Naše druhá polovina - Diskuze a zkušenosti

The Phantom » Wolfinka ááá kruci fuj je mi z toho au zle hhhhuuu

Tyna_Tynka » Wolfinka Ano tak.
Máme asi docela dost společného...

Wolfinka » Tyna_Tynka Tynko,
vím jak se cítíš... když mi bylo asi 5, 6 let, našla jsem u babičky na půdě knihy, vydané po válce... obrázky umučených těl,lidé kost a kůže válející se v příkopech v koncentrácích... to co se se mnou v tu dobu dělo - nedokážu popsat... utrpení a bolest kterou jsem jako malé dítě cítila... vcítění se do utrpení a od té doby absolutní citlivost na jakékoli příkoří na lidech, zvěři, všem živém... pocit bytostný, že jsi to už zažila... vím...

The Phantom » Wolfinka stalo se mi to už dvakrát poprvý roku 2005 podruhé r.2007 to jsem byla v praze v léčebně a měla jsem propustku tak sme šli s mamkou nakupovat do tesca na Andělovi potom sme vycházeli ven a na lavičce seděl asi kolem 70 možná starší dědeček já se na něj podívala a on se na mně usmál a mrkl u toho očima,přesně tak jako to dělávala moje prababička,úsměv sem mu samozřejmě oplatila a bylo mi tak příjemně odpoutalo mně to od všech problémů a utrpení,ale mamka mně bohužel táhla dál a já jsem v duchu toužila se za ním vrátit,nkdy a nikde jsem ho už neviděla,ale cítím že mně k němu pojí silné pouto lásky a důvěry jako k prababičce,napadlo mně spoustu věcí hlavně to že to mohl být některý z pradědečků které jsem nikdy nepoznala protože umřeli v roce 1982 a 1988 myslím jako že by v tom pánovi žili další život a nebo že by převtělená prababička,ale proč by se převtělovala do člověka kterému už zbývá jen pár let???jenže problém je v tom že v roce 2005 ještě žila a 2007 už ne,vysvětlíte mi to někdo??? please

Elenor » Wolfinka

Wolfinka » Elenor Eli, zrovinka nedávno jsem potkala člověka, u kterého mi automaticky naskčilo takové zvláštní nepodmíněné hluboké pouto. Pocit, že ho znám věky... otřepané klišé, ale je to tak...

Zatím nevím, kdo to je (tedy vím v reálu kdo je a jak se jmenuje) a co pro mě setkání s ním znamená, ale vím, že to zjistím... To je příklad, že celý život potkáváme /jak už tady říkala Nuna/ různé duše a nezáleží na věku ani stavu ale cítíme spojení...

Elenor » Wolfinka Joo,taky nevím. Ale s těmi doplňujícími bych souhlasila. Vím,že Laky znám víc životů,že jsme byly nejlepšími přáteli tehdy i teď. A s tím co si o něm myslím,že k sobě patříme i když on je jinde(nemyslím fyzicky),tak se známe taky už dlouho.

Wolfinka "Když je žák připraven, učitel si ho vždycky najde"...

Myslím, že jak procházíme životem, je nutností možná "osudem" jak tomu kdo říká je jedno, setkat se s určitými dušemi...

Začas, pokud jsme si předali co jsme měli, naučili se co jsme měli (a nemusí to být pouze pozitivní zkušenost) se naše cesty rozcházejí. S někým se cesty nerozcházejí vůbec, ač třeba na fyzické úrovni ano, na duchovní ne.

V životě často potkávám, a vy ostatní také, jak vidím a čtu... osoby, které už "znám" jen to vědomě nevím... Poznám to tak, že spolu tzv. plyneme. Jsme na stejné určité a vždy různě znějící notě (v rámci celku), melodii , kterou spolu vytvářím, nebo disharmonii ( a často bez příčin) dokážu vnímat už při prvním setkání...



Ale zda je skutečně jedna jedinná duše na světě, která je má polovička - ta, která se podle teorie oddělila kdysi za dávných časů a má za úkol mě najít nebo já ji, nevím...