minule zivoty - Diskuze a zkušenosti

Loreena Mckennitt » Crumb ,,(...) duše proletí hned po smrti do nového života jako hovno potrubím, aniž si uvědomí, co se s ní vlastně děje."

preboha

Crumb » THX1138 To, co píšeš je jistě pravda. Nauka o reinkarnaci je obsažena v mnoha kulturách. Existují pro ni různé názvy atd., ale základní princip je všude stejný. Jde hlavně o vysvobození z koloběhu znovuzrozování. Naši předci se nových životů spíše obávali. Jak napsal Platón, "kdyby byla smrt jen bezesným spánkem, byl by to úžasný zisk" (snad jsem to citoval přesně).

THX1138 » Crumb Snad to nezní, jako bych se vůči tomu vymezoval. Ale když tu teď řešíme reinkarnaci z pohledu buddhismu, tak bych se držel čistého odkazu. Je dobré rozlišovat, co je co. V hinduismu je určitě hodně podobných prvků, a i v jiných náboženství se najdou podobné myšlenky. Jenže když se to začne prolínat dohromady, tak z toho bude pravděpodobně víc zmatku než pochopení, protože úplně identické to zase není, ty systémy nemají různé názvy jen tak.
Také jsem slyšel, že si tam Buddhu zakomponovali. On je v tom hinduismus velmi flexibilní, dokáží absorbovat snad všechna náboženství. Mají tam i Ježíše Krista :)

Crumb » THX1138 Raný buddhismus výrazně ovlivnil indické myšlení a některé z jeho základních principů přešly do pozdějšího hinduismu a jsou jeho součástí dodnes. Buddha je dokonce pokládán za jeden z avatárů boha Višnua. Buddha sám se ale za boha neoznačoval. Označoval se toliko za ukazovatele zapomenuté cesty. Obnovoval staré indické tradice. Prohlašoval, že nepřináší nic nového, že jenom připomíná dobře zapomenuté staré. Pálijský kánon mám rád proto, že má nejblíže k původnímu buddhismu. Vadžrajánu znám. Také se mi líbí. Rád čtu knihy o tibetském buddhismu. Knihu kterou napsal Sogjal Rinpočhe (Tibetská kniha o životě a smrti) jsem četl už několikrát. Je skvělá. Také Tibetská kniha mrtvých ve výborném Kolmašově překladu je výborná a už jsem ji také párkrát četl. Díky za typ na další knihy - ty ještě neznám.

THX1138 » Crumb V kontextu buddhismu bych vynechal indickou tradici i cokoliv jiného. I když budou používána podobná slova, význam může být naprosto rozdílný. Buď to, nebo ono, ale raději nemíchat. Nevzpomínám si, kde všude jsem to četl, byl jsem i na několika přednáškách, ale nikdy jsem nezaregistroval jiný údaj. Osobně čerpám z Vadžrajány, pálijský kánon mě trochu míjí.
Zkus třeba:

Sogjal Rinpočhe - Tibetská kniha o životě a smrti
Tibetská kniha mrtvých
Lama Ole Nydahl – O smrti a znovuzrození
Kalu Rinpočhe – Tajný buddhismus

Tibetská kniha mrtvých je učení, které předal Guru Rinpočhe. Popisuje stavy, které mohou být v posmrtném stavu prožívány. Ale je zapotřebí mít iniciaci, aby to fungovalo tak, jak je popsáno. Bez ní může být člověk příliš zmatený než aby to registroval. Pro nás je to spíše taková zajímavá "beletrie". Vyšlo to v překladu přímo z Tibetštiny od Kolmaše. Což je skvělé, máme tu díky němu více věcí, ale z nějakého záhadného důvodu píše v podtitulu o bozích… Proto jsem zmiňoval kvalitní překlad, protože tohle je trochu zavádějící.
Nejpodrobnější popisy najdeš v knížce od Lamy Ole Nydahla. Nic dalšího si teď nevybavuji, ale určitě toho vyšlo na českém trhu více.

movvin » Crumb OK tohle všechno vím a z části i znám z vlastních prožitků. Ale nedokážu tvrdit, že je to všeobecně platná norma pro všechny. Stejně tak netvrdím, že prožitky ostatních lidí nejsou pravdivé. Podle mě je XY různých prožitků právě proto, že je taky XY různých možností světů, dimenzí..........

Crumb » movvin Údajně k tomu dospěli tak, že si dokázali navodit při meditacích stavy, při nichž jejich duše opouštěly na čas jejich těla
pohybovaly se v oblastech, kde dlí duše zemřelých, kde probíhají přípravy na další vtělení atd. Znalosti takto získané pak byly zprostředkovány lidem. Takové praktiky dočasného "vymisťování" duše z těla prý existovaly už u starých šamanů, praktikovaly je téměř všechny starověké kultury. Zkušenosti z těchto putování se u všech kultur v základních rysech shodují. Shodují se i s některými prvky moderních fenoménů NDE a OBE, které byly známé už ve starověku, takže na tom asi něco bude. Jistotu ovšem bude každý z nás mít teprve po vlastním prožitku, bude-li jaký. Je ovšem také možné, že jsme jen dočasné elektrochemické procesy, které smrtí definitivně zhasnout a žádný prožitek nebo nové vtělení mít nebudeme.

movvin » Crumb Stejnak by mě zajímalo, kde to oni sebrali. Však ta duše si to nepamatuje... je to tak schválně zařízené. Proto je rozdíl v názorech jak dlouho se duše fláká mimo tělo, protože stejně prd vědí s jistotou. Páč by to mělo být pro všechny duše stejné.

Crumb » THX1138 Čerpal jsem z buddhistické tradice, z pálijského kánonu atd., a také z klasických indických filozofických systémů, a to z kvalitních překladů, z odborné české i německé literatury. Nikde jsem ale nenarazil na zmínku o sedmi týdnech. Kde bych to mohl najít? Rád bych si o tom něco přečetl.

THX1138 » Crumb To jsi čerpal z buddhistického učení, nebo z indické tradice? Osobně jsem vždy slyšel pouze o sedmi týdnech a nikdy ani den navíc (může to být ovšem kratší). Mají k tomu i detailní popisy, co se v průběhu té doby děje :) Ale indická tradice může podávat úplně jiné informace než dharma. A také záleží na překladu, nemusí být korektní.

Belore » Crumb Výborně. Díky všem za zajímavé podněty. Světlo všech buddhů vás provázej

Crumb Přečetl jsem toho o buddhismu hodně, ale dosud jsem nenarazil na nějaké výpočty nebo vzorce pro převtělování. Asi to bude nějaká novinka. O intervalech mezi novými zrozeními jsem se dozvěděl pouze to, že podle starých buddhistických a jiných indických tradic je prý okamžik znovuzrození odvislý od karmy daného jedince. Znovuzrození může být okamžité (kšanikam), což znamená, že duše proletí hned po smrti do nového života jako hovno potrubím, aniž si uvědomí, co se s ní vlastně děje. Jiné duše se mohou znovuzrodit za deset, sto nebo i tisíc let. Má to být zcela individuální.

Belore » Crumb Jednou bych chtěl dokázat se dobrovolně vrátit do ohně a nabídnout pomocnou ruku těm uvnitř...

Belore » Crumb Moc hezky řečeno. Hoří a snažím se uniknout. Ale současně se snažím upozornit druhé, že by také měli vzít nohy na ramena...

Crumb » Belore Ortodoxní buddhismus nedoporučuje ztrácet čas podobnými spekulacemi. Ti, kdo se nacházejí v planoucím ohni, si nemají vyměňovat názory o ohni, nýbrž mají se z něj snažit uniknout. Mentálními spekulacemi je prakticky nemožné tyto věci rozlousknout. Lze je prý ale nazírat přímo ve stavu probuzení, ke kterému se ovšem musí každý dopracovat sám. Podle tvrzení starých buddhistů se tomu, kdo dosáhne osvícení, zjeví všechny jeho minulé životy.

Crumb » apologen Žít jenom jednou? Možná by to byla výhoda. Platón prý prohlásil, že kdyby byla smrt jen bezesným spánkem, byl by to úžasný zisk. Natáhnout jednou brka, upadnout navždy do limbu nebytí, nic nevědět a neřešit by možná bylo fajn. Ale jaký by pak měl život jedince smysl? Slovy Mefistofela by se pak dalo říci: "Všechno, co vzniká, stejně jednou zanikne, a proto líp by bylo, nic kdyby nevznikalo."

Crumb » adelaida Ježíšova slova, která cituješ, jsou podle mě připomínkou nauky o převtělování duší, která byla patrně součástí původního Kristova učení. Nauku o reinkarnaci znala také gnose, pythagoreismus atd. Z křesťanství byla později tato nauka vyloučena. Proto křesťanství nedává dobrý smysl. Na Ježíšův výrok se asi pozapomnělo, a proto nebyl redaktory Nového zákona z finální verze odstraněn. Což je dobře. Připomíná nám totiž, že Ježíš nejspíš učil i o reinkarnaci.

Crumb Bez reinkarnace by podívaná tohoto světa byla pouhou fantasmagorií.