Diskuze, Diskuzní fórum

Áta22 » MG34 Nemýlí se; věří něčemu jinému. Všechno může být i jinak, proč ne? Nevidím v tom žádný problém, nic negativního si o nich nemyslím a nemám potřebu jim jejich vidění světa vyvracet a rozbíjet. Naopak si myslím, že si každý může věřit, čemu chce a mně je do toho taky houbelec. Tuhle moji větu jsi ostatním vyložil špatně; nebo možná tvojí optikou vidění , ale já měla na mysli spíše toleranci k víře ostatních, rozhodně ne pohrdání. Reagovala jsem nesouhlasně jen na to spojení „ víra = způsob pohrdání ostatními“. Zajímalo by mě, jak jsi na to přišel? Nemám žádný důvod zpochybňovat autenticitu zážitku jiné osoby a její víru; můžu si s ní popovídat, říct, že je to zajímavé, nebo naopak, že tohle se mi nezdá…

Bosch » MG34 no však to je příznačné ne?
co tě na tom stále tak irituje?

MG34 » MG34 Všem "vtipálkům": máte svoje "originální" trucdiskuze, tak si běžte tam a nezabírejte místo tady.

Mici Angóra » MG34 Mám k tomu astrologický postřeh-to, jak kdo bude komu (ne)dávat najevo pohrdání nebo si bude věřit čemu chce a nebude to nikomu vnucovat, je hodně o postavení 9. domu. Proto bych věřila, že Áta22 nekecá, její radix odpovídá tomu, co tvrdí.

Bosch » MG34 ne - v tom je právě zakopaný pes - pravda je v tomhle jen jedna - nemůže to být tak i tak (např. "očistec" buď je nebo není - pro všechny stejně), takže rozpor vznikne mezi dvěma různými osobami naprosto přirozeně

to je základní nepochopení od kterého se odvíjí nepochopení ostatního
pravd je bezpočet
nevidím žádný důvod k jejich vzájemnému konfrontování
než jen ten že manipulace druhým

psice » MG34 Zdravím, je to velmi zajímavé téma. Řekla bych, že víra jednotlivce jakkoliv formulovaná, a to včetně „nevíry“ souvisí s potřebou nějak se v osobní rovině chopit vertikální dimenze lidské existence. Pak bude záležet na tom, do jaké míry si člověk toto uchopení (ať už emotivní či intelektuální) ztotožní s vlastní hodnotou a identitou. Čím víc tak činí, tím větší bude mít potřebu vymezit se vůči druhým, kteří jeho způsob nesdílejí. A to uvažuju jen v rovině jednotlivce. Pomíjím kolektivní rovinu. Některé typy víry – zejména ty monoteistické ze své podstaty jistou netoleranci obsahují – je-li jen jeden bůh či něco jiného automaticky to vylučuje něco odlišného – takže střety monoteistických kultur nebo jejich souboj s kulturami sdílejícími jiné typy víry jsou nasnadě. A to zcela odhlížím od toho, že právě víra nebo její odlišnosti jsou velmi často záminkou či zástěrkou konfliktů, které mají kořeny mnohem komplexněji položené a nezřídka dokonce někde úplně jinde.
Mě osobně právě různost možných náhledů na transcendentní rozměr života a různost způsobů jeho osobního prožívání svým způsobem fascinuje. Řada mých přátel či známých se k víře (ať už obecně nebo formou konkrétního vyznání) nebo nevíře hlásí. A nějak si ty konkrétní lidi neumím bez jejich víry představit. Je to pro mě prostě součást jejich osobnosti. V okruhu mých známých jsou osoby praktikující katolické i reformované křesťanství, judaismus či budhismus i přesvědčení nevěřící. Ku podivu jsou skoro všichni ochotní se se mnou i mezi sebou o věcech „mezi nebem a zemí“ bavit. To, že někteří z nich mají jisté výhrady k mé „duchovní rozplizlosti“ a že já občas nadskakuju nad vyhraněností jejich názorů, asi v případě, že jsme schopni se respektovat a mít rádi na lidské rovině, nevadí. Naopak pro mě jsou tyto diskuse obohacující a mnohdy mi poskytnou nový a zajímavý úhel pohledu, který by mě nenapadl. A jedna blízká kamarádka po 20 letech, co se známe, tvrdí, že právě naše nekonečné diskuse jí pomohly k toleranci a zároveň vytříbení její osobní víry a pro mě je ctí, že se se mnou dělí o své názory, hledání a pochyby.
Takže asi jde o vědomí obecně lidské potřeby přesahu a hledání smyslu a o připuštění různých způsobů, kterým tak lidi činí. Asi bych problém stáhla z abstraktní roviny na konkrétní. Jistě, že víra může být jednou z věcí, pomocí kterých se člověk vymezuje vůči druhým, ale vztah k vertikále světa může mít každý jen sám za sebe. I jejím popřením.
A pokud to tak člověk bere, může klidně připustit stejně hodnotnou i když úplně jinou víru někoho jiného, nebo dokonce svou víru nalézt nebo ztratit aniž by doznal ztrátu smyslu své existence nebo utrpěl osobní devalvaci a měl potřebu svou vírou či nevírou mlátit druhé po hlavě. Tolerance není vnější ale vždycky vnitřní nastavení, a souvisí asi s připuštění své vlastní omezenosti a omylnosti.

psice

Bosch » MG34 jenomže to by musela mít obě náboženství jedna a tatáž osoba aby v ní vznikal rozpor
pak bychom se mohli bavit i o tom že benevolentní osoba s nábožensky svobodomyslným uvažováním by to dokázala
myslím že vedle sebe můžou klidně koexistovat dva, tři.. různé náboženské směry aniž by se vylučovaly
důkazem toho je například indie kde na mnoha územích je celá směsice vzájemně se "vylučujících" směrů aniž by si překáželi
a nedělají takový virvál jako židi a palestinci
nebo křesťani kteří se agresivně tlačí kde můžou

Áta22 » MG34 Logické argumenty a otevřená diskuze jsou fajn, ale chce to tu stejně otevřenou protistranu. Prostě žádný boj a válka, ale diskuze. Oni ti umírnění mají třeba podivné zážitky a zkušenosti, které jsi nezažil.

Bosch » MG34 Pokud má někdo nějakou víru (typicky náboženství/ateismus), směřující do nějaké nepoznatelné oblasti, tak tím dává jasně najevo, že kdo nevěří stejně, tak se mýlí.

Víra nemusí nutně vylučovat existenci něčeho jiného. To je pak součást například náboženské či myšlenkové tolerance. Která ovšem v tradičním chápání víry v pojetí či ovlivnění primitivními pouštními náboženstvími (křesťanství, judaismus, islám) založenými na kategorizaci chybí. Odlišnost se vylučuje. Což je základní myšlenková chyba. Tím je postižena celá naše kultura.

tronco » MG34 zjistujes?

Áta22 » MG34 Promiň, ale to je asi hloupý/mylný objev. Něčemu věřím, mám v něco víru, ale v podstatě o ní nikdo neví; je to moje osobní nastavení, cítění a zkušenost; nemávám s ní, jako mečem ve válce. Myslím, že takových lidí je víc a houbelec nám záleží, co na to ostatní. O pohrdání jinými lidmi to vůbec není; naopak. Lidé s vírou si jdou po své vlastní cestě absolutně sami, nenásledují žádného mistra ani učení.
Asi popisuješ zaslepené a fanaticky věřící?

tronco » MG34 Neverim Tvemu objevu.

Najdise.cz » MG34 vezmu to hodne zesiroka a hodne obecne - doufam, ze me nesmaznes, jinak bude sekec mazec(vyhruzku davam explicitne na zacatek)

ano, tomu se rika skepse, coz je produkt vedomi
synonymem ke slovu vedomi muze byt klidne i to tebou pouzite sluvko agnosticismus

naproti tomu vira - je pouhym produktem intelektu a k tomu navic jeste i je jakymsi odleskem(polarizovanym svetlem) "duvery"

a "duvera" narozdil (od ciste) intelektualni viry, je emocniho charakteru - pocit bezpeci atp.

a prave ta emocni slozka tam v tom hapruje

lide verici, si casto pletou tyto pojmy - duveru (emocni) si zamenuji s virou (intelektualni)
je to takova kompenzacni hra (politika) mysli neosvobozene od emoci

no a to pak dela hodne neplechu

z urciteho hlediska je mozne tento fenomen nahlizet i - jako vztah emoci a myslenek - ve smeru: od emoci -- k myslenkam

jakoze emoce ""jakoby"" generuji myslenky - tento proces probiha napr. ve spanku, kdy ve stavu sneni dochazi ke generovani myslenek na zaklade pouhych emocnich pocitu

a ten samy jev je mozne pozorovat napr. i u lidi s tzv. schizofrenii


a k te tve otazce v zaveru - tou ja se vubec nezabyvam - pro me s.acky zustavaji s.ackami - i kdyz nebudes mi to asi verit, ale kdyz mi bylo neco malo pres 20 jsem v Praze pomahal zakladat jednu evangelizacni cirkev, bylo to ale za ucelem, ze jsem si chtel dokazat, zda je mozne nekoho zmenit pomoci argumentu
a hadej, co jsem zjistil? ne
ti lide v te cirkvi byli intelektualne lepe vybaveni, zdatnejsi nez ja - vesmes studenti mediciny
ja vyhraval na vsech frontach - temer bez boje - a ani prd, nehnul jsem s nikym

tedy pohrdani to neni - i kdyz se to tak jevi - je v tom jen jista davka vztahovosti(mineno jako protiklad odmerenosti/odtazitosti) pochazejici z emoci - ktera se pak navenek muze jevit treba i jako bezohlednost, ovsem ve smyslu sebestrednosti(nikoliv jako bezohlednost ve smyslu pocitove odmerenosti) - napada me treba priklad Jima Jonese - jestli jsi o nem nekdy slysel - navenek sobecke prase, ale pretekajici vztahovosti, coz muselo do znacne miry imponovat jeho pricmrdovacum (i kdyz potom asi uz ne)

MG34 » MG34 http://www.csfd.cz/film/…

shodou okolností dnes v tv

proč sem ten odkaz dávám? ten film jako takový je slátanina, ale asi před rokem jsem to náhodou viděl a docela mi poklesla brada, jak se před 20 lety přesně strefili do atmosféry a fungování skoro už dnešní dekadentní společnosti

takže vřele doporučuju ten film shlédnout - ne jako komedii ani akční, ale jako takové jakési memento - s tím, že ten víceméně happyend si odmyslete, protože nic takového nehrozí

Najdise.cz » MG34 reakce k: 1) To, co jsem se pokousel objasnit na onom prikladu, je mozne nazvat i takto - perspektivy(uhly pohledu), jedincu, kde kazdy z jedincu ma danou (svou) perspektivu jinou, coz vede nevyhnutelne ke konfliktu(at skrytemu ci otevrenemu).
Milostrdenstvi z oblasti cirkevni politiky sem netahej (to klidne zapomen, ze jsem to slovo kdy pouzil a nahrad si ho slovem jinym, ideove nezatizenym)

reakce k: 2) To, o cem pises, je rovina vnimani(!). Tady jsem doted nepochopil, o cem se chces bavit? O tom, ze si nekdo zaneradi hlavu nejakymi myslenkami a na zaklade toho, ze se mu ucpe nos a ten clovek ztrati schopnost casti sveho vnimani, napr. cich? Jsem myslel, ze te ta blbost s bufferem uz presla.

reakce k: 3) Filozofii do toho opravdu tahat nebudu, ta jeste nikdy nikomu nepomohla (podobne jako mekty v kostele), akorad tak k zfanatizovani davu napr. starym Adou.
Napis o cem konkretne se chces bavit. O te Africe?

Najdise.cz » MG34 To, ze neco v danem okamziku neni, neznamena, ze to tak bude i jindy(aneb to, ze si ucitel na jednu hodinu nevezme vyucovaci pomucky neznamena, ze to tak bude i priste).
To jsi mel rici hned, ze by jsi to rad vedl jako filozofickou uvahu. S filosofy si vytiram vetsinou hned napoprve, coz ale neni pripad teto diskuze. To, co jsi nakousnul je tema archetypove, nikoliv filozoficke.
Tak snad jsi uz vypsal to nejdulezitejsi, co jsi mel na srdci a snad jiz nastal i cas vhodny na to, abych ti to tu trochu probral a seskrtal.
1) soucit, jehoz vyznamovym synonymem by mohlo byti i slovo milosrdenstvi, je pouze jednim ze dvou aspektu teze reality. Druhym aspektem je sila, neboli prisnost.
Tyto dva aspekty, ac se na povrchu jevi jako antagonisticke, jsou ve skutecnosti jevy komplementarnimi.
Je mozne si to predstavit jako jakesi dva pomyslne kanaly v sobe navzajem propletene.
2) bezpodminecnou podminkou pro vznik soucitu je schopnost rozlisovat, ktera je u ruznych zivocichu ruzne rozvinuta
3) diferencovat zivocichy obyvajici planetu Zemi na pouhe dve skupiny: skupinu lidi a skupinu zvirat, je jak ke zviratum, tak i k lidem znacne slendriancke pojeti

Tak a ted uz nejaky ten priklad.
Ilustacni foto: https://www.poradte.cz/domacnost-a-…
znazornujici konkretni cinnost cloveka
Osobni nazor: pokud bych ja byl Noe a stal pred rozhodnutim, zda pred potopou zachranit zivocicha, jenz byl autorem tohoto dila, nebo psa, bez vahani bych si vybral psa. Ten ma jako zivocich dobre rozlisovaci schopnosti cichu a tim, ze nema ruce, by mi na te lodi moc nenaprasil, maximalne tak by se mi tam mohl vydelat na podlahu, nebo packama poskrabat povrch nejakych predmetu, ale nic zasadniho.
A ted druhy pohled na vec. Co kdyz ten clovek, co udelal tu prasecinu se zdi rodinneho domu, ktera je sice opravitelna (podobne jako lidske koleno endoprotezou), ale nikoliv vratna. Co kdyz si chtel proste udelat dobre. Napr. byl bez stavebniho dozoru a chtel si dat pivecko. Nebo treba, co kdyz chtel ziskat cas pro jedno ze svych 4 deti(kazde s jinou zenou). Nebo proste, co kdyz byl strizlivy, nikam nespechal a proste jenom nezvadl vladnou svym rozlisovacim schopnostem. Tedy v kazdem pripade, clovek by s nim mel soucitit.
Pak tady mame jeste majitele toho domu. Ten mohl ten dum ziskat jako deditstvi, nebo je proste multimilionarem, ktery nenavratnost poskozeni muze resit koupi jineho domu. To by potom jeste vice nahravalo na soucit s onim zivocichem, co se tam vydelal.
Jenze, co kdyz ma majitel uplne jiny profil. Co kdyz ten dum ani nepostavil za bolsevika, ani neziskal v Havlove restituci, ani nezdedil diky pribuzenskym vztahum a co kdyz ani neni multimilionarem a na dum si vydelal (pro neho) narocnou praci.
A co kdyz jeste k tomu, ten majitel na tom dome odpracoval stovky hodin, ktere jsou jako cas v jeho zivote jiz nevratne. A co kdyz ho to veskere vynalozene usili poji s tim domem tak, ze mu cinnost onoho zivocicha, zpusobuje bolest.

A jeste k tem zviratum.
Musim rici, ze jako delfin bych se tvymi texty, zaclenujicimi vsechny zivocichy bez DNA cloveka, do jedne skupiny, s napr. i parazitickymi zivocichy citil znevazen (stestim by bylo, ze bych ty texty necetl). Jako zivocich s nerozvinutou rozlisovaci schopnosti, s DNA cloveka, bych se naopak citil velice navnaden.

Tuatha Dé Danann » MG34

tronco » MG34 Už napůl ve snách ...
mé chápání předsudku je takové,že soudím/posuzuji takovou situaci s kterou nemám erudovanou... teda promiňte... patřičnou zkušenost,nebo ani třeba ten,který mi o ní vyprávěl,ale to už je naše nástavba předávání informací,tím myslím řeč.Jasně,zvířata mají své nástavby komunikací o kterých víme,nebo bádáme a nebo i nevíme... třeba jak si řeknou včely jedna druhé...co nese,to je jasný (to bylo na mě),ale odkud,jakým je to směrem a jak daleko a jestli se má ještě raději na cestu napít a tak takové věci,ale jak si to říkají(?)... to celé jen jako jeden z mnoha příkladů... umí si tak i včely lhát/nalhávat si sobě i jiným?Jestli jim to ujede,určitě to nedělají úmyslně,nebo dokonce mstivě... jej... bych pokračoval,ale to je na studii zvířecí sociologie.... kde to jsem v tématu? mmm.... o soucitu? Jasně... jak musí ta zvířata v takových hejnech,stádech,koloniích,tlupách,smečkách soucítit... mraveniště musí mít ještě něco víc,než jen královnu... tu sounáležitost pospolu,proto si nelžou a jdou jeden vedle druhého ve společné snaze ... no a my z toho našeho... aha tlupa na začátku,pak.... společenství a dnes tu máme jakoupa společnost? Pardon,mi ujelo klatováácký plzeňááctví Dobrou noc,nebo se nezastavím .....
Jen pořád,i kvůli tomu,jaký jsem slovíčkář,mi naskakují ty rozdíly soucit/lítost.
Nesnáším lítost. Podívej,to je ale chudák!(horší případ chudáček) To mi rve uši,slyším v tom: No podívejme na toho mrzáčka... neschopáčka ... jenže mi duchan přiznává,že je to zas už jen má subjekce a ... hej ... předsudek k této slovní frázi díky neblahé zkušenosti v mládí a pravého významu slov mé matky prokouklé dětskou vnímavou štíráckou dušičkou ... jo,tím chci říci,že to může někdo říci i soucitně... a ...kde to mám...?(ztrácející se myšlenku) jo....
Ale já už mám vytvořen předsudek na základě zkušenosti.... do jaké míry byla na výši má erudovanost a do jaké míry mám soudit správnost a smyslu vnímání vlastnosti politování mou autokrativní matkou vychovávanou diktátorskou babičkou... mají to i zvířata tak zapeklité,aha,vždyť nejsem pes,to mám jen na fotce na opičance.
Hm... už jsem to přetáhl,ráno moudřejší večera
Dobrou noc

tajga » MG34 no jistě...jen si úplně nedovedu představit sílu bez podobné "díry".

terere » MG34 ...nedá mi to a jen chci krátce vstoupit -co je to soucit:
soucit v podstatě znamená přijímat lidské slabosti a nedostatky,nečekat,že se lidé budou chovat jako bohové...kdo jsi ty,abys jsi mohl někoho nebo něco měnit?To je nebezpečné,tak se rodí Adolfové Hitlerové,berou na sebe zodpovědnost změnit celý svět podle svého vzoru. Spíše by jsme měli přijmout všechno co se kolem děje,všechno je se vším propojené ať si to uvědomujeme nebo ne...a nezapomeň to smazat...