Diskuze, Diskuzní fórum

thééé » Lupi Víš, jakože když nás to někde tlačí, tak hledáme únik. No a tak člověku nezbude, než najít ten bod propojení (srdce) a zjistí, že vyhoštění není o místu, ale o stavu
Takže dovoluji si být součástí Života.

Rekonstrukce
Tak třeba najdeš zálibu v maringotkách a kočování

thééé » Lupi krása, to se dobře čte...
taky se těším, až jednou budu bilancovat
A možná jsi díky cheironu v 5. domě našla ten správný lék na všechny bolesti svých dětí i štěstí jako takového

thééé » Lupi A nebo i: nadšení - zklamání - a pak už ukotvení toho nadšení

Tatjana Micič dokonce toto období spojovala s obdobím během 2.světové války, ale tak věřím, že je to jen v náznacích témat

uvidíme, řekl slepý

thééé » verka96 Nic se neboj.
Zrovna se toho dotýkám vedle v příspěvku pro Lunu. Saturn ve 12. domě, s lunou, to je něco, jako dotknout se své staré části duše.
Je v tom to mistrovství, stará, hluboká, ženská moudrost a takové jako spočinutí toho berana...
Vidím to hezky
(Možná budou trochu s plutem bojovat o pozice, ale to se ustálí)

Jj musím pomalu, vnímat víc tělo, možnosti a okamžik...jinak je to jak s granátem.
(Firdarie, myslím, že je pro tento rok mým vládcem dokonce slunce, jenže v solaru prošlo konjukcí se satrunem, tak je to takové klasické, pomalu ale důkladně a jistě.
Jinak Jupiter, no stále v procesu studia něčeho, od roku 2024, tak to bude asi ono )

thééé » Lupi Třetí rekonstrukce koupelny mě pobavila

Já myslím, že v tom 10. domě může přinést prostě tu svobodu, co se týká společenského sevření...po čem asi všichni toužíme.
Říká se, že jedním z nestarších traumat našeho plazího mozku je přesně to vyhoštění ze společnosti, celku, rodiny...to my čarodějky známe...
Dovolit si být vyhoštěn, znamená jistotu v tom, že jsem součástí celku, ať se děje, co se děje ...

Ale tuším, že tebe už nemusí tolik osvobozovat, vzduchu máš spoustu...
max. tě překvapí čtvrtou rekonstrukcí a nebo rekonstrukcí domu?? Dům jako slunce, osobnost ???

thééé » Sestra Luna
Určitě je Luna už součástí tebe, tak jako každý, kdo projde našim životem.
A César se zklidní, snad tedy...zatím je to štěně.
Nebo cítíš, že to bude divočák? Kdy že je narozený? V ohni?
Možná přichází, aby rozhořel pořádně tvůj oheň, třeba je tvůj čas...
když píšeš tedy o tom Beranu, to by mohla být souvislost a vidím to pozitivně.
Neholduju tradiční astrologii a pro mě je saturn mistrovství, zralost a přínos.
Vede k vytříbení a jakési formě "dokonalosti". Dovede k mistrovství všechno, co se cítí méně. A přináší do vědomí vše, co stojí ve stínu.


U mě tranzit saturnu přes venuši byl fajn. A jako vždy mi přinesl nové lidi do mmého života. Důležité lidi.
Hůře prožívám saturn v 7. domě, tam mi brzdí střelce a to je bolavé.

thééé » cimi Jako elektriku, el.výboje ho mám zažitého taky. To je tím, že něco přichází moc náhle, rychlostí blesku (Věž).
Ale zase tu patří i sny, vize, přátelství, komunity...noví lidé.
Je to energie, která nám pomáhá se příliš na něco a někoho neohlížet, pomáhá nám zbavit se přílišné citlivosti tam, kde to není potřeba.
Dává nám větší odvahu, rychlost a právě i příliv energie a síly.

Může to u tebe znamenat i osovobození nějakých otcovských témat. I když ty jsi úplňková, že? Takže ti přejde v opozici na lunu?
Hmm..
přes lunu mi přecházel před dvěma třemi lety.

Já si pamatuju, jak jsem měla před uranskou opozicí vizi - viděla jsem ženu, jak v silném větru stála a dlouhé vlasy jí povlávaly na všechny strany...a říkala mi: tak a teď už nic nebude jako dřív...
A to je moje Uránie

thééé » MIKULAS

thééé » Buddha/2 Je to tak, komunikační protokol
Někdy stačí i výraz a tón...a hlavně oči

thééé » Buddha/2
Dívej, to může být I tak, že kdo se v běžném životě ke slovu nedostane, může si to vynahradit třeba tady

thééé » Sestra Luna Moje milá Lunečko
určitě by jsi byla skvělá matka a určitě je důvod, proč jsou věci, jak jsou. A to není slabá útěcha, ale fakt.
Jsem si jistá, že jsi byla naprosto Top maminkou Luně a jsi i štěňátku Cesarovi. (Jmenuje se tak?)

Tím, jak jsi třeba pečující o lidi kolem, svoje mateřství žiješ
(Jinak to silné krvácení, jak píšeš Věrce, to přichází po těžkém období.Tehdy se chceme něčeho starého emočně zbavit, propustit to a udělat prostor pro to nové, na co jsme už připraveni)

Když vzpommínáš sev.uzel v 5.domě, ve lvu, tak určitě tě teď Cesar volá do akce a říká, pojď, zapomeň na vše, hrej si se mnou, blbni, válej se v blátě (reaguji na tu fotku ), riskni to....potřebuji vidět tvoje slunce, tvoje rozzářené oči smíchem...to posílí ledviny všech..

thééé » cimi
"Ptám se sama sebe teď často, co je vlastně někoho druhého a co je moje."
No tak nějak vnímám asi úplněk v nativu.
A trochu podobně luny ve 12. domě...
Možná to máme trochu podobně.
Možnost samoty a ticha (ty máš ráda prázdnotu a já ticho :-) ) je pro mě úplně základní potřeba. A tipuju, že obě jsme nějakým způsobem silněji naladěné na kolektivní témata... tak kdo ví, čím u nás bude saturn neptun, viz.vedle..
(A pak je otázka, když základní potřebou je ztratit se v kolektivním poli, kdy je dobré se zase vynořit
Někdy bych prostě nejraději vůbec nevylezla, ale ta potreba spojení je tak silná, že se dříve nebo později začnu snažit...viz debatění třeba tady)

thééé » aktigram Diskuze sklouzla trochu jinam, než k matkám, ale ještě jsem si vzpomněla na jeden hezký příběh.
Joan Borisenko v jedné knížce popisuje vztah se svou matkou. Jejich vztah byl opravdu špatně.
A ta maminka těsně před smrtí řekla jedinou kouzelnou větu : "odpusť mi, prosím" a tím to bylo najednou celé proměněné.
Já si na to vždycky vzpomenu a říkám to mojim dcerám i když ještě nejsem na smrtelné posteli...člověk nikdy neví

thééé » Abelas Ahoj Argyll,
jak jsem psala Budhovi, většinou nevím, jestli příspěvek ostatních ke mě - chápu dobře. Ani tady si nejsem jistá :-)
Tak posbírám drobnosti, které mi z toho vyvstávají.

V podstatě souhlas.
Mě osobně je téma struktury, hranic i meče moc sympatické a přidávám k tomu i řád a pravidla.
Sama jsem se musela touto cestou kdysi vydat, abych se neutopila v tom, co cítím.
Se svým pojetím meč atd. řadím k mužským/maskulinním aspektům. Jsem zastáncem "pojetí" dvou polarit v každém člověku. Tak, že i my ženy musíme (záměrně píšu musíme, protože jsem přesvědčena, že je to nutné) pěstovat obě vtnitřní části, nebo aspekty. Muži taky.
Takže ano, bez strukturovanosti, bez těch čistých řezů, nebo odlesku pravdy/meče se emoce neusměrní. A člověk se obrazně v emocích utopí, ztratí.
Když jsem vzpomněla řeku, tak bych to řekla tak, že mužské aspekty jsou těmi břehy pro vodu. Nebo dům pro rodinu. Takto nějak to používám.

Ale taky mi přijde moc důležité to vyvažování.
Mám kolem sebe hodně žen. Proto vnímám, jak je pro nás důležité se pořádně s emocemi spojit. A málokdo to umíme. Třeba právě následkem nějakého toho velkého zranění, třeba z dětství - se stává to, že se žena vymístí z těla přestane mít s emocemi kontakt. To by asi spíš mohla říct každá za sebe.
Ten ztracený kontakt pak znamená, že když člověk nemá kontakt s emocemi, začnou člověka ovládat.
Často se dají zastrašit jediným "rozumným" slovem /rozum bych klidně spojila s tím mečem/, a nehledají cestu spojení, ale buď obhajoby, nebo zase potlačení.
Ta odvaha zase cítit, i když ze začátku cítit znova to nepříjemné - je cesta k Lásce, jako stavu Bytí.


A druhá věc, která mě k tomu napadla, jako téma k zamyšlení.
Často si všímám u mužů obavu z ženských emocí, a tím pádem - radši to rychle ochlaďme, abych se nemusel s emocema konfrontovat...
Tozn.jestli se ten pomyslný meč nevytasí z nějakých obav.
Na jednu stranu chápu, protože pracuji v ženském kolektivu
Ani toto ale není o vyvažování.
A přitom se můžeme vlastně krásně doplňovat, a podporovat. V tomto vidím tu cestu já.
A dost možná tu hraje roli to bezpečí, o kterém píšeš. Dovolit si cítit, protože toto je bezpečí..a dovolit si to rozumově srovnat, protože to je bezpečné.

Ta výživa žensko-mužského spojení (ať už v jakémkoliv vztahu, nebo i uvnitř člověka) začíná v tom ženině srdci. To je z hlediska energetiky.
A máš pravdu , bezpečí je pro otevření srdce každého velice důležité.

Takto to mám prožité zatím já.
Omlouvám se, jestli jsem tě nepochopila správně.

(přemýšlím, proč jsi na mě reagoval, jestli jsem zněla až příliš - možná jsem se k tématu matky výše až moc rozepsala, ale chtěla jsem asi otevřít ty nuance a trošku to rozpitvat, když už je tu téma. Vím, kolik lidí se tím doslova trápí.
Sama to mám už jakoby za sebou, ale bylo to kdysi moje úplně zásadní téma)

"Ty ve skutečnosti nemusíš komukoli děkovat, že ses mohla narodit sem na Zem. Jsi tu a je to tak v naprostém pořádku."
tak to je dobře, protože zatím jsem se k tomu pocitu nedostala
Jen jsem vydolovala vzpomínku, že jsem tu šla ráda a pečlivě si vybrala rodiče.
A že to je všechno dokonale "vymyšleno".

Děkuji, i tobě ať se daří

(a mmch. s tím psem, to je brutální páka. Sama považuju psa za symbol vnitřního dítěte. Naštěstí mám sama děti a vím, že je v žádném případě neudělám zodpovědné za moji spokojenost, nikdy je neudělám zodpovědné za kvalitu mého stáří. Nepořídila jsem si je proto, aby se o mě jednou postaraly. Tím jsem se zbavila i vnucovaných pocitů viny od matky. Pocity viny považuju za jednu z nejhorších emočních zbraní. Tudy cesta určitě nevede. Tak držím palce, ať to dobře dopadne, i s pejskem. )

thééé » Buddha/2 taky mám často problém pochopit, co přesně ten druhý myslí. To je tou písemnou formou.
Jinak chápu, že jsem asi často nesrozumitelná.

thééé » cimi Moc ráda na to vzpomínám. Šel mi uran přes stelium v 10.domě, postupně, a měla jsem takové asi nejlepší období v životě v tom smyslu, že jsem se cítila jakási svobodnější, volná. Myslím, že mi pomohl u venuše zrušit jakési okovy. I když se dívám na fotky, tak i ve vzhledu, v oblíkání je to období největšího uvolnění.
Pracovně to byla úplně nová profese, bavilo mě to. Ale jak je člověk v tom procesu, tak neumí vše nové hned integrovat. Takže se sem tam objevil uranský člověk, který mi zavařil, a ukázal, jak jsem nesvobodná a v kolektivu "sevřená" :-D. Klasika.
Zároveň mi šlo pluto 7. nebo už 9. domem, tak se zároveň objevovali lidi plutonští, o to víc jsem měla uranskou potřebu je setřepat. Víš, všechno to plutonské omotávání. Cítila jsem, kde jsem svázaná. Tak nějak se to ve mě pralo.
Ale vztahově to nebylo dobré období, asi i tím plutem. Měnili se lidi kolem, doslova

thééé » Buddha/2 Máš pravdu, pocitově je to ve mě.
I když v reálu to tak prostě je, neměly ty babičky, dědečky, kam jezdit na prázdniny, atd. Víš , jak to myslím. Prostě reálné podporující vztahy. To se předává a vrství přes sebe. Je to taková forma vykořenění. To prostě moje děti neznají.
Na druhou stranu vím, že je to nějaký ideál v nás samých, že málo kdo toto má fungující.

A troška filozofování..
Potřebovat něco ve stavu bytí, v Lásce...ano, jasně...to vidím jako kotvu, nebo ten pravý Domov, vždy se tu můžu vrátit a zakotvit...vždy to tu je...nebo vždy tu jsem Já...odtud nahlédnu to, co kdysi bolelo...ale jak to tak my lidé máme, nejsme jen ve stavu, ale v procesu....
Někdy vám mužům závidím, jak vy si to nastavíte rozumově a je to tak ...ale my ženy musíme respektovat všechny ty emoce, které proudí, a musíme je přiznat. Jako opravdu je to nutné, věř mi Je to, jako nechat téct řeku městem, protože je životodárná...

thééé » cimi no, přesně - ta křivda, že si rodiče nesplnili základní, je obrovský balvan. Tohle tahat celý život, tak to je brutální sebetrýznění.
Jak píšeš - že láska tu prostě JE v prostoru, tak to si myslím je největší z objevů. Prostě tu JE, je v někde v centru nás /pokud centrum objevíme/ a je jen na nás, jestli se na ni napojíme. Asi jako na nějakou zvukovou frekvenci. Nebo používám - připojení k elektrickému zdroji. Blbé je, že traumatem se odpojíme od těla a špatně se to pak ladí.

Poděkování za to, že jsem se mohla skrze rodiče narodit na Zem, to se mi nikdy nepodařilo.
Ale chtěla bych to zažít.

Já mám třeba povýšenou lunu a jen dobře aspektovanou, ale ten 12.dům mi dělá obrovskou potřebu nadpozemské lásky.
A jižní uzel v raku odráží staré zápisy - vzpomínky na nějaké dokonalé společenství, naprosto nádherně fungující rodinu. Kolem toho se mi točila většina nenaplnění od narození.
Jsem vděčná,že mám prožitek, že Láska prostě JE, jako stav bytí. Přesto mi nikdy nepřestane chybět ten prožitek podporujícího prostředí/rodiny.
Jako ten symbolický pořádný kořenový systém - a že tohle nemůžu zprostředkovat mým holkám.
Není to křivda, ale je to prostě nenaplněná část. Prostě nebyla už nikdy nebude.
Jenže člověk pak musí uznat, že asi bylo důležitější něco jiného, co se tímto nedostatkem vytlačilo do popředí.

thééé » Sestra Luna Ahoj Luno,
možné je všechno...ale jak píše Věrka, může to být reakce na situaci.

Na gyndě můžou zjistit přesněji - poznají větší vajíčka i ultrazvukem, a nebo se dokonce dělá test z krve, který si platíš. U nás stojí asi 800 zhruba a zjistí ti hladinu hormonů a dokonce, jestli mozek ještě nutí vaječníky k fungování.
Takže zjišťují pravděpodobnost možnosti početí.
Nemusíš si zjišťovat nic a žij si tak, jak to chceš mít nastavené

Jinak se říká, že indiánky a ženy přírodních národů nemívají kolikrát přechod vůbec, rodí do poslední chvíle tozn.vše se dá ovlivnit nastavením celého tvého systému - mysli, emocí, těla, stravy..atd.
(tvé vnitřní nastavení, touhy, vjemy, emoce nikdy prachem nezapadnou ani neumřou, energetickou mízu jde rozproudit kdykoliv )

thééé » verka96 Musím napsat, jak jsme se bavili o Neptun Saturn v Beranu, tak jsem nad tím přemýšlela, protože kolem mě je dost lidí právě v depkách.

A nad ránem jsem ve snu slyšela zpěv velryby (jinak je to moje milované zvíře). Obraz šel jiný (zase kostičky ), ale ten hlas byl zřetelný a probudil mě.
A říká se, že velryba souvisí mj. s kolektivním Vědomím. Tak mě napadlo, že tato konstelace může směřovat právě ke změnám v Kolektivním Vědomí. Tam , kde nás to teď odpojilo, tak proto, aby došlo k dokonalejšímu propojení.



Když jsem poslouchala v prognózách Tatjanu Micič, tak mluvila o podobnostech s obdobím 2.světové války.