Diskuze, Diskuzní fórum

Myslím si, že to je naopak. Lidi se míň setkávají, jestli jsme v éře Vodnáře tak se i tak více projevujeme, a tak si podle mne lidé doplňují chybějící emoce přes net nebo přes televizi.

Napadají me různé odpovědi-například, že lidi přece jen mají (teoretickou) možnost svůj osud více ovlivnit než to zvíře, které je víceméně bezmocné. Potom-soucítit s jedním konkrétním psem a poslat mu pár korun je mnohem jednodušší než "řešit" hrůzy např. na celém africkém kontinentě. Prostě je té bolesti a neštěstí moc a lidi se od toho raději distancují, než by to na sebe nechali dopadat. Raději se od toho odříznou, je to asi i obranná reakce. Navíc kdo třeba denně sleduje zprávy v TV, musí být už z těch hrůz asi otupělý. Je tedy tak nějak snazší se dojmout nad jedním roztomilým pejskem (který navíc přežil) než nad kupou anonymních mrtvol kdovíkde v Kongu. A jinak když půjdu dále, spousta lidí (a speciálně český národ pejskařů) má opravdu radši zvířata než lidi, v extrému si raději místo partnera pořídí poslušného a milujícího psa, protože lidi ho třeba zklamali atd.

chybně odhadnutá situace - tomu nerozumím. Střílení od boku máš pravdu, že dělám často, protože vím, že přinejhorším vznikne podnětná diskuze.

Pociťovaný soucit je obsažený v každodenní běžné mluvě naživo, kdykoliv někdo něco vypráví, něco se někomu nevyvedlo nebo když vidíš nějaké zklamání, blbou náladu, nebo třeba silácké řeči, předstírání...U příspěvků čtených to tak často nevnímám, je to pro mne odtažitější, tam soucit nepřichází tak často, spíš jen u "silnějších" témat/situací. Odtažitost: v diskuzi pod článkem o nějakém úmrtí někde na webu mne rozsekal příspěvek někoho, kdo psal "už se ripuje ?" Nijak ho téma netankovalo, chtěl vědět, zda je nálada na diskuzi nebo na soucit. V televizi jsou silně zastoupené speciální soucitové nebo spíš emoční pořady mnohem dřív než předtím, to nejsou už jen medvídci nakonec nebo statistika mrtvol kdesi daleko.

Vykládám si to tak, že je asi silnější potřeba emocí dodávaných zvenku člověka a kde je poptávka, tam vznikne i nabídka.

přemýšlím...soucítit se psem je pro některé lidi asi jednodušší....jeho záchrana vždy stojí méně než záchrana světadílu... stojí to i daleko méně námahy a většinou je to krátkodobá záležitost...takže pohodlnost? na druhou stranu....je dlouhodobým řešením hladu v Africe posílat peníze?

Znám i názor, že za neštěstí si mohou lidé sami....příklad: když tam mají hlad, tak ať se nemnoží jako myši......kdežto psa možná lidé vnímají jako tvora, který se do šlamastiky nedostal sám..,..

já si nemyslím, že to, co jsi napsal je pravidlo....

vždyt lidé posílají peníze i potraviny při povodních, posílají peníze při adventních koncertech, na kuře, na invalidní vozíky, ochrnuté děti.......atd.

řekla bych, že soucit je individuální....kus od kusu :-)

Možná to bude tím že lidé ztrácejí "hodnotu" na rozdíl od takových psů.

To, co zminujes v prvni casti prispevku, je ziveni se emocemi. Je to podobne, jako kdyz clovek sleduje film/ historicky dokument, procita beletrii atd.
Prispevky do ruznych spolku, to je zase pripad spropitneho, ktere de facto alespon jednou za zivot, zaplati kazdy z nas, pokud jde zrovna do restaurace.
Potom tu mame pokrytecka zvaneni psychopatu z ruznych instituci, kteri stavi soucit ke ctnostem do svetla nejvyssiho, aniz by tusili, ze (falesnou) moralkou nebo vuli, se zadna z ctnosti vynutit neda (leda tak pretvarka).
A pak tady mame tisice pripadu, kdy jeden clovek pomaha druhemu, nekdy i znacne riskuje, kde se jedna o osobu blizkou.
A pak tady mame par tzv. hrdinskych cinu, kde tzv. cizi clovek pomaha jinemu tzv. cizimu cloveku, kdy timto pocinanim sam sebe omezuje nebo napr. i sam sebe ohrozuje na zivote.
Oba dva pripady, jak posledni, tak i predposledni, bych uz se skripenim zubu slovem soucit oznacil(i kdyz to slovo opravdu nemusim, to uz jsou mi milejsi slova jako prostituce nebo porno, ty dela clovek alespon pro penize).
Mezi poslednim a predposlednim prikladem je "urcity" rozdil prave "v siri" neceho, co je nezbytnym predpokladem ke vzniku onoho soucitu. Tim necim nezbytnym je nase totoznost s/ vztah k danemu objektu naseho vedomi(pozornosti), at uz je to tzv. ziva bytost(clovek, zvire) nebo jen vec tzv. neziva (dum, auto, atd.). Cim intenzivnejsi je tato totoznost/ tento vztah, tim vetsi pravdepodobnost vzniku tzv. soucitu je. Dalsi podminkou je, aby tato totoznost/ tento vztah byl(a) pozitivni.
Pokud clovek nekoho bytostne nenavidi, tak pro nej v case, kdy je to treba, nehne ani prstem, viz napr. historie divokeho odsunu ceskych a moravskych Nemcu, jichz od kvetna do cervence 45 cesti partyzani, "partyzani" a jednotky 1. ceskoslovenskeho armadniho sboru pobili a umucili cca. 10tisic(po tom, co predtim jednotky SS, Wehrmachtu a Gestapa pozabijeli v podobnem casovem useku podobny pocet ceskych lidi - taktez civilistu.

- Příspěvek byl smazán -

- Příspěvek byl smazán -

- Příspěvek byl smazán -

- Příspěvek byl smazán -

- Příspěvek byl smazán -