Jak básník, kterému verše dojdou náhle,připadá mi, že nemám právo vidět jakoukoli krásu,přesto vídám ve svých myšlenkách stále,jak vyzařuješ tolik jasu...Co když mě oheň z tebe jdoucí spálí na uhel?Jak loď v bouři plující za svým pokladem.Toužím proplout myšlenkami tvými,vědět, co čekáš od princezny zakleté.Vysvobodíš ji sladkými slovy svýminebo ji necháš s jejím osudem?Třeba zakletá v říši strachu marně hledá k zámku klíč,snad leží pod silnou vrstvou prachu,nebo už je nenávratně pryč?Je odsouzena k životu v zapomnění,i když možná tohle její osud není.Kdo ví?
Zitto
Někdo vstává z popela sežehnut ohněm a Princezna oklepává se z prachu Možná zmatená jsi docela možná jenom trochu možná do kouzel jsi zakletá a do hloubky pod tvá prsa vzedmutá schovaný je klíč A ty plná strachu bojíš se srdci říct pravdu
Renor
» Zitto
Pravda má svůj rub i líc, někdy velmi bolí, jindy nemusí říkat vůbec nic... osamělé srdce princezny se zhojí, pokud se přestane bát, a protože se stále bojí, bude svému srdci raději dál lhát...
Najdise.cz
» ZittoSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Beed, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Moc krasne... tak nejak smutne ale velice povedene, klape vam to spolecne