Toulavej (* 24.6.1976)
Muž
"duchovně zralý, vyvolený, osvícený atd.." to jsou slova člověka.. Čím více se považuji za osvíceného, tím méně jím jsem. Já jsem Boha nehledal, ne vědomě. Dokonce můj táta si dělal z věřících legraci (slušnou formou), prostě nevěřil. Ale než umřel, začal se měnit. Měl neskutečné znalosti v oblasti homeopatie, bylinkaření, práci s virgulí, nahříváním bodů na těle. Pamatuju se, že jednou přiložil ruku na chlapa (120kg pořez) a ten se v kuchyni během 5sekund sesunul k zemi. On byl obdařenej a viděl nebo cítil co jiný ani netušil. Než umřel, tak jsem pochopil, že čemu se smál, bylo náboženství-církev. Ty řeči o víře apod. On totiž věřil, ale měl svou cestu k bohu. Nenechal si ji určovat.
Vzal jsem si z něj poučení a pochopil, že víra není hezká panenka na ukazování. Když věříš ve Vyšší moc v moudro a Lásku, tak to nepotřebuješ nikde prezentovat. Když najdeš sám sebe a tím i Boha, tak už nemáš potřebu to zvěřejnovat. Tenkrát se táta dopustil jedné chyby a nejen on. To co kdo umí (cítit, léčit, vidět atd..), není jeho zásluhou, ale je to Dar za který je nutné neustále děkovat. Člověk je prostředníkem, pouze předává druhému člověku. A když si tohle neuvědomí, začne se vyčerpávat a postupně dává ze svého vlastního zdroje. Když někomu pomáhám, tak musím děkovat, protože je radost, že to můžu být právě já, nebot jsem tím zároven uzdravován i já sám.
Závěrem: Víra má mnoho podob a vede k ní velmi mnoho cest, ale na konci cesty není Bůh, tam není nic a zároven vše. On je cestou po které jdeme, lidé které potkáváme, vzduch který dýcháme a vše co cítíme.. At věříš nebo nevěříš, nic na tom nezměníš. A nejlepší cesta k víře a Bohu je ta, kdy ho potkáš na své cestě aniž by jsi ho hledal, protože nejsi zmatený z toho co ti jiný člověk nalil o Bohu do hlavy, ale stojíš před ním jak čistý list papíru.. Pak ti nikdo tvou víru nemůže zviklat, ani kdyby vylil moře na pevninu.. utopíš se, ale s vírou, že tě Bůh neopustil..
Toulavej
