Diskuze, Diskuzní fórum

Renor » Zitto A já potají pod hvězdou naší
vezmu ruku tvou
a přitisknu ji na svoji duši.
Pak ty vezmeš tu mou
a já se tak něžně tvého srdce dotknu.
Slyším jak bije, snad pro mě?
V tvém objetí náhle jako ovečka zkrotnu
a vezmu tvé ruce, teď obě,
aby ses dotkl moji tváře.
Cítíš jak hoří mi?
Jak vychází z ní velká záře?
Chtěla bych jen říct ti: Lásko moje...

Renor » alassea Milá Beo,
díky moc.

Renor » Zitto Ptala se hvězda srdce tvého,
zda svítí dost silně,
aby tvá láska chráněna byla od všeho zlého
a šla správnou cestou-neomylně.
Ano, řekl jsi.
Díky tvému světlu, jsem lásku našel
nedaleko od naší vsi.
Když měsíc zpoza hory jasný vyšel
věděl jsem, že jsi to ty,
kdo o spánek mě okrad.
Teď pod nočním nebem stojím
a vím, že ty hvězdy nejsou pro mě poklad
To ty ...

Renor » Zitto Co je to vlastně za slovo ten ČAS?
Co znamená a dá se vůbec nějak vysvětlit?
Můžeme při setkání s ním říci, už je tady zas?
Nebo jsme rádi, že tu s námi je
a necháme se do jeho tajů zasvětit?
Tak ráda bych ho chtěla pochopit,
proč někdy letí jako rychlý pták
a někdy se táhne tak,
že je velmi lehké ho polapit…
S tebou se mi čas zastavil už dávno
a jsem mu za to vděčná velice,
vždyť beztak slunce vyjde každé ráno,
i když nepočítám hodiny, dny nebo měsíce…

Renor » Zitto ...až na ty hvězdy,
co ochrání nás před vším zlem
a nechají nás snít si krásný sen
pod jejich dohledem.
Až na ty hvězdy
co na cestu nám svítí,
abychom se po tmě nebáli
Až na ty hvězdy,
jež ochrání i slabé lístky lučního kvítí
a před nimiž se blízko mění na dáli
Až na ty hvězdy...

Renor » Zitto Ano, čas velmi rychle utíká,
květina roste a opět usychá,
oheň se rozhoří,až se zalyká
a vzápětí jeho síla životu uniká...
Zdá se, že vše jednou skončit má
ale pak znovu opět všechno začíná.
Až na ty hvězdy jasné,
ty vydrží i války a katastrofy děsné
až na ty hvězdy, které pro nás každý večer svítí
a na obloze krásný obraz vznikne jako by byl ušitý z třpytivých a krásných nití...
až na ty hvězdy, jež svítí pro tebe a pro mě,
ty vydrží povodně i kruté nenasytné ohně.
Až na ty hvězdy...

Renor » Zitto Z dálky cítím vůni kávy ranní
jež si mi připravil před svítáním.
Ta vůně lákat mě i může,
ne však víc než vůně tvoji kůže.
To, jak něžně jsi na tác kávu položil
a předtím vodu do hrníčku nalil,
i malou růžičku jsi do vázičky na tác přiložil
a tvůj obraz se do horké páry zahalil.
To, když jsi kávu nesl jako vzácnost malou…
Do mých rukou, jež nechtěli se zabývat touto kávou,
Do mých rukou, jež chtěli se tě dotýkat,
ani ta káva nemohla nic namítat...

Renor » Zitto ...jednou snad
nebudeš mě jako přítěž brát,
se mnou se rád budeš smát,
bránit mě a snad se kvůli mně i s časem prát,
nebudem se k cíli hnát,
jen si spolu krásně hrát,
budu mít i já co ti dát
Ano, jednou snad...

Renor » Zitto Vůně kávy ranní,
jež cítí dva zamilovaní
při svítání,
je vůně jež nikdy nezevšední...
Když ona ještě spící,
leží v posteli plné lístků růží
jimiž její nahé tělo večer zasypal.
Na nočních stolcích jen vosk po zhaslých svících,
který stopu po noční romantice zanechal.
A pak když ji jeho polibky ze snu k němu vrátí
a ona ho k sobě do pelíšku jemnými doteky svými zve,
že jejich touha se z jejich srdcí nikdy nevytratí
vědí oba a plnými doušky užívají začátek krásného dne
a ta vůně kávy ranní
je tu pro ně protože oni jsou ti zamilovaní.

Renor » Zitto Snad jako letmý dotek motýla,
jež se o mé srdce svými křídly otřel,
toužím se ti lehce schoulit do klína
a čekat s tebou na ten osudový výstřel.
To až se naše přátelství v lásku změní
bude jako výkřik do ticha noci,
nebudeme potřebovat žádné statky ani jmění,
jen slzy štěstí a naše srdce nám budou ku pomoci...
Jednou snad...

Renor » Zitto I když pršet začne náhle
a obloha se zatáhne
dvě rozpálená těla nechají kapky deště po sobě stékat
a nepřestávají rozkoší a touhou sténat
tam v zahradě v trávě...

Renor » Zitto Snad jen jejich slova se zahradou rozlehnou,
jak si navzájem svou lásku vyznají,
pak už jen své touze velké podlehnou
a ta krásná slova už jen květiny si šeptají.

Renor » Zitto Pravda má svůj rub i líc,
někdy velmi bolí,
jindy nemusí říkat vůbec nic...
osamělé srdce princezny se zhojí,
pokud se přestane bát,
a protože se stále bojí,
bude svému srdci raději dál lhát...

Renor » Zitto Teprve když hodiny začaly půlnoc odbíjet ,
květina poznala, jak ji samota bolí,
raději začala své myšlenky zahánět,
a vzpomněla si na první lásku svojí.
Jak se těšila na každou schůzku s ním,
až se jejich ústa v polibku střetnou,
milovala ho celým srdcem svým,
románek však utnul nedokončenou větou...
A opět ji bylo smutno.
Ano, ona ví...

Renor » Kozoštírek Ten práh štěstí jsem však nemohla překročit
a i ty ses před ním zastavil,
když nenechals mou větu dokončit,
tak ses o mou přízeň navždy připravil...
Vím, že na omluvu je dávno pozdě
tu odnesl snad vítr před soumrakem,
to že jsem se cítila fakt hrozně,
přešel jsi jedním velkým obloukem.
Takže jsem tě ztratila i jako přítele,
což bylo horší než jakákoliv bolest na těle.

Renor » Zitto Pověz, jak lásce porozumět?
Jak se s jinou krásnou dorozumět?
Jak květina pozná,
že ona kapka rosy je ta pravá?
Že paprsky slunce její lístky nespálí
a silný déšť ji celou nepoláme a pak se hned nevzdálí?
Že ve spojení všech třech vidí na obloze duhu,
není asi důvod věřit jejich planým slibům.
Pověz příteli drahý
Kdo je pro naši květinu ten pravý?

Renor » Zitto I květina však touží po doteku letmém,
když kapka rosy stéká po jejím těle,
její krása vynikne na teplém denním světle
a lístky se třpytí
a ona občas směle
natáhne svůj krk k ostatnímu kvítí
a čeká až ji někdo pohladí nebo utrhne...

Renor » Zitto Přivoň si ke květině
a dýchej její vůni,
přibliž se k ní však opatrně a
dotkni pouze zlehka,
jako když větřík vane,
je totiž tak neskutečně křehká...

Renor » Zitto Jsem jen holka co má proč žít,
jsem matka, co si dítě nedá vzít,
jsem žena, co miluje a touží
jsem i ta, co se občas souží,
jsem myšlenkou v tvé hlavě,
jsem ta, co se zamiluje hravě,
jsem ta, co se dívá zpříma světu do očí,
jsem ta co se ptá, co ji ještě život naučí,
jsem ta, co čeká až ji slabost přejde,
jsem i ta,jež čeká, až její šance do dveří vejde,
jsem ta, co cítí ze sna květiny,
jsem ta, pro kterou je její syn muž jediný...
to jsem já...!?

Renor » Twiggina Ahojky Twiggino,
takto, společnými silami, jsme napsali ještě dvě další "pohádky". Jmenují se "Začátek další pohádky" a "Začátek jedné pohádky". Nevím, zda jsi je četla. Podívej se na ně, ta spolupráce je strašně skvělá. Víš, ta nevědomost osudu tvých postav, které se utvářejí postupně pod "perem" zúčastněných. Je to zvláštní pocit, když nevíš, jak to dopadne a snažíš se napojit na myšlenku toho druhého. Však sis to také vyzkoušela.
Měj se krásně a díky za tvou část příběhu.
Papa