Diskuze, Diskuzní fórum

WOAM » denyvolant Věkový rozdíl pěti let není tak moc v pozdějším věku, ale v době dospívání to hraje hodně velkou roli, protože se každý z partnerů vyvíjí jinak rychle, jiným směrem a z jiné příčky. Je dost dobře možné, že se sami sobě vzdálíte psychicky tak rychle, že vám celý vztah bude připadat jako "hloupé poblouznění", ačkoli jste si v tu dobu skutečně rozuměli.
Ale nechala bych si na tvém místě projít hlavou jendu věc - osmnáctiletí kluci - vlastně moji spolužáci - dokážou ještě pořád dost často brát holku jako něco pěknýho a milýho, co jim sem tam namasíruje záda a s kým jdou na pivo, když kamarádi zrovna nemůžou.
Pokud se mu není schopná vyrovnat třeba intelektem nebo citovými zkušenostmi z jiných vztahů, aby mohli skutečně najít společné smysluplné téma, je taky ale dost možné, že svou dívku jen využívají k nějaké kratochvíli a jinak to moc neřeší. Zažila jsem, že se skutečně dokázali zamilovat až po uši do nějaké mladší slečny, ale ta jim musela být naroveň. I tak rozchody v tomhle věku musí strašně bolet a většinou je to otázka pár týdnů, maximálně několika málo měsíců.

WOAM » hela215 Je mi 18 a už půl roku zažívám báječný vztah s mým přítelem, kterému teď bude taky 26. kamarádka z ročníku má dokonce přítele kterému je 28 a taky si to nemůže vynachválit. Lidi si prostě sednou nebo nesednou, na věk bych to nevztahovala.

WOAM » lasička Sem tam se mě lidé ptají, co bych ráda dostala tu a tam a k tomu a támhletomu.
"To, co mi dokážeš dát jen ty." je většinou moje odpověď.

WOAM » Romisha Ahoj, človíčku!
...k tomuhle mám potřebu se ozvat...:
Mně je čerstvých 18 a mému příteli bude co nevidět 26. Funguje to mezi námi báječně a věkový rozdíl nám nijak nepřekáží. Nicméně čím je člověk starší, tím víc se jeho psychický vývoj zpomaluje a mentální rozdíly, určitelné podle věku, se dost zmenšují. Je možné, že ve vašem vztahu ty ještě budeš nějakou dobu dospívat a změníš se natolik, že on ti třeba nebude stačit. Nebo se prostě stane něco, co výrazně změní tvůj pohled na život a pak zjistíš, že už míříš někam trošku jinam, než tvůj přítel. Tenhle kiks se může časem objevit a nebude to ani dobře ani špatně, bude to jen výsledek toho, že si ještě rovnáš názory, měníš se... což je úplně normální. Jsi hodně mladá, to ano, ale pokud si ve všem jiném vyhovujete, nevidím nejmenšího důvodu, proč by na vašem vztahu měl jen samojediný věk, jako čísílko v rodném listě, něco příliš podstatného změnit. Je možné, že za nějakou dobu se rozejdete, ale většinou si vybíráš partnera v ten okamžik, kdy ho potřebuješ, ne v ten okamžik, kdy ho budeš potřebovat za 50 let.

Co bude nikdo neví a já vám držím palce!

WOAM » goldi20 Sex je záležitost pudu, cit je i otázka našeho rozumu a vědomí.
Já jsem to hodně dlouho měla vyloženě jako extrém. Nejen, že jsem to dokázala oddělit. Nedokázala jsem to spojit.

Jen aby bylo ale jasno v tom, jak to myslím - jde třeba o to, že jsem nemohla zapřít příjemný pocit i po jakémsi úletu, dokonce i zpětnou žádost(!), ačkoli jsem se s tím člověkem znala dost zběěžně. Nebo když srovnám své dva vztahy, ze kterých jen jeden fyzicky zašel dál - po rozchodu a obolení jsem neměla problém se s oběma bývalými partnery bavit srovnatelně vstřícně, dokonce zůstat přáteli, aniž by do toho zpětně jakkoli zasahovala naše společná tělesná minulost.
Svým způsobem chápu trošku jako mínus, když citový vztah dokáže někdo založit především na sexu a skutečně "cítit společnou lásku" v podstatě až v momentě, kdy se s partnerem i tělesně sblíží.
A nutno uznat, že ne všichni lidé jsou stejně vyvinutí z hlediska chápání mentální i fyzické lásky. Je klidně možné, že po mnoha zkušenostech bude vymetač diskoték neuvěřitelně citlivý a něžný při dotyku, ale na venek obhroublý až necita.

Podle mě to primárně jsou dvě věci, co jdou paralelně vedle sebe a v lepším případě mohou dojít kusého propojení, vylepšit se navzájem, ale pak jdou zase každá svou cestou.

WOAM » Najdise.cz Ozvu se k těm barvám, ať to tu nevisí ve vzduchu... barevné spektrum je všecko, co vykoukáme z druhy (fialová-modrá-zelená-žlutá-oranžová-červená + mezitóny) v té čisté barvě. Černá I BÍLÁ(!) udávají světelnost, nikoli barvu (!) (tj. tmavá versus světlá), která je určitelná pro každou barvu zvlášť.
K těm všebarevnostem - fyzikálně je černá "barva" smísení barev, vzniklých odrazem polychromatického (bílého) světla od barevné plochy...ale bílá je TAKY smísení všech barev - a to všech barev světla. =) Díky tomuhle světelnému lomu vidíme třeba duhu po dešti, nebo barevné kruhy v prstencích kolem světelného bodu, když se na něj díváme skrz mlhu. (třeba Měsíc v noci, nebo pouliční lampy, když je vlhký vzduch)
Rozdíl je v tom, že barevná plocha pohlcuje světlo s určitou frekvencí, takže "ze zbytku" vzniká barva na naší sítnici (černá vznikne odrazem od plochy, která obsahuje všechny barvy současně) a při skládání paprsků dvou různobarevných světel se naopak chybějící vlnové délky vzájemně "doplní" a vzniklá barva se s dalšími barevnými odstíny přibližuje bílé.
Ooook?
Popřípadě se omlouvám za lehčí off-topic, jen to trošku vypadalo, že je tu v tom zmatek a já si "svoje" barvičky příliš hlídám před nespravedlností k jejich osudu, hihi.

WOAM » --Kristýnenka--PipinQa-- Heleď, času dost, času doooost.

WOAM » Najdise.cz Já bych to takhle skepticky neviděla. Jednou jsem měla tu čest zažít vztah přes internet... pravda, vydržel dalo by se psát "jen" čtyři měsíce a viděli jsme se jedinkrát v životě, ale u nás to skončilo kvůli dálce a neschopnosti se vídat častěji než za půl roku. (nebyl to čech) Každý vztah stojí na něčem jiném a ne každý na osobním kontaktu. (U mě se to zlomilo až po tom vidění se, kdy mě překvapila jinakost reality a internetu.)
Možná se to bude zdát zvláštní, ale pokud prochází přirozeně vztah krom slov i přes pohled, vzájemné chování (i jen ohleduplnost) a dotek, přes internet tyhle věci mohou jakkoli chybět, ale jiné jsou tam naopak lepší. Rozhodně to není pro vztah jednoznačně "chudší", jak si hodně lidí představuje. Těžko mluvit o výhodách a nevýhodách, internet je v tomhle ohledu s realitou asi nesrovnatelný. My vystavěli ten vztah vlastně na naší oboustranně silné fantazii a důvěře. A mělo to i výhody! Mohli jsme spolu být kdekoli v jakoukoli dobu, bez ohledu na to, jak moc to třeba bylo povolené, nebo i reálné. Stačilo si psát, skvěle si vzájemně rozumět v psaném projevu, představit si to a reagovat, jako bychom v té situaci byli. Uvěří se snadno. A pak člověk chodí po ulici, spojuje si s takovýmihle "zážitky" všecka možná známá i neznámá místa a vytváří si regulérní vzpomínky. Ve mně ty věci zůstaly dodnes. Vzpomínky na něco, co nebylo nikde než na obrazovce a v našich hlavách. A šlo to. V tu dobu to byl pro mě vůbec nejsilnější vztah. Překvapím vás, když budu tvrdit, že i hormony fungovaly na obou stranách jen díky naší čiré fantazii? Přesto tam byly. Jen to fungovalo zhruba tak, jako by člověk miloval hrdinu ze své oblíbené knížky a ten mu na to odpovídal.
Na druhou stranu ne každý vztah je choulostivý na ten rozdíl mezi neosobním a osobním setkáním. S jedním úžasným člověkem jsem se poznala přes internet, stali jsme se dost blízkými přáteli, a když jsme se pak viděli, chovali jsme se k sobě jako bychom se už dávno znali, v podstatě stejně, i když jsme se na počátku trochu oťukávali (to mohlo trvat maximálně hodinku). Žádný rozdíl v tom nebyl, krom toho, že jsme se mohli i vzájemně vidět, slyšet a dotknout.
Ono taky bude záležet na tom, jak vztah přes internet funguje. Jestli na pravdivých neslaných nemastných informacích, na společných útěcích od normálního světa,na společném projektu nebo svěřování se, pomoci...? Myslím, že to každopádně jde. Jen k tomu internetu člověk musí přistupovat jako kdyby to byla pustá realita (což je zase o důvěře a na internetu i trochu risk), jinak ten šok z osobního setkání asi může celým tím vztahem dost hodně otřást. (Popřípadě najít někoho, kdo má tak podobné chápání těchhle médií jako já sama, že vím, že se pak zachová stejně jako já a nebude to šok - snad.)
Nu, každopádně hodně štěstí! Já osobně vám fandím.

WOAM » atraM Já jen... nechtěla řešit potenciální vztah nemám důvod , já chtěla jen nadhodit otázku, jestli může existovat psychický dvojník? Jestli je možné, abychom skrze někoho jiného skutečně našli své "druhé já" - "alter ego"...? Nikoli "jen" blízkého, ale daleko spíš přímo duševně spjatého člověka...?

Nicméně k tomu vývoji jen tolik, že to je to, co od vztahu momentálně očekávám s náručí nejvíce dokořán.

WOAM » atraM Jojojo, o rodině duše už jsem slyšela mnohokrát. Právě že tenhle tvor by ale v té mojí "rodině duše" musel být buď já sama, anebo moje zdařilé dvojče. A jako "ten jediný pravý a dokonalý vztah" by to podle mě rozhodně skončit nemohlo už jen proto, že by to bylo skoro jako bych si povídala se zrcadlem. Ale dívat se do něj dlouho a neustále, tak se mi "okouká" a dost brzy uvidím i vady na kráse - kdy je na tom nejveselejší samozřejmě to poznání, že je máme velice podobné a podobně stejně neřešitelně je vidíme. A potenciální vztah by zkrátka dojel na bezvývoj, jakkoli silného pochopení by se člověk dočkal. =)))

WOAM » Twiggina Jen tak mimochodem - četli jste básnickou skladbu Staré ženy od Františka Halase? http://www.ceskaliteratura.cz/texty… Je to neuvěřitelně sugestivní text, vřele doporučuju, myslím, že k tomuhle tématu je to jako na míru šité.