté staré. Pálijský kánon mám rád proto, že má nejblíže k původnímu buddhismu. Vadžrajánu znám. Také se mi líbí. Rád čtu knihy o tibetském buddhismu. Knihu kterou napsal Sogjal Rinpočhe (Tibetská kniha o životě a smrti) jsem četl už několikrát. Je skvělá. Také Tibetská kniha mrtvých ve výborném Kolmašově překladu je výborná a už jsem ji také párkrát četl. Díky za typ na další knihy - ty ještě neznám.

THX1138 » Crumb V kontextu buddhismu bych vynechal indickou tradici i cokoliv jiného. I když budou používána podobná slova, význam může být naprosto rozdílný. Buď to, nebo ono, ale raději nemíchat. Nevzpomínám si, kde všude jsem to četl, byl jsem i na několika přednáškách, ale nikdy jsem nezaregistroval jiný údaj. Osobně čerpám z Vadžrajány, pálijský kánon mě trochu míjí.
Zkus třeba:

Sogjal Rinpočhe - Tibetská kniha o životě a smrti
Tibetská kniha mrtvých
Lama Ole Nydahl – O smrti a znovuzrození
Kalu Rinpočhe – Tajný buddhismus

Tibetská kniha mrtvých je učení, které předal Guru Rinpočhe. Popisuje stavy, které mohou být v posmrtném stavu prožívány. Ale je zapotřebí mít iniciaci, aby to fungovalo tak, jak je popsáno. Bez ní může být člověk příliš zmatený než aby to registroval. Pro nás je to spíše taková zajímavá "beletrie". Vyšlo to v překladu přímo z Tibetštiny od Kolmaše. Což je skvělé, máme tu díky němu více věcí, ale z nějakého záhadného důvodu píše v podtitulu o bozích… Proto jsem zmiňoval kvalitní překlad, protože tohle je trochu zavádějící.
Nejpodrobnější popisy najdeš v knížce od Lamy Ole Nydahla. Nic dalšího si teď nevybavuji, ale určitě toho vyšlo na českém trhu více.

Crumb » THX1138 Čerpal jsem z buddhistické tradice, z pálijského kánonu atd., a také z klasických indických filozofických systémů, a to z kvalitních překladů, z odborné české i německé literatury. Nikde jsem ale nenarazil na zmínku o sedmi týdnech. Kde bych to mohl najít? Rád bych si o tom něco přečetl.

THX1138 » Crumb To jsi čerpal z buddhistického učení, nebo z indické tradice? Osobně jsem vždy slyšel pouze o sedmi týdnech a nikdy ani den navíc (může to být ovšem kratší). Mají k tomu i detailní popisy, co se v průběhu té doby děje :) Ale indická tradice může podávat úplně jiné informace než dharma. A také záleží na překladu, nemusí být korektní.

THX1138 » apologen Popisoval jsem to z hlediska příčiny a následku. Na tom není přeci nic umělého. Náš svět tak funguje, každý den to máme na očích. Když natankuji do nádrže svého dieslu vodu, tak se nerozjede. Kdyby ano, nikdy bych si nemohl být jistý tím, jaký výsledek přinesou moje činy. Fungovalo by to nahodile. Mohl bych páchat zlo i dobro, těžko říct, jaké z toho budou následky. S tím bych ruku v ruce neměl možnost rozhodovat o svém životě.

Když budu procházet jednotlivé body v kruhu, dokud se nestanu celkem, tak v tom případě existuje omezená množina prožitků a situací. Jsem dosazován do každé jednotlivé situace a mohu být naprosto pasivní. Proč tím procházet? Kdo to určuje? Kdy to začalo? Jak to končí? Ten systém je tedy jednosměrný? Atd..

Pokud pominu jistou exotičnost myšlenky reinkarnace, tak je to logické. Vše, co se mi děje, není nahodilé, má to příčinu a mohu to změnit. Proto jsem vypíchl tu oblíbenou představu, že to všechno konverguje někam nahoru. Když se budu chovat hloupě a způsobovat utrpení, nutně musí být i moje budoucnost vyplněna podobnými prožitky. Těžko si představit, že za to budu mít harém věčně mladých konkubín a nevyčerpatelné vinné sklepy… Hitler si vytvořil skvělé podmínky. Tolik lidí ho poslouchalo a položilo by za něj i život! A jak to využil… Byl jsem/budu také někdy sadistickým diktátorem s miliony mrtvých na krku jenom abych poznal další část celku?

Pokud to rozšiřuji o představy, že je v tom současně obsažen duchovní rozvoj a poznání, které vede z bodu A do bodu B, pak na ten logický systém roubuji víru. Každý si může věřit v cokoliv chce. Naštěstí žijeme v době, kdy existují takové svobody. Mně to přijde dost krkolomné. Duchovní rozvoj může být, ale také nemusí. Záleží jenom na každém jedinci. Každý máme tu svobodu. Jestli ne, tak chci vrátit vstupné :)

apologen » THX1138 Mno za umělou konstrukci, navíc děravou, můžu považovat i tvojí úvahu.
Proč by má úvaha nedokázala obstát je též čistě subjektivní hodnotící konstrukt.
Smysl to má a ten přesahuje jednoho člověka. dávám si k sobě jednotlivé střípky, a ty mi začínají tvořit mozaiku. Když mám střípků dostatek, začíná být rozeznatelný i obrázek , který tvoří.
Nebo jinak, můžu parafrázovat sám sebe z jiné úvahy, která s tím souvisí.
Máme dimenzionální objekty - bod - plocha - prostor. Nejdokonalejší plošný objekt je kruh, v něm má každý bod stejnou hodnotu, stejnou funkci. Mimo kruh je každý bod méně dokonalý. V jiných prostorových objekech má každý bod jinou, specifickou funkci, protože je jinak vzdálen od středu. Podobně, jako jednotliví hudebníci nikdy nevytzvoří symfonii, tu tvoří teprve sehraný orchestr, jednotlivé buňky netvoří človka, toho tvoří až jejich přesné pospojování podle určitého klíče. a co je „to“ co dělá symfonii symfonií, člověka člověkem, kruh kruhem? Je to nějaký vyšší řád, který nechápe ani hudebník, ani buňka, ani bod, kdežto orchestr, človk i kruh mu rozumí.

Zkrátím to a napíšu, kčemu jsem došel: smyslem bodu je být součástí kruhu.
Bod nechápe sám o sobě, co je to kruh, teprve když se stane jeho součástí, pochopí to.
Když abstraktním pojmům dáme konkrétnější podobu, můžeme říci, že smyslem člověka je Láska. člověk sám neví, co je láska, dokud se nestane její součástí.
Kruh je vyšší objekt než bod a láska je vyšší bytost, než člověk.
V kruhu mají všechny body stejnou hodnotu, v Lásce to platí o všech lidech.
Cesta k této dokonalosti vede přešs mnohé životy. Smysl tomu dává láska samootná, tak je vyšším principem, v němž platí jiná pravidla, protože je o dimenzi výše. Takže vysvětlovat smysl života i smysl reinkarnací logikou a intelektem, je vlmi obtížné. to jsou instrumenty užitečné v dimenzi nižší.
Má smysl snažit se být dokonalý, protože pak nic nebolí, mizí všechno utrpení. Jak by k takové dokonalosti - neboli lásce mohla duše dospět jinak, než skrze mnoho životů, aby si všechno vyzkoušela - aby si bod vyzkoušel všechny pozice?
Jeden život je jako jeden bod, všechny životy pak tvoří dokonalý kruh. Je třeba to tedy vidět z této perspektivy.

Je to dlouhé, tak už mlčím... stejně je to asi nesrozumitelné, protože obtížně sdělitelné. Ale snad by to mohlo být inspirativní.

THX1138 » Belore Těch 7 týdnů má být maximum, kdy dojde bezpodmínečně k získání nového těla. Někteří to z různých důvodů stihnou rychleji.

THX1138 » Belore Přijde mi logické, že se lidé rozvíjejí a stejně tak i upadají. Vždy a v každém okamžiku mohu rozhodovat o tom, jak budu jednat a následkem toho si utvářím budoucí podmínky. Pokud do toho někdo roubuje na pozadí sílu, díky které se neustále rozvíjíme, tak mi to přijde jako míchání různých věcí dohromady. Když se narodím jako král, mohu být užitečný mnoha bytostem, stejně tak to mohu všem pořádně osolit. Pokud jsem byl předtím v nějakém mrzkém zrození, tak to může přinést soucit k ostatním, stejně tak tendence se jim mstít za domnělé křivdy. Proč by se měl člověk neustále rozvíjet a jít „nahoru“? Je startovní pozice naprosto nevědomá a pak se musíme všechno naučit? Z jakého důvodu? Proč to neumět hned na začátku? Jak dlouho? To nedává smysl. Buď věřím v nějakého boha, nebo sílu, která řídí můj život a diktuje mi, jak se chovat, nebo si uvědomuji, že existuje příčina a následek a podle toho jednám. Dávat to dohromady vytvoří trochu paskvil. Zbožné přání ke které mu se dá upnout, když se nedaří, že se vlastně rozvíjím a vše je ok. Ale pokud budu při tom jednat hloupým způsobem, tak svoji budoucnost pošlu do kopru. Není to dobré ani špatné. Prostě život jaký žijeme je následkem různých příčin které jsme vytvářeli. Nic víc, nic míň.

Belore » THX1138 Že se lidé vyvíjejí, to pozorujeme na druhých i sami na sobě. Ale ne všichni se zdokonalují, někteří naopak upadají.
Že život má hluboký smysl a že svět, tak jak je, je uspořádaný tím nejlepším možným způsobem, to opakovaně cítím při meditaci tak jasně, jako že mám 2 ruce a 2 nohy. Samozřejmě jednotlivec se může mýlit, ale stejné zážitky má spousta lidí z různých zamí a v různých dobách. Takový kolektivní omyl podle mě není možný. A meditovat se může naučit každý.
Poslední věcí, kterou se mi ještě nepodařilo ověřit, je právě reinkarnace, tak na tom chci ve volných chvílích trochu zapracovat.

THX1138 » apologen Tohle mi přijde nelogické. Minulé životy? Ok. Ale proč by se to mělo vyvíjet, zdokonalovat a navíc z různých startovních pozic.
Proč by to mělo mít smysl? :) Možná se tu rodíme od času bez počátku a nekonečně dlouho budeme…
To, co popisuješ, mi přijde jako umělá konstrukce. Sice často zmiňovaná a populární, ale nemyslím si, že dokáže obstát. Je to takové krkolomné.