Diskuze, Diskuzní fórum

Háňa* » Najdise.cz

Háňa* » r.radik Myslím si, že máme taknějak dány hlavní "body" na cestě, kde se octneme, ale kudy, jakým tempem a způsobem a za jak dlouho se k nim dostaneme, to je na nás. Někomu to může trvat 20 životů, než se dotrmácí byť jen k prvnímu bodu - poznání.
Život je o učení a poznání. Někdo se učí rychle, někdo pomalu. Nic z toho není dobře ani špatně - prostě má každý svoji cestu a tempo.

Háňa* » Sosna zvlčelý S tím naprosto souhlasím

Háňa* » r.radik Měl bys být hodný. Hm, a to psali kde ?
Měl bys být takový, jaký jsi, proto takový jsi.

OK, jsi nevěrné zviře. Prima, potkáš nevěrné zvíře a můžete si notovat - chápete se, máte to stejně, takže si nemusíte nic vyčítat, špehovat se, můžete si prostě žít v klidu a nic nehrotit.
Hlavně nechtěj po druhém, aby ti vytvářel obraz toho, jaký bys chtěl být ty.
Na to se ti každý vyprdne

Háňa* » r.radik Hodnost ... ty mě zabiješ

Buď sám sebou, hlavně. Až se naučíš žít v míru sám se sebou, se svojí podstatou, potom budeš v míru i s ostatními, podobými.
A až dokážeš mít rád sebe se všemi svými vlastnostmi, přestanou ti vadit na druhých a budeš je mít taky rád i s nimi - prostě takové, jací jsou.

Háňa* » r.radik Držíš se. Prima. Takže jsi hodný, protože se držíš - ale to neplatí
Pusť se - a uvidíš, co se začne dít - čeho je r.radlík schopen

Jasně, že tím chci říct, že si přitahuješ takové lidi, jaký jsi sám - pod tím držením se. Tím klameš sebe i okolí, takže žádné "jsem hodný". Spíš "přetvařuji se, abych zapůsobil tak, jak potřebuji". Ale člověk si přitahuje takové lidi, jaký je ve skutečnosti - z toho je potom právě mnoho zklamání a bolesti - lidi ve společnosti těch, kteří se jim zrcadlí, moc rádi nebývají - nechtějí "se" mít tak na očích. Když už si dávají takovou práci, dělat ze sebe někoho jiného, neradi "se" vidí v reálu

Háňa* » r.radik No jasně, že to pramení z tebe, vždyť přece už naše babičky říkaly "podle sebe soudím tebe" a to v životě neslyšely o těch dnešních slavných zrcadlech

"Vrána k vráně sedá, nedůvěryhodný nedůvěryhodného (rovný rovného) si hledá." Neboli "jaká šla, takovýho našla" ...
Takových pořekadel je - a všechna jsou pravdivá - staletími prověřená
Proto ty nemůžeš důvěřovat druhému a on tobě - potkáváš stejné lidi, jako jsi sám

Háňa* » Najdise.cz To úplně ne, že bych byla zklamaná nebo nešťastná. Občas se stalo něco jiného, než jsem chtěla, ale vždycky jsem brzy zjistila, že to bylo pro mě to lepší.

Háňa* » thééé Mně změnilo život narození - od té doby se toho moc nezměnilo
Jenom jsem se kdysi sama sobě trochu ztratila v tom balastu výchovy a systému, ale pak jsem se zase našla, takže dobrý.

Háňa* » Najdise.cz Samozřejmě - mnohokrát

Háňa* » Antony52 Člověk je nejvyšší forma pozemského vývoje ? Tak to je vtipné tvrzení.
Mně spíš přijde, že člověk je právě ta nejprimitivnější, zaseklá - to on stále něco hledá, po něčem pátrá, nic mu není jasné, hledá smysl bytí .... druh, co se dostal na zcestí.
Každý "pitomý" mravenec nebo čmelák ví, že žije v jednotě a že a kde je tam jeho místo. Taky ví, že není výš nebo níž, než třeba kočka nebo jabloň. Každá pampeliška ví, že není o nic méně důležitá a krásná, než růže .... Všichni ví, že nikdo není výš nebo níž, když jsme všichni tady - že jsme tady spolu proto, že tvoříme jeden celek. Jen člověk ne. Proto pořád potřebuje soutěžit a vítězit, něco tlačit a překonávat, stále hledá soupeře a porovnává, kdo je víc, kdo je mín, kdo je výš, kdo je níž ...

Člověk je nejzabedněnější stvoření ze všech a svojí blbostí ten společný vývoj spíš brzdí, tak je to Ale nemůže za to, je teprve ve vývinu, takže milujme ho, on to snad časem pochopí, jak se věci mají. Pak přestane svoje úkoly hledat a začne je žít

Háňa* » Saly Já to vnímám tak, jak je to v posledním odstavci - že nás nikdo k ničemu nenutí - proč by taky měl, je to naše cesta.
Nemyslím si, že nás někdo zkouší a musíme se někomu zodpovídat, myslím, že se jen učíme - sami pro sebe - životem a každý takovým tempem a způsobem, jaký mu vyhovuje. Hrubý cíl je myslím "daný", ale kudy k němu dojdeme, to si volíme sami. Tak, jak to bývá v pohádkách na rozcestí. Že jsou některé cesty slepé nebo delší, že si zajdeme, to patří k věci

Háňa* » Najdise.cz To už bylo lepší to "nemáme rádi"
Já fakt nevím, nic takového necítím, co kdo dělá, je mi jedno, pokud se mě do toho nesnaží zapojit. Když jo a mně se zrovna chce, zapojím se, a když nechci, jdu si po svém. Pouze v případě, že se mojí účasti dožaduje neodbytně nebo agresivně (třeba mě chce zapojit do hádky, protože má zrovna potřebu se dohadovat), dám mu pocítit, že plýtvá energií. Většinou to stačí a když je zvlášť neodbytný nebo je to často, ze své blízkosti ho odstraním, protože mě jeho snahy ruší v mém žití. Ale to neznamená, že se na něj zlobím - jen chráním sebe a svoji pohodu - ráda mám kolem sebe čisto a svěže
Jeho neodsuzuji, ať si žije, jak je mu libo, ale bez mojí účasti.

Háňa* » Saly Osobně si myslím, že se člověk modlitbou vlastně taknějak uklidňuje, odvádí pozornost od svého strachu nebo obav, které ho obsadily a znemožňují mu smysluplnou činnost. A ten třeba já nemám, takže modlitbu nepotřebuji. Ale věřím, že může fungovat, jenom ne díky pánu bohu nebo Ježíšovi, duchu svatému, apod., že v té chvíli oni něco udělají, ale díky té víře samotné - díky tomu zklidnění.

Jistě, že modlitbu používá ten, kdo v její účinek věří, proč by to jinak dělal. A ono to funguje, protože se mu skutečně díky ní podaří se uvolnit, od toho strachu na chvíli odpoutat, není jím tudíž paralyzovaný a dokáže myslet a jednat "prakticky, reálně" - tím pádem potom uspěje.

Podobný zážitek nemám, že by mi "někdo" dělal něco nepříjemného, škrtil mě, apod., - vnímám jen své pomocníky, o těch vím a s těmi komunikuji (stále, průběžně, nejen v případě nějakého ohrožení). A taky dva duchy v baráku, ale ti mi neubližují, spíš pomáhají - třeba hledat různé věci do domě, které jsem ještě neobjevila a momentálně by se mi hodily - najednou mě "napadne" se jít podívat třeba na půdu zrovna "náhodou" na místo, kde jsou - to už se mi stalo několikrát Takže dobrý

Říká se, že podobné zlé "entity" mohou operovat jen s člověkem, který je ochoten se té jejich "hry" účastnit, protože získávají energii právě z jeho strachu. Pokud ochoten není, ať už se od toho odvede modlitbou nebo třeba jen tím, že na dotyčné "síly" promluví obyčejně bez strachu, třeba řekne "hele, je noc, tady se spí, tak mi tady teď nevrzejte a zalezte někam, ráno jdu do práce" (to říkám já, když v noci NĚCO - a funguje to

Nevím, jak to je obecně, ale myslím, že nijak - že každý má prostě své osvědčené metody. Důležité je, když mu fungují. Jestli jim věří ostatní nebo co si o nich myslí, to vůbec není podstatné. Ale osobně si myslím, že skutečně ublížit člověku může nejvíc jeho vlastí strach.

Háňa* » endymion Nemodlím se. Vím, že všechno dopadne, jak nejlíp to jde. I když se má stát nebo stane něco nepříjemného, vím, že to je ta nejmírnější varianta, jaká byla možná, protože jsem na varování natolik vnímavá, že mi stačí jen lehce naznačit - žádné karamboly tedy nejsou v mém případě potřeba.

Jenom vždycky poděkuji, když je po všem - za info nebo varování, abych si něco včas uvědomila.

Háňa* » Najdise.cz Neodsuzuji, jen se přestávám bavit ... když mě to bavení nebaví

Háňa* » noctua

Háňa* » noctua Žádná situace, kterou TY vnímáš jako nepříjemnou, se nevyřeší tím, že někdo konkrétní odejde - přišel by někdo jiný, podobný. Potkáváme lidi, které na své cestě potkávat potřebujeme - jako "pomůcky" v práci se sebou. Dávají nám možnost zřetelněji vnímat svoje nitro - kde máme něco v neladu a odkud tedy začít ladit, abychom se vrátlili zpátky k sobě, do svého vnitřního klidu a harmonie.
Odejít musíš ty. Ne z práce, ale z role toho, komu ovlivňuje rozpoložení a radost z žití, jestli se někdo chová tak, jak on z nějakého svého důvodu chce. Čili, asi je první tvůj úkol najít ten důvod - proč potřebuješ k dobrému pocitu, aby se lidé chovali podle tvých představ.

Hustá atmosféra může vzniknout jedině tam, kde je více různých energií v kolizi, jeden člověk ji sám vytvořit nedokáže ...

Háňa* » Najdise.cz Jakto, že je nemámE rádi ? Já je mám ráda, akorát nevyhledávám jejich společnost, když vím, že si nebudeme mít o čem souznít Ale jinak proti nikomu nic nemám, ať si každý žije, jak se mu líbí a myslí, co chce - všem přeji, aby v tom svém byli šťastní

Háňa* » Najdise.cz Ano, k tomu se připojuji Prvotně řešit sebe. Dokud má to místo i na tebe nedobrý vliv, těžko můžeš pomoci ostatním - spíš by ses k ním brzy zařadila. Nejdřív bych "ošetřila", abych tomu dokázala "odolávat" já, potom teprve bych se případně pouštěla do dalších akcí.