Jak odpustit někomu kdo vám ublížil ? - Diskuze a zkušenosti

bimbulka.j aHOJ,CHCE TO ČAS. oDEVZDEJ SKLAMÁNÍ UNIVERZU,POPROS AT HO PŘIJME. pODĚKUJ V DUCHU ZA VŠE CO JSTE PROŽILI A POŠLI V DUCHU ODPUŠTĚNÍ VŠEM. bUDE SE ROZCHÁZET HODNĚ PARTNERŮ, NEBUDEŠ JEDINÁ KTEROU TATO NEMILÁ UDÁLOST POTKÁ. sOUVISÍ TO S PŘECHODEM NA VYŠŠÍ VYBRACE. Budou se potkávat karmicky partneři aby si dořešili co mají, partnery duše atd. aŽ TOHLE ZVLÁDNEŠ NA TEBE TAKÉ ČEKÁ PARTNER DUŠE. dRŽÍM PALEČKY AT VŠE PŘEKONÁŠ.

Lucial Všem moc děkuji za názory a rady - někdy se to čte těžce, ale pomáhá to :)

:o)) Nori Odpustením sa zaoberá kniha : Radikálne odpustenie od Collina C. Tippinga,je naozaj skvelá a nájdeš tam to ,čo hľadáš.
Alebo môžeš skúsiť aj knihu od Joe Vitala -svět bez hranic-nájdeš ju na nete na stránke www.sirion.sk

ave » Lucial Je normální,že Tě to bolí a vnímáš jeho odchod jako zradu .Klidně se vybreč a vypovídej,pokud bys v sobě dusila veškeré emoce,jen proto,že je důležité odpuštění nemělo by to žádný smysl.Osud se nás neptá co bychom si přáli,ale jak dokážeme zvládnout zkoušky,kterými procházíme. Určitě jednou dokážeš odpustit a možná si i uvědomíš,že to kvůli čemu se nyní trápíš bylo pro Tebe v důsledku dobré i když to nyní tak nevypadá .Zase vysvitne sluníčko

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Angelika12, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Lucial,

v podstatě o tom Odpuštění - je to pravda. Důležité to je, ale jak už tu psali ostatní, tak hlavně pro Tebe. Toto je bolavá zkušenost. Nejde to nijak zlehčovat, prostě to moc bolí. Co to značí? Že je to součást Tvé životní cesty, která je tu ve skutečnosti pro Tvé Vyšší Dobro - i když to si nyní neumíš představit, což je pochopitelné.
Pěkně si dovol truchlit a pocítit bolest. U toho se hlavně neptej proč to udělal a v čem je ta druhá lepší. Ono totiž nikdo není lepší, ani horší, než kdokoliv jiný.
Kdo ví jak to bylo v minulém životě, kdy třeba byly role přesně opačné a nyní jen zažíváš druhou stranu mince. Prostě tím člověk musí projít. A to odpuštění je v tom celku - nejen současném životě, ale i minulém. Připustit si, že jsi kdy mohla být tím mužem, nebo i tou ženou ke které odešel. Že jsi prožila prostě každou roli. A nyní zažíváš právě tuhle moc bolavou "roli". V tom je to odpuštění - celkové -
Požádat o odpuštění všechny, kterým jsme vědomě či nevědomě ublížili.
Odpustit všem, kteří nevědomě či vědomě ublížili nám (neboť jistě jsme se "kdysi" také tak chovali)
A nakonec to nejdůležitější - ODPUSTIT SOBĚ, ŽE JSEM KDY SE CHOVAL TAK, JAK MI NENÍ PŘÍJEMNÉ.

Jde o to vnitřní přijetí, které jak už tu někdo psal přijde časem, přijde z tvého nitra a pak pocítiš smíření....
Odpuštění Tě uzdraví, zbaví starých emočních pout a pak se Ti otevřou nové dveře.

Co se týká tvého případu může být milon různých variací, což je prostě na terapii.

Ale ohledně Odpuštění jsem se snažila popsat co nejlépe můžu, abys to cítila srdíčkem proč je to tak důležité a proč se nás to vždy tolik osobně týká.

milca333 Prostě si řekni, že všechno je jak má být. Věř v život a jeho smysl. V boha. Vyšší sílu a v to, co nás převyšuje. Věř, že potkáš někoho dalšího a lepšího. A ten, který odešel, už ukončil svůj úkol, ve vašem vztahu. Měli jste se od sebe něco naučit a pochopit. Třeba i to, že by sis měla sama sebe více vážit, aby sis k sobě přitáhla takového muže, který si Tě zaslouží. Ten, který Tě opustil, si Tě nezasloužil.

Alberto Ještě co se týče odpouštění - jde o to si uvědomit jednu jednoduchou věc. Když se "snažíme" odpustit, ptáme se jak odpustit apod. - vůbec nejde o lásku k druhému člověku, ale o lásku k nám samým. To sobě ubližujeme, když neodpouštíme, když se zlobíme, když proklínáme... to do vlastního srdce si zarýváme dráp a otrávenou dýku. (Druhému to může být a často je celkem u prdele, jestli jsme mu odpustili nebo ne). Čili, odpuštění je v ryzím smyslu slova to nejsobečtější a nejláskyplnější současně, co jsme schopni darovat sami sobě. Nemusí to být hned - ale stačí přemýšlet o tomto principu, aby naše duše zjistila, jak dobré je to udělat, jak dobré je to pro nás... Tak dojde k nejrychlejší regeneraci. Když člověk léta přemýšlí, s jakou rozkoší by druhého nejraději ugriloval na rožni, neuvědomuje si, že tentýž rošt si hlouběji a hlouběji zarývá sám do sebe a masochisticky jím kroutí. A na tom... taky není nic špatného - když nás to baví - to rožnění, výčitky a křivdy - ale je dobré si to uvědomovat.

Jeden ze způsobů rožnění je hledání důvodů ---proč kde s kým jak a co vlastně a proč ne jinak a kdyby to tak třeba by to bylo jinak a zas a znovu dokola ... řekněme si to na rovinu: to taky nikam nevede.

Odpuštění a konec pýchy, která nás má chránit a dodat nám sebeúctu zakrývající naši bolest - spočívá právě v ustání snahy vysvětlit co se stalo.

Vzpomínáte, když přišla vaše velká láska? Taky jsme se nesnažili hledat důvody a kdy a proč a co kdyby... jen jsme žasli. Proč chceme skládat účty teď - když skončila? Copak se naše srdce proměnilo v malomyslného kupce? Buďme velkomyslní jako kdysi na počátku. Tím vzdáme lásce, která proběhla svůj dík a hold.

yocarnero Včera som natrafila na web kde sa zaoberajú odpustením, skús sa naň pozrieť, možno tam nájdeš riešenie svojho problému...http://www.radikalniodpusteni.cz/cz…

il*ča ...chce to jediné - ČAS,který každou bolest zmírní.Nelámej nic přes koleno, to je k ničemu...odpouštět v době,kdy má člověk pocit, že se rozpadá na kusy, dokáže málokdo ( možná nikdo),klidně si ho nějakou dobu v koutku duše "nenáviď" ...ale navenek si zachovej určitou důstonost.
A hele - udělej si nějakou malou radost... kup si něco, co potěší tvou duši ( a je fuk, zda to bude oblečení, kniha či něco dobreho k jídlu) .

Alberto z knihy C.P.Estés - Ženy, které běhaly s vlky

Čtyři stupně odpuštění

1.Vzdát se – nechat to být. Dát si pauzu, vzdálit se, přemýšlet o dané věci, vzít si čas na dovolenou, přinést si odpočinek a posílení.

2.Mít strpení – zdržet se trestání. Být trpělivý, zdržet se trestajících výroků a nepřátelského chování, praktikovat velkomyslnost a soucit, nechat odeznít emoce.

3.Zapomenout – vypustit to z paměti, přestat se tím zabývat. Uvolnit své sevření pamětí a vzpomínek. Nechat událost ustoupit do pozadí, netýrat se myšlenkami a obrazy. Tím je nevymažeme, ale necháme je projít jejich vlastním vývojem.

4.Odpustit – vzdát se dluhu. Nenastane samo od sebe. Jde o vědomé rozhodnutí ustat v přechovávání vnitřního odporu, vzdání se pomsty. Člověk sám rozhodne kdy a jak opustí a vzdá se dluhu, který by měl být splacen z druhé strany (aniž bychom čekali na to, co by druhá strana měla udělat). Aktivním druhem odpuštění může být rozhodnutí druhému soucitně pomoci – jednat z pozice milosrdenství, jistoty a připravenosti. Odpustit neznamená vzdát se své ochrany, ale vzdát se svého chladu. Přestat druhého pomíjet, chovat se k němu chladně, povýšeně, s přetvářkou. Člověk sám může rozhodnout kdy a na jak dlouho – do jaké doby – se rozhodne odpustit (dát druhému novou šanci). Jak člověk pozná, že odpustil? Cítí lítost, soucit, ne vztek. Zmizí očekávání, chtění aby věci byly tak nebo tak (podle mě). Mizí pocit připoutání, spoutání vlastních kotníků. Dostavuje se pocit volnost, člověk může odejít. Nemusí to být stav euforie, ale vleklé vnitřní utrpení zmizelo. Člověk ví, že příběh skončil, a jiný může započít.

jezinka11 » Lucial nehledala bych vinu. To jen budeš přemýšlet, jestli by se to nestalo kdybys......a budeš se zbytečně trápit. Ono by se to možná stalo i tak.

Lucial Máš pravdu, problém byl i ve mně. Vždy jsou na to dvá.

Freja Zvláštní formulace...."žena ,která ho odvedla".. Vyvolává ve mě asociaci vola vedenýho z trhu
když nebudu chtít,tak mě přeci nikdo odnikud neodvede.....ten problém je hlubší,s pochopením souvislostí pak přijde odpuštění snadněji

kyytička Věřím že to je smutné, když Tě manžel opustil. Určitě ho máš ráda a možná by jsi mu i odpustila, kdyby se vrátil. Asi tu ženu nenávidíš. Já nevím jak Ti poradit, možná to chce čas. Já jsem tuto situaci nikdy nezažila a doufám že nezažiju. Jednou toho bude manžel litovat co udělal a už bude pozdě. Hlavně ten smutek nezaháněj alkoholem! Také si myslím, že si tu situaci musíš vyřešit sama, protože druhému se to lehce říká a radí. Jinak Ti držím palečky, aby jsi vše vyřešila v pohodě, bez zbytečných nervů.

Buddha/2 » Lucial Já vím že je to hrozně těžké.Neřekl bych ,že na sebe přivoláváš neštěstí,tedy ne odnikud zvenku.Jen se udržuješ v tom vlastním.Když pochopíš,že ubližuješ sama sobě (a nejsi zrovna masochistka),tak to přestaneš dělat.Stejně tak s tou žárlivostí.
A ano,nemůžeš jít dál-tedy můžeš,ale s koulí na noze.
Co vlastně chci říct-odpouštíš kvůli sobě.Jen to musí být nepředstírané.

Jojohana » Lucial v pořádku by nebylo, pokud by ses netrápila a hodila to za hlavu. Jen nedělej scény, nehysterči a chovej se rozumně v rámci možností ! Dostaneš se z toho a nakonec odpustíš, ale nezapomeneš !

Lucial » Jojohana Prostě pořád k němu něco cítím a bolí to. Vím, že na mě kašle (je zamilovanej) ,ale já to neumím za týden odbourat. Trápím se, žárlím, ale chci jít dál a tak se snažím se ptát a mluvit.

Jojohana » Lucial žádnej žárlivej sobec nejsi. Co myslíš, kdyby mi teď oznámil manžel po 26 letech, že odchází za jinou. Myslíš, že bych řekla - no to je dobře a přeju vám oběma hodně štěstí

Lucial » Buddha/2 Ano to mě někdo řekl, že když neodpustím přivolávám na sebe neštěstí a nemohu jít dál. Ale neřekl, že musím hned. Jen , že je to hlavní úkol a nejdůležitější.

Jojohana » Lucial proč bys byla sobec ? jsi normální ženská, s tím mužem jsi byla dlouhou dobu, miluješ ho, máš s ním dítě, tvořili jste spokojenou rodinu. Tvá reakce je normální.

Buddha/2 Zarazila mě formulace "je to prý důležité".To Ti někdo řekl,nebo sis to přečetla ?
Odpuštění z povinnosti je lhaní sama sobě.To radši neodpouštěj vůbec.
Až se časem dostaneš k bodu,kdy jim oběma dokážeš upřímně popřát hodně štěstí,máš po problému.Dokud to "nepůjde",pořád tam je vztah.
Ale proč se ho snažit udržovat,když už nikomu neprospívá...

Jojohana každá rada v téhle situaci drahá. Rána je čerstvá, nezhojená, bolí . To chce čas.
V tento moment odpustit - dost těžké. Rozhodně nedělej scény a snaž se , abyste se k sobě chovali slušně. To bezpodmínečné odpuštění přijde časem. V tuhle chvíli je to nemožné.

Lucial Každý z Vás má kus pravdy. Problém je ve mě - jsem normální žárlivý sobec a utápím se v tom. Vaše názory mě, ale nutí přemýšlet trochu jinak a to pomáhá - aspoň na chvilku. Děkuju

Najdise.cz » Lucial Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A to je ono... cítíš se podvedená, zrazená. Začni ale u sebe - bylas vždy upřimná a opravdová? Co všechno si člověk nechává pro sebe, co všechno neudělá, neřekne aby...co všechno člověk předstírá, protože "myslet si můžeme co chceme"... když pochopíš sebe, pochopíš i chyby druhých. Kolik věcí neřekneme přímo "abychom druhé neranili"? A z toho pak rostou pocity zrady a viny... nechceme ubližovat, jen máme strach. To že odešel, je nakonec akt upřimnosti, byť trvalo dlouho, než to dokázal... a je to dobře taky pro tebe, dal ti svobodu - máš právo na štěstí a na opravdovou lásku s člověkem, který chce být s tebou kvůli tobě a ne z žádných jiných důvodů

Háňa* » Lucial V tomhle asi jo, ale zase jsou jiné věci, v kterých jsem blíž
Každý si prostě tu káru tak nějak musíme táhnout.
Můžu pro Tebe udělat jediné

tu bolest si ale musíš odžít, s tím ti nikdo neporadí.
Ale bylo to zezačátku hlavně o tom odpuštění, ne ? Zkus odpustit, trochu se ti uleví Třeba to půjde líp, až to nebude tak čerstvé