Diskuze, Diskuzní fórum

Nabi* » Bosch No tak, možná že PŘIJDE, když se nesnažíme, ale rozhodně NEZŮSTANE, když se nesnažíme (oboustranně) Jednoduché počty! Tečka

Nabi* » Deam RECENZE

Chtěla bych tímto napsat recenzi na Deamův česnek. Hned na začátek řeknu, že se vůbec nijak neznáme. Minulý týden jsem se rozhodla zeptat se ho zda neprodává česnek. Naštěstí jsem trefila zrovna období sklizně a v pátek mi česnek dorazil. Objednala jsem si na zkoušku dle Deamových slov "malý česnek" (což je dle mého úplně velikostně normální česnek). Už jen když jsem ho loupala, tak mi z vůně bylo jasné, že mám v ruce OPRAVDOVÝ česnek. Je moc dobrý, ostrý a má sílu. Takže pokud někdo z vás postrádá česnek, který by měl konečně tu správnou chuť, tak doporučuju kontaktovat Deama.
Za mě ještě další hvězdička za komunikaci (tohle je vždycky vizitka!), dobrou cenu a rychlost. Takže spokojenost na všech frontách.
Jo, jinak mě informoval, že má česneku jen omezené množství tento rok, tudíž moc dlouho nepřemýšlejte.

Ještě jednou děkuji

Nabi* » Najdise.cz Jj, tenhle článek si taky pamatuju.

Nabi* » thééé Díky za tenhle příspěvek. Souzní
Ještě jsem si říkala, kdo je ten Lévi, a on to je Matouš

Nabi* » Sosna zvlčelý "Až budeme úspěšní jako lidstvo, až budeme chápat, že se potřebujeme..."

Nabi* » Najdise.cz Podle pocitu a podle osobního nastavení.
Já jsem třeba zjistila, že mi dělá dobře cesta, proces který mě tvaruje a učí mě, než dosáhnu cíle. Baví mě prostě JÍT, poznávat a učit se. A v tom je můj smysl života.
Samozřejmě, člověk těch "smyslů" může mít víc. Např. mateřství, dům, kariéra... Správná cesta neexistuje, jen ta autentická, kdy se cítíme být živí a na správném místě.
Podle mě, někdy příliš filosofujeme nad tím co by mělo být a jak by to mělo být. Většinou v nitru (v těle!) to už víme, jen to dost často nechceme (nebo se bojíme) slyšet, cítit.

Nabi* » thééé

Nabi* » Najdise.cz

Nabi* » Najdise.cz Zkušenost mám.
Jedná se o mou sestru. Bohužel, když to u ní propuklo, tak jí bylo 15 a mě 16. Tudíž před 20 lety. Jak to řešit a VYŘEŠIT, to ti neporadím, ale můžu říct, co tehdy pomohlo mě (i když vím, že ty chceš hlavně pomoct jí). Jde o to, že je třeba se od něčeho odpíchnout, vědět aspoň trochu CO jí je. Určitě jsem pro dobrého psychologa, jak pro ní, tak pro tebe. Pro ní ze zjevného důvodu a pro tebe právě z toho důvodu, aby ti mohl někdo, kdo má zkušnost, poradit. Já jsem tehdy byla jak u psycholožky, tak u psychiatra (ten léčil mojí sestru). Prostě jsem se domluvila, že si chci o tom popovídat (O žádné léčení mě samotné se nejednalo, prostě jsem tomu chtěla porozumět a vždycky to bylo pro mě hodně přínosné).
Nejhorší bylo (a u tebe možná taky) to, že jsem abslotuně něvěděla, JAK jí pomoct. A ani jsem reálně nemohla. (Byla jsem nezletilá a můj táta se k tomu dlouho stavěl stylem nevidím, neslyším) Proto je nejdůležitější, abys byla v pohodě ty a aby tě případně mamka nestáhla sebou, protože z dlouhodobého hlediska jsou tyhle situace na nervové zhroucení. Hlavně v tom nezůstávej sama. Vždycky je dobré probrat to s někým zkušeným. (Ať už jakkoliv nejsem přílišný příznivec psychiatrie, tak jak je vedená v dnešní době. Jsem spíše pro dobrého psychologa). Umět řešit a reagovat na tyhle situace je podle mě stěžejní, takže ještě jednou řeknu, nezůstávej v tom sama. Najdise je fajn, ale v tomhleto případě to chce trochu více než laický pohled na věc.
Kdyby sis chtěla popovídat, klidně napiš. A jinak přeju hodně síly, ať se situace vyřeší co nejrychleji

Nabi* » player Diskuze uchopené tímto stylem jsou alibistické manipulativní výkřiky do tmy, kdy se člověk potřebuje ubezpečit o tom jak to TEN DRUHÝ má blbě a on sám dobře

Nabi* » Sosna zvlčelý "Necháme Vendulku hezky zvlčet" To b ude ono, pro Lilith na ASC.

Nabi* » Al* Už tady zaznělo, že pro každého znamená romantika něco jiného. U mě je to jak s kým a jak kde. Všechno se to odvíjí od toho, jak se cítím s daným člověkem. U mě romantika vzniká souzněním (buď s člověkem, nebo s přírodou, nebo se sitaucí), kdy se cítím být propojená.
Romantika musí tak nějak vyplynout, nemůže to být křečovitá situace, kdy si např. muž myslí, že "udělá romantiku" Pro mě je to autentičnosti chvíle a klidně to může být jen pohled, nebo večeře při svíčkách.
Když se zamyslím nad tím, kdy jsem cítila největší romantiku a spojení, tak to bylo vždycky někde v přírodě. Napojená na zvuky, vítr, vůni, pohled, pohyb. Vše spíše o samotě nebo s jedním člověkem. Na veřejné projevy mě neužije.
Romantika je stejně divné slovo, protože se mi to pojí s takovými těmi přeslazenými projevy a la ťuťu ňuňu, a to už je zas na mě moc
To mi už spíš přijde romantické, když pro mě chlap udělá něco ve stylu bubobubo příběhu, to teda jo

Nabi* » Najdise.cz No, tak jsem si o tom víc zjistila. Jestli jsem to pochopila, tak Pražský zodiak je jen pro pražské Já v životě v Praze nebydlela a doufám, že ani nebudu Jsem dítě hor a v ty směry mě to pranic neláká Takže by to chtělo vytvořit nějaký moravskoslezský zodiak nebo tak nějak

Nabi* » Najdise.cz To mám taky ráda. Najednou se setmí, zvedne se vítr, ptáci utichnou. To miluju

Nabi* » player Kdo k tomu má potenicál? - Úplně každý!
Ještě by bylo možná záhodno uvést, co si pod nádhledem sám představuješ?

A já si neodpustím poznámku, že stejně tak, jako zbytek vlastností, má nadhled stejně tak i stínnou stránku. Přiliš mnoho nadhledu může přejít do ignorace, možná i pýchy.
Tohle bych ještě před časem fakt neřekla, ale v tomto okamžiku cítím, že někdy je nadhled na škodu. A hranice mezi tím, kdy ignorujeme signály, emoce a podobně, je velice tenká. Hranice, kdy dovolujeme druhým konstantně tuto hranici překračovat.

Mě tak někdy přijde, že bychom jako lidi chtěli, aby druzí měli nadhled, tolerovali naše chování (ať už je jakékoliv a jakkoliv je zraňuje). Jsme, ale ochotní to samé udělat na oplátku? Mít nadhled u věcí, které NÁS osobně zraňují, ale které jsou pro toho druhého "přece úplně normální" a které když my nějak neberem, tak jsme najednou méně vyspělí, nemáme nadhled a podobně...?
Ono se velmi lehce mluví o nadhledu, dokud nejsme v situaci, kdy máme jo co dělat s něčím, co jsme nečekali, co se nás dotýká... A každý, KAŽDÝ, tyhle místa máme. Teprve tam se ukáže jak opravdu velký nadhled máme.
Lehce se pohrdá druhými, lehce se je posuzuje v situacích, kdy my sami tohle téma máme ujasněné a zvládnuté (a teď fakt nemluvím o ničem konkrétním, i když by to bylo celkem nasnadě).
A když jsme u astrologie, tak opět posuzování dle slunečního znamení není zrovna nejšťastnější

Jinak nadhled (pro mě osobně) přichází s věkem.
Pro mě nadhled není něco jako být langsam, tolerovat všechno a všechny, není to o tom, že je mi to jedno. Nadhled vychází u mě z toho, že si jasně vymezím hranice tak, abych se vůbec v některých situacích o nadhled snažit ani nemusela anebo abych vnímala, že já sama si dokážu ustát to svoje. Pak jsem v klidu a svobodná. V tom co cítím a kdo jsem.

Nabi* » Najdise.cz Tak na to koukám teprve A jsem z toho nějaký jelen. Nějak nevím, co tu mám jako vidět

Nabi* » Nabi* A ještě jedna, těsně před bouřkou

Nabi* » Znovuzrozená Miluju bouřky, vždycky jsem si to užívala. Akorát od doby, co bydlím pod Lysou, tak to jsou někdy opravdu drsárny. To už se bojím u těch hromů a blesků někdy i já. Myslím, že tak cca před 3-4 týdny se zatáhlo a v jednu chvíli tolikrát udeřilo, kroupy, vítr, liják, až drnčely okna. To už jsem i já dělala ochranu
Včera to tady na Severu bylo celkem fajn, i když taky slejvák a silný vítr. Aspoň se ochladilo a dobře se spalo
A byly fakt zajímavé mraky

Nabi* » Bosch A to je co?

Nabi* » Buddha/2 No spíš bych řekla, že působí v mluvě komicky páč má děsně poškozeného Merkura a co on někdy vypustí z papule, to nevymyslíš
Jsem mu říkala, že kdybych za těch 8 let, co jsem byla jeho zaměstnankyní, psala kroniku, tak bychom se někde na grilovačce dobře posmáli... Akorát, že na 90% věcí bych musela uvalit cenzuru před jeho rodinou