Diskuze, Diskuzní fórum

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Já Ti nevím...
Možná jsem z jiného těsta, nebo spíše Tě jen nechápu (i se zohledněním toho, co jsi dále napsal).
V čem je problém, když někdo napíše (a divím se, že to tu dosud vůbec nezaznělo), že intimní je dlouhý přímý pohled z očí do očí. To pro mne je jedna z největších intimit. S někým je příjemná, s někým ne... Ale to už bych ani psát nemusel. Řekl jsem mnohé a intimitu zachoval. Třebas chápu smysl těch dalších sdělení (si myslím).

Sosna zvlčelý » Buddha/2 Mě mrzí, že teď vůbec nestíhám. Jsem ten strom chtěl rozvést. (A nejen ten.)
Ano, strom z něčeho vyrůstá. Zdravý strom má dobrý kořenový systém. A i ten roste. A má (musí mít) z čeho brát.
A také má korunu, která se větví. Mnoho větévek. Dává květy, plody. /kryt ptactvu i lidem (stín). A mnohé jiné...
A hlavně kmen, kterým to proudí. Shora dolů, zdola nahoru.
A nevyroste hned. Může uschnout i onemocnět. Vítr jej může poškodit, ale on opět obráží.
Je to strom.
A krásným stromům se obdivujeme. A je to dobře.

(A stejně ještě napíšu.)

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Intimita je strom.

(Později rozvedu. Vím, že je to pro mne dosti obsáhlé téma, ale třeba se pokusím o stručnost. Ovšem teď bych neměl čas a klid.)

Sosna zvlčelý » Najdise.cz A vyroste z něho něco, nebo tam tisíc let nic neporoste?
A bude se to zalévat becherovkou?

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Je ovar ten, kdo si myslím?
A kdo je Pluto?

Sosna zvlčelý » Buddha/2 Jakou chceš?

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Copak v každé otázce není už ukrytá odpověď?

Sosna zvlčelý » Bosch I to co není pravda.

Sosna zvlčelý » Bosch Já to mám jednoduché:
Rozhodně nezaškrtávám žádnou politickou stranu (sestavenou kandidátku)!
Zaškrtávám jednotlivce a to takové, které buď nějakým způsobem znám, nebo znám alespoň nějaké výsledky jejich práce (oboje v pozitivním smyslu). Čili neznámou osobu v žádném případě ne.
A nevyčerpám plný počet křížků. Dám hlasy skutečně jen tam, kde věřím. I kdybych měl dát méně než polovinu hlasů z celkového možného počtu (a taky to asi méně než polovina bude). Vždyť člověk může klidně zakřížkovat i jen jednoho člověka, dát jen jediný hlas z celého volebního lístku. Jen mne udivuje, že to dělá tak málo lidí, že většina křížkuje pak i ty, které vůbec nezná, nebo nedejbóže zakřížkuje přímo politickou stranu, čímž poškozuje své vlastní preferované kandidáty.

Jinak chci podotknout, že máme výhodu oproti velkým městům, že na malých městech a obcích člověk přeci jen může, pokud chce, více vidět pod ruce svým zastupitelům. A nemusí tolik podléhat politickému lobby. Tady ani neprobíhá nějaká kampaň, tady Babiše nezajímáme. Já tak budu volit asi 2 za nezávislou kandidátku, 2 lidi za KDU a jednoho za STAN. 5 hlasů z 19 možných pro lidi, jež znám, nebo znám jejich práci a považuji je za dobrou volbu pro zastupování.

Sosna zvlčelý » Bosch Prosím tě, já reagoval na Znovuzrozenou a úvahu o mém otci, jak on se živí. Tobě jsem tu nic nepsal, proč Ty musíš chodit do práce. Na to si snad umíš odpovědět sám.

Sosna zvlčelý » Znovuzrozená Omyl. Otec začal malovat pochopitelně proto, že ho to bavilo (ve svých 24 letech, do té doby nevzal štětec do ruky, leda tak malířskou štětku a štětec na natírání, což bylo blíže jeho původní profesi zedníka). Ale časem zjistil, že se tím docela dobře uživí. A protože byl vždy trochu bohém, kterému se nechtělo dodržovat pracovní dobu, tak pro něho toto bylo vysvobozením.
V roce 1990 se hned postavil na vlastní nohy. Jel ve dvou rovinách: na prodej a pro sebe. To na prodej bylo pro turisty (zejména cizince). To ho bavilo méně, ale rozhodně se nedalo říct, že by ho to nebavilo vůbec. A ani to, že by to flákal. Jen Karlův most a panorama Hradčan, Zlatou uličku atd. by namaloval už zpaměti (z různých pohledů, věřím, že by to dal snad i z ptačí perspektivy). Ano, takové obrázky šly na dračku, také byly za nižší ceny. Občas po shlédnutí takových obrázků však přišel za ním nějaký zájemce přímo do ateliéru (galerie měly svolení dávat kontakt). Takový člověk se zpravidla vyznal více. A o Zlatou uličku rozhodně nestál. Tam pak docházelo na velké smlouvání, protože takový člověk si vybral obraz, který otec prodat nechtěl. A když, tak za cenu, která i pro zájemce byla vysoká. Někdy se nedohodli na rozumném kompromisu, ale často ano. A díky jednomu obrazu bylo vyděláno na delší dobu dopředu (přičemž malé kšefty se nezastavily).
Pravdou také je, že otec pravidelně (každý rok alespoň jednou) vystavoval v zahraničí (Německo, Rakousko, Itálie, Francie, Dánsko). Tyto výstavy byly prodejní, to se vyplatilo. A často pak přijel nějaký zájemce z té země opět za ním do Prahy, často překupník obrazů, který jich třeba pět šest koupil (v zahraničí se dalo na neznámém malíři s dobře zvládnutou technikou olejomalby asi dobře vydělat).

Hele, takhle to vypadá, že si otec žil jako prase v žitě. Nežil. Jeho bohémský život byl nákladnější, než třeba můj. Prošustroval to vždy rychle. Ale užil si. A dělal to, co chtěl. Teď v důchodu tvoří méně, takže i přivýdělek poklesl, ale pořád i v drahé Praze zvládá. Ale stojí trochu v pozadí, nesnaží se prodávat za každou cenu.
Tolik snad jen pro dokreslení. A nemyslím si, že právě můj otec by byl tou výjimkou, která jen potvrzuje pravidlo. Protože těch otcových kolegů s podobným osudem znám osobně více. I ty, které to skutečně neuživilo. Ale i ty, kteří asi nebyli úplně špatní, ač to nebyli akademici a do žádných takových okruhů nepatřili.

Sosna zvlčelý » Znovuzrozená Hele, mě ta odpověď také nepřekvapila. A dokonce mě nepřekvapilo ani směřování diskuze od zakladatele.

Sosna zvlčelý » athéna1 A kterápak Vy jste?

Sosna zvlčelý » vuvuzelka Hele, schválně jsem se nad tím zamyslel. Nejprve bych nechal stranou slepice, zamyslel bych se nad trávníkem. Ale ber to jako laický pohled, tak doufám, že to zohlední i ti, kteří se už už chystají rozcupovat mě.
Města jsou v létě přehřátá. A takový trávník přináší ochlazení. Nerozpaluje se beton, dochází k výparu... Ale doufám, že na zavlažování nepadnou pak nějaká kvanta pitné vody! Takže v místech, kde to neruší historický ráz města a okolní zástavbu - proč ne? Copak to někdo zdola z ulice uvidí? Jsem přesvědčen, že se to bude dít ve větší míře. A pochopitelně někde na střechách na Malé straně a Hradčanech si něco takového představit vůbec nedokážu.
Slepice už jsou takový bonus navíc. V této části města si to moc neumím představit. Zvláště když jsou známy soudy, kde člověk z Prahy se přestěhoval na venkov a pak se hádal se sousedem, že ráno kokrhá kohout. Nebo jinde se soudili, že zapáchá kravín. Každopádně často bych raději potkával slepice než lidi. Mně slepice nevadí, ale tady si to fakt moc představit nedokáži. Někdo musí být první, třeba se to ukáže nakonec jako dobrý nápad!

Sosna zvlčelý » vuvuzelka Ale nekličkuješ při tom mezi slepičincemi. Zatím...
Už moje babička říkávala, že jedna z největších "bolestí" je, když to proteče mezi prsty nohy. Nevím. Přestože pocházím z vesnice a slepice jsme měli, tato zkušenost mne neposkvrnila.

Sosna zvlčelý » vuvuzelka Já bych zatravnil Václavák a dal slepice tam. A nařídil bych tam chodit bosky.

Sosna zvlčelý » :o)) Nori (Rovnou předesílám, že to bude delší, protože nechám trošku plynout myšlenky, vzpomínky... A může se to vázat na více příspěvků zde.)

První stupeň (za nás 1.-4. třída) jsem měl kliku (fakt kliku, stálo to za to), že jsem chodil do vesnické malotřídky v sousední vsi. Tam nás dovezl ráno autobus, domů jsme chodili pěšky polní cestou a v závěru přes les. Často jsme však dělávali různé odbočky, okliky, brali to se spolužáky z jiných vesnic přes jejich ves, takže cesta trvala v rozmezí od 50 minut do 5 hodin (to když napadlo tolik sněhu, že jsme cestou domů začali stavět sněhové pevnosti, válčili, skákali do závějí a zapomněli úplně na čas. A najednou... byla tma! To byl tenkrát průser nejprve od rodičů a pak druhý den i ve škole, protože rodiče s obavami telefonovali do školy, jestli nejsme po škole. Ale aby jediný z nich šel naproti, to ne!
Když bylo hodně sněhu, tak některý z rodičů pracující v JZD musel vzít traktor a projet nám kolej, aby se dalo jít domů. A když se to nestihlo, tak starší prošlapávali cestu mladším (což taky zdržovalo, protože jsme místo prošlapávání hráli na to, že musíme jít všichni ve šlépějích prvního a nesmí se stoupnout mimo, takže první dělal všelijaké kličky a smyčky... Prostě se domů nedalo dostat včas. Nemluvě o tom, že od křížku nad lesem se výborně jezdilo na školní aktovce až dolů na kraj vesnice. A když jsme to sjeli, pochopitelně jsme se vrátili a jeli zas a zas. Nač chodit domů pro sáňky, no né?
Ale zpět ke škole. Ta měla to kouzlo, že nás v našem ročníku bylo jen 7 dětí. Proto v jedné učebně byly vždy dvě třídy současně. Vždy prvňáci s třeťáky a druháci se čtvrťáky. Dohromady nás bylo v učebně jen 12 + učitelka.
Díky tomu malému počtu dětí (ve městě v té době sedělo v učebně přes 30 dětí)Za sebe říkám, že to byl skvělý model. Učitelky nás vedly k tomu, aby starší mladším pomáhali, takže zde nebyla jen komunikace se stejným ročníkem, ale i starších s mladšími (ony ty dva roky vypadají pro někoho možná směšně, ale pamatuji, si, jak jsme ty starší brali jako "velké", jestli je Ti 6, nebo 8, je v tom věku čtvrtina života ).
Učitelky s námi trávily mnohem více času, "nezašívaly" se o přestávce v kanceláři. Uvařily si kafe a s ním šly do třídy. Bylo to však i z důvodu, že třeba v zimě se topilo přímo ve třídě uhlím ve velkých litinových kamnech. A když při mrazech jsme přišli do vymrzlé třídy (zvláště v pondělí), tak učitelka dala na první hodinu čtení: Seděli jsme v půlkruhu na židlích kolem kamen, na kolenou čítanky, jeden vždy předčítal nahlas a střídali jsme se. V kamnech praskalo a my si ani nepřipadali jako ve škole (na to jsem se vždy těšil).
Co se týče vzdělání v této škole, nebyl žádný problém. Dokonce mi přišlo, že na 2. stupni jsme byli i mírně napřed před dětmi z větších škol, ale perspektivou deseti let jsem nám možná nekriticky fandil. Snad jen škoda, že ředitelka byla velká soudružka, takže jsme nebyli uchráněni takovým zbytečnostem (až zvrácenostem), jako neustálé připomínání vedoucí úlohy Strany, poukazování na rodiny dětí, jejichž rodiče byli ve straně, přesvědčování ke vstupu do Pionýra (výhružky, že se nedostaneme na školy) a strašení, že v Americe vyvíjí atomovou bombu a chtějí ji na nás hodit. (Bratr najednou nechtěl chodit do školy, hrozně se tam bál, protože jen doma měl pocit bezpečí. Pak se ukázalo, že se bojí, že ho budou bombardovat američani. Vysvětlení reality ho uklidnilo, ale zase se bála mamka, kdy on ve škole řekne, že to není pravda, co ředitelka povídá.)

Na druhý stupeň (5.-8. třída) jsme už jezdili do města. Tam i zpět autobus (docela mi ta cesta domů přes les chyběla, ale zase po škole jsme byli pořád venku). Ve třídě nás najednou bylo asi 34. A musím říct, že jsem k tomu tam moc dobrý vztah nezískal.
Už tehdy se objevila šikana mezi dětmi. Přestože mne nikdo nešikanoval, pamatuji si ty neblahé pocity, které jsem v její přítomnosti zažíval. To je v člověku hluboko.
Nejvíce šikanovaný spolužák byl současně nejnadanější. A když se po revoluci objevila možnost jít na víceleté gymnázium, byl to on sám, kdo doma rodiče přesvědčoval, že tam chce. (Bohužel, bůhví proč, jej to dostihlo i tam, přestože měl být v kolektivu "nadanějších" dětí, nakonec odešel i z této školy a tím se pro mne jeho stopa zcela ztrácí. Učitelé na gymnáziu se tím nějak odmítali zabývat, přestože se to všeobecně vědělo, že se mu neustále ztrácí věci, svačiny, domů že šel bos... Ale protože ho vysloveně nikdo nebil, tak se s tím nic nedělo. Přestože i to je pochybné. Prostě mu netekla krev...)
V 6. třídě jsme dostali naštěstí (a vědomě říkám naštěstí) nejobávanější učitelku školy! Postrach. Ta když zařvala, tak skoro praskaly okenní tabulky. A ruku měla pádnou. Zde jsem nucen až nesouhlasit s jejími metodami, přísahám, že to párkrát přehnala - kam se hrabe rákoska?
Ale na straně druhé získávala plusové body tím, jak se nám věnovala. I mimoškolně. Nemluvě o tom, že jsme si pamatovali, že náš ještě za bolševika upozornila, že není členkou KSČ a tudíž ji nebudeme oslovovat soudružko, ale paní učitelko (což jsme si uvědomili hlavně po revoluci, kdy na nás učitelky, které dříve soudružské oslovení požadovaly, nejednou řvaly, že nejsou žádné "soušky"). Vštěpila nám kázeň. Ale současně zavedla ve třídě mnohé demokratické praktiky (nechávala nás o spoustě věcí hlasovat a rozhodovat si je). A dokázala zkrotit i největší grázlíky, čímž je však uchránila od větších problémů. Vlastně nikdy nad nikým nezlomila hůl. A z drsné kázně pozvolna slevovala. Už mohla...

Jenže v té škole bylo učitelů mnohem více. A někteří byli zlí. A hlavně podlí. Nevím proč. Zažil jsem šikanu spolužáka od učitele! Selhání jednotlivce? A nebylo těch jednotlivců na školu nějak moc?
Nejlepší učitelé byli ti nejmladší (čerstvě po VŠ) a nejstarší (před důchodem nebo již v důchodu). Oproti tomu čtyřicátníci působili vyhořele. Jejich učení často vypadalo stylem: "dělejte si zápisky z učebnice ze strany č..., příští hodinu zkouším!" A když se někdo zeptal, že něčemu nerozumí, byl označen před celou třídou za blbečka. Pak se raději nikdo neptal. A seřvat pravidelně třídu na počátku hodiny za něco, co jim bylo provedeno v třídách jiných, hned po seřvání, kdy nás vystresovali, rozdat papíry a psát písemku... Tím nám chtěli povznést ducha? Ubíjelo nás to! Báli jsme se projevit, zeptat se na něco, dělat něco samostatně (zpravidla přišel řev). Ale potom jsme se dozvídali (a rodiče na schůzkách), jak jsme hrozní, nesamostatní, pasivní... Kdo to z nás dělal? A proč u některých učitelů jsme aktivní dokázali být?

Z výše napsaného je vidět, že mám ke druhému stupni rozporuplný vztah. Že jsem nelitoval, když jsem některé učitele už nikdy nemusel vidět. A některé bych chtěl mít dále. Padesát na padesát. To se mi zdá však málo na to, že šlo o základní školu.
Své postřehy jsem měl možnost porovnávat s mnohými jinými názory, takže pochopitelně není to tak všude. Někdo řekne, že jsem měl asi smůlu. Nemyslím. Osobně to za smůlu nepovažuji a určitě se nesnažím hodnotit celé školství podle své vlastní zkušenosti, do takové neobjektivity nejdu. Vlastně to nepíši jako hodnocení, jen vzpomínám na své prožitky.
Ale stalo se mi několikrát, že jsme s lidmi (nešlo o spolužáky) vzpomínali na školy (základní). Vycházel jsem z toho nejhůře. Oni měli samé hezké vzpomínky. Ale když jsem řekl i své negativní vzpomínky, najednou to z nich začalo lézt: "No jo, u nás se vlastně taky stalo..." Vytěsnili to zlé? Nebo najednou tahali to zlé, aby moje přebili? Nevím. Jen se ukázalo, že nějakou negativní zkušenost si nesla většina z nich. Třeba ne na vlastní osobě, ale viděli to u spolužáků. Ať již šlo o chování učitelů, spolužáků, nebo způsob výuky.

Jak to vypadá po letech? Nějaké třídní srazy moc neprobíhají, opravdu tak po deseti letech. S nikým nemám problém se setkat a třeba poklábosit u piva. Ale pravdou je, že co se týče mě, tak ze ZŠ nemám skutečného velkého kamaráda ani jednoho. A rozhodně to není z důvodu, že bych byl asociál a nekomunikativní. Jen jsem už tehdy věděl, že jsem tam neměl žádnou spřízněnou duši pro jakýkoliv z mých zájmů. Prostě jsem přečkal díky své přizpůsobivosti. Doufal jsem je nalézt na SŠ, ale ani tam jsem nepotkal (přestože zde jsou vztahy a kontakty se spolužáky mnohem četnější a vřelejší). Poznal jsem, že kamarády budu muset hledat v jiných kruzích , což jsem také následně realizoval. Za sebe mohu říct, že mně v socializaci, jak se zde v diskuzi občas skloňuje, škola vůbec nepomohla. Já byl tak "socializován", že mě spíše škola brzdila. Třeba i přístupem, jež občas někteří z kantorů (a obecně dospělí k dětem) rádi uplatňovali: "Až budete dospělí, můžete se k tomu vyjádřit, teď o tom nebudeme diskutovat!" Zde jsem fakt rád za naši třídní, že toto nikdy nečinila. Přes to si v sousedních třídách říkali, jací jsme chudáci, že ji máme. Všichni asi ne, ale mnozí z nás jsme věděli své a neměnili by.


Tolik jenom tak ke vzpomínkám na moji ZŠ. A třeba závěry, které díky tomu činím dnes, mohu napsat někdy jindy.

Jen bych rád řekl jedno: Strašně mne rozčiluje, setkávám se s tím docela často, když si lidi stěžují, že učitelé (školy) nevychovávají dobře žáky! To se mi otevírá kudla v kapse. A často to zaznívá z úst rodičů právě nějakého nevychovaného dítka!
Škola má mít funkci především vzdělávací! Pochopitelně se na ni váží i další věci (právě i ona socializace atd.), ale vzdělání má být to hlavní a prvořadé. Výchova je záležitostí rodiny! A nemít základy z domova, škola nic nezachrání, byť by byla sebelepší. Ani ve vzdělání, ani ve výchově.

Sosna zvlčelý » Roseanne Neboj, to je Pluto ve Tvém radixu, ne v radixu Tvého baráčku. Zatím jsou bubáci spíše tady na Najdise.

Šišmár, Boschi, nestraš tu Roseanne! Ty to sice myslíš jako bžundu, ale člověk se starostmi klidně může vzít vážně to, nad čím za normálních okolností a klidu by se zasmál.

Sosna zvlčelý » player Jenže bys nejdřív musel uplatnit rákosku na rodiče (nejen, těch dospělých by se našlo mnohem více), kteří své ratolesti nechali zvlčet - a kua!

"Jelikož chtěl děti do hlaviček mlátit, musel jsem jeho proslov zkrátit."

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Jsme si to asi s Boschem rozdělili. Já převzal poziho argumentaci a on blokování. No ačkoli... Myslím, že nechám na Tobě, jaký názor si chceš udělat. Takový budeš mít. Nerozdmýchával bych to více, když už to pak není ani k tématu.