Naše druhá polovina - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Ladislava*eL, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj.
Něco mi to připomíná.Před dvěma roky jsem poznala někoho,kdo byl jako druhá polovina mého já.Bylo to jako bych se dívala do zrdcadla,nebo jakobych měla dvojče.Jediné,co nás rozdělovalo a navždy rozdělilo bylo asi to,že já jsem vzdušný jedinec a on prožívá to samé pod vodní hladinou.A tak jsme si sdělili,co jsme měli,předali si "poselství" a naše cesty se zase rozešli.Je mi trochu smutno,ale beru to jako osud.A myslím,že důvod proč se naše cesty sešly,byť jen na dva roky,byl ten,abych neztrácela víru a nepřestávala doufat v sebe sama.
Ladka

Elenor » Merian Ahoj a vítej mezi nás. Nevadí,že to nepatří až tak do diskuze.To je přece normální,že se debata rozvine a může se nakonec povídat o něčem jiném. Taky jsme tu jen nediskutovali přímo o tématu,ale sdělovali si myšlenky a názory,které toto téma vyvolalo,nebo započalo.

Merian » Elenor som zacala nahodne citat tuto diskusiu...velmi ma zaujala...
viete, mne sa snivaju casto sny, ze som Zidovka...a nahanaju nas vojaci cez les...utekam...uplne bytostne citim tu hrozu a bliziacu sa smrt....

Elenor Hlavně toto:Nelze zkazit něco co člověk nemá.

Elenor To je zajímavá myšlenka. A dává smysl.

Elenor Můj synovec se vždy strašně bál vody,on se bál všeho i mouchy. Léčitelka říkala,že mu bylo v minulých životech mnoho ubližováno a tak svému okolí nevěří a bojí se ho.S tou vodou říkala,že on to má k vůli přechodu mezi životama,že se tam něco stalo.Ale přesně nevím.Důležité je,že mu pomohla a vody se už nebojí.

Elenor » Tyna_Tynka Zrovna nad empatií jsem přemýšlela předevčírem. Říkala jsem Laky,že mám někdy pocit,že mám ráda ostatní málo.I když jsem si pak uvědomila,že to není pravda,protože jsou situace,kdy bych za druhé dýchala a udělala cokoliv,jen aby se cítili dobře a byli šťastní.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Iza23, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No ja len doplnim, ze tato teoria obojpohlavnej osoby, cize androgina,ktory sa rozdelil na dve polovicky a potom hladal svoju druhu polovicku, sa vyvinula v antike. urcite plati, ze clovek hlada toho praveho/tu pravu, ale moze to byt aj symbolika spojenia telesneho a dusevneho zazitku lasky, ktora sa spoji dokonale ked najdeme tu spravnu osobu

Tyna_Tynka » Elenor Zajímavé, taky si myslím, že jsem byla voják, nebo někdo, kdo měl co do činění s nějakou válkou - hrozně špatně na mě působí zranění z válek (ať je to kdekoliv, ve filmech, v dokumentech, ve výpovědích lidí apod. a z kterékoliv doby - nemusím to vidět, umím si to hodně představit a úplně to "cítím", není mi moc dobře ani když to teď píšu...) - nebo jsem tam možná byla doktorem nebo sestrou. Ale je to samozřejmě pouze má domněnka. Zatím nemám nějak silný pocit, že to Vím, pouze mě to dost často napadá.

Elenor Tak zatím všem moc děkuji za vaše názory. Budu ráda,když přibudou další.
Dobrou noc všem.

Elenor Vím,četla jsem si to.

Elenor To se mi zdá taky,že je všechno urychlený. Já i nemoci snad doháním na 10 let dopředu. A prožívání,různé psychické stavy,......
Piháček o tom měla ve svém profilu nahranou nějakou přednášku.

Elenor » Wolfinka

Wolfinka » Elenor Eli, zrovinka nedávno jsem potkala člověka, u kterého mi automaticky naskčilo takové zvláštní nepodmíněné hluboké pouto. Pocit, že ho znám věky... otřepané klišé, ale je to tak...

Zatím nevím, kdo to je (tedy vím v reálu kdo je a jak se jmenuje) a co pro mě setkání s ním znamená, ale vím, že to zjistím... To je příklad, že celý život potkáváme /jak už tady říkala Nuna/ různé duše a nezáleží na věku ani stavu ale cítíme spojení...

Elenor U tvé poslední věty jsem si vzpomněla,že mi jedna paní říkala,že přitahujeme k sobě lidi se stejnými vibracemi,jaké máme my samotní. Např. ten co má vyřešenou minulost k sobě přitahuje toho co ji má taky vyřešenou.

Elenor » Wolfinka Joo,taky nevím. Ale s těmi doplňujícími bych souhlasila. Vím,že Laky znám víc životů,že jsme byly nejlepšími přáteli tehdy i teď. A s tím co si o něm myslím,že k sobě patříme i když on je jinde(nemyslím fyzicky),tak se známe taky už dlouho.

Wolfinka "Když je žák připraven, učitel si ho vždycky najde"...

Myslím, že jak procházíme životem, je nutností možná "osudem" jak tomu kdo říká je jedno, setkat se s určitými dušemi...

Začas, pokud jsme si předali co jsme měli, naučili se co jsme měli (a nemusí to být pouze pozitivní zkušenost) se naše cesty rozcházejí. S někým se cesty nerozcházejí vůbec, ač třeba na fyzické úrovni ano, na duchovní ne.

V životě často potkávám, a vy ostatní také, jak vidím a čtu... osoby, které už "znám" jen to vědomě nevím... Poznám to tak, že spolu tzv. plyneme. Jsme na stejné určité a vždy různě znějící notě (v rámci celku), melodii , kterou spolu vytvářím, nebo disharmonii ( a často bez příčin) dokážu vnímat už při prvním setkání...



Ale zda je skutečně jedna jedinná duše na světě, která je má polovička - ta, která se podle teorie oddělila kdysi za dávných časů a má za úkol mě najít nebo já ji, nevím...

Elenor Zajímavé. Když jsem se ptala kyvadla proč, tak na moje otázky jestli jsem byla zlý chlap co ubližoval ženám a podobně odpovídalo,že ne.Až v poslední chvíli jsem si řekla,že jsem musela být homosexuál,že jinak už nevím.Kyvadlo souhlasilo. Tak podle všeho jsem byla homosexuální voják. Kurník,to je výhra v loterii.

Elenor » Nuna No jo,já nikoho takovýho nenašla.Teda o jednom si myslím,že k sobě patříme,jen to není reálné. A to je možná ono,procházíme životama,setkáme se, víme že k sobě patříme,ale pořád si stavíme překážky a tak spolu nejsme.

Elenor A ty si vzpomínáš na svoje inkarnace? Nějak to pořád nemůžu pochopit.Myslím,že když duše prochází životy a učí se v nich,tak by měla projít jak mužským tělem,tak i ženským.Ne? Jako,že ji to posouvá v růstu. Něco jako v zaměstnání,čím víc prací vyzkouším,tím víc budu mít zkušeností,víc se naučím atd. Já měla být v minulém životě mužem a teď jsem ženou,abych se zase něco naučila.Tak si to aspoň myslím já.

Nuna » Elenor Jo,to je těžká otázka. Tak máš svojí půlku duše,kterou jsi hledala a te´d jste jedna. To je dobrý si uvědomit. Ale je asi dost těžký žít tak,abyste spolu mohli fungovat i v reálném světě. Nejde jenom sedět vedle sebe a vzdychat,jak je úžasné, že jsme se našli.

Elenor » Nuna No právě,mě při tom hned vyběhne rovnováha a harmonie.
Ale kdyby to tak bylo,tak co nastane,až se ty dvě půlky najdou a splynou?

Elenor » laky.nova Ty mojeee. To je pravda,my se známe snad věky.

Nuna Nalezením druhé půlky duše se energie dostává do rovnováhy. My předáváme to,co máme navíc a přijímáme to,co nám chybí. Vzniká soulad a harmonie - bylo to tady řečeno.
Ale souhlasím i s tím,že duše se potkávají a mohou se dostat to souladu i ve chvíli,kdy nejde o partnerské soužití.
Vzpoměla jsem si na jeden zážitek,je to asi 5 let zpátky. Na hřišti ke mě přišla malá holčička,stála přede mnou, natáhla ke mě ruce a povídá "mami"...koukala na mě a já na ni a neuměla jsem vysvětlit, co cítím. A neumím to vlastně dodnes. Ale mohu to brát jako důkaz toho,že potkávat blízké duše budeme v tomhle životě a s našimi současnými blízkými se setkávat i v těch dalších.

laky.nova nevím ale máš mě my už jsm splynuly, potkáváme se v životech a doplňujem se taky....hele ať je to jak chce na to je spousta teorií a každej si vybere tu která mu bude sedět nejvíc....
mám tě ráda, jsi moje a já o tbe budu zatím pečovat než přijde ta tvoje druhá půlka