Duvera - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele včielkaMajka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===

Veľmi sa mi páčia tvoje myšlienky ohľadom dôvery. Mala som v minulosti zlú skúsenosť, keď mi niekto prestal dôverovať a následne výčitky svedomia a pocit viny, aj keď som neurobila nič, čo by z môjho pohľadu niekoho malo raniť. No časom som prišla na to, že sa trápim zbytočne, keďže vlastne nešlo o mňa ale o toho, kto mi nedôveroval asi od začiatku. Inak tento problém s ľudmi nemávam.
Vďaka, že tu táto téma padla a aj iné odpovede ma zaujali...lebo ja osobne dôverujem vždy aj keď občas padnem na hubu, no nikdy to neberiem ako niečo, čo je zlé či vadné na dotyčnom, ale ako vlastnú skúsenosť, z ktorej sa treba poučiť ( to však neznamená prestať ľudom dôverovať). Ani byť ostražitejší, či dávať si viac pozor...skôr sa učím chápať ľudské správanie a konanie, lebo všetko má niekde svoju príčinu, no v základe má každý v sebe to, čo je hodné milovať.
Takže ak niekto sklame môju dôverčivosť väčšinou sa hnevám len sama na seba, ale keď hnev prejde, odpustím sebe aj druhému a snažím sa hľadať príčinu. A spomeniem si aj na staré porekadlá a príslovia, čo tu už tiež padli...aký išiel, takú našiel...rovný rovného si hľadá...a na záver si poviem s úsmevom sama sebe: kto chce kam, nechajme ho tam...nehovor hop, kým nepreskočíš...

Háňa* (* 17.4.1967)
Žena

S tím naprosto souhlasím

r.radik (* 13.9.1987)
Muž

no jo...jsem Panna a mel bych byt hodny a verny, jenze to ja nejsem. Jako na jednu stranu sam sebe miluju, ale pak kdyz udelam blbosti tak se nesnasim.
No co hodnost :-) hezky slovo.

Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž

Pohledy na důvěru se různí, ale já zastávám s dobrým pocitem svůj naivní přístup k lidem a jsem velmi důvěřivý. Snad právě proto, že nechci nikoho podrazit, obelhat, získat nějakým úskokem nad ním výhodu. A hlavně věřit chci.
Je mnoho lidí, co se mi za to pošklebují. Já tu netvrdím, že lidi jsou jenom poctiví a hodní, ale naděje a vědomí toho, že ti občas někdo pomůže a podrží tě v těžkých chvílích, to za občasné zklamání stojí! Není hanba být obelhán, hanba je schovávat svoji zbabělost za nedůvěru a za řeči o tom, jaké jsou lidi svině, že věřit se nedá vůbec nikomu!

Důvěra není projevem hlupáků, ale naopak symbolem silných!

Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž

Nejen sloh, ale pšššt! Ještě by nám zpychla!

Buddha/2 (* 11.10.1962)
Muž

Nejen recht, i krásný sloh .
Tak a od dneška ženskejm nevěřím ani nos mezi očima

Buddha/2 (* 11.10.1962)
Muž

Nejen recht, i krásný sloh .
Tak a od dneška ženskejm nevěřím ani nos mezi očima

Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž

A pak jí máme důvěřovat, že?

Ale má recht, ségra.

Buddha/2 (* 11.10.1962)
Muž

No ty brďo, pak že špatná koncentrace .

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Jak být důvěryhodný? Já si myslím, že když se to budeš snažit nějak naučit (a jakože na to určitě nějaký programy jsou ) tak to bude působit uměle, nebo ti možná lidi důvěřovat budou, ale k čemu ti to bude, pokud to nebudeš až tak úplně ty? Otázkou pak také je, proč vlastně chceš, aby ti lidé důvěřovali?

Schopnost důvěřovat:
Když to vezmu čistě z vlastní zkušenosti - mám tendenci lidem spíš důvěřovat, respektive si naivně (a subjektivně) myslet, že jejich úmysly jsou dobré, nebo přinejmenším lepší, než horší. Pokud nedůvěřuji, pak je to většinou proto, že ten člověk udělal něco, co nedokážu momentálně akceptovat (aneb tzv. zrazená důvěra - což je mimochodem výborný výchozí bod pro práci na sobě) nebo proto, že mi na něm něco nesedí (intuice, ale někdy taky momentální "zrcadlo", odraz nějaké části mě samotný v něm).

A pokud chceš zjistit, nakolik schopnost důvěřovat druhým pramení z tvého charakteru, nebo jestli je to důsledek tvých zkušeností, pak si myslím, že to vyžaduje vysokou míru sebereflexe, naučit se rozpoznat, kdy jsi ovládán strachem a předsudky, kdy může jít o ublíženecké chování, kdy trneš jednou nohou v minulosti, která se současnou situací nemusí mít nic společného..atp...
Když si uvědomíš důvody, kvůli kterým některým lidem nemůžeš důvěřovat anebo když tvoji důvěru zradí, pak ti to může ledacos povědět. Protože otázkou pak zůstává, jestli je to ve skutečnosti možné, zradit důvěru? Buď důvěřuji v druhého jako v člověka a jeho dobro(tu), nebo v ní nedůvěřuji. A není pak zrazená důvěra pouze jen zklamání z toho, že věc nedopadla podle tvého očekávání? A jsme zase u JÁ

Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž

Pohledy na důvěru se různí, ale já zastávám s dobrým pocitem svůj naivní přístup k lidem a jsem velmi důvěřivý. Snad právě proto, že nechci nikoho podrazit, obelhat, získat nějakým úskokem nad ním výhodu. A hlavně věřit chci.
Je mnoho lidí, co se mi za to pošklebují. Já tu netvrdím, že lidi jsou jenom poctiví a hodní, ale naděje a vědomí toho, že ti občas někdo pomůže a podrží tě v těžkých chvílích, to za občasné zklamání stojí! Není hanba být obelhán, hanba je schovávat svoji zbabělost za nedůvěru a za řeči o tom, jaké jsou lidi svině, že věřit se nedá vůbec nikomu!

Důvěra není projevem hlupáků, ale naopak symbolem silných!

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Samanthaa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
Důvěru získáš otevřeným srdcem - zní to jako z románu :-) ale fakt je, že zpravidla člověk prioritně tomu druhému věří, po zklamání již věřit přestává a pokud je těch zklamání více - s vícero lidmi, tak důvěra v lidi klesá. Ale protože člověk je naprogramovaný žít ve skupině, přesněji v páru, tak důvěra jen tak nevymizí.

r.radik (* 13.9.1987)
Muž

no jo...jsem Panna a mel bych byt hodny a verny, jenze to ja nejsem. Jako na jednu stranu sam sebe miluju, ale pak kdyz udelam blbosti tak se nesnasim.
No co hodnost :-) hezky slovo.

Háňa* (* 17.4.1967)
Žena

Hodnost ... ty mě zabiješ

Buď sám sebou, hlavně. Až se naučíš žít v míru sám se sebou, se svojí podstatou, potom budeš v míru i s ostatními, podobými.
A až dokážeš mít rád sebe se všemi svými vlastnostmi, přestanou ti vadit na druhých a budeš je mít taky rád i s nimi - prostě takové, jací jsou.

r.radik (* 13.9.1987)
Muž

ok odhalila jsi me. :-)
ale rad bych takovy byl. Jenze jak to v sobe vzbudit, myslim si, ze to kazdy v sobe ma? Hodnost a vernost??
Kdyz se pustim tak jsem zvire. Ale to preci zas tak spatny taky neni

Háňa* (* 17.4.1967)
Žena

Držíš se. Prima. Takže jsi hodný, protože se držíš - ale to neplatí
Pusť se - a uvidíš, co se začne dít - čeho je r.radlík schopen

Jasně, že tím chci říct, že si přitahuješ takové lidi, jaký jsi sám - pod tím držením se. Tím klameš sebe i okolí, takže žádné "jsem hodný". Spíš "přetvařuji se, abych zapůsobil tak, jak potřebuji". Ale člověk si přitahuje takové lidi, jaký je ve skutečnosti - z toho je potom právě mnoho zklamání a bolesti - lidi ve společnosti těch, kteří se jim zrcadlí, moc rádi nebývají - nechtějí "se" mít tak na očích. Když už si dávají takovou práci, dělat ze sebe někoho jiného, neradi "se" vidí v reálu

r.radik (* 13.9.1987)
Muž

no dobra, tak dejme tomu, ze ja jsem fakt hodny a drzim se a nic spatneho nedelam. No a stejne se tech myslenek zbavit nemuzu, co ten druhy dela.
Ja vim, co rikavaji babicky, maji pravdu.
Tim chces rict, ze takkovy jaky jsem ja, hledam si k sobe lidi??? Hm...to me nenapadlo

Háňa* (* 17.4.1967)
Žena

No jasně, že to pramení z tebe, vždyť přece už naše babičky říkaly "podle sebe soudím tebe" a to v životě neslyšely o těch dnešních slavných zrcadlech

"Vrána k vráně sedá, nedůvěryhodný nedůvěryhodného (rovný rovného) si hledá." Neboli "jaká šla, takovýho našla" ...
Takových pořekadel je - a všechna jsou pravdivá - staletími prověřená
Proto ty nemůžeš důvěřovat druhému a on tobě - potkáváš stejné lidi, jako jsi sám