Diskuze, Diskuzní fórum

Marhon » player výjimečně s tebou souhlasim. to bude tim, že to neni o sexu.
počítám, že Golfský proud, samozřejmě s lidskou pomocí, nadělá ještě pořádnou paseku, spíš bych si tipla, že to tady prostě jednou celé stopne, ještě dřív, než to stihne nějaký bludný asteroid, slunce nebo kometka. jenže co naděláme. tohle už neni matička příroda, to je jen člověk a ten to má vřele na háku.

Marhon » Alffie blahopřeju.
tady má někdo velkou radost.

Marhon » Najdise.cz si pamatuju, že sem hrozně ráda čuměla do kamen nebo do popela, na ty žhavý uhlíčky co propadly, jak to hoří. dodnes se ráda dívám do ohně, teda, ne, když mi hoří barák. a co bylo geniální, tak když se pálila nať, tak pečený brambory. mňam.
s tim nedělním obědem, naše babička jednou udělala k obědu pečený králíky na špeku s bramborovým knedlíkem a se zelím. po obědě zůstali v kastrolu všichni králíci, teda, jednomu chyběla noha, tu měla babička a jinak my s dědou a mámou sme z toho sežrali ten špek. si pamatuju, jak tenkrát babička kroutila hlavou. a my sme se tvářili, že sme to nebyli.

Marhon » Najdise.cz my měli elektrický bojler taky v koupelně, ale do kuchyně to nevedlo.
navíc děda chodil vždycky v létě měřit vodu a jak bylo málo, muselo se šetřit.
jako naši byli poměrně pohotoví, co se týká novinek. s pamatuju, že mi babička vyprávěla, že měli jako první elektřinu, vlastně i já už pamatuju, jak děda dělal topení. a to sem byla ještě hodně mrňavá. jinak se topilo v kamnech a ve vedlejších místnostech byly petry.

Marhon » Najdise.cz jo, tak nějak.
ono tak jinak nešlo. někde měli rádi, že vůbec vodu měli.
ale ono po těch chalupách je to dost často dodnes. on to zase až takový středověk neni.
já si pamatuju, že mě bavilo mýt nádobí, když mě bylo takových pět, šest, jenže to mě vyháněli. asi sem to dělala špatně. pak když si vzpomněli, když mi bylo osm, to už mě to nebavilo ani omylem. to už sem zjistila, že televize je zajímavější.
ale nedělní oběd, ten byl u nás vždycky sváteční. v neděli se nedělalo, teda, pokud se nesušilo seno a starost o zvířectvo, jinak to byl svátek.

Marhon » Najdise.cz hele, ale babi měla více méně pravdu, protože ve Francii byli vlastně první komunisti, jestli se nepletu. až pak ten bordel poslali k nám.

Marhon » Najdise.cz vážně si myslíš, že mě v nějakých deseti až patnácti letech bralo nějaký nádobí?
krom toho, už sem psala, že sme tenkrát měli studnu, málo vody a vodou se šetřilo. takže na cintání vody při vaření nebylo. všechno se to mylo po obědě. a to bylo skutečně všechno. i nádobí od snídaně.
to nebyl panelák, kde ve dne v noci teče teplá voda.

Marhon » dan162 no nevim, takle bych to nepopsala.
je to stejný jako po probuzení. někdo si dá budíka na pět patnáct, opláchce si pusu, hodí do sebe hlt kafe a v pět třicet stojí před barákem.
někdo si dá budíka na půl pátou, uvaří si kafe, dá si sprchu, přečte si noviny, posnídá, obleče se a v pět třicet stojí před barákem.
výsledek je stejný, jen postup je jiný.

Marhon » Najdise.cz
no já nevim, já bych řekla, že je to všude a že je to tak nějak normální, že se hned po obědě jde mýt nádobí. a až pak si třeba jdou dát to kafe a sednou si.
ženský prostě nesnesou po obědě neumytý nádobí. neřekla abych, že je to něco výjimečnýho. ale mě tohle prostě vadilo. ten oběd se mi vždycky zkazil. to sem byla radši, když máma umyla nádobí a mě nechala mýt podlahu. protože ta se myla až pak, kdy tam ten čas byl. máma si pak myslela, že podlahu myju radši. pravda byla trošku jiná.
je fakt, že v poslední době to nesleduju, vnímala sem to dřív, kdy se mě to týkalo. dneska si hlavně dělám všechno jak chci, takže když vařim, tak automaticky se nádobí smývá při vaření, takže po jídle mi zbyde jeden talíř.
my sme třeba na baráku teplou vodu přes den neměli, hlavně v létě, kdy se netopilo v kotli, tak to nešlo při vaření nádobí umývat. a hlavně, měli sme studnu a vody málo, tak se mylo pak všechno najednou.

mimo jiné, pro mě bylo mytí nádobí už práce. pro mě nepříjemná práce, to jedna věc a druhá, já neumim dělat dvě věci najednou. takže když sem u mytí kolikrát chtěla něco říct, tak sem se otočila, protože tam byl ten gauč, kde seděla máma, babička a něco sem jim povídala a za chvíli znova. takže se mi to mytí nádobí krapet protáhlo, asi na hodinu, což všechny rozčilovalo. že prý když chci mluvit, mam u toho dělat.
no vidíš a neumim to dodnes. asi sem chlap.

Marhon » Najdise.cz mi povídej. naše babi taktéž šetrná. bohužel, něco z toho mam po ní.
původně sem to sem chtěla napsat, ale pak sem to smazala, že by takové ty " opravdové hospodyňky" to pohoršilo. ale což.
já jako holka nesnášela právě ten okamžik těsně před koncem dojedení oběda, který ve mě startoval pocit bezmoci a deprese, protože hned na to následovala chvíle, kdy člověk ještě ani nepoloží vidličku a už se zvedá a sbírá všechny ty talíře, pokličky, hrnce, příbory a přistupuje k té kuchyňské lince, naleje vodu do dřezu a s ještě s posledním nedožvýkaným soustem začíná mýt nádobí.
sem tohle nenáviděla. já si chtěla posedět, popovídat, vyluštit křížovku, dát si tu trošku piva, co mi děda nalil, v pozdější době to byla káva a prostě vychutnat si ten okamžik klidu po obědě.
jenže doba a máma si to žádala, takže sem v pozdější, ano, pubertální době, kdy už sem měla odvahu prosazovat si svůj názor, toto bojkotovala tim, že sem snědla jen polívku. pak umyla nádobí a pak šla oždibovat co zbylo od oběda.
více méně, tenhle stav mam dodnes. když je u mě návštěva, tak se prostě nádobí odnese a myje se až když návštěva odejde, popřípadě až když se naskytne čas. mě bylo vcelku regál, jestli to bylo mytí nádobí, sekání dříví, kopání brambor nebo sušení sena, mě prostě chyběl ten kousek klidu. taky proto v práci na obědy nechodim. jen něco málo ujim, ale nadlábnu se v klidu až doma.

Marhon » Najdise.cz my sme na nedělní oběd vždy byly u babičky. seděli sme u stolu, na stole vývar s nudlema a jatrovýma knedlíčkama, vepřový, knedlík a kyselý zelí, u stolu babička, děda, máma a já. a bylo celkem jedno, jestli se povídalo nebo mlčelo.
ale i nornální obědy a večeře u nás byly v tomhle duchu. v misce škubánky na stole, nebo knedlíky s vajíčkem, přes sebou talíř s bramboračkou a houbama a přijídalo se to k tomu.
někdy se stalo, že každý vzal něco jinýho, ale většinou to bylo v sladký verzi pro babičku, ta třeba kafe s chlebem a děda špek s křenem, hořčicí, nebo okurkou a s chlebem. mě pět let, zalezlá pod stolem a kradla sem mu nachystaný kousky špeku na chlebu a s okurkou z prkénka.
dneska jim když mam chuť nebo hlad bez ohledu na denní či noční dobu.
v práci většinou jim jen tak něco málo, nacpat se obědem a letět něco dělat, to je jako by žádný oběd nebyl, jen přísun zbytečných kalorií.
je pravda, že pak doma, nejlépe večer, se uvelebim v poloze sedoležno s talířemmmmmmmmmmmmmmmmmmmm nebo miiiiiiiiiiiiskou na klíně, opřenýma o kláááááááááááááááááááááááááávesnici a vychutnám si konečně to, co tam je. a je mi už bagr, jestli je to suchá pečená rýže, koprovka s houbama, kachna s knedlíkem a se zelím nebo meloun.
no jasně, mít rodinu, asi bych trvala na sezení všech zúčastněných u stolu, příboru a konverzaci o tom, co se komu dělo přes den.

Marhon » Sosna zvlčelý něco ti sem přidám. právě sem se vzbudila ze sna, kdy sme byly někde venku s holkama z práce a ta jedna přišla, že se našel pes. byl to starý krátkosrstý pes, nějaká směs, bez zadní nohy. malej teda nebyl, ale olizoval mi tvář a chtěl s někým být, tak sem ho přinesla, kdy mě stihl počurat a že ho vezmu k veterináři, jestli je zdraví. pořád se ke mě tulil a olizoval mi tváře a i já sem ho pořád držela v náručí a říkala sem si, že si ho nechám.
no, tak žirafa to sice nebyla, ale jinak to bylo něco podobnýho.

Marhon » Sosna zvlčelý když to tak pročítám, jednou to byl sen o naší planetě ve vesmíru. prostě klasika, vesmír Slunce a naše Země, jenže naše modrozelená planeta měla hubičku, očičko, ocásek a ploutvičky. prostě modrozelená kulatá rybička. dodnes nevim co to mělo znamenat.

Marhon » Sosna zvlčelý vlaštovky miluju od dětství. měli sme je v maštali u babičky.
ale jak píšeš, vlaštovky se skutečně loučí. hlavně u jiřiček je to vidět, těch je hodně. před odletem dlouho houfně posedávají po drátech. normálně tam sedí jedna dvě, ale to je jich tam víc. pak se zvednou, zaletí nad dvůr, chvíli nad ním krouží a pak odletí. přesně jak se ti to zdálo. jde to poznat, kdy se chystají k odletu.

Marhon » Najdise.cz dost často sem ve snu divákem. ale tohle je k nas... když si o to přišel.

Marhon » Najdise.cz jo, voda, voda. taky úžasný. vodní pramen a jezírko na konci cesty ve skalách. nebo tekoucí voda na střeše proskleného hotelu. nádhera.

a u mě ještě starý dům.
jednou sen o starém malém domě, s malými světničkami, oblouky, starým dřevěným nábytkem, patrovými dřevěnými podlahami, dřevěný ouzký schody, oblouková malá okna a okny ve vikýřích a starými křesly a stolečky, kde je útulno. bylo to z nějaký starý doby.
podruhý se mi zdálo o hotelu, něco jako srub, velké dřevěné schodiště, krb, útulno a mě začalo docházet, že je to ten muj starý dům, o kterém se mi zdálo před tim.
a následoval třetí sen s tim skleněným hotelem. krásný velký bar, stolky, terasa a přes terasu se vyšlo na šikmou skleněnou střechu, po který, přes celou šířku tekla voda. sedlo se na ní a člověk se nechal hezky obtékat tou vodou. a zase výsledkem bylo, že je to pořád ten starý dům, jen předělaný a v jiném čase, v jiné době.

Marhon » Najdise.cz ... a pak sem se vzbudil.
to na....
hele a pamatuješ si aspoň, jak se ti na obličej dostala ta rtěnka?
pokud ne, tak je to spíš smutný sen, ne?

Marhon » Sosna zvlčelý já hezký sny nemívám.

hezký sny se mi začali zdát až tak před deseti lety. vlastně to máme plus mínus přesně v datumu přihlášení tady.
(otázka je, co je "hezký" sen.)
jednou se mi zdálo, že sem šla po cestě v lese. taková ta hezká lesní cestička, duby na mezi, slunce svítí, dobrý pocit a když sem vystoupila na tu mez a dala ruku před sebe, tak se objevilo něco jako rozvlněná voda. kdo viděl hvězdnou bránu, tak přesně to. prošla sem tím a tam tam byla louka plná bílých velkých květů a jasně modrý nebe. šla sem po těch květech a bála se, že je pošlapu, ale nic jim nebylo, říkala sem si, že je to nádhera a pak klasicky přišel strach, co když se nebudu moct vrátit, co když mě ta brána už nepustí domu? něco tak krásnýho... v tom přece musí být nějaký háček a pak sem se vzbudila. a už nikdy mě to na louku nepustilo.
následoval stříbrný rytíř. to byl sen o hradu, něco jako Hluboká. bílý zdi, kolem kovaný plot porostlý břečťanem, vsazený do kamenných bílých sloupů a dvě krásný kovaný brány. já uvnitř a z venkovního sadu přijížděl rytíř ve stříbrný zbroji na bílým koni. já běžela zavřít tu bránu, že nás chce přepadnout a pak mi došlo, že je tam ještě ta druhá brána, tak sem běžela k tý druhý, že jí zavřu. pocit z toho byl, že já sem po... z nějakýho neexistujícího přepadení a rytíř si ze mě dělá a hraje si na honěnou. ale i tak to byl hezký, barevný sen. kdyby opět nepřišel strach, mohla sem si to hezky užít.
pak to byl sen s mým dědou. když umřel, brzy na to se mi o něm zdálo. usmíval se a všechno bylo v pořádku. a pak mi najednou došlo, že vlastně umřel a vzbudila sem se. i tak mi zůstal ten hezký pocit, že je všechno v pořádku.

no a pak sou ty smějící se sny. ty mam ráda. vůbec nevim o čem sou, ale chechtám. ne moc často, ale nějaký už takový byl.

Marhon » Najdise.cz já to číst nebudu, je to na mě moc dlouhý.
ale za sebe napíšu jen jedno.
za mě klidně.
kráva má totiž ty nejkrásnější oči na světě.
takže za mě, klidně.

Marhon » a.p.r.i.l jen chci napsat, že je tohle moc hezká diskuze. od začátku jí sleduji, co píšete a líbí se mi, ač některé věci nechápu.
jen mě zaujalo, jak jste napsali, že by tohle člověk neměl říkat.
už jsem se s tím setkala mockrát. někdo něco "umí", "vidí" a když se ho na to začnu ptát, tak mi řekne, že o tom nechce mluvit, nebo, že si mam na to přijít sama.
narazila sem pouze na jednoho člověka, co byl ochotný mluvit o svých schopnostech. a sem za něj ráda. myslím si, že je dobře, když člověk o tom mluví, podělí se, poradí.
teda, člověk, který skutečně něco dokáže, ne někdo, kdo si jen honí triko.