Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Lupi No když tě to vyděsí, tak je to přecijen jiné než vysněná bohatost amazonských pralesů v pozdním odpoledni. Emoční náboj obrazu není nutné aby děsil, spíš může otevírat, plynout. Jsem moc rád, že jsem tím prošel, léta s těmito problémy zápasím, a teď konečně, snad, posun k lepšímu.

dan162 » Lupi No ona ta tvá představa není neutrální, ale je děsivá.

Velkej kvádr, několika tun se sune ulicí za hřmotu a smradu. Je to děsivé? Není. Náklaďák z šutrem z lomu projel kolem. Smrdí, ale neohrožuje. Ale můžeme si z té představy udělat místo neutrální nějakou nepříjemnou, ohrožující, protivnou...Hodnocení vjemu je naše. Je sníh hrůza hrůz nebo božská věc? Napíšu (nešikovně) písmenka a fakt, že si je interpretuješ děsivě říká, že je tam v tobě nějaký zvyk to tak číst. A dokonce tak silný zvyk, že některá povzbudivá slova měnící celý význam děsem vypadnou ze zorného pole.

Ehm a jak jinde (zhruba) píšeš, sami si vytváříme energie, které na nás dopadají...

Pozoruju na sobě, jak mám pikovteřinu od vjemu na hodnocení a až pak z něj vytryskne emoce. A to hodnocení je moje, tím mohu vše ovlivnit, když pro příště najdu, jak si to zpřeházet. Někdy je hodnocení vzorcové z traumatu, někdy zvykové, často překvapivé až nečekané, někdy se teprv tvoří...Zajímavé se pozorovat.

dan162 » Lupi zase barvitá představa, asi potřebuješ trpět...a co když ne? nebo jen první den? nebo jen tehdy, když chceš aby tě to dráždilo?

dan162 » Buddha/2 No mám to bohužel naopak, čtu to svýma očima a vždycky to není blízko tomu, co chci říct, jak to má působit, tak něco změním, pokus omyl. Děláš to tak pěkně, jak to nedokážu, závidím :-) Kdybych šel po tvém, nic z příspěvku nezbyde. :-D Deset je průměr, ne maximum. Zkusím víc cizí oči, díky.

dan162 » Lupi Učím se jak snížit svůj důraz na obsah (Merkur), to ostatní jakoby v té chvíli nebylo, zůstává jen uvnitř. Po desáté editaci to bývá lepší. Díky za toleranci, stejně se to učím. Pro jiné automatické, pro mne ne.

dan162 » Lupi Sorry, jsem příliš v pozornosti na obsah než na vyznění, učím se to, ale ne vždy to vyjde. Upravil jsem ten příspěvek. Je jasné, že když bych se na to díval, klidný bych nebyl. Ale zevnitř to je právěže překvapivě pohoda, i když to zní drsně. Nějaká mírná občas teplota, nějaké tahání, ale jím třeba i brambory, nevypadá to omezujícně, jen nezvyk vlasců v puse. Tebe taky evidentně nepřipíchli na křeslo, takže žijem dál :-)

dan162 » Lupi Říkal jsem bezbolestné a poté bez prášku na bolest?

dan162 » Lupi Ano, pomáhá. Neřeknu ženské kolektivní nevědomí, ale jo. Jste na to navíc zvyklé.

dan162 » Lupi update: je to překvapivě bezbolestné.

Jde o zásah do prostoru těsně za kořeny bývalých zubů, když kost je zeslabená třeba zánětem nebo chybějícími zuby tak, že by implantát trvale neunesla. Jednostranně uřezat a zvednout okostici, nacpat tam membránu pro oddělení, pak vtlačit umělou skoro tekutou kost z granulátu, pro lepší prorůstání doplnit vlastní krevní sraženinou a sešít, protože je to v místě řezu nyní tlustší a umělá kost by se vyplavila. Trvá to asi 1,5hodiny, nic hrozného. Pět lidí kolem toho tancovalo, z toho dva doktoři, není to triviální. Kost se časem zpevní a proroste vlásečnicemi, za 14 dní vyndat stehy, za půl roku další krok k implantátům. Bezbolestné, po 26h mám pohodu, lebka citlivá na dotek, antibiotika preventivně, nesmrkat, nekýchat, vyhnout se chřipce, prášek proti bolesti nebyl potřeba. Když umrtvení při zákroku slábne, tak doplněj, v poledne skončili a za hodinu až dvě jsem opatrně obědval. 11.000,- za doplnění pod chybějícími 4 zuby. Tak se doplňuje kost :-)

dan162 » verka96 Jsem na tom podobně...dnes doplnění kosti. Jo, drahé to je, to teda jo. Obdivuju jak ta medicína pokročila, nebolí to i přes velký zásah, a i poté mám bolest tak malou, že jsem si nevzal nic proti bolesti.

dan162 » thééé Ehm, on je přítomen Uran...A energie se hromadí docela dlouho, zatím bráníme stávající stav, to podle mne dlouho nevydrží.

dan162 » thééé Ahoj,

tak on počátek leží kdesi dávno v roku objevení Urana, od té doby se to postupně přeskládává :-) A od nějaké chvíle (která může nastat 2026) nastalé změny jsou natolik viditelné, že jsou zpětně hodnocené jako poloplná sklenice, ne už jako poloprázdná.

Kolektivních změn ok, přirovnal bych to k jemnější verzi šedesátek, kdy Uran s Plutem byli v konjunkci, tady půjde o trigon. Ale klidně i individuálních změn - běžné tranzity těchto planet mají a budou mít spojenou sílu.

To, že "zlomový" mne napadlo intuicí jako první spontánní odpověď, nevěřil jsem tomu a až pak jsem se podíval astrologicky.

dan162 » thééé Pěkná otázka...můj názor je, a nevím proč, že půjde o rok zlomový. Koukám na energie, které obloze povládnou, a je to do května působící spojená síla Neptun-Saturn (už je s námi půl roku), kde basu jim tvrdí Uran. Když tohle přejde, začne koncert Pluto-Uran-Neptun, do konce roku, tedy 2026 nemá odpočinek, jen dva poločasy.

Už nějaký čas sledujeme, jak se tvoří nové principy fungování a ze starých zbývá jen fasáda, tak bych řekl že to bude houšť a větší kapky. Dlouho probíhajících změn si tak všimne i slepý, protože se odrazí v událostech. Nedávám tomu nálepku dobré nebo špatné. Na nás je to dokázat přijmout, ne hodnotit.

dan162 » Lupi Mexiko? Nevím, pochytil jsem to místně.

Předbíhání sama sebe - to možná znám: huba mluví a já jen sleduju, co že to říkám. Většinou předčasně nebo nevhod. Spíš to je ku prospěchu, prodával jsem barák, a s úžasem sleduju, jak říkám kupujícímu jako první všechny závady domu, pěkně natvrdo. Koupil to.

Ad plesnivý šanony atd. - to ale je velmi zajímavé, nejen pro tebe si myslím. Lepší než seriál :-D Nikdy nevíš, co přistane za téma, kdy, a jak zareaguješ. Osvobozující, ne vždy příjemné, a začne to třeba nějakou minipříhodou, která by jinak zapadla a ukáže se, jak velký ledovec je schovaný pod ní jako její důvod.

Ne, nevysolím, mám ohledy, až příliš. Ale to takhle jdeš krajinou, jsi kdesi u mne, a pořád divně žádná závora na cestě, kulometný hnízdo nebo aspoň ochranáři v teréňáku na patrole. Ani nevíš, že jsi v centru. Když se necítím bezpečně, tak to neřeknu a kupodivu poutník to nepozná a jde dál. Je to hodně o tom s kým jsem, s někým víc poslouchám a víc říkám, co cítím, vnímám, s někým se omezím na povrchní kecy a šáteček.

dan162 » Lupi Mexiko - pardon, oficiálně Mečeříž.

Od Konětop je to údolí před Beranovou roklí doprava, ještě v padáku dolů. Vůbec netuším jak vzniklo, sklání se doleva, ale nemá dole stálý potok. Nějaká voda, protože tam je někde jíl, častěji písek.

Jestli nic netajím? Vědomě ne, nevědomě asi dost. Informace ven jdou, emoce částečně, stejně málokoho nezajímají. Když se něco dostane do vědomí, má to zelenou, a obvykle to jde ven, když je to k něčemu někomu užitečné.

Líbí se mi přijímání objeveného, jak to děláš. Podle mne ideální. U emočních vzorců, které drží nějakou nedoprožitou emoci, je přijetí vlastně umožnění, aby to mohlo doproběhnout a odejít. Neumím to vždy, super.

Když je do ouvej, tak pravá soudržnost, která proudí a zurčí, tě podrží a nenechá rejt držkou v zemi. Soudržnost ne jako emočně bezpečný prostor, ale jako emočně sdílený nebo lépe propojený prostor.

dan162 » Lupi Téhle části se říká Kalek. Já do lesa jezdím z Mexika, mám to na druhé (severní) straně kopce Na Kozáku (kde je na vršku dokonce bučina), svah od Konětop má poněkud jiný charakter, jižní. Mne se nejvíc líbí údolí, které se táhne lesem, směrem od turistického rozcestí U Beranovy rokle směrem na východ. Necítím obvykle zvláštní energie, na to mám slabou kvalitu vnímání, ale tady si myslím, že něco je.

Zvyklí pořád tajit? Ne. Hodně s tím narážím, ale ne. Druzí o něco třeba nestojí, to je ok, ale to neznamená, že budu sebe tajit. Řekneš co tě trápí, vyšleš to do světa, okolí třeba vůbec nic neudělá, ale velmi málo zneužívá, nejvejš mne tím posune, naučí mne, když projdu bolestí, jak lépe přijímat tím, že odstraním důvod toho proč mne to bolí. A ostatně vem si, že existovala opravdová soudržnost po ženské linii, ne jen to co je dnes, to řeknu i jako (poněkud specifický) muž a přidám, že to dobře pamatuješ s rubem i lícem. Lidé zaměření na výkon tomu samozřejmě neporozumí a budou hledat výhody pro sebe, ale i to má své meze.

No píšeš přesně k mému tématu propojení lidí. Nedávno jsem o tom přemýšlel, mé úvahy pokračují pořád dál, a dávám nyní do souvislosti prastarý zvyk tajení sebe, oddělenost od sebe/nepropojení lidí a odlišnost doma/venku. Mezi lidmi skoro nic neproudí, nebo jen málokdy, nechtějí to.

dan162 » Lupi V Káraném ne, to je státní, ale "nálet" se může vyskytnout, ne? Své galeje otrokářského systému na vlastním mám nad Horním Slivnem, hektar paseky.

P.S. čtu básničku - o potřebě záchranného kruhu nebo žaber jsem si nevšiml, že by byla řeč :-( Nějak máme sklon nebo zkušenost místo propojení tajit kus sebe.

dan162 » Deam Stromy, které jsou na hranici žití - ve vinicích existuje "řez na smrt", kompletně se kmínek uřízne a buď se omladí a další roky plodí nebo odejde. Je jasné, že podmínky, které mají, jsou pro ně hraniční, a někdy stačí malá změna podmínek, aby se růst obnovil. Typicky jedle.

Kaštany mám asi 2m, ořechy asi 3m, je to podrost, tak se nikam do výšky neženou a srnky mají kolem dost co lepšího k jídlu.

Ad lísky díky, tak si to myslím, jsou v oplocence, tak uvidím. Mám pro ně přichystané místo na vnitřní stranu krajových dubů, aby jejich koruna byla symetrická, druhé před hromadu klestu, za kterou bude žrádelna ovocných stromů a jednu lísku dám doma blíž k oknu, bude výhled.

dan162 » dan162 Pridam myslenku. Prisel jsem na ni pri zkoumani proc jsem na moste mel potrebu skolit ridice, ktery nedal jako protijedouci prednost.

Vyrustal jsem v sedmdesatkach, ktere mely projekci sily za zaklad usporadani spolecnosti. A od taty jsem si taky uzil, ale uz v te chvili jsem vedel, ze tata ze vztahu na chvili odesel, vedel jsem, ze sila je selhani vztahu.

Kdyz vrstevnikum rikam, ze jejich chovani, bez ohledu na druheho (ktere jsem ovsem taky delal), jen rika, ze v te vterine vztah neziji, nemaji, tak mi vubec nerozumi. Vztah pro ne neni zive propojeni, ale ramec povinnosti, zavazek, rovnovaha, projekce rolí. Udrzovat funkce vztahu, ne vnimat.

Ze sveta kolem jsem prevzal silu jako podstatnou, v nejakych mezich, a obzvlast v muzskem svete.

vracim se nyni zpatky k sobe, vztahu regulovanem tim, co prinasi vnimani a soucit. Citim se v tom jako exot, s tim si nevim rady, mozna je to jen generacni a soucasne je to od muze divne. Ok, takova je moje cesta.

dan162 » Lupi Přirozený není v našich lesích žádný stav - není tu predátor, aby vznikla rovnováha. Jen myslivec, a toho nebolí nadstav, jeho lesy to nejsou.