Diskuze, Diskuzní fórum

Nabi* » Buddha/2 Napsala jsem ti vzkaz zde nebudu ventilovat detaily.

Nabi* » Sosna zvlčelý Ok, zůstanu u věty : ...Že se to může otočit právě nyní kupředu velmi moc, takže už nebude nutno chodit více zpět...

S tím retroušem ta věta musela být, já vím
Ale jo, možná, že to ještě bude nějaká nutná otočka, aby už definitivně šlo jít dál.

Mě taky dává zabrat. Od dvou jsem nespala, tak tu chrápu. Faktury kontroluju stokrát a pokaždé tam najdu nějakou chybu. Ještěže toho dneska není moc.

Oukeeej

Nabi* » Sosna zvlčelý Díky Sosni

Hned tou první větou jsi mě nasral , protože mi přijde, že už dlouho jedu zpět a hledám střípky a sbírám je. Konečně bych uvítala, pohnutí se vpřed.

Nicméně to, co píšeš o Marsu je fakt zajímavé, protože s tím vlastně celkem souzním ve smyslu, že mě prudí ta přecitlivělost, nemám chuť sdílet s ostatními svoje hluboké pocity (což mě zcela jistě na tom pětidnu čeká :D)
Dávám mu prostor a vnímám, že k tomu má důvod. Celý proces nadcházejícího rituálu mě vtahuje a nějakou dobu už sleduju signály.
Nevím úplně cos myslel tím vyrováním. Mě to přijde jako upozornění na ty emoce.

Tak uvidíme. Vy, moji nejbližší se dozvíte, zda jsem to přežila ve zdraví a pohodě

Nabi* » Mici Angóra Dyť mě znáš tohle mi moc nejde, že jo

Nabi* » Mici Angóra Díky tak nějak si tohle myslím a chci to.
Z jedné strany mám strach, že mě to semele a z druhé, že se nestane nic

Nabi* » thééé Partner taky v konjunkci s Neptunem. Přičemž ten Mars má docela zasažený.

https://astrologie.najdise.cz/tranz…

Nabi* » cimi Díky za super diskuzi (budu se k ní vracet). Zrovna jedu na dovču, takže mě zatmění čeká tam.
Já právě zkušenosti v rámci konjunkcí vůbec nemám a tento rok mi vychází snad všechny, buď v konjunkci s planetou nebo citlivým bodem. Takže referovat budu asi až po nějaké době.
Toto zatmění bude na Uranu ve 12d., tak jsem zvědavá. Z telefonu teď nevložím obrázek, tak aspoň link.
https://astrologie.najdise.cz/tranz…

Nabi* » thééé Tohle je další boží podnět k diskuzi
Fakt zajímavý jak to kdo máme. Já to mám zas tak, že např. v terapii, pokud teraput mi pomůže podívat se na to, co bolí, láskyplně mě tam podržet, abych se mohla sama na to podívat a potom mi ukázat cestu ven, je značka ideál.
Člověk nemusí samozřejmě druhým furt na něco poukazovat (to je tak na kop někam, že jo), pokud se ale trefí to správné místo, tak jsem ochotná tu bolest snést a pak jí překonat (což může být trochu masochismus štírsko-pannenský u mě).

"Nikdy nesviť lidem pravdou do očí,
sviť raději pod nohy, ať správně vykročí." - to je hezký. A píšeš hezky, že lepší je podpora vlastní cesty toho druhého a podpora sebevědomí.. ale doplnila bych to o podporu hledání své vlastní pravdy. Protože co je pravda. Já jen můžu vidět, že tam někde něco je, ale taky cítím, že to nepředurčuje celou mou budoucnost (když pomineme strach a určitou chuť to občas vzdát), naopak, je to něco, co mi může pomoct se odrazit.

Nabi* » thééé ... eště mě k tématu napadá, že ono nikdy asi nejde říct úplná pravda tak, jak ji vnímáme. Myslím to tak, že nikdy nic nevnímáme plytce, z jedné strany (nebo asi málokdo)...

No hlavně já si myslím, že pravda je vždycky subjektivní a vždycky přes vlastní filtr. Jednak je tady to, že třeba neumíme přesně vyjádřit a hlavně popsat, co cítíme (což tak mám já). A pak tady je faktor kdy druhá osoba si to může pobrat taky po svém, na základě vlastních filtru, vzorců a vidění světa. Zajímavé jak jsme se dostali do takového širokého rámce v pojetí tématu pravda a lež.

Nabi* » Buddha/2 Díky Buddho za to popsání ohledně práva...Já už to nechtěla rozepisovat, ale tys to pěkně shnrul.
Mě tam rezonuje slovo VOLBA. A přesně, jet na automatiku není omluva, jakkoliv to můžeme chápat. Jenže mnohdy nám to je jasné v hlavě, ale v reálném životě je to někdy o něco těžší.

Nabi* » cimi Hlásím se do party. Hrot 3. domu v Rybách zde :D

Pobavilo mě to s tím tvým přítelem. To bych celkem brala (nejlepší průpovídka: ovšem to si miláček upletl bič ).
My ženy asi máme k tomu větší sklony, vysílat smíšené a nejasné signály.

Nabi* » thééé Mám potřebu jen krátce reagovat k větě:
...abych vše podala citlivě...

Potvrzuju, takhle tě vnímám

Nabi* » Sosna zvlčelý Díky Sosno

Myslím, že tímhle příspěvkem jsi se posunul ještě úplně někam jinam, než do roviny lží.

Příběh tvého kamaráda je pochopitelný a jasný. Dokážu pochopit, že tyhle prožitky z dětství ho ovlivnily možná na zbytek jeho života. A nedivím se mu, když lhaní vnímal jako aspoň trochu možný únik od trestu. Z jedné strany vím, že to co se stalo v dětství je něco s čím se dá pracovat, zároveň to mnody trvá roky, než se člověk dostane ze všech sraček. A to mluvím o tom, kdy to člověk dělá skutečně vědomě. Pokud člověk jede na automatiku, tak si myslím, že pravděpodobnost, že se to jen tak změní, je víceméně nulová. Cesta začíná až když si sama uvědomím, že určité vlastnosti mi prostě ničí život a že takhle žít nechci.
Zároveň chci za sebe říct, že ačkoliv si můžu uvědomovat, že takový člověk má v sobě zranění z dětství, tak pokud při tom ničí život mě, tak nemám povinnost mít ho životě. Můžu soucítit a rozumět, můžu to vidět, ale jediná moje povinnost je ta, že se zařídím dle toho abych, no řekněme, "opečovala sebe", postarala se o sebe. Za jeho život nenesu zodpovědnost. Jakkoliv by mi to trhalo srdce a chtěla bych mu pomoct a neublížit třeba tím, že odejdu. Samozřejmě odsuzovat ho nic neřeší... Zároveň je to pro nás výcvik v tom určit si HRANICE. Mám v sobě taky silně touhu všechny chápat, ale v minulosti to bylo (a někdy stále je) absolutně kontraproduktivní. Z některých takovýchto interakcí jsem už vystoupila, z některých ne. Ale myslím, že vidět všechno jen dobře a chápavě nic v tomto světě neřeší. Čímž navazuju k té zmiňované "naivitě". Někdy mi přijde, že v ezospolečnosti se fakt nebezpečně rozšířilo to, že všem jen lásku a sluníčko, a nebíčko bez mráčku. Ano, chránit děti, chránit slabší. Ale MY dospělí jsme dospělí. A určit si hranice je stejně dobré a rovnocenné, jako vidět v druhých dobro. Přeci, co je špatného na vymezení si hranic? Všichni máme různé příběhy (často takové, se kterými bychom nikdy nevylezli tady na najdise a vědí o nich pouze nejbližší lidé, kterým věříme) a často jsou to příběhy plné násilí, bolesti, smutku a zoufalství. Vidět v druhých dobro a věřit lidem, neznamená, že si budu natloukat hubu neustále a nesutále stejným způsobem. Jasný, že je důležitý si pomáhat, ale ne tak, že v dospělým budu živit dítě, ale pomůžu mu stát se dospělým. To dítě, potřebuje totiž vyrůst a dospělý jedinec ty hranice prostě má a ví co je pro něj dobré. Kdekoliv to tak není, je tam podle mě zraněné a nedoživené dítě. Mluvím ze své zkušenosti. Přeci nejsou 2 extrémy, že buď věřím nebo lžu.
Ani naivita a bezmezná odevzdanost, ani lež štěstí nepřinese. Myslím, že jediné, o co tady jde, je naučit se stát ve vlastní síle, pečovat o sebe a postarat se o to, abych já byla ok. Ta výživa mi nepřijde skrz ostatní (pokud jsem jí nedostala v dětství) a přece si nenechám ubližovat. Tohle je dětský přístup, že furt věřím a nechávám se bít po ušach ;)
A jak tak nad tím uvažuju, tak téma DOSPĚLOST je obecně největší téma. Umět se rozhodovat, určit si hranice, převzít zodpovědnost za sebe a svůj život. A hodně z nás ví, že to mnohdy není až tak snadné. Alespoň ne ze začátku.

O tom Ježíškovi! Díky :D To byl dobrý příklad. Už jsem si říkala, že svoje děti bulíkovat nebudu a jak říkáš, děti budou šťastné když prostě budou s rodinou, budou vědět, že je blízcí mají rádi.

Jasný, k tomu Neptunovi už nic nemám, zatím

Nabi* » Nabi* Díky moc VŠEM, jak tady v diskuzi, tak ve vzkazníku.

Nebudu odepisovat jednotlivě, protože bych psala spoustu stejných věcí, tak to shrnu sem.
Původně jsem lží myslela VĚDOMOU lež! Je mi jasný, že sebeklam je jedna z nejčastějších věcí, která se v různé míře vyskytuje u nás všech.
No, očividně to nelze takto oddělit, jak jsem si myslela, a to že většina z vás odpovídá vlastně hodně detailně, z různých úhlů pohledu, beru že to tak je správně...
Třeba u mě :D Blíženčí Luna to byla kdysi velká potíž, jelikož jsem hned vyžvanila na sebe, co šlo. Mars/Venuše v Panně - tam mi přijde lhaní přimo nepraktické (a kdo by se namáhal si pak pamatovat všechny ty verze, že ano :D) a Neptun! Sebeklam, ale i idealizace ostatních. Někdy nechci vidět a když se cítím ohroženě, tak něco i plácnu, abych měla klid.
Střelce mám taky dost a ano, někdy se to projevuje přeháněním. Zároveň teda nulová potřeba mlžit. A pak Pluto! A to cíleně používám, zvlášť u cizích lidí, nebo u těch kterým nevěřím a tam prostě pouštím jen něco. Takže radši neřeknu nic nebo přímo řeknu, že to nechci sdělovat. A pak se časem uvidí, jestli změním názor nebo ne. Stává se obojí.
A co určitě nemám ráda je, když někdo páčí z někoho osobní věci a sám na sebe nic neprozradí. Tam člověk nikdy neví, jak budou informace využity. Není to možná vyloženě k tématu, ale došlo mi u toho mlžení, že i tohle může určitá forma neupřímnosti (byť může být i nevědomá).

Nabi* » verka96 Jj. A řekla bych že Merkur v napětí s Neptunem bude celkem nasnadě. myslím, že tihle lidi dokážou sami sebe i přesvědčit, že vlastně nelžou.
Jasný, určitě je důležitý celý radix. Díky za komentář

Nabi* » Buddha/2 Ty jsi nejlepší

Nabi* » Lokii K takovému "profíkovi" bych teda jít nechtěla

Nabi* » Nabi* Nebo, jaké radixy mají tendenci přitahovat lidi, kteří jim lžou?

Nabi* » thééé Ano, nic se nedalo popohnat, natož řídit. Ale taky jsem u toho dozrála na další úroveň. Asi každý silný a dlouhodobý aspekt něco takového udělá. Ale zajímavé je, že stejně jako před spostou let, když jsem měla Pluto na ASC, i teď můžu říct, že už nikdy nebudu stejná jako jsem byla předtím. Asi nenadarmo se říká, že krásně vybroušený diamant lze vytvořit jedině tlakem.
A to byla další věc, kterou jsem cítila. Obrovský tlak, který jsem měla místy problém ustát. K čemu byl, to se začíná odkrývat teprve teď... Možná, že za 2 roky, tady budu básnit, jak super bylo, že to takhle bylo

Nabi* » tajga Mně přijde, že celý můj život je jedno velké NEVÍM

Hele jo, u mě taky, ale myslím, že přesně k tomu, co píšeš dál, to spěje...

Díky A vidíš, je fakt, že tyhle tranzity mě vlastně docela k tomu načly, pak byl v roce 2018 1. pokus, který jsem neustála a já se obarvila. Na začátku března 2020 už ale padlo definitivní rozhodnutí, že už nebarvím ať se děje co se děje. A jsem spokojená, takže doporučuju