Diskuze, Diskuzní fórum

atraM » The Phantom Víš, napsala jsem Ti to proto, že mi ten Tvůj komentář
"ona furt nic asi nechápe tak to pak musím jít na ni silně!!!"
tohle dost připomíná...

"Je taková nešika a uřvanej spratek, a já jí za to pokaždý kárám, má se snad ode mne ponaučit, že má být lepší"

Sama v té škole přece vidíš a víš, že tyhle přístupy fakt nefungujou

Chceš to dělat taky?


V čem je ta Tvoje puberta jinak tak hrozná?
Jako že se chováš divně?

atraM » R_eenik Ach jo, R_eeni, ...
když člověk někoho hodně miluje, bývá vůči němu šíleně bezbrannej, - jak si ho pustí tak hluboko do osrdí...
Pak se může i stát, že to, co by jinému vůbec neprošlo, tomuhle projde jakoby nic... Nic?

Nic? Tvoje bolavé srdíčko je nic???
Kde se stala chyba? Asi nejspíš v komunikaci.

Ale spousta věcí se ovlivnit nedá. Na vztah jsou potřeba dva, ale nikde není záruka, že se oba budou ubírat stejnou cestou. Že budou stejně vyzrávat a přistupovat k životu a ke vztahům...
(A přijde mi, že obzvlášť muži v tomhle vyzrávají daleko později. )

Možná jsi dlouho čekala, až mu leccos dojde, až pochopí...
Jenomže muži reagují jinak -
Ty si sice tolerantně řekneš,
no, tak snad se nic tak strašnýho nestalo, i když je mi z toho, co udělal nebo řekl, krapet dost divně, ale co, stejně ho víc miluju..., zlatíčkovi to přece po čase dojde, musí, vždyť mě taky určitě miluje...

ZLATÍČKOVI TO NEDOJDE.
Muži mají tendence "neopravovat" to, co podle nich bezvadně funguje.

A mám takový pocit, že podle něj to celé muselo fungovt tak bezvadně, žes ho svým milujícím přístupem celou dobu utvrzovala, že JEHO potřeby a JEHO pohodlí a JEHO jistoty a pocity jsou to nejdůležitější na světě.
A když Ty se moc neozýváš, tak Ti to asi tak vyhovuje nebo co a je to vpořádku.
Jako bys ho nechtě tak nějak utvrzovala v tom, že Tvoje hodnota je snad menší než ta jeho...

Podle mně, když "nesrovnaný" chlap řekne, že teď potřebuje být sám, bez vztahu, a že Ty seš na něj moc hodná, (že si Tě jako snad ani nezaslouží),
tak to bohužel znamená, že došel k tomu, že má zrovna pocit, že pro něj nejseš dost dobrá a šel by se mrknout po jinejch ženskejch.

Jenomže ten Tvůj zřejmě brzy zjistil, že při dobývání jiných teritorií by musel taky vynaložit spoustu energie a to lenochovi pohodlnému nevyhovuje...


Chce milou společnost, kde se bude cítit jako king?
Chce si zasexovat?
Stačí přece mrknout, nasypat Ti trochu cukrových drobků a jseš k dispozici!

Pro svoje svědomí si to ošetřil tím, že Ti přece řekl, že spolu nechodíte a to je Tvoje věc, že jsi na to přistoupila...

Já vím, když člověk pořád miluje, tak strašně doufá, že se ten druhý vrátí,
že to všechno přece zas bude jako dřív, že už, už, že snad už mu to všechno konečně dojde a všechno bude zase krásné...
Takže na to všechno, na kdejaký "cukrový drobek", velice snadno skočí!
To je ta bezbrannost.
Možná bych i řekla, že v takovém případě je člověk skoro něco jako rukojmí lásky a moc snadno z toho nejde ven.

Teda pokud si neuvědomíš svoji hodnotu a to, jak se ten člověk k Tobě doopravdy chová.

A to, že máš dneska narozeniny, je bezvadná příležitost, přemýšlet o svém životě, o své ceně...
I o tom, že si zasloužíš někoho, kdo Tě bude za Tvoje krásné velké srdce a dobrotu ctít, velebit a nosit na rukou.
A ne to brát jako housku na krámě

Máš právo na svůj krásný život! Na úctu, na lásku! A věř tomu že člověk, který Tě opravdu miluje, by si nikdy nedovolil si z Tebe dělat nějaký trapný záložní padák a ještě si to kdoví jak hystericky nárokovat!

Věřím, že po tom všem nejspíš pořádně nevíš, kde je sever, nicméně:
zvedni hlavu, nejsi žádná jeho rohožka, která se akorát užívá...


K dnešním narozeninám Ti moc přeju, abys hodně brzo potkala člověka, který si Tě dokáže vážit víc... A naučí Tě, že máš opravdu velkou cenu.
Nebo aby jsi to toho příštího dokázala svým příkladem naučit sama.

Myslím, že to jde i bez toho, aby se člověk choval jako mrcha.
Partnerské vztahy jsou o rovnováze.

Hodně štěstí, lásky, síly a sebedůvěry!

atraM » The Phantom Ahoj Anet,
poslouchej, já si taky nemyslím, že tyhle věci jsou až tak černobílý... Co jsem tak sledovala, tak to spíš bývá takové, že se učíme každý od každého.

Máma má něco, do čeho Ty až tak úplně nevidíš a Ty zase něco, co si máma možná může uvědomit jenom částečně...
A navíc má každý člověk v životě spoustu rolí - a ty bohužel tu pravou situaci ještě více znepřehledňují.
Role maminky, skrze kterou jsi doteď povětšinou svoji mímu vnímala, je pro tu duši jenom část - a možná i poměrně zkreslující... Snad víš, jak to myslím.
Tvoje maminka celý svůj život určitě maminkou nebyla.
(Ale byla jí celý Tvůj život!) Takže fakt není lehké se od toho odpoutat...
A vůbec - musíme být ve všem absolutně dokonalí?

Když to vezmu ještě z druhé strany, jak píšeš, že bys ji měla něčemu naučit...

Dobrá, tak teď si vybav školu, kde učiteka hystericky ječí:
"Já chci té strašné holce jenom něco vysvětlit a ona to nebere! A ještě si ze mě dělá legraci! Mám z ní nervy jak špagát!!! Furt mi tu do toho mele nějaké nesmysly a ten její humor no ten je fakt nechutný! Hrůza! Vůbec nechápe, že to s ní myslím dobře!!!"

Určitě nějaké takové ze školy znáš, že jo? A na vlastní kůži asi víš, že s takovýma lidma není moc dobře a něco se u nich naučit, to jde dost těžko, když to berou takhle...


(Ale to byl jenom takový malý rýpaneček )
Jinak Ti moc držím palce


Jo - ještě k těm životům - když s tím pracuju, tak většinou mám tu zkušenost, že u každého člověka jsou jich spíš stovky a stovky, nebo možná i miliony za sebou.
Prostě něco, co bych spíš přirovnávala k nekonečné řadě...
I když to počítání je fakt asi relativní.

atraM » hela215 Ahoj,
mám pořád takový dojem, jako by to byl sen o lásce. Takové té všeprostupující, bezpodmínečné...

atraM » hela215 Ahoj, asi bych to moc neřešila...

Ono to jsou vpodstatě všecko stejně jenom slova - nedokonalý lidský označení pro něco, aby bylo možno se o tom jakž takž domluvit s ostatními.
Navíc tyhle duchovní oblasti mají tolik termínů a označení pro jednu a tu samou věc, že je v tom docela zmatek.
A pokud kamarádka věří, že "nebi" šéfuje Ježíš a mají tam záchody, tak mě to akorát mile pobaví...

Asi jako když se před Vánocema v anketách ptají dětí ve školkách, jak si představujou Ježíška...

Když někdo mluví o své víře či přesvědčení
(já mezi tím moc nerozlišuju, spíš to beru jako něčí osobní filozofii a přístup v životě, který o něm dost vypovídá),
tak to vnímám jako něco docela osobního a vlastně intimního...
Jako výslednici obrovského procesu, jehož začátek a konec je pro nás v nedohlednu.

Co je v jeden okamžik ta "pravá víra" pro jednoho, může být docela mimo mísu pro někoho jiného.
Ale neznamená to, že bychom nežili v jednom světě podléhajícím stejným zákonům.
Jenom je každý zrovna trochu jinde, má za sebou jiné zkušenosti, je mu bližší něco trochu jiného...
Přitom jdou všichni vpodstatě jedním směrem a mluví o tomtéž...

Nebo ještě jinak - k jednomu bodu se lze přiblížit z různých stran...


A duchovní zralost?
Trochu rozporuplná věc sama o sobě.
Obecněji to beru nejspíš tak, že určitá bytost je duchovně zralá už pokud si je vědoma své duchovní podstaty.

Ale to samozřejmě neznamená, že to tím končí...
Možná, že ta absolutní duchovní zralost by se dala hledat akorát u Boha
(a zase jsme u těch termínů )
Ostatní je pro mě ve stádiu nekonečného procesu...

atraM » Najdise.cz Tak to budu taky ráda ,
teď jsem tady prohledala několik vegetariánských kuchařek a jako z udělání nikde nic...
Zrovna když to člověk chce najít!

atraM » Medulienka Ahoj,
nedávno jsem narazila na "vápníkový recept", který jsem chtěla vyzkoušet jako prevenci osteoporózy (kojím),
ale koukám, že ho teď nemůžu nikde najít...
Šlo zhruba o to, jak připravit nemléčnou a snadno vstřebatelnou dávku vápníku.

Pamatuju si, že se to užívá ráno asi půl hodiny před jídlem
(některé potraviny s vápníkem reagují a ten se pak nevstřebá).
Připravuje se to z tepelně ošetřených (kvůli dezinfekci - třeba v troubě) a nasušených vaječných skořápek, které se rozemelou na prášek.
Míchá se to s citronovou šťávou, ale poměr a množství, které se užívá, to si fakt nevzpomenu.

Narazila jsem na to ve vegetariánské literatuře.
Třeba to tu někdo zná...?

Jo a taky si zkus vyhledat nějaké informace co se týká kyselinotvornosti a zásadotvornosti potravin a tak informativně zkontrolovat svoje zvyky a preference
- v současné době převládají v běžně upřednostňovaných a oblíbených jídlech ty hodně "kyselinotvorné"
(bílý cukr, maso, vejce, sůl, bílá mouka, limonády, džusy, sýry, káva,...)
a ničím se to moc adekvátně nevyrovnává.
(Tam nejde o to, jakou co má chut, ale jaké chemické reakce pak dál při trávení probíhají.)

Lidský tělo je sice úžasný v tom, že i tehdy si dovede jakž takž poradit, ale je to na úkor něčeho - hlavně minerálů, kterýma to to tělo vyrovnává, a jejich vstřebávání.
Zdravý člověk je má sice v zásobě, ale pokud je to dlouhodobě, tak jde třeba už i o ten vápník v kostech...

Snad Ti to aspoň trošičku pomůže.
Držím palce!

(PS: hodně zásadotvorné potraviny jsou třeba zeleninové vývary a šťávy, citrónová šťáva, mák, strouhaný kokos, sója, fazole,... a spousta dalších, to nemá cenu psát sem celý seznam)

atraM » Najdise.cz Děvčata, to je zvláštní,
mně vám to, co psal aal-sulkovi zas tak necitelné nepřipadá... Ani netaktní, psal vpodstatě docela hezky, jenom ze svého pohledu.
Ono se ani není co divit, když se tím pořád zabývá, aby ho tohle nenapadlo...

atraM » marcelina1 Ahoj Marcelinko,
vím, že to, co prožíváš, musí být opravdu strašné,
ale věř tomu, že ani s tímhle nejsi sama na světě...
Mám několik kamarádek a známých, které si prožily záležitosti tohohle rázu nebo něco podobného "v bleděmodrém", ale nakonec to přes všechny hrůzy situace zvládly.
Bylo třeba si poplakat, zajít si k někomu blízkému pro pohlazení... Nejlíp k někomu, kdo to s tebou ani nebude rozebírat ale prostě Tě jenom podrží v náručí.
(Máma, kamarádka, sourozenci...?)

Až přejde ta nejhorší vlna, je fajn si uvědomit, že dušičky dětí si vybírají své rodiče. A vědí, jak těhotenství dopadne, i to, že odejdou dřív. A všechno má svůj smysl...
Možná Ti tahle Tobě blízká dušička jako "plod vaší lásky" chtěla jenom říct, že váš vztah není ten pravý, že se neudrží, ať si dáš pozor, že tenhle muž není ten, kterého si zasloužíš, Ten co Tě hodlá celý život ctít, milovat, podporovat a kráčet vedle Tebe...
Někdy je lepší to vědět dřív a nejít do toho, i když to bolí.
Jsou situace, kdy by daleko pozdější zjištění bolelo i víc - a nejen Tebe, ale třeba i několik Tvých milovaných dětí...

Až to nejhorší přejde, můžeš si si v duchu promluvit s dušičkou toho miminka, které odešlo.
Poděkuj mu i za tu krátkou chvíli, kterou jste byli spolu a řekni mu, že bude mít navždy to nejkrásnější místo ve Tvém srdci...

A "prevíta" pošli do háje
- za nějakej čas uvidíš to, jak se choval, stejně v trochu jiném světle.
A jednoho dne mu možná i poděkuješ, že jsi díky tomu mohla potkat někoho, kdo už na Tebe dlouho čekal...

Držím palce

atraM » Namchan však já to taky nemyslela jako
"osmnáctej rok Ti odbyl, tak buch, cvak, šlus a všechno je rázem jinak..."
Určitě se to hodně prolíná jako postupnej proces všeobecnýho přirozenýho osamostatňování.

To číslo beru spíš orientační - hlavně teda pro ty rodiče,
kteří mají počítat s tím, že jednoho dne je opravdu potřeba dítě s láskou "propustit" a neviset na něm do konce světa...

Docela mě zarazilo, že to zřejmě není tak samozřejmá věc, jak se zdá.
A ještě víc překvapená jsem byla, že pokud se tak nestane (aby přestal být rodič na dítěti energeticky "zavěšený"), stojí tahle nezdravá vazba člověka až 30% energie, kterou má k dispozici! A může to přesahovat až několik generací!!!

Tyhle věci se zdravím a nemocí jsou zřejmě vůbec komplikovanější na to,
aby si to člověk shrnul do několika stručných poznatků... Škoda.

Karma... Disharmonické emoce... Generační energetické zátěže... Programování podvědomí... Zacházení proti přírodě... Svobodný výběr duše kvůli specifickým podmínkám... Útěk do nemoci...
...
Napadá vás někoho ještě něco?

atraM » Namchan Ono možná tak i tak...

Znám člověka, který s tím hodně pracuje a ten tvrdí, že za onemocněním dětí většinou stojí rodiče (kde něco není vpořádku).
A tak zhruba do těch osmnácti let pracuje tedy v případě nemocného dítěte hlavně s těma rodičema.
(Nejčastěji s matkami.)

Přijde mi, že to dává docela logiku.
V době těhotenství jsou ty dvě bytosti propojeny na všech úrovních jako jedna a potom, než se dítě osamostatní, je tam stejně silná energetická vazba (i emocionální propojení)...
Pořád jako by to byl jeden systém, i když už to není tak zjevné.

Ona ta příroda to asi přece jen dobře vymyslela - matka, když má na starosti dítě, si z principu nemůže dovolit nějaké oslabení, takže v případě že se jí něco "energeticky nedaří" si tedy může "půjčovat" od dítěte...
Sama je pak fyzicky relativně v pohodě a může normálně fungovat ale o choré dítko se musí postarat...

atraM » Loen Jinak bych se asi podívala, jak silný ten Pluto v jejím horoskopu je...

Je možné, že díky němu ten vliv ČL ani moc nepocítí, ale přidá jí to na schopnosti zregenerovat se z bolestných událostí, posunout se s nima dál (v tom duchovním měřítku)...
Možná to i umocní "smyslnost" a nějaké "zvláštní tajemné vyzařování"...?


Sama mám ČL a Pluta v jednom znamení a domě (i když na nějakou moc těsnou konjunkci to není) a mám dojem, že se mi dost špatně pocitově rozlišuje ten který vliv...

atraM » Loen A v jakým znamení?

atraM » - E - Mně se párkrát stalo, že jsem schválně znovu usínala kvůli přerušenému snu - chtěla jsem vědět, jak to dopadne a tak...

A dařilo se.

atraM » Najdise.cz Co jsem dělala rozbory svým kamarádům homoesexuálům, tak ti zase měli opozice ČL s Venuší a s Marsem
(jeden tak a jeden tak- a je fakt, že každý se projevoval trošku jinak)...

Ale ono spíš hlavně záleží na tom, jak to kdo osobně prožívá.
Pokud je někdo, kdo se se svojí případnou homosexualitou srovná úplně hladce, tak třeba v horoskopu nikde nemusí mít žádnej náznak ničeho v tomhle směru...

Přikláněla bych se spíš k tomu, že ČL na ascendentu zabarví hlavně vnímání světa a vnější projev (něco jako kouřové sklo) a přitom to uvnitř ten člověk může mít i překvapivě jinak.

atraM » UreaNayal ...šikovná...

atraM » hela215 Takže něco jako "Záhada Blear Wich" v egyptském prostředí?

atraM » fileva Ahoj,
moje máma šla do metody podle MUDr.Partykové.
Je to poměrně náročnej (ale bezoperační) způsob, jak se kamene zbavit.
Chce to ale radši nejdřív vyšetřit ultrazvukem, jestli ten kámen není moc velkej (nebo kolik jich vlastně je) a taky mít vstřícného ošetřujícího lékaře, který vás u toho aspoň trochu pohlídá...
A taky samozřejmě nesmírně pečlivě nastudovat teorii a dodržovat postup, ať si neublížíte...

atraM » Namchan To je šikovné...

Já se kdysi naučila horoskopy dělat ještě ručně, tak si vystačím s pár tabulkama.
Ale zrovna v mém případě si stejně musím dávat safra bacha, protože já a čísla... ( )
Tak to po sobě vždycky pro jistotu ještě několikrát kontroluju...
Ty astrologický programy vůbec nejsou špatný...

Ale myslela jsem to spíš tak, že by bylo fajn, mít tu pro ty "míň standartní" prvky horoskopu stejnou možnst ve vyhledávání, jako když si chceš tenhle web prosít podle Slunce, ASCendentu nebo zájmů...

atraM » Petr9 Má tam ČL ve všech domech
a aspekty se Sluncem, Měsícem, Merkurem, Venuší a Marsem...

Ona to teda píše hlavně tak, že nechává velkej prostor k interpretacím.
Něco ve stylu: "Znala jsem jednu, ta měla Černou Lunu tam a tam a projevovalo se to u ní tak a tak... - a znala jsem jinou a ta to měla zas takhle..."

Ty výklady klidně zatím doplň ty "jednoduchoučké" (jenom z té Encyklopedie astrologie os Aubiérové), z toho bych si takovou hlavu zas nedělala...
Ono se s tím širokánským shrnutím stejně bude muset ještě fůru let počkat, až se s ČL bude pracovat dost dlouho na to, aby byly pořádné obecné zkušenosti.
A než tam dávat něco ve stylu Černá Luna je nějaké stigma či co, tak to radši ty jednodušší a zběžnější verze...
Ono z té Livaldi-Launové by se dalo leccos použít, ale tam mi přijde nejpřínosnější takové celkové pochopení a legendy... A vlastně i to, že je tak férová, že si ještě netroufá nic moc absolutně zobecňovat.

Ta Štírka z toho fóra, jak se rozčilovala kvůli té Černé Luně, by mě ale docela hodně zajímala...