Diskuze, Diskuzní fórum

Háňa* » Najdise.cz Člověk se může "změnit" velice jednoduše - když se vrátí ke svojí vlastní podstatě - k sobě samému.
Prostě, když odloží všechna ta moudra, předsudky, odsudky a hodnocení lidí, věcí, dějů, co mu byly v průběhu dospívání vštípeny, ale ve skutečnosti jsou cizí a dělají z něho někoho jiného.
Potom to zase bude on, sám za sebe, a v tom mu bude zase dobře.
Hodnocení, soudy a domněnky okolí budou mimo něj, protože on bude doma - u sebe doma.

Háňa* » Najdise.cz Násilí ... na sílu
Prostě žití pomocí síly. Ať už ve vztahu k sobě, okolí, ...
Rvaní sebe, lidí, dějů, ... někam silou.
Opakem násilí není nenásilí (to slovo je paskvil), ale uvolněnost, volnost.
Volně dýchat, nechávat věcem nolný průběh, lidem volné pole působnosti a děje nechat dít.
Můžeme měnit směry svého putování, úhly pohledu, metody, ale při tom všem prostě nikde u sil ovně netlačit.
Nakonec, všichni víme, co nejčastěji vznikne usilovným tlačením - ano, akorát

Háňa* » Najdise.cz Jistě, že můžeš zaujmout stanovisko, pokud ti zaujímání stanovisek k jednání jiných lidí něco přináší, proč bys nemohla. Tak, jako se někdo rozhodne přestat žít a má na to právo, má jiný zase právo zaujímat stanoviska

Háňa* » Najdise.cz Ať je to jak chce, pořád je to jeho cesta, jeho rozhodnutí, jeho vůle, do které nikomu nic není a nemá ho co hodnotit.
Nejčastěji je naprosto jasné, co by měli dělat druzí, těm, co toho mají ve svém životě k řešení nejvíc.
Ale moc se jim do toho nechce nebo jim to nejde tak, jak by chtěli, tak než by hodnotili sebe, raději svoji pozornost od sebe odpoutají tím, že poukazují na druhé.

Háňa* » seven Žít není povinné. Pokud to někoho nebaví, ať si jde - jeho život, jeho věc.
Mimochodem, s tím "ovce si nemohla vybrat". Copak on si vybrat mohl ?
Ptal se ho snad někdo, jestli se chce narodit ? Neptal - jeho rodiče chtěli dítě.

Háňa* » player Earl Grey s mlékem. Někdy šípkový ze svých šípků.
Jinak si na čaje moc nepotrpím. Suším bylinky, ale pak je rozdávám Já jenom když jsem nemocná, léčím se bylinkami (jitrocel, kopřiva, dobromysl, lípa, .. podle toho, co mi je) - ale moc mi nechutnají, Fofola je Fogola

Háňa* » Sosna zvlčelý

Háňa* » thééé Nojo, smrdí to masem
Občas jim přilepším kouskem mletého. Mají boule i za těma ušima, co je nemají

Háňa* » Bosch Nevnímám. Demokracie pro mě je o tom, že kdo bude vládnout, rozhodnou svobodné volby. Ty proběhly, takže dobrý. A demokrat je pro mě ten, kdo akceptuje jejich výsledek, třebaže se jemu, osobně, nelíbí. Mezi ty se počítám.
Pokud mám pocit, že tady jde demokracie do kopru, je to hlavně proto, že místo skutečných demokratů jsou slyšet hlavně agresivní vykřikovači líbivých vět, kteří ale, přeloženo do češtiny, křičí: "když se neděje, co mně jde na ruku, není to demokratické". Čili, chovají se sami totalitněji, než kdokoli jiný. Pokud na jejich jekot většina neslyší, propadají hysterii a jsou ještě agresivnější. Doufají, že co si nedokázali zajistit volbami, to si vykřičí, vyurážejí, vyobjednají vysíláním hlav, které se jim podařilo vymýt a na tu svoji "demokracii" nalákat, aby šly dělat masu protestujících na náměstích ... prostě bojují nekalými praktikami proti tomu, o čem demokraticky rozhodla většina.

Háňa* » Lupi Jo, když jich je hodně, tak to si vyskakují, to je fakt.
Formace

Háňa* » Sosna zvlčelý Ano, jistě, že máme. A ptáci jsou už tak rozmazlení, že když je třeba, přijdou si říct. Hlavně taky o vodu, dávám jim každé ráno horkou, co zbude v konvici po vaření kafe. Za okamžik vystydne akorát na pití, aby to stihli, než zase zmrzne. Už to ví - jakmile se čoudí z pítka, že za chvíli se mohou jít napít - kouřový signál funguje.
Zajímavé je sledovat, jak jsou rozdíly i mezi povahou různých druhů. Kos je okupant, nejraději by všechny vyhnal a zkouší to, ale neúspěšně. A nebojí se, neplaší, i když jsem hodně blízko. Když není na tabuli pro velké ptáky čerstvé jablíčko nakrájené na čtvrtky, chodí na mě významně upřeně civět do okna. Sýkorky jenom někde ze stromu řvou - dávají o sobě vědět. Hrdličky to mají přes citové vydírání - dostaví se do mého zorného pole z okna, v uctivé vzdálenosti, a pomalu tam chodí a dělají, že z posledních sil hledají v trávě něco k jídlu. Tváří se při tom tak, že to budí dojem, že za pár vteřin je hlady po nich.
Vrabčáci jsou oprsklíci. Přiletí přímo pod okno, to je až na zem, takže je vidím. A když se nic neděje, začnou tam vyskakovat, třepetat křídly, štěbetat ... vyloženě až agrese. Stehlíci se taknějak vezou - když je nasypáno, najednou se odněkud zjeví - říkáme jim klauni, pro to zbarvení. Zvonci jsou takové subky - často ostatnímm ustupují.
Brhlík je největší diplomat - sedí opodál, někde v závětří, žádnou aktivitu nevyvíjí, jen soustředěně sleduje cvrkot a koncentruje se. A když jim potom nasypu, je v krmítku první.
Pak tu máme strakapouda, dokonce u nás v sezoně na ořechu hnízdí. Tomu vykám, říkám mu pane doktore, a dostává ořechy - rozbité na půlky, aby neměl otřes mozku, než se do nich prokutá.
Miluji ji je, je to moje širší rodina

Háňa* » Najdise.cz V první řadě bych se přestala litovat a vidět viníky toho, že já jsem hadr, v druhých.
Prostě bych si "řekl": "No, byl jsem vůl, tak co už".
Naději ? Na co naději ? Že potkáš zase to samé a pojedeš druhé kolo toho samého ?
Ne, raději se dej nejdřív dohromady, protože to by byl jen další úplně stejný kruh.

Háňa* » Onirique Jo, vím, co je dobro a zlo - slova, která lidé používají pro vyhodnocení svých subjektivních dojmů a pocitů z dějů.
Nic víc to není, ve skutečnosti se jen dějí děje.
Jestli někdo hodnotí děj jako dobro nebo zlo, záleží na tom, v jaké roli se ho zúčastní.

Háňa* » andula1 To dává smysl.
Pokud byla zvyklá žít přes druhé - vímat smysl svého žití a pocit osobní důležitosti v péči o ně, mohla ztratit "smysl života".
Je třeba, aby se naučila žít sama za sebe a pro sebe - aby pocit radosti a spokojenosti ve svém žití nezískávala přes druhé.

Háňa* » Loreena Mckennitt Co se děje na jatkách, to všichni víme, takže překvapen by byl málokdo.
Ale je spousta dalších míst, kde by se skleněné stěny šikly - to bychom se kolikrát podivili

Háňa* » Bosch Hrůza. Ale zase, pro bezdomáče určitě lepší, než krabice od pračky

Háňa* » andula1 Ano, pomoci potřebnému je v pořádku, ale zdravá pomoc je, mám-li poslední rohlík, dát mu půlku, ne celý.
A skutečně potřebnému. Necpat rohlíky tomu, kdo o ně nestojí a nepotřebuje je, jen proto, abych já byla za každou cenu dárce a měla z toho dobrý pocit.
Můj hlad není o nic méně hladovější, než jeho. Moje potřeby nejsou o nic méně důležité, než potřeby ostatních. O tom to je. A platí to obousměrně. Třeba i v případě, že tvoje potřeba je nemít kompoty, zatímco potřeba matky je udat kompoty. Tvoje potřeba je při uspokojování na řadě jako první,
pokud se tedy nechceš také chovat nezdravě.

Podle popisu situace se zdá, pardón, že tvoje maminka je ukázkový představitel pasivně agresivního citového upíra.
Vyznačují se zejména tím, že "dávají, až to bolí" - věci, péči, zájem, laskavosti, oběti, ... bez ohledu na to, jestli o to někdo stojí. Neustále páchají dobro, jak se říká. A když to nejde jinak, své oběti k přijetí svých darů a služeb přinutí - argumenty o "dělám to přece pro vás", smutkem, zklamáním, ublíženými pohledy nebo řečmi, ...
Dělají to ovšem hlavně kvůli sobě, ikdyž většinou nevědomě. Vnitřně se snaží vyvolat v druhých pocit dluhu a nutnosti být vděčni, aby si zajistili nebo udrželi jejich pozornost, zájem, úctu, ... prostě, aby si je udrželi.
Občas, samozřejmě většinou zase nevědomky, odchází do nemoci, aby si oddanost svých "obětí" ověřili. Pokud vše neběží dle jejich představ, přijde čas na výčitky typu: "Já bych se pro ně rozkrájela, a žádný vděk. A v tu chvíli jsou tam, kam směřovali - v roli mučedníka, co se málem rozkrájel, ale nebylo to k ničemu, protože "nevděk světem vládne". A jejich oběti v situaci, ve které, ať udělají cokoli, všechno bude málo. Za to všechno, co upír dělal "pro ně", je přece všechno málo, pokud se taky nerozkrájejí.
Já vím, příjemné čtení to asi není

Píšeš, že taková dříve nebyla - co se stalo ?

Háňa* » andula1 6 hodin v čekárně ... No, z toho by praskla žilka každému. To je úroveň

Asi by bylo dobré, aby začala konečně už obstarávat a zajišťovat sebe a svůj hrozný život vynahrazovala taky sobě. A vás nechala, abyste se obstarávali a zajišťovali sami. Jste přece předávno dospělí a máte svou rodinu, děti, odpovědnost za sebe - není tedy důvod, proč by vás měla obstarávat a zabezpečovat.
Jenomže to jí lze těžko vštípit, pokud má jiný pocit - nějakého dluhu nebo co. Ale říct jí to, aby věděla, jak to vnímáte vy - že vlastně dělá něco, co po ní nikdo nechce a přepíná se úplně zbytečně, to by neškodilo (pokud to tak je). Pokud ne, je na vás, abyste svoje obstarávání vzali do svých rukou.
Pokud se má uzdravit, něco bude muset změnit - v první řadě shodit ze svých zad batoh s potřebami druhých a začít se konečně starat především o sebe.

Háňa* » andula1 Je toho opravdu nějak moc, za tak krátkou dobu.
Ale nevíme nic. Datum narození, sám o sobě, žádnou odpověď nedá, z toho se dají vyčíst jen sklony, rizikovější, slabší oddobí, dejme tomu. Ale i kdyby takové období měla, neznamená to, že onemocnět, "haprovat" nutně MUSÍ.
Důležitější je, co se v poslední době v jejím životě děje, co ty sklony posiluje a ji oslabuje. A to nevíme.
Ty s ní žiješ ?
Nemyslím to nijak špatně, ale když jsem se zkusila vžít do její kůže, měla jsem pocit, že se nacházím pod mikroskopem. Cítila jsem cizí strach z mých neduhů, nepříjemný pocit, když mi někdo počítá i žilky v očích, ... Je to jen můj dojem, ale zkusila bych ji pořád až tolik nezkoumat. Strach druhých může člověku dost přihoršit. A taky, zní to blbě, ale, ... tolik ji nepotřebovat.

Háňa* » Tuatha Dé Danann Ano. Občas daruji. Konkrétnímu člověku, konkrétnímu útulku, konkrétní rodině, ...
Nechci za to nic, já už svůj dar dostala - mít se tak dobře, že se můžu občas i o něco rozdělit.

Přes charitativní organizace nebo zprostředkovaně nepřispívám nikdy.